autor: Darkbeth
Zdravííím 😀 Děkuju moc za komentáře, vždycky mě moc potěší 🙂 Jsem ráda, že se povídka líbí 🙂 Podle komentářů jste zvolili Georga, ale budete si na něj ještě muset počkat. Užívejte si uvolněnější atmosféry, protože zhoustne 😀 So enjoy „Oh, Bille, měl jsme o tebe strach,“ řekl Tom a šel Billovi naproti. „Jsi v pořádku? Kde je otec?“ zeptal se naléhavě.
Zdravííím 😀 Děkuju moc za komentáře, vždycky mě moc potěší 🙂 Jsem ráda, že se povídka líbí 🙂 Podle komentářů jste zvolili Georga, ale budete si na něj ještě muset počkat. Užívejte si uvolněnější atmosféry, protože zhoustne 😀 So enjoy „Oh, Bille, měl jsme o tebe strach,“ řekl Tom a šel Billovi naproti. „Jsi v pořádku? Kde je otec?“ zeptal se naléhavě.
„Samozřejmě, že jsem. Je na pracovní cestě,“ řekl Bill a jeho hlas opět zakrýval chlad.
„Bille…“ povzdychl si Tom. Věděl, že ho Bill naprosto ovládá, ale nic jiného mu nezbývalo. Podlehl jeho kouzlu. Bylo mu ho ale líto. Bill měl věk na to, aby se bezhlavě zamiloval a dělal blbosti, a ne aby žil striktně a podle společenských pravidel.
„Zrovna budu obědvat, chcete se mnou?“ zeptal se zdvořile Bill. Tom váhavě přikývl a vydali se spolu do jídelní místnosti.
Nakonec se atmosféra uvolnila a oba muži spolu příjemně poobědvali. Tom Billa dokonce donutil i k smíchu.
„Jestli chceš, tak mi můžeš v soukromí tykat,“ usmál se Tom, když Bill zrovna rozdýchával další záchvat smíchu.
„Dobře, Tome,“ usmál se Bill. Tom se sám pro sebe usmál. Zdálo se mu to, nebo to znělo trochu koketně?
Téma otce neotevřeli. Tom věděl, že je to pro Billa tabu a nechtěl kazit jejich společný den, který se pomalu chýlil k večeru.
„Mohl bych tě pozvat na večeři?“ zeptal se jistě Bill. Věděl, že Tom neodmítne.
„Takové pozvání se neodmítá,“ zasmál se zvonivě Tom a zvedl se ze sedačky.
„Chvíli ještě vydrž,“ usmál se Bill. Vzal si trochu víc společenské oblečení. Tom by to na sebe nikdy nevzal, takže ani nebylo co řešit. Bill nechal zavolat limuzínu a mohli vyrazit. Tom nestačil zírat, v jakém luxusu si Bill žije. Věděl, že je jeho rodina bohatá, ale mluvit o tom a zažít to, je rozdíl. Když dojeli do nejdražší restaurace ve městě, tak se Tom trochu nepříjemně ošil.
„Bille…“ povzdechl si vyčítavě.
„A dost,“ zasmál se Bill. „Nechci nic slyšet. Pojď,“ řekl mile, což Toma docela udivovalo. Vlastně ho celý den udivovalo, jak milý dokáže být. I když byl namyšlený až hrůza. Ale co si budeme povídat, měl na co.
Společně se posadili ke stolu a Bill nechal donést jedno z těch kvalitnějších vín. Nikdo z obsluhy neřekl ani slovo na to, že Bill není plnoletý. Všichni věděli, čí je to syn, a taky věděli, že stačí jedno křivé slovo velkého Jamese Kaulitze a jsou bez práce.
„Neměl bys pít ve svém věku alkohol, Bille. Teď jsem o tom dělal ve škole přednášku,“ moralizoval Tom. Bill ale jen protočil očima a pozvedl mírně sklenku.
„Tak na co?“ zeptal se a mírně zahýbal tekutinou uvnitř. Rudá jako krev obkroužila kolo ve skleničce a jeho hustota potvrzovala jeho kvalitu.
„Tak třeba na tvoje vzdělání,“ řekl Tom.
„Hmmm… a co třeba na dnešní večer?“ zeptal se Bill a blýsklo mu v očích. Toužil po někom, kdo ho bude rozmazlovat.
„Ehm… no tak dobrá,“ zrozpačitěl Tom a přiťukl si s ním. Bill se vítězně usmál a pozvedl sklenku ke rtům.
„Tak tedy na dnešní večer…“ zašeptal Bill a smočil rty v rudé tekutině. Tom fascinovaně sledoval jeho rty a hltal každý jeho pohyb. Zdálo se, že vše, co řekne, je uvážené, každý pohyb dokonalý, každé gesto i mimika. Byl až moc perfektní. Možná až moc pro někoho, jako jsem já, pomyslel si Tom. Pak se ale zasekl. Opravdu o něm uvažuje jako o potencionálním partnerovi? Ano. Naprosto mu podlehl. Jeho tajemnému kouzlu. Když se díval do těch čokoládových očí, tak se v nich přímo utápěl, ale nebyl schopný na něm skoro nic poznat. Bill se mu bál otevřít.
Bill odložil sklenku na stůl a začal si z jídelního lístku vybírat svoji večeři. Tom ho napodobil a po chvíli příjemné servírce nahlásili svoje objednávky.
„Tak Tome… co mi o sobě povíš?“ zeptal se Bill a lišácky se usmál.
„Co bys chtěl vědět?“ zeptal se na otázku otázkou Tom a upil ze své sklenice vína.
„Třeba pro začátek kolik ti je let?“ zeptal se Bill opět a usrkl ze svojí skleničky.
„Pro začátek? Chceš mě vyslýchat?“ zasmál se Tom.
„Možná…“ přivřel oči Bill, a pak se taky rozesmál.
„Máš krásný smích,“ zašeptal Tom.
„Já vím. Učil jsem se hezky smát,“ mrkl okem.
„Je snad něco, co nevíš?“ ušklíbl se Tom, trochu naštvaný Billovou namyšleností.
„Nevím, kolik ti je let,“ připomněl Bill, nalil si už třetí sklenici vína a objednal další láhev.
„Skoro dvacet osm,“ usmál se Tom a pobaveně sledoval Billovu reakci.
„Páni. Tipoval bych ti míň,“ řekl Bill a vyprázdnil svoji sklenici na jeden lok.
„Jsem pro tebe moc starý?“ zasmál se Tom, už trochu omámený z vína.
„Neboj, jsem zvyklý na starší muže. To víš. Otcovy firemní večírky,“ usmál se trpce Bill a podíval se do své prázdné sklenice. Chtěl ji dolít, ale Tom ho zastavil.
„Neměl bys tolik pít. Už máš dost,“ zastavil ho Tom. Servírka jim právě přinesla jejich jídlo, tak pro jednou Bill neodporoval.
Večeře probíhala v příjemné atmosféře. Oba byli uvolnění vínem a konverzace probíhala příjemně. Na Billův vkus byl sice Tom trochu neomalený, ale to byl pro něj každý, kdo neměl vychování jako on. Talíře se vyprázdnily a Bill opět sáhl po víně. Tom nesouhlasně zakroutil hlavou, ale co nadělal. Nakonec si taky nechal dolít skleničku a ne jednu. V trochu víc podnapilém stavu pak opouštěli restauraci a nastoupili do limuzíny.
„Chceš jít ještě ke mně?“ zeptal se Bill a zatahal Toma za lem trička.
„Nemyslím, že je to dobrý nápad,“ odmítal Tom, který nebyl tak opilý jako Bill.
„Ale no tak. Dáme si kafe a popovídáme si,“ zasmál se Bill podnapile. Nakonec Tom souhlasil, ale jen proto, že chtěl mít jistotu, že bude spát v posteli a ne někde v koupelně ve sprchovém koutě.
Vstoupili do domu a šli si sednout ke krbu. Bill ze sebe shodil černé sáčko a mírně si rozepl košili. Díval se do plápolajícího ohně a poslal služebnictvo pryč.
„Tak co teď, Tome?“ zasmál se koketně Bill a doslova se připlazil k Tomovi.
„Myslím, že bys měl jít spát,“ řekl zamračeně Tom. Musel mu hodně odolávat.
„Spí se ve dvou,“ zasmál se opile Bill a posadil se Tomovi obkročmo do klína.
„Bille, jsi opilý,“ odporoval Tom a snažil se ho ze sebe sundat.
„Já vím,“ rozřehtal se na celé kolo Bill a snažil se mermomocí na Tomovi udržet.
„Tak pojď,“ povzdychl si rezignovaně Tom a zvedl Billa do náruče. „Kde máš ložnici?“ zeptal se a pomalu stoupal po schodech.
„Ve druhém patře, úplně vlevo,“ zašeptal spokojeně Bill a skousl Tomovi ušní lalůček.
„Bille…“ napomenul ho Tom, ale Bill ho moc neposlouchal. Tom si sám pro sebe povzdechl a odnesl náruživého Billa do popisované ložnice. Tam ho položil na postel a začal mu stahovat kalhoty a košili.
„Awww, jdeš na to nějak rychle, tygře,“ zavrčel Bill a stáhl si Toma na sebe.
„Bille, neblbni,“ okřikl ho a slezl z něj. Odložil Billovo oblečení na stolek a přikryl Billa přikrývkou. Ten skoro hned zavřel oči a propadl se do říše spánku.
Tom se na něj s úsměvem podíval a přitáhl mu přikrývku víc ke krku. Nechtělo se mu moc odcházet, a tak si lehnul na pohovku naproti posteli. Jeho oči se ale tak rychle nezavřely. Stále musel hypnotizovat Billův obličej a jeho rty, po kterých tak horoucně toužil, ale které pro něj byly zároveň zakázaným ovocem. Možná proto po nich taky tolik toužil. A především toužil nahlédnout za tu hradbu, která chránila Billovu, a i když o tom Tom nevěděl a možná ani Bill, Billovu křehkou duši. Kdykoliv, kdy se Bill snažil jednat podle ní, tak se mu tělem rozezněla otcova slova. City jsou jen pro slabochy…
Dokáže Tom v Billovi ty tolik zakazované city probudit? Doufal, že ano. Protože ty jeho už jely na plné obrátky. A všechny pro Billa.
autor: Darkbeth
betaread: Janule
Je super že strávil s Tomom deň a nezdá sa, to po tej večeri ma dastalo, a prekvapilo. A verím tomu, že Tomovy sa podarí dostať Billvy do duše.
Ten Bill,když se napije,tak to jede 😀 😀 A jinak taky doufám,že se to Tomovi povede…:)Myslim si,že Bill má určitě křehkou duši..sice potlačovanou,ale má. 🙂
Takže super díl …šíleně se těším na další ! :o))
A taky se nemůžu dočkat,jakou roli tam bude mít Georg…Jestli nějakej klaďas nebo záporák…no ..nevím..:)
A chtěla jsem ještě říct,že se mi šíleně v týhle povídce líbí ten jejich věkovej rozdíl!!
,,Jdeš na to nějak rychle tygře" :DDDD….to bylo vážně skvělý…Bill by mhl pít častěji :DD….Těším se na další dílek