Raspberry Season 4.

autor: cynical_terror

Tom věděl, že sní.

A rozhodně se nechtěl probudit.

Ve svém snu byl natažený přes celou pohovku, prsty u nohou kroutil do koberce a rukou vklouzl do blonďatých vlasů u svého klína. Navigoval pohyby dívčiny hlavy a hluboce povzdechl, jak zpracovávala ústy jeho penis.

Sice to byl jen sen, ale bylo to tak skvělé. Slyšel poryvy větru a déšť, jeho boky se napjaly. Ona ho chce snad celého vysát.

„Raquel,“ zavzdechl. Protože to byla ona, kdo jiný přeci? Zavřel oči, nebyl si jistý, jestli to ve snu vůbec jde. Poté je znovu otevřel a ocitl se mezi šeříky. Déšť stékal přes větvičky, po listech a kvítkách, stékal na jeho víčka a mokřil mu tváře a krk.

Raquel byla pryč, kalhoty měl zase na sobě a byl ale stále vzrušený. Jeho kůže brněla, otočil se zpět do píchajících větviček, rozhlížel se a viděl Billa viset nad ním. Konečky vlasů jeho bratra se dotýkaly Tomových pootevřených úst.

„Bille?“

Bill zpomaleně zamrkal, je ještě vlastně pořád ve snu? Ztratil o realitě pojem. Bill sklonil hlavu víc dolů, jeho vlasy se motaly kolem Toma a šeříky byly najednou fuč. Bill voněl velice mužně a Tom zapřemýšlel, jestli někdy cítil ve svém snu něco tak jasně.

Tom už nevěděl a ani se nezajímal, jestli stále prší. Jeho ruce se naléhavě zapletly do Billových vlasů, přitáhl si ho dolů. Jejich rty se setkaly, Tom spadl na zem a Bill přistál na něm.

„Ach můj bože, Bille,“ Tom líbal jeho ústa. Tohle bylo lepší než jakékoliv vyvrcholení, bylo to tak intenzivní, ostré a sakra mučivé.

Billovy boky tlačily do těch jeho, jejich břicha byla odhalená a tiskla se na sebe. V Billových ústech bylo vlhké horko a v jeho klíně pořádně tvrdo. Bratrova erekce se z Tomova břicha sunula k té jeho vlastní.

Bylo to neúnosné, Tom se prohnul v zádech, když v tom se najednou Bill změnil ve vodu, která ho zalila. Utopí se tu. Zalapal po dechu, klesal hlouběji do bláta a jeho oči se škubnutím bolestně otevřely.

Byl vzhůru, zpocený a těžce oddechoval, jak mu jeho vlastní orgasmus zchladil bříško. Bylo po snu. Hrom zaduněl a blesky rozkrajovaly oblohu, oknem pronikaly do pokoje a ozařovaly druhou postavu na posteli. Zahlédl, jak se Billovy boky vlní, jeho ruka zoufale pracovala na něčem, co mohlo být jen jeho vlastní vzrušení, a oči měl pevně zavřené.

I v té tmě mohl Tom slyšet Billovo přidušené kňučení.

Déšť už spíše zněl, jako kdyby někdo na okno házel kameny, ale i přesto slyšel Tom zvuky, které se Bill snažil přidusit.

„Ach, ne,“ procedil Bill. Matrace se pohnula, vykopl nohu ven a jeho pata nakopla Tomovo lýtko. Jak moc si mohl Bill myslet, že Tom hluboce spí?

V tu chvíli si byl ale Tom jistý, že Bill už nemyslí asi vůbec. Tom vždycky ztrácel kontakt s realitou, než měl orgasmus, možná na tom jeho bratr bývá stejně. Bill zasténal a vše utichlo.

Déšť znovu zesílil a oba hluboce oddechovali.

„Tome?“

Tom se kousl, aby mu neodpověděl.

„Vzpomínáš si, proč jsme přestali hrát naši hru?“ Bill zazíval a mluvil dál. Tom nechápal, o čem to Bill mluví, a jestli vůbec ví, že nespí. „Protože nás babička přistihla.“

Tom se přetočil na svou stranu, pryč od Billa. Ten znovu zazíval. Tom už pochopil, o čem jeho bratr mluvil. Byli nachytáni, jak se líbají v keřích šeříků, prostě jen malé pusy dvou malých kluků. Jejich babička je vytáhla ven a pořádně jim za to naplácala.

‚Tohle už nedělejte,‘ vzpomněl si Tom. To bylo to, co jim řekla. ‚Nikdy víc.‘

Všechny částečky Tomova těla se chtěly otočit a natisknout se k Billovi. Chtěly do něho. Bill ze spaní tiše zachrupkal. Tom dlouze vydechl a cítil se, jako by se měl stydět.

***

Vzbudil je až telefon. Tom s hrůzou zjistil, že se po Billovi nějak roztahuje. Bill ale nevypadal, že by mu to nějak vadilo, odstrčil Toma ze sebe a vyhrabal svůj mobil z přikrývek. „Kurevský vedro,“ zanaříkal a přijal hovor. „Ano?“

Tom se vyvalil z postele a zapadl do koupelny, aby si dal tu nejstudenější sprchu, kterou dokáže snést. Stále pršelo a vlhkost byla téměř dusivá. Tom vešel pod sprchu, trhl sebou, jak byla ledová, ale pak si zvykl a uvolnil se.

Veškeré vzrušení, které se v něm probudilo, se pod vodou rozplynulo. Namočil si dredy a skoro vyskočil leknutím z kůže, když se dveře do koupelny otevřely. „Sakra.“

„Tome?“

„Bille, vydědils mě k smrti,“ řekl Tom skrze nápor vody.

„Volal Dave,“ řekl Bill, bez jakékoliv omluvy.

Tom si povzdechl a strčil hlavu pod tekoucí vodu. Jestli je David chce na to interview…

„Nemohl s mámou mluvit, jestli nás nechá jít na ten rozhovor.“ Bill zněl zklamaně. „Takže myslím, že si nakonec nebudu muset dělat svoje vlasy.“

Tom se unaveně zasmál, zvuk se odrážel od koupelnových kachliček. Oddechl si, že nemusí nikam jet. „Okay.“

„Takže…“ Bill zněl váhavě. „Ten sklep?“

Tom si chladivou vodou omyl obličej. „Ugh.“

„Víš, že musíme-“ Zařinčel hrom a dům se celý otřásl. Bill vypískl a Tom ho slyšel narazit do skříňky. „Kurva.“

„Je to jen bouřka,“ řekl Tom. Světla dvakrát zablikala.

„Bylo to teda sakra nahlas,“ řekl Bill. „Tome, vylez už odtamtud.“

Světla zase zablikla a Tom si odfrkl. „Jenom malá bouřka.“ Poslední věcí, co by chtěl Tom udělat, je vylézt ze sprchy, zatímco je Bill v koupelně. Nepříjemné bylo zjištění, že jeho penis stále ještě bojoval se studenou vodou a v jeho břiše zavířilo vzrušení. Proč se to děje?

Bill si povzdechl a Tom ho mohl slyšet, jak si sedá na zavřené záchodové prkýnko.

‚Prostě jdi, prostě jdi,‘ opakoval si v hlavě Tom. Podíval se dolů a jeho vzrušení bylo horší než předtím. Dotkl se ho a zamračil se.

„David říkal, že potřebujeme začít pracovat na nějakých nápadech na písničky,“ řekl Bill. „A já nějaký mám.“

Bill začal žvanit o písničkách a dalších nudných detailech jejich tour, ale Tom ho neposlouchal. Jak je možný, že je pořád tak tvrdý? Proč je tvrdý? Dotkl se špičky jeho erekce a při tom kontaktu zasyčel.

„Tome, posloucháš mě?“

Stoupl si víc pod ledový proud a stiskl silou zuby.

„Tome?“

Bill trhl sprchovým závěsem a přistihl Toma, jak zírá na své vzrušení.

„Proč tak překvapeně koukáš na svoje péro?“ zeptal se Bill s pozdviženým obočím.

Tomovi naskákala husí kůže a v obličeji zrudl, jak se Bill díval na jeho nahé tělo. Byla to už věčnost, kdy před sebou byli nazí. „Um, vypadá… neporazitelně.“ Posmíval se mu Bill a závěs zatáhl.

„Dave si myslí, že bychom mohli vyprodat první část naší tour,“ řekl mdle Bill. „Taky ho napadlo, že by zvedl cenu lístků o pár euro.“

„Hm.“ Tomovi bylo tak trapně, že ani nemohl myslet. A pak Bill odhrnul závěr znovu a Tom se cítil ještě trapněji. Snažil se nějak zakrýt, ale bylo příliš pozdě, Billovy oči byly opět na něm.

„Poslouchat o tom, jak chce David zvýšit cenu lístků, by muselo zničit snad každýho,“ řekl Bill. „Jsem ohromen.“

Tom se lehce zasmál, i když si pomyslel, že tahle situace je cokoliv jen ne vtipná. „Řekni mi něco hnusnýho. Pomoz mi.“

„Okay.“ Bill zatáhl závěs. „Co třeba… Půjdu ven s kovovou tyčí a srazí mě blesk.“

„Bille,“ řekl Tom. „To je blbost.“ Pořád tvrdý, jak jinak.

„Umřu,“ řekl Bill a jeho hlas začal znít vážně. „Budeš muset zavolat mámě, říct jí to, zavolat záchranku a já už se nikdy nevrátím. Budeš tu sám. Navždycky. Dokud… se přes to nějak nepřeneseš.“

Tom se zachvěl, tentokrát rozhodně ne zimou. Držel se za žaludek, Bill zatáhl za závěs. I přes to, že bylo Tomovi na zvracení, byl stále nevysvětlitelně vzrušený.

„Ten se teda nedá,“ řekl Bill. Tom se už ale nezasmál, ve skutečnosti z něj skoro vyšlo vzlyknutí, které ho teď obtěžovalo víc než jeho erekce. Zatřásl hlavou a vylezl ze sprchy. Bill uskočil zpět, když na jeho ramena a obličej dopadly kapky vody z Tomových dredů.

„Tome?“

Tom se sklonil a objal Billa nejpevněji, jak mohl. Z Billova hrdla se vydralo jemné zaskučení, ale poddal se a stisk mu opětoval. Jak Bill stál, Tomův penis ho šťouchal do bříška. Nerozdělili se, Tomovi to bylo jedno.

„Neříkej, že umřeš,“ řekl Tom. „To se nikdy nestane.“

„Jednou budeme muset umřít. Jeden z nás dřív,“ odpověděl mu Bill. Tom smáčel Billovo tričko, muchlal ho a pevně svíral ve své ruce.

„Nemluv o tom,“ dodal Tom. „Umřel bych, kdybys umřel ty. Hned.“

Bill se pokusil odtáhnout, ale Tom ho nenechal. „Nebuď tak dramatický. Zníš jako jedna z mých písniček.“

„Myslím to vážně, Bille. Nevěříš mi?“ Tom zoufale potřeboval Billovo pochopení. Co by si tu bez něj Tom počal?

Bill přikývl, odstrčil Tomovy mokré dredy pryč. „Věřím. Okay? Smáčíš mě.“ Odšťouchl Toma pryč a otřel si koutek svého oka.

Tom chtěl ještě něco říct, ale byl nahý a cítil se dost hloupě.

A pak se celý dům otřásl ještě jednou, hrom se ozýval v uších obou chlapců a světla s posledním ubohým bliknutím naprosto zhasla. Tom zaklel a skoro nadskočil, jak se po něm Bill natáhl. Dům měl v podlaží několik oken, ale obloha byla temná a pochmurná a v koupelně tak byla černočerná tma.

„Tady,“ Bill podal Tomovi ručník, jeho klouby se otřely o Tomův bok. Tom se zachvěl a ručníkem se omotal. „Pojď.“ Tom byl překvapen; Bill ho vystrčil z koupelny na chodbu. Bylo tam více světla, Bill vypadal otřesený.

„Jsi v pořádku?“

„Víš přeci, jak nesnáším bouřky,“ zamumlal Bill. Podíval se na Toma. „Co provedem s tím světlem?“

Tom pokrčil rameny. „Počkáme?“ Tom se cítil šíleně odhaleně. Stál vedle Billa téměř nahý a po tom jejich podivném setkání, které se jim přihodilo, mu bylo trochu nepříjemně. Přistihl se, jak mu říká: „Bille, bude to v pohodě. Světla zase naskočí dřív, než bude úplná tma.“

„Tma už skoro je.“ Bill se otočil od Toma. „Kdyby si nás David býval vyzvedl…“

„To nechci,“ odsekl Tom. Bill se zase přitočil a podíval se na něj.

„Proč?“

„Jdu na sebe něco natáhnout,“ řekl Tom. Bill ho ale chytl za ruku.

„Proč?“

Tom si povzdechl. „Protože jsem nahej.“

„Ne, proč nechceš odjet?“ Billova ruka stiskla Tomovo zápěstí. „Chceš tu zůstat?“

Tom neodpověděl, začínal se zase potit.

„Chceš tu zůstat… se mnou?“

Tomova hlava sebou trhla vzhůru. „Můžu si vzít na sebe nějaký kalhoty?“ Bill ho pustil. „Co se to s tebou děje?“

„Co se děje s námi?“

Tom o tom nedokázal mluvit. „Nic se s námi neděje.“

Bill vydechl a Tomovi se z toho zježily chloupky vzadu na krku. Bouřka se přenesla mezi ně dva. „Sledoval jsi mě, když jsem se udělal,“ řekl Bill.

Celé Tomovo tělo začalo hořet a udělal krok vzad. „A?“ Nesnášel to slovo. Co je to za otázku říct „A?“

Tom si promnul tvář a zkusil to znovu. „Neměl jsem to v úmyslu.“

„Ale sledovals mě,“ řekl Bill. „Je mi to jedno, jen že…“

„Co?“

Vítr se prudce opřel do oken a starý dům zavrzal, jako kdyby se měl celý sesypat. Bill přiskočil blíž k Tomovi.

„Nemůžeme jít někam a sednout si? Zapálit nějaký svíčky nebo rozdělat oheň v krbu?“

„Myslel jsem, že chceš mluvit?“ zeptal se Tom.

Stáli spolu v úzké chodbě a ani jeden se neměl k odchodu. „Jen prostě nemám rád tohle počasí.“

„Bojíš se?“

Bill se zhoupl sem a tam na špičkách. „Jsem nesvůj.“

Tom se cítil také nesvůj, jen ne kvůli té bouřce.

***

Ocitli se spolu zase na pohovce v obývacím pokoji, svíce byly zapálené, i když bylo teprve pozdní odpoledne. Tom si našel něco na sebe a našel také trochu kuráže, zatímco Bill ztratil svou chuť ještě o něčem mluvit.

Seděli bok po boku, mlčeli a potili se horkem. Mělo by větší smysl, kdyby zůstali nahoře v ložnici, kde bylo mnohem chladněji, ale ani jeden si netroufal sdílet pokoj s postelí s tím druhým.

„Vzpomínáš,“ řekl Bill, když konečně promluvil. „Kdy předělali tu příjezdovou cestu?“

„Tady?“

Bill přikývl a schoval nohy pod sebe. „Byly tu přeci ty kameny… z toho lomu, co je za městem.“

Tom sledoval, jak se Billovy prsty na nohou pod ním kroutí a protahují. „To si vzpomínám.“

„Všechny jsme je sbírali a nosili na lavičku, kde jsme je jeden po druhém rozbíjeli. Babička říkala, že když jednou jeden rozlouskla, našla v něm blyštivé krystaly.“

Tom si nemohl pomoci a trochu se usmál. Strávili hodiny bušením do kamenů a nikdy uvnitř nic nenašli. Občas objevili nějaký zvláštně zbarvený kamínek nebo vlnitý vzorek, ale nikdy nic skutečně vzrušujícího. Ale stejně to byla jejich oblíbená činnost.

„Jo,“ řekl Tom. „Vždycky jsem skončil s rozmláceným palcem od kladiva.“

Bill se lehce a uvolněně zasmál. Svíčky dohořívaly a déšť nepřestával bušit do oken. Bill se přisunul k Tomovi, jeho nohy se otřely o Tomovo stehno.

„To proto, že jsi byl vždycky tak netrpělivý,“ řekl Bill.

Tom se upřímně zasmál. „Ty jsi tady ten netrpělivý.“

„Teď ano,“ namítl Bill. „Ale kdysi jsi byl hroznej. Tak protivnej.“

„Nebyl,“ řekl smějící se Tom.

„Okay, pořád ne. Ale občas.“

Tom cítil, jako kdyby bylo vše zase v pořádku. Šťouchl ramenem do Billova. „Pořád se bojíš tmy.“

„Vidíš? Jsi protivnej!“ Bill žďuchl zpátky do Toma. „Vždycky jsi měl mámu na svý straně.“

„Oh a jak se to teď změnilo.“ Oba se zahihňali.

Bill se podíval v tom šeru na Toma, v jeho očích se objevil přemýšlivý záblesk. „Nepřijde ti, že je noc?“

„Jsi jen vystrašený,“ škádlil ho Tom. Chytil bratrovu ruku a z jeho úsměvu ho zabolelo u srdce. Žádný široký úsměv, jako měl ve zvyku. „Mám pořád povolený vstup do tvého pokoje?“ Šokován vlastními slovy.

Billův úsměv se proměnil v uličnický. „Samozřejmě. Nic jsi neprovedl.“

„No, mohlo by to být třeba divný,“ řekl Tom. Už teď je to dost divný.

„Byla to moje chyba,“ řekl Bill. „Věděl jsem, že jsi vzhůru.“

Tomova ústa s údivem trochu klesla.

„Byl jsem kousek od konce, nezastavil by mě nikdo,“ vysvětlil Bill.

Tom protočil panenky, nemohl si pomoct. „S tímhle přístupem naštveš ještě hodně ženskejch.“

„Tak ještěže teda žádnou nemám,“ opáčil mu Bill. Začal si protahovat své dlouhé nohy. „Co teď budem dělat? Můžeme jít třeba zkusit uklidit ten sklep, musí tam být tma jak v pekle.“

„Mohli bychom si zahrát hru.“

Bill si skousl ret. „Jakou myslíš?“

„No…“

„Protože,“ řekl Bill, jeho hlas náhle změkl, „jestli je to tamta hra -„

Tom se nadechnutím skoro zakuckal. Neměl na mysli jejich šeříkovou hru, neměl v úmyslu Billa líbat. „Já ne -„

„Protože,“ přerušil ho zase Bill, „nemusíš se ptát.“

Tom se tentokrát definitivně zakuckal. „Chceš hrát?“

Bill pokrčil rameny, ale naklonil se k Tomovi blíž. „Docela romantická chvíle na polibek,“ zamumlal. Svit svíček se míhal v Billově obličeji, rozehříval jeho oči a tváře tolik, že to Tomem trhlo.

Bill si olízl rty, byl na polibek evidentně připravený. Tom ale nebyl, nikdy by se na polibek s bratrem nedokázal připravit. Nechtěl dostat od babičky na zadek, nechtěl, aby mu nadávala.

Když zahřmělo někde v dálce a Bill horce vydechl na jeho krk, uvědomil si, že je tohle zřejmě nejromantičtější chvíle jeho života. Chtěl něco říct, ale rozhodl se, že to nebude kazit. Stejně nikdy nenacházel správná slova.

Místo toho se přitočil k Billovi a otřel se svými rty o jeho. Bill proti jeho ústům trhavě vydechl a Tom se od něj odtáhl.

„Tome?“

Tom se usmál, naklonil se nad stolek a sfoukával jednu svíci po druhé. Nastala větší tma a Tom byl připravený si hrát, i když už spolu žádnou hru dávno nehráli.

autor: cynical_terror

betaread: Janule