autor: Adella Kaulitz
Procházel lesem s nastraženými smysly. Cítil je blízko. Velice blízko. Schovávali se a čekali na správnou chvíli.
Nenechal se zneklidnit ani tím, když uslyšel z dálky jekot, který jistě patřil nějaké upírce z klanu. Pak tlumený štěkot a pak vše ustalo. Nevěděl, jestli upírka žila, a bylo mu to jedno. Války přinášejí oběti. Opatrně našlapoval na zem, ani větvička nezapraskala. Oči měl široce rozevřené a dával pozor na sebemenší pohyb.
Cítil je tady. Cítil vlkodlaky všude kolem sebe.
Další štěkot. Tentokrát nebyl zase tak daleko od něj.
Neměl strach, ale opatrnost mu neubývala. Zastavil se, když kousek od sebe zaslechl křupnutí větve. Vlkodlaci znali tyhle lesy moc dobře, znali terén a každý strom.
Neotáčel se, stál na místě a vyčkával.
Zpoza stromu vedle něj vyskočilo něco obrovského a chlupatého. Uskočil dopředu a drápy obrovského vlka minuly jeho hlavu jen tak tak. Otočil se a se zasyčením skočil po vlkodlakovi, který sotva stihl doskočit na zem. Bill se mu drápy zaryl do kožichu a vytasil dlouhé špičaté tesáky. Rudé oči mu žhnuly touhou po krvi. Vlkodlak se ho snažil shodit, škubal sebou ze strany na stranu, Bill však nepovolil. Rozevřel ústa víc a zabořil hlavu do srsti na krku. Stiskl čelist a do pusy mu vystříkla horká hustá krev, když prokousl vlčí kůži.
Vlkodlak bolestně zavyl a snažil se ze sebe upíra shodit, ale marně. Po chvíli se vysíleně složil na zem, naposledy zaškubal tlapou a zakňučel, dokud jeho oči nepohasly. Vlčí srst zmizela a Bill si prohlédl svou oběť. Tmavovlasý mladík ležel na zemi bledý a mrtvý. Bill si otřel ústa od krve a bez jakýchkoli emocí šel dále lesem.
Po pár krocích byl ale nucen opět zastavit. Vyděšeně rozevřel oči a divoce nasával no plic známý pach. Zatřepal hlavou a rozhlížel se kolem. Bylo to tak zvláštní a naprosto nemožné. Tohle se mu muselo jen zdát, jelikož ten pach znovu ztratil. Ne… nemůže být přece tady… je v Mnichově.
Nadechl se, jeho pach však už necítil. Chytil se větve nejbližšího stromu a hbitě na něj vyšplhal. Chtěl mít dobrý výhled na okolí. Přikrčil se na hrubé větvi a zpoza větví jehličnatého stromu sledoval okolí.
Uslyšel sykot a otočil se za tím zvukem. Nedaleko od něj seděl stejně tak na větvi i Viktor. Usmál se na něj a mrknul.
Bill se musel taky usmát. Viktor byl opravdu blázen. Tohle považoval za úžasnou zábavu a odreagování. Opravdu to byl jeho přítel a zabil by každého vlkodlaka, co by mu nějak ublížil.Viktor pohlédl dolů na zem. Bill také sklopil pohled a spatřil dva plížící se Vlky. Když zvedl pohled zpátky k Viktorovi, byl Vik už dole na hřbetě jednoho z nich.
Bill neváhal a seskočil dolů, těsně minul obrovského Bílého vlkodlaka, který zareagoval na Viktora a skočil po něm, aby zachránil svého člena smečky. Zakousl se mu do předloktí, až Viktor zasyčel a ohnal se po Bílém, drápy druhé ruky zarýval do kožichu tmavě hnědému vlkovi.
Bill chytil Bílého vlka za srst a škubl s ním k sobě, ten Viktora pustil se sevřených čelistí a ohnal se po něm tesáky.
Viktor odskočil z Vlkodlaka, na kterém doposud visel.
„Dávej na sebe bacha!“ křikl na Billa a rozběhl se do hloubi lesa, aby odlákal Tmavšího vlkodlaka od Billa a mohl tak bojovat na volnějším prostranství. Podařilo se mu to, Tmavý vlk se za ním se štěkotem rozběhl a Bill zůstal mezi stromy s Bílým vlkem sám.
„Tak pojď, ty bestie…“ Billovy oči bojovně ztmavly a rozevřel ústa v zastrašovacím vrčení. Tesáky se mu krvavě leskly, a nehty na rukách se mu zkřivily v nebezpečně ostré drápy.
Vlk naproti němu bojovně funěl, vrčel a jantarově žluté oči měl přimhouřené. Čekal na útok.
Chodili okolo sebe v kruhu a čekali na správnou chvíli. Vysílali k sobě zastrašovací signály, ani jeden se však nezalekl.
Náhle však vyskočil zpoza stromu jiný upír, Bill v něm poznal Miguela.
Bílý vlk zareagoval rychle, otočil se a tlapou udeřil Miguela do břicha.
„Migueli!“ vykřikl Bill a hnal se upírovi na pomoc, Vlk otočil hlavu a zatímco jednoho upíra držel tlapou na zemi, po druhém se ohnal zuby. Bill uskočil a rozmáchl se drápy po vlčím čenichu.
Vlk zakňučel a nechal upíra pod sebou být tak, jak je, a vrhl se opět na Billa.
„Migueli, vypadni odsud!“ zaječel Bill a vyskočil na větev, kam na něj vlk nedosáhl. „Chcípni, ty prašivej čokle!“ Kopl jej do tlamy a zasyčel na něj. Podíval se na chlapce, který mu běžel na pomoc, kterou nepotřeboval.
„Vypadni!“ křikl znova a Vlkodlak se otočil, zrovna když po něm Miguel skočil. Bolestně zavyl, když se mu Miuelovy drápy zaryly do srsti a pod kůži a snažil se ho setřást.
Bill už chtěl přiskočit Upírovi na pomoc, když v tom chlapec odletěl a narazil do stromu vedle.
Bill věděl, že Miguel nepatří k těm slabším jedincům, naopak, byl velice silný a napadání vlkodlaků na jejich hřbetě bylo jeho, dá se říct, specialitou. Síla, jakou Vlk upíra odmrštil, byla obrovská.
Světlovlasý upír se sotva dokázal vyškrábat zpátky na nohy, když se u něj opět objevil vlkodlak.
Bill s doširoka otevřenýma očima a zděšeným pohledem sledoval, jak Bílý vlkodlak mocně a děsivě roztáhl tlapu, zakousl se do Miguelovy hlavy a jedním mocným škubnutím ji oddělil od těla.
Upírovo tělo spadlo na zem a stejně jako letící hlava se proměnil v prach.
„Ne!!“ zařval Bill a seskočil na zem.
Miguela znal hodně dlouho a považoval ho za jednoho ze svých ‚přátel‘.
Vlkodlak se otočil k němu, z tlamy mu ještě odkapávala krev, která lepila chlupy pod čumákem k sobě.
Ano, vypadal děsivě, ale Bill s krvelačným pomstychtivým a bojovným šklebem na obličeji se k jeho děsivosti nemálo přibližoval.
„Bestie…“ zaryčel Bill a bez ostychu s horkou hlavou se vrhnul na vlka. S rozmáchlým silným úderem ho srazil k zemi a chtěl se na něj ihned vrhnout, Vlk hbitě vyskočil opět na nohy a ohnal se po Billovi stále krvavými tesáky. Bill zasyčel a drápnul Vlka do krku, ten zakňučel a odhodil Billa mohutnou tlapou. Upír se obratně odrazil od stromu a cítil, jak mu z boku stéká krev. Jeho kožená bunda byla rozervaná, ale na to ani nemyslel. Nohou kopl Vlka do boku a chytil jej za srst, aby se na něj mohl vyškrábat. Vlk hlasitě zaštěkal a snažil se Billa ze sebe setřást, ten mu však ruce obmotal kolem mohutného krku a stiskl paže k sobě s úmyslem Vlkodlaka zardousit.
Bílý vlk chraplavě kňučel ve snaze se nadechnout, nepřestával sebou škubat a házet.
Ozývaly se odporné chrchlavé zvuky z jeho hrdla a Bill nenávistně řval nadávky a paže k sobě tisknul ještě víc.
Ucítil palčivou bolest v zádech, když se Vlk vzepjal a narazil hřbetem o strom, takže veškerou svou váhou přimáčknul Billa ke kmeni.
Upír se pustil a bolestně dopadl na zem.
Nesměl se vzdát!
Pomalu se postavil, co mu síly stačily, a podíval se na Vlkodlaka, který kašlal a chrčel, snažíc se nabrat dech.
Vlk se otočil a přimhouřil oči. Oba se k sobě rozeběhli. Bill natáhl ruku a chtěl uhnout do strany, Vlk ale jako by předvídal tenhle manévr a skočil na stejnou stranu, zakousl se Billovi do ruky a povalil ho pod sebe na zem.
Obrovskou tlapou ho uzemnil a nenávistně se mu podíval do obličeje, s úmyslem ho zabít.
Bill ležel pod ním, snažíc se vymanit zpod jeho tlapy, najednou se vyděšeně zahleděl do jantarového oka svého nepřítele.
Ve vlkodlačích očích byl stejně nechápavý, vyděšený a šokovaný výraz.
Bill nemohl uvěřit tomu, co vidí. Zhluboka se nadechl a už věděl, kdo byl příčinou toho pachu, který tak důvěrně znal.
Už věděl, komu patřily ty jantarově žluté oči, které teď na něj tak šokovaně hleděly.
Vlk zakňučel a síla, jakou upíra tlačil tlapou na hrudi, ubrala.
Bill zakroutil hlavou. Tohle nebylo možné…
„Tome…“
autor: Adella Kaulitz
betaread: Janule
No sakra to je napinavy jak ksandy! 😀 honem dal !<3
Takhle zakončit díl! Ne! Za co? xD Doufám, že se nepozabíjí.
Jak můžeš zrovna teď ukončit tenhle díl?!Chceš mě zabít? :DDD Sem napnutá k prasknutí!!!:) Jen doufám,že neumřou-jakkoliv…perfektní!:))
Sakryš..tohle je napínavý a takhle to useknout, rychle další díl. Tohle je fakt boží povídka 😉
No Wow… tohle je napínavý jak pružina. Nemůžu se dočkat pokračování!!!
Bože Tom bol slepý, alebo mal vlčiu tmu 😀 on ho nespoznal hneď keď ho uvidel? To je divné.
Jéjku jak to bude dál.