autor: Denie
Tom s úsměvem sledoval Billa, který se opíral o čelo jeho postele a spokojeně si maloval, zatímco Tom měl být v koupelně. Dredař se vracel tak potichu, jak jen to šlo, chtěl přítele překvapit a byl rád, že se mu to povedlo, když se přikradl tiše do postele a s úsměvem od ucha k uchu strhl stranou papír, na který si Bill jen tak čmáral.
Prvotní šok černovláska přešel ve chvíli, kdy před sebou spatřil Tomovy čokoládové duhovky, ve kterých hrály pobavené jiskřičky. Lehce mu zrudly tváře a v rychlosti schoval počmáraný papír. Při narození dostal do vínku spoustu talentu, co se hudby týče, ale jako malíř byl příšerný.
Chvíli se na sebe jen tak dívali, ani jeden nemluvili. Oběma jim na rtech hrál stejný, zvláštně nervózní úsměv, a když Tom natáhnul ruku a zlehka pohladil Billovo narůžovělé líčko, oba si v tichém smíchu skousli spodní ret. Než se Bill nadál, stáhnul si jej Tom do lehu vedle sebe a zlehka se přitiskl rty proti těm jeho. Nemluvili o tom, co mezi nimi bylo, jen prostě žili od okamžiku k okamžiku, od polibku k polibku.
Když se jejich rty po jemném, dlouhém polibky oddělily, Bill špičkou jazyka slíznul poslední zbytky Tomovy chuti, a věnoval mu zářivý úsměv. Když se mu vypsal z minulosti, necítil se dobře. Po celém těle mu přejížděl ledový mráz, hlava ho bolela a oči pálily potlačovanými slzami. Ale po krátkém spánku v Tomově náruči, který byl daleko více osvěžující než celý volný víkend, mu najednou bylo zase naprosto krásně, tak zvláštně volně. Jako by jej už nic netížilo. Vděčil za to Tomovi.
„Chceš něco říct?“ zašeptal Tom a čelem se zapřel o to Billovo. Když černovlásek přikývnul, jen jej s úsměvem opět políbil. „Když jsi spal, vrněl si. No nekoukej se na mě tak, fakt si vrněl. Normálně si mručel a vrněl a kňoural, a když jsem tě políbil,“ při těch slovech Tomovi lehce zrudla líčka a on sklopil pohled někam k Billovu břichu, kde si hrál s jeho prsty. „No, tak jsi tak zvláštně zamňoukal,“ zasmál se a opět zvedl pohled k Billovi, jehož oči byly přeplněné nefalšovaným zmatkem.
Tom se přetočil na záda, uvelebil se do pohodlné polohy a Billa si stáhl ke svému boku. Propletl s ním prsty a jejich spojené dlaně si položil na břicho. Když byl ve sprše, hodně přemýšlel o tom, jak černovláskovi pomoct překonat psychický blok, který v sobě má. Nenapadlo jej nic jiného, než mu dát jinou, daleko silnější vzpomínku, hezkou, šťastnou a snad i trochu vzrušivou. Pokud by měl Bill důvod v nějaké situaci opravdu použít svůj hlas, třeba by to dokázal překonat. Tom v to upřímně doufal.
Volnou rukou, která nesvírala Billovy prsty, hladil černovlasého chlapce po zádech, a po chvíli, kdy se mu spokojeně přítel uvelebil v náruči, si troufnul konečky prstů zajet i pod jeho tričko na spaní. Cítil horkost sálající z Billovy pokožky, cítil, jak se pod jeho doteky černovlásek zvláštně napíná.
„Je ti to nepříjemný?“ zašeptal Tom tiše, ale pohyby svých prstů nezastavoval. Dál jej jemně hladil kousek pod okrajem trička.
Bill přemýšlel, opravdu přemýšlel. Něco v něm chtělo Toma zastavit, nebyl si jistý, jestli by se jej takhle dredatý kamarád měl dotýkat, ale bylo mu tak krásně. Nikdy se takhle necítil, nikdy předtím neměl pocit, že má v těle hejno rozbouřených motýlů, nikdy mu srdce nebilo na poplach tak, jako právě teď. Na rukou cítil husí kůži, za krkem mu běhal ledový mráz a jeho rty se automaticky pootvíraly, toužil po polibku.
S mírným úsměvem zavrtěl hlavou a jen sevřel Tomovy prsty o něco silněji. Nechtěl, aby dredař přestal, jeho doteky se mu líbily.
„Dobře,“ pousmál se Tom a opět jej políbil před tím, než se nadzvednul a přetočil se lehce nad kamaráda. Chvíli se mu díval do očí, pak se sklonil a opět políbil jeho rty. Tentokrát to byl však naprosto jiný polibek. Nebyl tak něžný a jemný jako všechny předešlé. Tenhle byl odvážnější, dravější a po chvíli si Tom špičkou jazyka vyžádal vstup do Billových úst. Tiše zakňučel, když se jeho jazyk poprvé propletl s tím Billovým a jeho tělo automaticky překrylo tělo černovláskovo. Spokojeně se pousmál do jejich polibku, když i Bill nevědomky zakňučel.
Možná měl pravdu. Možná opravdu Bill jen potřebuje nahradit špatnou vzpomínku něčím příjemným, novým. Něčím, co jej donutí používat hlas naprosto nekontrolovaně. A to situace, ve které se právě oba nacházeli, byla.
Jejich polibek trval několik dlouhých minut. Ani jeden nechtěl opustit rty toho druhého a s každou další vteřinou byla atmosféra kolem nich hustší, přetékající zvláštním napětím. Nikdy před tím Tom nepolíbil nikoho tak, jako právě teď líbal Billovy rty. Pro oba to bylo nové, dokonalé, a když se Tomovy prsty propletly do Billových vlasů a jemně jej zatahaly, z hrdla černovlasého kluka se vydralo další zamručení, které tentokrát nezůstalo bez povšimnutí.
S tichým mlasknutím se jejich rty oddělily, a když Tom vzhlédl od polibky nateklých rtů k Billovým očím, mohl v nich zahlédnout zvláštní směsici zmatku a zděšení. Pousmál se a konečky prstů přejel přes Billovo čelo, na jeho líčko a odtamat zpět k jeho rtům, které polaskal svým palcem.
„Už mi věříš?“
Stále zděšený a zaskočený tím, co se před pár okamžiky stalo, Bill přikývnul. Když mu Tom řekl, že ze spánku vrněl a mručel, myslel si, že si z něj kamarád dělá jen srandu. Ale kdy sám uslyšel tiché zakňourání vycházející z jeho vlastního hrdla, musel uvěřit.
Jak to ale bylo možné?
Když se ještě před pár dny pokoušel přimět své hlasivky k jedinému zvuku, nespolupracovaly, nic se nestalo. Ale teď, když nemyslel na nic jiného, než byly Tomovy rty a jazyk proplétající se s tím jeho, šlo to naprosto samo, skoro až přirozeně.
Zmateně zamrkal, když na rtech ucítil opět ty Tomovy. Jen podvědomě spolupracoval s polibky, které mu dredatý kluk věnoval. Soustředil se na každý tichý zvuk, který vyšel z dredařova hrdla, každé jeho tlumené zasténání posílalo zvláštní šimrání do celého Billova těla. Líbilo se mu, co s ním Tom dokázal udělat.
„Nemysli na nic,“ zašeptal Tom proti jeho rtům a jemnými, vlhkými polibky přes Billovu tvář se přesunul rty až k jeho uchu. „Nemysli na nic. Jen na nás dva. Jsme tu jen ty a já, Billy,“ šeptal dál a jeho prsty jemně šimraly Billův podbřišek.
Původně chtěl udělat jen něco, čím by Billa přiměl konečně přestat nad vším tak přemýšlet a jednat naprosto spontánně, aniž by jej ovládalo jeho vlastní podvědomí. Ale teď, ve chvíli, kdy se jejich rty opět spojily do polibku, si sám užíval to zvláštní napětí, příjemné šimrání v celém těle. Chtěl více těch nesmělých doteků, které mu černovlásek věnoval.
S dalším prohloubením jejich polibku, s dalšími doteky, které Tom věnoval jeho rozpálenému tělu, s každým tichým zasténáním, které vycházelo z Tomova hrdla, Bill dělal přesně to, o co ho Tom požádal.
Přestal myslet. Nechával se unášet okamžikem a v jeho hlavě nebylo místo pro nic jiného, než byl Tom. Tom a jejich polibky.
Čím déle jejich společná chvíle trvala, čím více se nořili jeden do druhého a čím odvážnější jejich doteky byly, tím častěji se z Billových rtů draly tiché steny a spokojené mručení, které už ani jeden z nich neměl čas vnímat.
Tahle chvíle byla jen jejich.
autor: Denie
betaread: Janule
Áá néé, proč se to useklo v tu nejlepší chvíli?! 😀 Teď budu sedět před počítačem a čekat na další díl, protože se ho nemůžu dočkat. 😀
Krásné! ♥
Woooow :)) Tak to je dost dobrý 🙂 Jako už aby Bill mluvil, i když to asi bude trvat dlouhou chvíli 😀 No jako je to fakt senzační 🙂 Těšim se na další! :))
Ty jó..já jsem tak ráda,že Bill už pomalu ale jistě začína opět mluvit :DDDD…Jsem ráda i za něj…a ještě mnohem radši proto, že je to hlavně díky Tomovi :DDD…Nevím se dočkat dalšího dílu!!
booooooooooooože to je také krásne! prosíííím povedzte mi niekto kde sa dá nájsť táto úžasná poviedka už celá dokončená? 🙂 nenávidím čakanie 🙁 ja to nevydržím!
Nádherná povídka..♥ Prostě jí miluju… 🙂 A takhle to useknout..:D 🙂 Já bych byla schopná tuhle povídku číst pořád..♥ Ona je prostě dokonalá..♥ Chci další dílek..:)* Těším se na něj moc..;)*
Tahle povídka je taková…něžná..
♥
Chci daší díl!!