autor: Spook Bree
Ahoj twincesťačky a twincesťáci 😀 Jsem tady s jednodílnou, kterou jsem psala s jakýmsi tetelením na duši :D. Doufám, že se vám bude líbit. I když je jen takové moje písání o ničem něčem :D. Pac a pusu Spook Bree
Byl deštivý den a Tom šel k Billovi. No ona to nebyla chůze, ale spíš běh. Bylo hnusně a on nechtěl nachladnout. Chtěl vidět Billa, kterého už tak dlouho neviděl. Od začátku velkých prázdnin. A už bylo 20. července. Věděl, že Bill byl s rodičema na dovolené, kam vůbec nechtěl, ale už to byl týden, co se vrátil a ani se Tomovi neozval. Navíc měl od Toma půjčenou knížku, kterou už si Tom chtěl přečíst.
Pospíchal deštěm k paneláku. Vyběhl do třetího patra a těšil se, až uvidí Billa opáleného a usměvavého. Zazvonil a uslyšel jakési nadávání. Dost ho to zarazilo. Pak se rozlítly dveře a on v nich uviděl rozzuřeného Billova tátu. Ten ho beze slova pustil dál. Tom šel tiše k Billovi do pokoje a při tom poslouchal hádku Billových rodičů. Zaklepal na Billův pokoj. Pak tam vešel s úsměvem, který mu trochu zmrznul, když si všiml, že tam Bill není. Potom uviděl otevřené dveře na malinký balkónek a šel tam.
Bill seděl na balkóně a kouřil cigaretu. Kouř vypouštěl ze rtů a díval se na obzor. Tom se zastavil a pozoroval ho. Nelíbilo se mu, jak Bill vypadal. Nebyl vůbec opálený. Oči měl opuchlé. Seděl tam jen ve volných teplákách celý mokrý. Potahoval z cigarety a klepal kosu. Byl pohublý a nějaké vlasy mu zakrývaly obličej.
„Bille?“ přišel k němu Tom a pozoroval ho. Bill sebou škubnul a kouknul na Toma.
„Ahoj Tome…“ pousmál se.
„Pojď dovnitř, kámo, hrozně se klepeš…“
Bill se usmál a poslušně se zvednul. Zašli k Billovi do pokoje a Bill se vyhoupnul na stůl. „Jak se máš? Co dovolená? Jaký to tam bylo? Moc ses neopálil…“ zasypává Tom Billa otázkami a Bill ho jen sleduje. Pak se pousměje.
„Bylo to hrozný… rodiče se tam pohádali a od té doby se hádají pořád. Víš, jaký to je, poslouchat to tam deset dní?“ Bill se plácne do čela.
„Vypadáš vydeptaně…“ přizná Tom. „Celej jsi zhubnul a nejsi opálený. A zas kouříš…“ povzdychne si Tom. Bill pokrčí rameny. Klepe se a z vlasů mu skapává voda. „Převlíkni si ty kalhoty, nebo nastydneš…“ usměje se Tom. Bill tam dál sedí a jen ho pozoruje.
„Nechci…“ řekne.
„Tak ti je sundám já…“ zasměje se Tom a stáhne Billovi kalhoty omylem i s boxerkami.
Bill zrudne a jen tam sedí. Tom polkne, a pak si ho k sobě k sobě přitáhne a obejme ho. Cítí z něj ty cigarety. Na lidech to nesnáší, ale na Billovi mu to nevadí. Neví proč. Billovi to dodává jakýsi nádech tajemnosti a něčeho, co člověk jako Tom chce získat. Bill tam sedí a přitiskne se k němu. Tom už musí vzít příležitost do svých rukou.
Vždycky Billa miloval, ale nikdy nebyl schopný mu to říct. Musel to zkusit. Nevěděl, že Bill cítil to samé. Ale Bill býval hodně náladový, a teď byl velmi zakřiknutý z odporné atmosféry, která doma vládla. Hladí ho po mokrých zádech a nasává Billovu vůni cigaret a mandlového krému. Zvláštní, ale při tom tak svůdná kombinace. Bill ho obejme nohama a tulí se k němu. Tom ho vezme do náruče a nese ho do Billovy postele. Ta je plná polštářů a polštářků různých velikostí. Žádná peřina. Položí ho do ní a natiskne se na něj.
Bill ho pozoruje. Tom si ho k sobě přitiskne a cítí, jak se Bill chvěje. Neví, jestli je to vzrušením nebo zimou. Bill ho hladí po copáncích. Tom se k němu přiblíží obličejem a otře se mu o rty. Vzrušením s Billem zároveň vydechnou. Bill hladí Toma po bocích, zatímco Tom spojí jejich rty.
To je to, co Tom chtěl vždy cítit celou dobu, co Billa znal. Tisknout si k sobě toho hubeného kluka s havraními vlasy a čokoládovýma očima. Chtěl mu šeptat sladká slůvka až do konce věků. Laskat jeho sametovou kůži. A cítil, že to tak bude. Cítil to i Bill, který se nechvěl zimou, ale vzrušením a cítil uvnitř sebe to příjemné teplo.
Tom věděl, že Bill je jeho koťátko s příchutí cigaret.
autor: Spook Bree
betaread: Janule
Povídka vcelku hezká.. ale jedna věc mě bije do očí… a úplně se ve mě vaří krev… Proboha Kriste an nebi.. jak můžeš napsat Nohami??? Co to je???? Nohama, rukama… ÁÁÁÁ když pominu tuhle hrubku, líbilo se mi to.. a prosím tě příště už to nikde nepiš…
[1]: Lauinko, obdivuju sice tvůj přehled o hrubkách :-D, ale tohle fakt hrubka není. Je to prostě jen spisovný výraz, který se v hovorové řeči nepoužívá, proto ho nejspíš neznáš. Podívej se do pravidel, zadej si heslo nohy, tam ho máš vyskloňovaný. 🙂 Kdyby to byla hrubka, tak ji samozřejmě opravím. J. :o)
[2]: Nevim sice, co máš ve slovníku, ale češtinářka nám vtloukala do hlavy, že co se týká lidí, je tam vždycky nohama, rukama…. Jooo, pokud by byl Bill kus nábytku, tak nohami si tam piště, ale nevím o tom, že by byl třeba stůl… xDDD Jen konstatuju, páč tohle je sice hezký, že se píše nohami, ale jenom když jde o nábytek… Když bys s tím měla nějakej problém, vyhrabu starej sešit, ve kterým je to napsaný, oskenuju a pošlu.. ;DDDD
[3]: Tak tuhle věc jsem nikdy neslyšela. Nikdy bych tenhle tvar sama nepoužila, ale proč, to nevím. Pro mě byly zdroj Pravidla českého pravopisu, kde nic takovýho není, pokud člověk koukne na normální skloňování toho slova. Nejspíš něco podobnýho jako ucha x uši. Díky za info, tyhle věci už si nemám šanci pamatovat, na to už jsem ze školy moc dlouho. 🙂 Skenovat nemusíš, věřím ti. :o) J.
[4]: Není za co.. 😉 Já jen, že mi to přišlo nějaký divný.. Upřímně.. Já jsem ten tvar taky nějak nepoužívala.. xD Až co přišla ta úča.. xD Pak jsem se ještě pro jistotu koukla do té bichle PČP a je to tam tak, jak to říkala… Ale tak.. Stává se… 😉 Ani já nevím všechno, tohle je jen jedna z mála věcí, který si ze základky pamatuju.. xD Asi jsem zrovna nespala.. xDD
Jo, jo, hrnec má ucha, člověk má uši…zřejmě jsme měli stejno paní učitelku 😉 Jinak povídka moc hezká.
Nohy nás učili taky, ale myslím, že to je v reálném světě celkem jedno 😉 Povídka se moc povedla, jen mohla být o něco delší 😉 Naši se taky na dovolené vždycky hádají…