autor: Nisch
Hallo Leute x). Tenhle dílek je takový… o ničem :D. Bill a Tom si tady navzájem vylévají srdíčka, takže se nedivte, že se tam toho moc neděje. Jen vás prosím, neukamenujte mě x)). Snad se vám bude líbit i přes to, že není tak ‚záživnej‘. Slibuju ale, že v dalších dílech toho bude o poznání více ;). Takže… hezké počtení ;). Eure Nisch x).
Z něžného polibku se stal vášnivý a divoký, plný touhy a chtíče. Jejich jazyky se proplétaly a každou chvilku spolu bojovaly o vedení. Ani jeden z nich si moc dobře neuvědomoval, co dělá. Byli omámeni sami sebou navzájem.
„Tome…“ vydechl tiše černovlásek, „to-tohle… počkej,“ jemně se od mladého kytaristy odtáhl. Rty ho brněly a pálily. Také to na nich bylo vidět.
„Co se děje,“ zeptal se nechápavě chlapec s copánky. I jeho rty byly nateklé a rudé.
„Já… tohle… tohle prostě nejde,“ povzdechl si Bill a vymanil se z kytaristovy náruče.
„Proč by to nešlo?“ Tom nechápal. Vždyť to bylo hezké, opravdu se mu to líbilo. A dle toho, jak Bill reagoval, se nedalo říct, že by mu to nějak vadilo.
„Protože… prostě… Nejde to, chápeš? Nejde… ty mě nenávidíš a já nenávidím tebe a – a… prostě tohle nejde, není to správné a…“ Černovlásek začal nervózně přecházet po místnosti sem a tam. Nebyl si moc dobře jist, co se tady právě před pár minutami stalo. Pořád si to nějak nedokázal srovnat v hlavě. Vždyť ho Tom přece nenávidí a on nenávidí zase jeho… Tak jak ho mohl políbit?
„Bille, uklidni se,“ Tom, aby ho zastavil ve zběsilém pochodování, ho jemně chytil za paže a vyhledal si jeho pohled. Když se podíval do čokoládového moře černovláskových očí, byl trošku zmatený. Nebyl si jist tím, co v nich viděl. Strach, zoufalství… snad i bolest?
„Je to dobré, Billy… všechno je v pořádku. Na tom, co se před chvilkou stalo ne-,“
„Jak jsi mi to řekl?“ zašeptal tiše Bill a v očích se mu znovu zaleskly slané kapky.
„Billy,“ pousmál se chlapec s copánky a jemně pohladil bledé tváře, na kterých byly pomalu zasychající zbytky rozmazané tužky na oči a řasenky.
„Tak… tak mi vždycky říkávala maminka… než umřela,“ se smutných úsměvem sklopil černovlásek hlavu a pevně sevřel oční víčka, aby slzy, které se chtěly dostat ven, nemohly nejít cestu.
„To mě moc mrzí,“ povzdechl Tom a pevně objal postavu stojící před ním. Bill se k němu přitulil a zhluboka vdechoval jeho vůni, kterou si od prvního setkání tolik zamiloval.
„Mně taky, ale…“ jemně se černovlásek od mladíka s copánky odtáhl, aby mu viděl do očí,
„…co se stalo, stalo se. Minulost nezměníš a čas nevrátíš,“ lehce se pousmál a znovu zabořil obličej do Tomova krku.
Kytaristovy ruce jemně hladily záda černovláska, který se lehce chvěl. Pod dotyky Tomových rukou se ale uklidňoval. Ještě chvilku a usnul by mu snad ve stoje v náručí.
„Co se to stalo…“ zvedl po chvilce Bill hlavu a zadíval se do čokoládově hnědých očí, které se na něj trochu nechápavě dívaly.
„Co by se mělo stát?“ zeptal se chlapec s copánky a o trochu víc si k sobě přitáhl černovláskovo hubené tělo, které působilo nesmírně křehce.
„No… tohle. Já to nechápu… Přišel jsem sem, a když jsem tě uviděl s mým mobilem, měl jsem na tebe takovej vztek. Opravdu jsem si myslel, že tě nenávidím jako nikoho, koho znám, ale… Když jsi mě políbil, tak… jako by se moje city k tobě… změnily. Nenávist se vytratila a-,“ Tom jemně přitiskl své rty k černovláskovým, aby ho na chvilku umlčel. Když se jejich rty rozdělily, Bill s úsměvem tiše vydechl. „A já si uvědomil, že to, co jsem si myslel, že je nenávist, bylo pravý opak…“ dokončil svou větu černovlásek a zadíval se do kytaristových čokolád, ve kterých se začal okamžitě utápět.
„Vidíš… Tak už aspoň pro příště vím, až na mě budeš naštvaný, jak si tě udobřit,“ zašklebil se Tom a tiše se rozesmál nad tím, když ho černovlásek se zamračením lehce bouchl pěstí do hrudi.
„Hey… To není ani trošku směšný,“ mračil se Bill naoko dál, ale dlouho to nevydržel. Tomův smích byl nakažlivý.
„A… jak to je s tebou?“ podíval se černovlásek tázavě na kytaristu, když se oba zklidnili.
„Jak jako, jak je to se mnou,“ zvedl nechápavě chlapec s copánky obočí.
„No… myslím, jako co ke mně cítíš,“ odtáhl se mírně Bill od majitele čokoládově hnědých očí, ale nepouštěl se ho. Jeho ruce dál objímaly kytaristův pas.
„Uhm… cítím?“ vydechl překvapeně Tom nad Billovou otázkou a jednou rukou se poškrábal zezadu na hlavě.
„Jo, cítíš… Chci tím říct, jestli mě dál nenávidíš,“ chlapci s copánky se na tváři objevil pobavený úsměv, což způsobilo zamračený a nechápavý výraz v černovláskově tváři.
„Bille, já k tobě nikdy necítil nenávist,“ řekl stále se usmívající Tom a přitáhl si k sobě osobu s havraními, lehce natupírovanými, vlasy.
„Nikdy? Ale jak ses ke mně choval a… teď, co si mi před tím řekl, když jsme se prali… Co to teda bylo, když ne nenávist?“ Bill byl trošku mimo. Když to nebyla nenávist, tak co?
„To byla pouze obrana, nic víc. Přece sis nemyslel, že bych si to tvoje rejpání nechal líbit.“ Černovláskovi se jemně začervenaly tváře proviněním, když si vzpomněl, jak se ke kytaristovi choval.
„Já… promiň mi to, jak jsem se choval. To bylo proto, že mě tak přitahuješ. Bál jsem se, že se do tebe zamiluju a-,“ Bill si příliš pozdě uvědomil, co řekl. Během chvilky ucítil, jako ho pálí tváře. Ovšem ne proviněním, ale studem. Kdyby mohl, zakopal by se 10 metrů pod zem. Sklopil hlavu a snažil se koukat všude možně, kromě Tomovy tváře.
„Tak já tě přitahuju?“ v kytaristově hlase bylo něco, co černovlásek nestačil rozpoznat. Pobavení? Vítězný podtón?
„Uhm, já… vlastně… jo, přitahuješ mě,“ řekl sotva slyšitelně frontam jejich kapely a hlavu sklonil, jak jen nejvíc mu to krk dovolil. Tom, kterému na rtech pohrával spokojený úsměv, mu jemně jednou rukou zvedl hlavu a donutil ho podívat se mu do očí. Rty se mu rozlily do ještě většího úsměvu, když si prohlédl jeho rudé tváře.
„Něco ti povím…“ hlesl tiše Tom a zlehka se otřel o černovláskovy rty. „Nedovedeš si představit, jako moc přitahuješ ty mě,“ zašeptal kytarista a spojil své horké rty v hlubokém polibku s těmi Billovými.
autor: Nisch
betaread: Janule
Hééj tk to je krásný..;))** Opravdu úžasný..:p ♥ Tuhle povídku prostě miluju a jsem ráda, že to takhle dopadlo..;) Vlastně Billa chápu, že se k Tomovy tak choval..;) Ae to už je naštěšstí pryč, takže je to super..;) Těším se na další dílek a jak se to bdue dál vyvýjet…:p* Píšeš krásně Nisch..:-*
Tak to bylo naprosto dokonalý! Zvlášť ta poslední věta mi vyrazila dech 😀 ale hádám dobře, že to kluci nebudou mít asi tak jednoduchý, že? 😀
to bylo naprosto sladké :')… bálá jsem se,že Bill bude na Tom i tak hnusenj a ouha :D… ale taky si myslím, že to nebudou mít jednoduché..určitě se najde nějaký problém :P..je to ale krásné, procítěné.. zkrátka úžasné :-)* moc se těším na další dílek :-)♥♥ jsi skvělá autorka, opravdu ♥
To bolo pekné, som rada, že sa začali pomaly zbližovať.
děkuju holky.. 🙂 jsem ráda, že se to aspoň někomu líbí x)).. vaše komentáře mi dělaj velkou radost :))
Tyjo….jsem tak ráda,že si to nějak ujasnili..Billovi se ani nedivim,proč se tak k Tomovi ze začátku choval..a jsem neuvěřitelně zvědavá,jak se to bude vyvíjet dál :o)
Úžasný díl a těšim se na další 🙂
krásně napsané :)…oprvadu píšeš krásně. Jsme moc ráda, že skluci udobřili protože by byla škoda kdyby byli furt rozhádaný :).. nemůžu se dočkat dalších dílů :-)*