Mojito 2/2

pokračování
Druhý den byli kluci zamlklí a jejich matka se divila, že i Bill, takový mluvka, nic neříká. Oba vypadali unaveně a ospale.
„Příště spolu spát v pokoji nebudete, pak spíte ve stoje. Co jste tam dělali?“ založila ruku v bok a Bill se začervenal. Takovou potupu před Tomem ještě nezažil. Mít mokrý sen přímo na bratrův bok byla noční můra. A ta hádka po tom…
„Nic, jen jsme si dlouho povídali,“ odpověděl tvrdě Tom a pod stolem dupl na Billovu nohu. Ten se chtěl bránit, ale byl Tomem vydírán, že když se od něj nenechá šikanovat u oběda, vykecá mamce, jak se Bill udělal uprostřed noci.
„Dlouho povídali, tak to jo, já jsem jen slyšela to vaše chrápání…“ pokrčila rameny Simone a odešla do kuchyně uklidit nádobí.
Po obědě si šel Bill k Tomovi pro svoje věci, aby si je mohl odnést zpátky do svého pokoje.
„No doufám, že mi aspoň pomůžeš povlíknout čistě postel, když ses mi do ní udělal,“ zafuněl.
„Neudělal jsem to naschvál, Tome, a kdyby se to stalo tobě, určitě bych se nechoval tak ošklivě a sobecky, jako ses choval dnes ty!“ vyjeknul Bill a strhnul svojí peřinu z Tomovy postele.
„Jo bráško?! Nechoval? Tak fajn, pojď, udělám se ti přímo na břicho, bude se ti to líbit?“ Tom svého bráchu natlačil na zeď a vyhrnul mu triko až ke krku.

Bill jen roztřeseně oddechnul a sklopil hlavu k zemi. Tom se trochu zamračil… „Tobě by se to snad ještě líbilo… nebo co… hele… já ti nevyčítám, že se to stalo, fajn, občas se mi to taky stane, jen jsem z toho prostě… pěkně podrážděný… a z toho večera vlastně taky, co to mělo být za pusu na dobrou noc…? Byl jsem zmatený, nemohl jsem kvůli tomu usnout a pak mě nad ránem vzbudí… něco divnýho, podívám se, co to je a zjistím, že ses mi právě ve spánku udělal na bok… oh bože, Bille… je to… kdyby se tohle někdo dozvěděl, víš, jak by mi bylo?!“ vyjeknul Tom.
„Já to nikomu nebudu vyprávět na potkání, ty idiote! A začni se chovat jako můj brácha! Víš co?! Jdi si dneska za Georgem a Gustavem sám!! Stejně jsem vám tam všem akorát na obtíž! Chováš se jak naprostý kokot!“ zařval Bill vyčítavě, Toma od sebe vší silou odstrčil, posbíral svoje věci a odešel k sobě do pokoje.
„Co jsi mu zase udělal, Tome, že tak křičel?“ zeptala se Simone, když vešla k Tomovi do pokoje.
„Nic jsme si neudělali, mami, to jsou naše věci, jen jsme se trochu pohádali, to bude za chvíli dobrý…“ odseknul Tom. Neměl náladu řešit tohle s maminkou.
„Fajn, Tome, jen si uvědom, že ty jsi byl z vás dvou vždycky ten zodpovědnější, ale taky sobečtější a tvrdší. Bill je prostě citlivý a něžný, a to, že jsi na něj ošklivý, se ho dotkne, uvědomuješ si to? Tobě když Bill řekne, že jsi idiot, tak nad tím mávneš rukou a myslíš si cosi o… o nehezkých věcech, ale když to ty řekneš jemu, tak si to vezme k srdci. V tomhle jste odlišní, tak se o něj starej, protože když s vámi nejsem já, máš tu zodpovědnost ty, protože i když jste dvojčata, tak ty jsi i o těch hloupých 10 minut starší… okey?“ usmála se Simone a odešla.
***
„Georgu, bude se to dát pít?“ koukal Bill Georgovi přes rameno, jak míchá cosi ve sklenicích a krájí citrón.
„Jo, ale tohle ti asi nebude chutnat, je tam máta. Našel jsem ten recept na netu a psali tam o limetce, ale tu doma nemáme, tak jsem přinesl citrón.“
„Teď jsem ti to chtěl zrovna říct, že tam citrón nemá být,“ přišel Tom a stoupl si vedle Billa za Georga. Bill přešlápl z nohy na nohu. Pořád si to ještě nevyříkali, a on pochyboval, že to Tom udělá. Proto Bill plánoval se opít.
„Bill bude chtít asi radši kokosovou Piňa Coladu.“
„Kokos? Jo, to si dám,“ jemně se usmál. Georgovi připadal divný, jindy by skákal a křičel. Gustav se přidal k chlapcům a vzal plátek citrónu a strčil ho Billovi do pusy.
Bill chvíli prskal a nadával cosi o prdeli, ale skoro nikdo nebral jeho narážky moc vážně.
„To je všechno, co umíš Georgu…? Nechci ti kazit iluze, ale barman z tebe asi nikdy nebude. To je nechutný. Kdyby v tom nebyl ten drahý alkohol, vyplivl bych to… Mojito s citronem… Nikdy jsem nerozeznával mezi citronem a limetkou rozdíl, ale musím uznat, že tohle je vážně kekel… blah…“ odprsknul si a podíval se na svého mladšího brášku, který v prstech pevně svíral brčko od svého drinku a nasával. Jemu to zjevně chutnalo.
„No upřímně se těším na opilého Billa. Bude to sranda…“ zasmál se Gustav. „Bude nám zpívat, dělat striptýz… kroutit se tu…“
„Ne, to nebude. Je to můj brácha, nenechám, aby se tu před váma takhle dobrovolně ponižoval jen proto, že je opilý…“ Tom se se smíchem zaksichtil.
„No, nekecej, ty ses mě vážně zastal…?“ zatleskal si radostně Bill a zavrtěl zadkem, jako by si chtěl sednout ještě hlouběji do té trávy, ve které seděl.
Tomovi připadal jako králík či nějaké takové zvíře.
„Buď ticho a pij,“ napomenul bratra Tom a sedl si vedle něj na zem.
***
„Jo, jeď, Bille, jeď!“
„Schöner Bruder aus dem All
Du und ich mit Überschall
Im UFO durch die Nacht
Bruder aus dem All…“
Tom, Georg a Gustav skákali kolem Billa v kruhu a tancovali. Bill stál uprostřed na předměstí vedle hřiště s megafonem v ruce a u pusy a zpíval. No, bylo to něco jako opilecký zpěv, ale chlapci v něm rozeznali jejich písničku, kterou složili. Tom, Georg a Gustav pokřikovali na svého opilého kamaráda, jako by oni byli střízliví. Řvali, tancovali, v rukou sklenky s odpornými drinky, které připravoval Georg. Čím více Georg pil, tím méně jeho nápoje chutnaly jako Mojito. Slunce silně pálilo a silnice byla téměř rozškvařená, vytvářely se na ní asfaltové bublinky. Lidé se na chlapce otáčeli. Ostuda. Ale jim to bylo jedno, bavili se, bylo to tak zábavné dělat ze sebe blázny.
„Schöner Bruder aus dem All
Du und ich mit Überschall
Im UFO durch die Nacht
Bruder aus dem All…“
„Hele chlapci, nechcete si jít balit děvčata někam jinam? Můj psík se vás bojí,“ okřikla je po několika minutách starší paní, která je už několik minut rádoby tajně vyhlížela z okna. Byla to místní drbna.
„A jéje, tohle se nejpozději zítra ráno dozví celá vesnice, včetně naší mámy…“ zasmál se Tom.
„Cože? Máma na nás bude naštvaná, budete mít problémy…“ přešlápnul Bill a odložil megafon od pusy.
„Nebudeme. Mámě to nějak šetrně vysvětlíme. Tohle je drbna, snad tomu mamka nebude věřit… pojď, asi bychom měli zmizet jinam. Vrátit se na tu opuštěnou louku k lesu, tam aspoň budeme mít prostor dělat blboviny…“ pokývnul rozumně hlavou Tom. Připadalo mu to jako rozumné rozhodnutí na to, že byl opilý.
Georg s Gustavem jen pokývali, Gustav odhodil dva klacky, které používal místo paliček na bubny a udával Billovi do zpěvu rytmus, a Georg posbíral všechno svoje náčiníčko, které potřeboval k přípravě svých proslulých drinků.
„Myslím, že bychom po cestě mohli koupit nějaký jiný alkohol. Z toho tvého Mojita je mi už celkem na blití. Mám vzádu v puse takovou kyselou pachuť… blah…“ zaksichtil se Tom objímajíc svého vyděšeného brášku kolem ramen.
„To jo, ty vole… tobě tak něco prodají…“ zasmál se Georg.
„Můžeš to jít koupit ty, ty gorilo. Napíšu ti na papírek svolení a podepíšu ti to… chápeš, řekneš, že to máš od rodičů…“ kývnul hlavou Gustav.
„Pane bože, s váma já už nikdy nechlastám. Vy melete takový hovadiny, že… no nic…“ zasmál se Tom a otočil svou hlavu na Billa, který vedle něj jen tak poslušně cupital.
„Tak co, už je to lepší? Neboj se, nebude z toho žádný problém… mamce to vysvětlím, hm?“ usmál se a konejšivě brášku pohladil po paži.
„Jo… doufám, že nám to projde. Nerad bych mamku nějak zklamal…“ pokrčil rameny Bill.
Tom se na chvíli odmlčel a nechápavě pozvednul obočí. Taky by svou mamku nerad zklamal, ale tohle Billovo chování bylo už přehnané. Vždyť jejich mamka, když byla ve věku kluků, jistě tyhle věci zkoušela taky. „…jasně,“ kývnul hlavou Tom a radši to dál nerozebíral.
***
„Georgu, važ si toho, právě jsem do megafonu křičel, že jsi nejlepší barman ve vesnici,“ škytl opile Bill a potutelně se usmíval na svého kamaráda s gorilí hlavou i tělem. „Ještě banán a liánu…“ zachechtal se jakoby pod vousy. Tomovi připadal šíleně roztomilý, až příliš dětský. Byli děti, ale nikdo z nich o sobě jako o dítěti nemluvil.
„Tome, neměl jsi mu dávat, vole, to pití, bude pak praštěný.“
„To už je od narození.“
„No ale takhle bude ještě víc praštěný.“
„Nemyslím si, že by to ještě šlo víc.“
„Tak seš blbý,“ urazil se Georg, sebral všechno své náčiníčko bez vysvětlení odešel domů.
Tom zůstal civět do dálky, směrem les, jako vyoraná myš.
„Vletí ti tam moucha,“ upozornil ho chytře malý, roztomilý Gustav.
„Vole, naser si! On se urazil jen proto, že jsem s ním nesouhlasil v názoru na vlastní dvojče! Mám dost, jdi domů taky, všichni jděte, chci být s bráchou.“
„Nechce se mi domů, ale budu muset. Máma by mě jinak zaškrtila… takže… asi zítra, dobrou,“ zasmál se po chvíli Gustav, a nakonec se taky zvednul a odešel.
„…ty se mnou chceš být sám, jo? A proč…? Chceš mi vyznávat lásku, Tommy?“ pousmál se Bill a přitulil se mezi Tomův krk a rameno.
„Já ani nevím, proč s tebou chci být sám, možná bychom taky měli jít domů, nemyslíš? Mamka bude naštvaná…“ pokrčil rameny Tom.
„Nebude… a nevymlouvej se. Chtěl jsi se mnou být sám, a taky že jsi, tak… musel jsi k tomu mít nějaký důvod, hm?“ zaculil se Bill a přilepil svoje rty na Tomovu krční tepnu. Začal mu tam dělat cucflek.
„Hej… nejsem tvůj, tak si mě neoznačuj. Co pak budu vysvětlovat holkám, až se mě zeptají, odkud to mám?“ zamračil se Tom. „…to jim mám jako říct, to mi udělal bráška, když se opil?“ zasmál se.
„Řekni jim, co chceš, hm? Na něco přijdeš… mimochodem. Když jsme u těch holek, jedna mi docela nedávno řekla, že neumím líbat, a ty jsi v tom prý přeborník, naučíš mě to?“ zaculil se Bill opile a na Toma se ještě víc položil.
Ten se na něj jen pobaveně podíval. „…Bille. Ty ses nikdy nelíbal, takže nelži,“ zasmál se Tom a pohladil se po břiše.
„Prostě po tobě chci, abys mě naučil líbat…“ zamračil se Bill.
„Děláš, jako kdyby to byla nějaká věda, prostě… strčíš jazyk tomu druhýmu do pusy, možná si trošku hraješ a dráždíš… jinak nic,“ pokrčil rameny.
„Jenže já to neumím, takže…?“ pousmál se Bill a k Tomovi se trošku naklonil.
„Jo, jenomže… já nejsem teplej a taky se nehodlám cucat se svým bráchou, dvojčetem, a navíc jsi nakalenej, takže… řekni si třeba Georgovi, ten ti jistě pomůže!“ zasmál se Tom.
„Chceš, abych se snad poblil?“ zamračil se Bill. Tvářil se trošku znechuceně. „Nebudu se tě ptát, jestli mě to naučíš. Ty to prostě uděláš, taky bych se pro tebe obětoval a já teď potřebuju pomoct, takže dělej. Nebo mě snad nemáš rád?“
„Mám tě rád, ty idiote, nemusíš mě hned citově vydírat,“ strčil do něj Tom. Bill se málem svalil, jak byl opilý.
„Do toho…“ pousmál se Bill.
„Ty ses… zbláznil, co když nás někdo uvidí?“
„Jsme tu sami, panebože, nevymlouvej se, no tak…“
Tom se na Billa chvíli díval a přemýšlel. Nakonec nasucho polknul a k Billovi se nahnul. Ještě se kolem sebe rychle rozhlédl, jestli je někdo nepozoruje, a když se ujistil, že ne, vtisknul Billovi malou pusu na rty.
„To není líbání…“ zašeptal Bill a sladce se zaculil.
„Drž už hubu, Bille,“ syknul Tom a pomalu jej políbil. Bill celkem ochotně spolupracoval. Dělal to samé, co Tom. Ten jej začal pomalu líbat, zatím nepoužíval jazyk, jen se rty třel o ty bratrovy. Ten u toho tiše bručel, ale oplácel mu to.
Po chvíli Tom něžně špičkou jazyka vrazil do jeho rtů. Bill se na chvíli zaseknul, ale po pár sekundách udělal totéž. Špičkou svého jazyka pobídnul ten Tomův ke spolupráci.
Tom se jen přisunul blíž k Billovi a dlaní jej chytil za krkem. Začal ho pomalu líbat. Byl hodně pomalý a hodně něžný, nechtěl Billa vylekat, a navíc chtěl, aby si Bill zapamatoval ten „postup“ … Jenže Tomovi nepřišlo, jako by se Bill líbal po několikáté v životě. Přišlo mu, jako kdyby v tom měl ještě delší praxi, než on sám. Líbal tak dobře, šlo mu to.
Bill si zapřel dlaň o Tomovo stehno a víc se nad něj naklonil. Tom si jej přitáhnul blíž k sobě a začal jej líbat o to hlouběji a procítěněji. Bill jen zakňučel jako malé štěně, ale neodtahoval se.
„…dost… už dost, dochází mi dech…“ šeptnul po několika minutách Tom a pomalu se od Billa odtáhnul.
„A-ale proč, Tomi, proč?“ mumlal omámeně Bill. Už nebyl omámený alkoholem, tak jak Tomovým jazykem s příchutí Georgova Mojita, které Billovi tak chutnalo. „Líbí se ti to, a mně se to taky líbí. Proč bys mě nemohl dál učit líbat? Tohle je teprve první lekce učiva. Naučil jsi mě oždibovat tvoje rty,“ zaculil se sladce Bill a zatahal hravě bratra za spodní ret. Tom zíral. V šoku. „A taky… jsi mě naučil si hrát s tvým jazýčkem, Tomi, víš? A Bill má rád tvůj jazýček, vždycky ho chtěl mít ve své pusince, Tomi. Mhm? Tak mě líbej, notak!“
„Uuuuh…“ oddechnul Tom trošku přiblble. Měl pocit, jako by mu čelist spadla až k zemi, jak byl překvapený z toho, co Bill říkal. „Myslím, že tobě stačí jen jedna lekce. A taky myslím, že jsi mi lhal, protože líbat umíš, takže… bych řekl, že máš jiný důvod k tomu mě líbat… proč si neřekneš někomu jinýmu, hm?“ zamumlal Tom a zvednul k Billovi oči.
„Nelíbal!“ kdyby Bill stál, dupnul by si jako navztekané děcko. Což on byl. „Teď jsem se líbal poprvé! Já čekal na tebe! Tebe jsem chtěl líbat jako prvního!“
Tomovi spadla čelist ještě níž. Tak takhle, stačí nadopovat bráchu citrónem a rumem a rozváže se mu jazyk. A to doslova.
„Bille, měli bychom jít domů, je pozdě a bude chcát,“ zvedl Tom hlavu k zatažené obloze. „Čum.“
„Já ti chčiju na výmluvné kecy, Tome! Seru a chčiju!“
Bill vstal, rozčílený, ublížený, ponížený. Slzy mu začaly kapat samovolně z očí, tekly po tvářích až do již orosené trávy. Třel si studené ruce o sebe a drkotal zuby. Měl pocit, že dávno prší. Jako by stál v prudkém dešti. „A opovaž se mě utěšovat, že ti mě bude líto. Můžu se na tebe vysrat, idiote! Jseš tak blbý! Copak nevidíš, že tě miluju?! I ve třinácti můžu milovat! A nejsem ožralý!“
„Co to meleš, Bille? Taky tě miluju… ale jako bratra prostě… a… já… vlastně nevím, co ti na to mám říct…“ brouknul Tom a taky vstal. Pomalu se s Billem vydali lesem zpátky k městu.
„Super… taková romantická chvíle, začalo pršet, jsme sami v lese… v noci a mohli jsme se líbat, a ty všechno takhle posereš…“ syknul Bill v půli cesty.
„Bille, ty jsi vážně opilej a všechno prožíváš jako v romantickým filmu…“ odmlčel se Tom.
„Já se tě na nic nebudu ptát, ty idiote, prostě to bude tak, jak chci já a tečka…“ zabručel Bill a Toma si k sobě pevně za paži přitáhnul a dravě jej líbnul i s jazykem.
Tom jen překvapeně pípnul cosi na nesouhlas… „Drž hubu!“ syknul Bill a Toma pevně objal kolem krku.
Tomovi tedy nezbylo nic jiného, než spolupracovat, jinak by jej jeho mladší bráška zjevně ukamenoval. Chytil jej opatrně za boky a začal mu polibky oplácet. A proč si vlastně neužít, když už děláme tohle…? Proletělo Tomovi hlavou a chytil Billa pevně za zadek a natisknul ho k sobě…
„Mmm hm… já věděl, že mě chceš…“ zazubil se Bill…
„Drž hubu a pokračuj…“ syknul Tom a znovu spojil jejich rty.
„Já to věděl, že to chceš, že mě chceš líbat, že máš rád chodit večer v noci a být v dešti, se mnou, jo, určitě jsi o tom přemýšlel vždycky, vím to,“ Bill mumlal a neustále funěl, do nosu se mu hrnula rýma.
„Drž hubu, a budeš nemocný,“ Tom si chytil jeho hlavu a kolenem mu dal stehna od sebe. Neměl v plánu s ním mít sex, jo, dívali se na péčko, ale zkoušet ty hrozné věci, co tam ukazují. Nemohl bych strkat svého kámoše do bráchova zadku! Bolelo by ho to! Myslel si Tom a nohu honem vyndal, když viděl, hlavně cítil, jak jeho bratr tvrdne.
„Budeš se mnou dneska spát v pokoji? Prosím, chci tě tam, a když chtít nebudeš, tak budeš muset, jinak mámě řeknu, že jí kradeš voňavku.“
„Děláš si ze mě prdel? Já a krást ty její nechutný silný parfémy? Jasně…“ zakašlal Tom, jak se mu zvednul žaludek.
„Řeknu jí to, anebo si vymyslím něco lepšího…“ pousmál se Bill.
„Proč mě vydíráš? Uvědomuješ si vůbec, že děláš třeba věci, který já nechci? Dalo by se to považovat za znásilnění!“ zamračil se Tom. Cítil se důležitě.
„No tak, Tommy… jen u mě budeš spát… prosím…“ zakňučel Bill a skousnul Tomovi spodní ret mezi zuby.
„Bille…“ Tom se snažil najít chytrá slova, ale jeho dvojče bylo… „Kurva, neser mě! Já tě…“ Tom se ztrácel sám v sobě a hlavně v Billovi. Nemohl být blázen a říct, že ho miluje, ale nemohl taky říct, že ho nemiluje. Jak mu mohl říct takovou věc, když se na něj díval laníma očima? A když ne, z Billa byl agresivní bratr.
„Nemáš jinou možnost, buď půjdeš, nebo budeš mít takový průser u mámy, že celé prázdniny nepůjdeš ven,“ Bill se odlepil od zdi a šel pryč. Tom byl jednoduše hloupý bratr.

„Jak nemám jinou možnost? Taky bych mohl začít dělat věci, které ty nechceš…“ zamračil se… „například, jak by ti třeba bylo, kdybych tě znásilnil?“ zamračil se Tom znovu.
„A jsi si jistý, že když to chtějí oba, že se tomu dá říkat znásilnění…?“ pousmál se Bill.
„Oh bože, Bille, co to po mně vlastně chceš…? Hmm? Myslel jsem, že chceš naučit líbat. Líbali jsme se, tak už bys toho mohl fakt nechat. Jsi už trapný…“
„Nejsem trapný, jen ty jsi ze mě v rozpacích…“
„Jsi trapný a opilý, a víš co? Taky ti na tohle seru a chčiju. Zkus jít za mámou a říct jí, že jí kradu její nechutný parfém. Jsem upřímně zvědavý, co ti na to řekne. Myslím, že na tebe bude koukat jak na kreténa. A dělej, je už pozdě…“ syknul Tom a chytil svého mladšího brášku za zápěstí a táhnul jej směrem k domovu.

***
„Jo, no, mami, Tom ti krade tvoje voňavky,“ žaloval Bill důležitě a dával si záležet na naléhavosti v hlase.
„Co by s nima dělal?“
„No co asi, voněl se!“ vyjekl Bill a zakopl o hromádku prádla na zemi vedle prádelního koše v koupelně. Simone strkala oblečení do pračky a vrtěla hlavou. Bill se prostě rozhodl žalovat, poněvadž s ním Tom večer nespal v pokoji.
„Bille, nemám čas řešit kraviny. Tak ať se tím voní, když mu to voní, jste moje děti, nebudu vám za to nadávat,“ zasmála se Simone, její výchova byla pro děti jednoduše perfektní. Mohli si brát, co chtěli, samozřejmě kromě cigaret, alkoholu a kondomů nebo erotických časopisů a videokazet.
„Ty mu nedáš trest?!“
„Za co bych mu dávala trest, zlatíčko? Silně pochybuju, že mi nějaký voňavky krade. Řekla bych, že jste se zase jen pohádali a ty zase žaluješ, hm? Chovej se trošku vyspěleji, Tom na tebe taky nikdy nežaloval a ty, jako jeho dvojče bys ho měl spíš krýt, nemyslíš?“ usmála se Simone.
„Super, tak za to dostanu vynadáno ještě já…“ syknul Bill a začal si rozčesávat vlasy.
„A proč bys za to nedostal vynadáno? Lžeš, jak když tiskne a lhát se nemá… kdo lže, ten krade a do pekla se hrabe. Takže kdo mámě krade voňavky, posero?“ zaksichtil se Tom, vešel do koupelny, už ho nebavilo tajně poslouchat jeho nudného bratra za rohem.
Bill uraženě našpulil rty, hodil hřebenem kamsi pryč, Simone jej okřikla a odešel na chodbu.
Když ho Tom chtěl chytit za loket, Bill mu málem vrazil facku.
„Jdi do prdele, Tome!“
„Bille! Nebuď sprostý!“
Tom se usmál, když slyšel mamku, jak Billa znovu okřikuje, držel ho nyní pevně za ramena a smál se mu do obličeje, což Billa nehorázně štvalo. Vzpurně sebou škubal.
„Nech mě být, Tome!“ Bill zněl poraženě. Tom ho pohladil po tváři a jemně se usmál.
„Proč?“
„Nech mě, prostě mě nech,“ Bill se přestával vztekat, bránil se ale tím, že nepřivře oči.
„Na to ti ale seru a chčiju, Bille,“ odpověděl mu Tom jejich oblíbenou nadávkou a sklonil se k němu pro polibek.
Bill se jen zamračil… „…myslíš si, že ti po tom všem ponížení dovolím, abys mě líbal, co?“ šeptnul a něžně do něj strčil, nechtěl, aby to jejich matka slyšela.
„Jo… přesně to si myslím, bráško. Protože ty mě prostě hrozně chceš…“ zaculil se Tom a nevinně si skousnul spodní ret.
„Jsi hajzl, prostě hajzl… počkej až víc vyrostu, budu vyšší než ty a budu tě pořád mlátit a nadávat ti a ponižovat tě přesně, jako to teď děláš ty mně…“ syknul.
„Jo… ale na to, než mě přerosteš, máš ještě dost času… do tý doby… mě prostě můžeš líbat…“ usmál se tiše Tom.
„Fajn…“ syknul Bill, natlačil ho do svého pokoje a prostě šel využívat ten čas, který mu zbýval mezi tím, než brášku přeroste…
autor: S & Ivetka
betaread: Janule

15 thoughts on “Mojito 2/2

  1. Tak to Billovi s těma voňavkama -"nečekaně"-zrovna moc nevyšlo :DDD Ale pěknej příběh..jak si Tom uvědomil že to s tim líbánim možná neni zas tak špatný :))

  2. Děkujeme, já jsem se kritiky na tuhle povídku dost bála, protože je dost bláznivá, vidět Georga jak dělá ,,domácí mojito" a opilého Billa, jak práská mámě, že Tom používá její parfémy :D:D Jen jsem se snažila držet krok se Schmetti, myslím, že to je dobrá povídka pro to, aby si člověk zvednul náladu :D:D
    Takže ještě jednou se Schmetti děkujeme 🙂

  3. Mě se to líbilo! :)) Bylo to úžasný 😀 Prostě si předastavit jak Bill žaluje na Toma 😀 A jak po něm škemrá ať ho naučí líbat.. :DD Dokonalý! 😉

  4. Po neskutecne dlouhe dobe ctu opet jednu twc povidku a stale me to neskutecne bavi!:D Tahle byla dokonala! Tak roztomila, celou jsem ji prozivala, protoze me uplne vtahla a navic tolik vtipu v ni, takovy hlody, smala jsem se nekolikrat nahlas xD ("Co by s nima delal?" – "Co asi, vonel se!":DDD a chudak gorila Georg a banan xD) Nekdy ty jejich nadavky presahovaly "ramec", prislo mi to uz prehnane nebo na ten vek 12/13 trosku hodne (ja v jejich veku rekla svoje prvni "vole"), ale i presto jsem musela uznat, ze to tam nakonec sedelo:D Samozrejme, machrovali, uplne to chapu:D Je tam krasne videt, jak jsou si podobni v te vychytralosti, Billovo slovickareni a Tomov radoby "like a boss" (haha a pritom je to nakonec Bill, kdo ho dostane:D) Kazdopadne dekuji za zpestreni sobotniho pyzamoveho odpoledne a sladkou vtipnou romantickou krmi pro moji hladovou dusi 🙂

  5. Tohoto věku jsem si fakt užila! Spousta vtipných hlášek zvlášť o Georgovu odpornému mojitu xD A ty jejich kreativní nadávky! Perfektní oddechovka

  6. * tuhle povídku, sorry autocorrect, někdy svoje komentáře diktuji a zveřejním dřív, než si je stihnu přečíst a tady nejdou opravit:D

  7. OMG! Tak fajn, já už to komentovala ha xD je vidět, že se vždycky vracím k té samé tvorbě podle názvu povídek, co se mi líbí xD

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics