No one is innocent II – I will love you forever 6.

(Bill)

Koukám se mu do očí a olizuju si rty. Zbožňuju Tomovy oči, tak jako každou jinou část jeho těla. Je tak… Kurevsky dokonalý. Nevidím na něm žádnou chybu. Ale… Každý má své chyby, ne? Ale Tom… Je dokonalej ve všech směrech. Nebo je to tím, že opravdu žádnou chybu nemá? Skousnu si ret. Sám nevím. Já mám… Spoustu chyb. Například… Jsem cholerik, yeah. Když piju, dokážu být až moc sebevědomej a všechny okolo urážím. Ale vadí to někomu? Ne. Tedy alespoň ne mně. Nemůžu za to. Nepiju často. Vlastně… Už nepiju vůbec. Naposledy jsem pil u Andrease. Od té doby jsem přísahal, že už nikdy pít nebudu. Opravdu nechci zase skončit na pokraji smrti. Bylo mi strašně hrozně. Nejen kvůli tomu, že jsem zkazil Andyho párty, ale také kvůli tomu, že si Tom všechno vyčítal. Jako by za to mohl. Já jsem byl hloupej a pil jsem, i když jsem mohl abstinovat. Mohl jsem pít obyčejnou vodu a nemuselo se nic stát. Tak moc se za to nenávidím. Nenávidím se za to, že mě kvůli tomu rodiče odvezli a Tom se trápil, plakal. Nikdy v životě si to neodpustím. Mohl jsem za zbytečné kapky slané vody jen a jen já… Vydechnu. Ještě jsem se Tomovi neomluvil, že? Skousnu se ret. Na omluvu nemůže být nikdy pozdě, ne? Pohladím ho po jemné tváři a prstem obkroužím malinké znamínko. Opřu se svým čelem o jeho.

„Omlouvám se ti za tu party,“ řeknu tiše a propletu s ním pod peřinou prsty. Musím si to nějak… Odčinit. Budu k němu ještě víc hodnější než doteď. Hladím ho palcem po hřbetu ruky. Tom tiše vydechne, políbí mě letmo na spodní ret.
„Ty se nemáš opravdu za co omlouvat,“ zašeptá a zakroutí hlavou. „Měl jsem… Dávat větší pozor…“ povzdechne si a pohladí mě po tváři, kam mě taky ještě políbí. Vyčítavý, lítostný tón. Pořád… Si to ještě vyčítá? Zavřu pevně oči. Ne… Já opravdu nechci, aby to bylo líto Tomovi. Je to moje vina. On mě tam mohl nechat třeba… Jen tak ležet. Mohl mě tam nechat umřít. Mohl se bavit dál a nezabírat se jedním kokotem, kterej si neumí dávat pozor na to, co pije. Za blbost se platí, někdy i životem. Já jsem jím díky Tomovi nezaplatil. Udělal pro mě opravdu maximum, tak proč si to pořád vyčítá?! Zakroutím hlavou. Musím ho zbavit výčitek, ale jak? Nikdy jsem něco takového neřešil. Vlastně… Nikdy se nestalo tak nic vážného, abych bojoval o život. A také doufám, že už se to ani nestane. Ani mně, ale ani Tomovi. Nerad bych o něj přišel. Zrovna teď, když jsme spolu. Když jsem kvůli naší lásce překonal cestu přes celou republiku. Jen kvůli tomu, že ho miluju a potřebuju být s ním. Mé srdce bez Toma… Už neumí bít. Nemůžu bez něj žít. Je jako… vzduch. Tomovy polibky jsou jako má obživa. Vzdal bych se všeho, jen ne Toma.

„Lásko, prosím, nevyčítej si to, za co nemůžeš. Zachránil jsi mě tam, rozumíš?“ chytnu do rukou jeho tvář a pohladím ho po lícních kostech. Pak ho na ně pomaloučku líbnu. Pořád… I při takovém letmém doteku cítím pocity, jako úplně na začátku. Na začátku, kdy jsme byli obyčejní kamarádi a intimní dotek byl pusa, hlazení nebo polibek. Miloval jsem takové chvilky. To, co děláme teď, je ale nesrovnatelné. Jsme opravdoví partneři, kteří se bezmezně milují a udělali by cokoliv. Políbím ho ještě jednou, ale s tím rozdílem, že tentokrát na rty. Pohladím ho po nich palcem a zase se mu podívám do očí čokoládové barvy. „Rozumíš?“ řeknu tiše a otřu se mu opatrně o nos svým.

„Já… Budu si to vyčítat. Protože jsem o tebe málem přišel úplně, chápeš? Navíc… Mám pocit, že jsem pro tebe mohl udělat víc. Místo toho jsem se z toho zhroutil sám,“ zašeptá potichu, hladí mě palcem po ruce, kterou mi tiskne. Dívá se mi pořád zpříma do očí, vpíjí se do nich pohledem. Pousměju se na něj a víc se k němu přitulím. Pohladím ho po tvářích a obejmu kolem ramen. Přitisknu se mu svým tělem na jeho. Oba jsme nazí, cítím jeho rozpálenou kůži.

Je to tak… Oh. Tak moc dokonalé, cítit Tomovo nahé tělo na svém. Mám nutkání se o něj začít třít. Ale… Ne. Nesmím. Musíme přece do školy, nebo ne? Jo, musíme. Musím vymyslet, co udělám, aby mě znovu přijali. Opravdu mě nic nenapadá. Zavrtám hlavu do Tomova krku. Možná… Mohli bychom být náhodou nemocní, ne? Jo, to by prošlo. Musíme si přece vynahradit chvilky, kdy jsme spolu nebyli. Mám akutní potřebu se Toma dotýkat. Potřebuju se mazlit, nebo umřu… tak. Tohle bude muset Daniela pochopit. Jelikož je tolerantní, nemyslím si, že by jí to nějak vadilo.

„Lásko, já… Taky bych se zhroutil, kdyby se to stalo tobě,“ zašeptám mu do rtů a vpiju se do nich. Začnu se mu o ně svými jen zlehka otírat. Máme na to dost času, nemusíme s líbáním nikam spěchat. Chci si ho hodně vychutnat. Pomalu nasaju jeho spodní ret a jen tak si s ním hraju. Mám to rád já, a i Tom. Cítím na rtech, jak se Tom pousmál. Tiskne se naléhavě k mému tělu, zaplete jednu nohu s mou a pohladí mě chodidlem lehce po lýtku. Vyjede špičkou jazyka naproti mému a opatrně do něj narazí, pak ho ale hned stáhne zase zpátky. Ztěžka vydechnu. Chce si hrát? Dobře, budeme si hrát. Trošku pokrčím jednu nohu v koleni a sunu ji k jeho klínu. Opatrně mu do něj koleno přitlačím, ale nohu zase vrátím do původní pozice. Otírám se o tu Tomovu, a dělám, jako by nic. Stále mu laskám rty a slastně přivírám oči. Nechávám za sebe mluvit srdce. Hladím ho po boku a občas sjedu na bříško, kde prstem obkroužím linii svalů.

Další věc, kterou na Tomově těle bezmezně miluju, jsou svaly. Ne. Svalnatí kluci mě nikdy nijak nefascinovali. Tom je ale jiný v tomhle. Svaly mu prostě… sluší. Není ani nebouchanec, ale ani párátko. Má svalů tak… akorát. Hladím mu rty svými. Pohladím ho palcem po týle a víc si ho za něj přitáhnu do polibku. Olíznu mu kousek kovu ve rtu a nasaju ho. Hraju si s ním. Je to tak… moc sexy na Tomových rtech. Vydechne a špičkou jazyka mi narazí do koutku úst. Dlaní zabloudí na vnitřní stranu mých stehen, kde mě opatrně pohladí a pak zase ruku stáhne. Každý jeho dotek na mé tělo je tak… jemný a něžný. Můžu říct i procítěný? Jo. Vyjede mi po noze konečky prstů, sjede přes zadeček a pak po bocích a pase se dostane na hrudník, odkud mě dlaní pohladí až na bříško. Pousměje se. Nohu dostane mezi ty moje a kolenem mě trošku v klíně poškádlí, nohou z mého citlivého místa sjede, ale nechá ji mezi mýma. Vzdychnu. Tak… Do školy opravdu nepůjdeme. Mám náhlou horečku. Yeah. Po tomhle ji budu mít určitě.

„Dneska jsme, lásko, nemocní,“ zašeptám mu do rtů, a pak mu jeden lehce skousnu. Pustím ho a pohladím, po něm jazykem. Olíznu mu řadu zubů a zase ho stáhnu. Jenom ho líbám. Občas zatahám Toma za dredy. Tak mě tak napadá… On mě nikdy netahal, ne? Já… Toužím po tom. Chtěl bych to. Ale… Musím mu to říct nějak opatrně. Nechci vypadat jako děvka. Chytnu jednu jeho ruku a nejdřív se jí pohladím po boku. Jedu s ní výš. Tohle jsem dělal… Když jsem chtěl, aby se mě dotýkal i na zadečku. Jo, pamatuju si na to pořád hodně dobře. Pousměju se mu do rtů. Vybavují se mi myšlenky na první milování. Dám mu do dlaně pár svých vlasů a převalím se na něj. Ruce dám podél jeho hlavy. Doufám, že pochopí. Zase ho škádlivě kousnu do rtu.

Tom nejdřív zamotá do mých vlasů opatrně prsty a pak konečky prstů chvilku jezdí po mé hlavě. Jazykem mě pohladí po spodním rtu, který pak jemně skousne a trošku za něj zatáhne, ve stejný moment opatrně zatahá i za mé vlasy, ale ne tak, aby to bolelo. Pousměje se a na ret mi položí něžnou trošku vlhkou pusinku. Opřu si své čelo o jeho a dívám se mu zase do očí. Miluju oční kontakt. Opravdu moc. Nikomu jinému bych se ale nedokázal do očí dívat celé hodiny jako Tomovi… Pohladím ho a slyším klepání na dveře? To bude… Daniela. Určitě. Neodtáhnu se od Toma. Má pro tohle všechno pochopení, a jsem za to opravdu rád. Nemusíme se skrývat. Ani před ní, ani před Petrem. Je málo lidí, kteří by tohle… Tolerovali vlastnímu dítěti.

„Dále,“ vyzvu jí, když nejde. Asi se ještě pořád stydí za to… Co se stalo v noci. Ne, nemám jí to za zlé. Nemůže za to, že si myslela, že to dělat nebudeme. Trošku se od Toma odtáhnu tak, aby taky viděl. Přeci jen… Je to hloupé, aby nám viděla jen záda, respektive mně, a do tváří ne.
„Do školy se dneska nejde?“ zasměje se. Její smích… Je skoro stejný jako Tomův. Akorát s rozdílem, že Tom se směje hezčeji. Pohladím ho po tváři.
„Hm, lásko?“ usměju se na něj. Když jsem mu oznámil, že nikam nejdeme… Neodpověděl mi. Co já vím, třeba se do školy těší, ne? Ale… určitě ne. Byl by tam beze mě.