Street dancer – All or nothing 12.

BILL

Sedím na lavičce, dívám se před sebe. Absolutně to nechápu. Tom přišel sem, aby mi pomohl? Proč to udělal, když udělal včera to stejný jako on? Navíc… Jak se sem dostal? Opravdu by mě to zajímalo, protože mi to mozek nebere. Možná… Mají šatnu vedle nás? To by bylo jediné možné vysvětlení. Nevím, jestli bych mu měl poděkovat, možná že… Ne, Bille, dost! Beztak se s někým domluvil, aby ti ukázal, jak se o svoje kurvičky umí postarat! – promluvím k sobě v duchu.

Frustrovaně vydechnu a složím hlavu do dlaní. Jak patetické. Nazývám se jeho kurvičkou, přitom nejsem ani jedno.

Pomalu zvednu pohled k nástěnným hodinám. Vytáhnu obočí, za patnáct minut tam máme být a já jsem tady pořád sám?! Tohle by teda nešlo. Opravdu by mě zajímalo, kde všichni jsou. Postavím se na nohy a jdu ke dveřím. Otevřu je, vytáhnu obočí, když všechny tady vidím stát. To tady nemohli být před chvílí?! Nepotřeboval bych Toma, nic!

„Můžete mi laskavě vysvětlit, kde se flákáte?“ zavrčím na Mathiase.

„Nějakej týpek na chodbě nám řekl, že si máme dojít pro pití. Mysleli jsme, že jdeš s námi,“ jen na mě trochu zmateně zamrká a ukáže flašku s pitím. Protočím oči. Jasně, proč se nechovat jako socka.

„A já jsem asi tak jednoduše přehlídnutelnej, že?“ vytáhnu obočí a zakroutím nad tím hlavou. Tohle opravdu nemá cenu řešit. „…okamžitě se všichni postavte na svoje místa, máme málo času, a ještě nemám shlédnuto, jestli to nezkazíte,“ syknu. Ten kluk… Totálně mi zkazil náladu. Pravděpodobně je to na mně hodně vidět, ale nebudu to s nikým rozebírat. Ne teď, ne tady.

„Hey, Bille, děje se něco? Vypadáš… dost rozhozeně,“ nakrčí Math obočí. Zakroutím jen hlavou a zase se na něj podívám.

„Ne, neděje,“ pokrčím rameny, jakoby nic. Možná mu to řeknu večer, možná taky ne. Podle nálady, až půjdu… od Fabianka. Vydechnu a promnu si spánky. Fajn, pravděpodobně není nejlepší čas, abych nad tím teď přemýšlel, ale já si prostě… nemůžu pomoct.

Spokojeně se usměju, když Mathias ani nikdo jiný nekomentuje můj momentální stav. Přejdu k přehrávači, vyměním CDčko. Nacvakám příslušnou písničku, sjedu partu pohledem.

„Tancujeme dneska na tohle, Fabianek by si to přál,“ pokrčím rameny a sednu si. Nejdřív si je musím prohlídnout, až potom… půjdu s nimi.

„Ale na to jsme už tancovali. A je to starý,“ zaslechnu námitku. Otočím se a zapíchnu pohled do Sam. Prohlíží si nehty a má vystrčený bok do strany. Tak teď už toho mám akorát tak dost! Všichni si tady stěžují, ale zaobírají se svými… nepodstatnými věcmi.

„To je tvůj problém, kočičko. Pokud se ti něco nelíbí, vypadni. Pokud si chceš prohlížet nehty, běž k někomu jinýmu. Tohle tu opravdu nepotřebuju,“ pokrčím rameny. Nemám nervy na nic, natož na tohle. Asi všichni zapomínají, že je vedu já, takže se budou řídit podle mě. Možná to zní trošku… trošku víc egoisticky, ale díky mně jsme tady. Nikdo neodvedl takovou práci, jako jsem odvedl já a nikdo si neprošel tím, čím jsem si prošel já. Ta bolest mi dodávala jen sílu, dostat se přes to všechno a dosáhnout vytouženého cíle. Dělám to všechno pro Fabiánka. Zavrtím hlavou, když cítím, že mi začínají vlhnout oči. Hned se snažím myslet na něco jiného. Přelítnu všechny pohledem a trochu se spokojeně pousměju, když všichni soustředěně čekají a nikdo nic už nenamítá. Dokonce i Sam odhodila pryč svůj arogantní výraz a odevzdaně mě sleduje. Neměla by kam jít, kdyby odešla. Nenašla by lepší crew… Lepší rodinu.

Všechny jsem si shlédnul, nejsou nijak… špatní. Čekal jsem to horší, zvlášť když jsme na tohle dlouho netancovali. Byl jsem dokonce rozhodnutý, že kdyby to bylo opravdu hodně špatný, tak že budeme tancovat na to, na co jsme měli. Takhle ale k tomu není důvod, všem to jde… Můžu říct skvěle. Těším se, až to ukážeme porotě a všem, nikdo nemůže být lepší, než jsme my. Hlavně to nikdo nebude mít tak moc procítěný…

Podívám se zase na hodiny, za… Už za pět minut?! Fajn, je na čase, abychom se přemístili dolů. Nemusíme vypadat jako někdo, kdo přijde na poslední chvíli. Vizitka je vizitka a nechci ukazovat, že jsme neschopní. To by nám opravdu nepřidalo.

Sjedu všechny pohledem, zatleskám. Vynutil jsem si tak pozornost, cítím na sobě upřené pohledy očí. Olíznu si rty a spokojeně se usměji. Miluji pozornost.

„Máte všichni všechno?“ ušklíbnu se. Potřebuji, aby si vzali všechno hned, potom nebude čas se vracet. „…hlavně si nezapomeňte pití, znáte se,“ pokrčím rameny a sám si vezmu jednu láhev s čistou neperlivou vodou. Musím jim jít příkladem, ne?

TOM

S partou už sedíme na našich místech a probíráme poslední detaily. Bude to perfektní a vyhrajeme! Spokojeně se usměji. V ruce si hraji s cédéčkem, na kterém máme song do soutěže. Makali jsme na té sestavě úplně nejvíc, co jsme mohli, a poražený odsud odcházet rozhodně nehodlám. T-Kay nikdy neprohrává.

Jen tak podvědomě vnímám hlas pořadatele. Nikdy mě nebaví začátky, je to o ničem, a navíc pořád stejné. Zrušil bych tohle všechno, kvůli vykecávačkám tu nikdo není.

„…Dovolte mi, abych mezi námi přivítal nakonec novou crew. Jsou z Hamburgu, řekl bych, že se máte na co těšit, a hlavně s kým soupeřit. Jsou opravdu silní, co jsem viděl a slyšel. Přeji všem úspěšný začátek soutěže,“ muž na podiu vypnul mikrofon a odešel do zákulisí. Jen se dívám na místo, kde ještě před chvílí stál. Cože kurva?! Nová crew? Sem se nedostane jen tak… někdo. Ve všem jsou prachy, že by měli?

„Tome? Znáš ty nový?“ střelil po mně nechápavým pohledem Oliver.

„Blázníš? Nikdy jsem je ne-… A kurva,“ vyvalím oči, když uvidím toho černovlasého týpka ze šatny, co obtěžoval Billa, jak se samolibě usmívá. „…To nemůžou myslet vážně,“ zavrtím hlavou. Zase cítím upřené pohledy všech z crew. Protočím oči, když jde ten kluk k nám.

„Ty chceš soutěžit? To nemyslíš vážně. Vypadáš jak malý ptáče, co se zrovna vylíhlo v hnízdě,“ zasměje se a natáhne ruce před prsa. Proplete prsty na rukou a prokřupne si je. Vycení na mě zuby. Má je tak bílý, že vidět je v noci, oslnilo by to i tu největší tmu. Jen pobaveně pozvednu obočí.

„Děláš si legraci? Jsi jen ubohý červ. A já tě sezobnu jako nic,“ ušklíbnu se, když slyším svoji crew jak vítězně píská a tleská. „…Jak je možný, že jste tady vy? Vykouřil jsi snad všem pořadatelům ptáka?“ pobaveně ho pozoruji. Od takového ubožáka si nenechám nadávat.

„Nejsem buzerant jako ty. Kde máš tu svojí malou děvku? Jdeš proti ní?“ zasměje se chraptivým smíchem a založí ruce na prsou. Sjíždí mě pohledem. Udivuje mě, že je tady sám, bez lidí od sebe.

„Tome, neřeš to. Je to jenom malý děcko. Nenervuj se s ní, hm?“ pohladí mě Lucy po rameni. Vím, že do mě jede. Taky… Kdo by ne. Jsem prostě krásnej a neodolatelenj. Každej mě chce, je jedno, jestli to jsou holky nebo kluci. Každej touží po tom, abych ho měl v posteli. Včetně Billa.