autor: Emilia
Byl konec školy a Tom měl jít dnes k Maddelaine pracovat na projektu do angličtiny. Byl mírně nervózní. Vůbec neměl tušení, jak to bude probíhat a taky se nejspíš bude muset seznámit s její matkou. Nesnášel seznamování s lidmi, byl z toho vždycky nervózní. Maddelaine k němu po zvonění hned přišla.
„Tak uhm půjdeme?“ Podívala se na něj, ale po pár sekundách sklopila pohled k zemi.
„Jasně, jenom potřebuju ještě na záchod.“
„Jasně, tak já počkám před školou na lavičkách, jo?“ Navrhla a Tom přikývnul. Vlastně se mu na záchod vůbec nechtělo, jenom se potřeboval trochu uklidnit a zchladit si obličej studenou vodou. Ericovi o tom projektu neměl čas říct, a tak mu napsal sms, aby přišel za ním na toalety.
„Nazdar Tome.“ Objal Eric Toma. Dneska se viděli jen krátce ráno a to chvátali na zazvonění do třídy, takže na sebe stihli jenom zamávat.
„Ahoj Ericu.“ Pozdravil Tom Erica šťastně. Chyběl mu za tu dobu, co se neviděli, i když to nebylo zase tak dlouho. „Vypadáš nějak bledě, co je ti? Sněd si snad žábu?“ Zavtipkoval Eric.
„Něco horšího. Angličtinářka nám zadala třítýdenní projekt ve dvojicích.“ Vychrlil na Erica tu novinu, ten se ovšem nijak výrazně nevzrušoval.
„A co je na tom tak strašného?“ Nechápal.
„Přiřadila mě k Maddelaine.“
„Počkej, to je která?“ Nasadil Eric zamyšlený výraz. Nemohl si to jméno přiřadit k žádné tváři.
„Velký černý brýle, většinou oblečená v kostýmku, hrozně chytrá.“ Jmenoval Tom.
„A jó, ta tichá voda. No teda, chlape, buď rád, vždyť není špatná na pohled. Kdyby přestala nosit ty děsný škrobený hadry. Je docela kus, ne?“ Tom zaúpěl.
„Panebože, já si s ní ani nemám co říct. Cítím se trapně, protože nevím, jak se v její přítomnosti mám chovat a co říkat. A to to zatím bylo dobrý, jelikož jsme vedli krátký konverzace ve škole ohledně projektu, ale co, až s ní budu u ní nebo u mě doma několik hodin? Po dobu tří týdnů? To si těžko budeme povídat jenom o projektu. Zase tolik toho k tomu není.“ Říkal Tom bezradně, hlavu složenou v dlaních.
„No tak já nevím, bav se s ní o takových normálních věcech, jako co ráda dělá a takový blbosti. Holky přeci rády mluví, určitě obstará veškerou konverzaci za tebe, stačí, když budeš poslouchat. To zvládneš.“ Poplácá Eric Toma po rameni.
„Myslíš?“ Uklidnil se malinko Tom. Snad to bude, jak Eric říká.
„Měl bys už jít, nenech ji dlouho čekat.“ Upozorní Toma Eric na čas.
„Jo máš pravdu, není to slušné, tak já jdu, drž mi palce, večer ti napíšu, jak to dopadlo.“ Tom Erica objal na rozloučenou a statečně vyrazil za Maddelaine. Jakmile byl před školou, rozhlížel se po lavičkách, dokud ji na jedné z nich nespatřil. Jeho kroky vedly okamžitě k ní.
„Půjdeme?“ Maddelaine zvedla pohled, nepatrně se na něj usmála a vstala z lavičky.
„Jo, nebydlím daleko od školy, je to jenom 10 minut chůze.“ Informovala Toma Maddelaine a potom zavládlo ticho. Tom usilovně přemýšlel, na co by se jí mohl zeptat, a nakonec z něj vypadlo: „Takže bydlíš v domě?“ ‚Bože, Tome, ty blbče, větší pakárna tě napadnout nemohla.‘ Otituloval se Tom v duchu nepěkným výrazem.
„Jo, je to sice menší domek, ale naší rodince stačí.“ Odpověděla Maddelaine a potom zavládlo opět ticho.
„A ty? Máte velký dům?“ Zeptala se Maddelaine. Byla to hloupá otázka. Všichni ze třídy věděli o Tomově bohatství, a tak logicky nebydlel v nějakém zapadlém bytě v paneláku.
„U-huh, někdy mám pocit, že až příliš.“ Řekl Tom. Neměl to rád, velký dům jeho pocity samoty spíše umocňoval. Po zbytek cesty oba mlčeli.
„No, to je naše předsíň, tady si můžeš nechat boty.“ Ukázala Maddelaine Tomovi na botník. Jejich dům zvenku nevypadal nějak honosně, avšak hezky a upraveně. Vešli z chodby do obývacího pokoje. Na Toma ze všech stran dýchala útulnost a rodinná pohoda. Měli všude krásné dekorace a barvy. Ne jako u nich doma, kde muselo být všechno do sebemenšího detailu sladěné designéry a nábytek přesahoval normální rozumnou cenu.
„Ach děti, už jste přišli. Ty musíš být Tom, Maddelaine mi o tobě říkala.“ Vyřítila se z místnosti, co byla pravděpodobně kuchyň, hádal Tom, žena s hnědými vlasy po ramena. Byla menšího vzrůstu a měla moc milý úsměv. Okamžitě si získala Tomovy sympatie.
„Dobrý den, paní.“ Pozdravil ji slušně Tom.
„Jakápak paní prosím tě, zas tak stará snad nejsem.“ Mávla rukou. „Říkej mi Josephin.“
„Dobře pa- tedy Josephin.“ Natáhl k ní Tom ruku. Josephin ho ale vřele vtáhla do náruče.
„Vítej u nás, chlapče. A teď pojďte, máte určitě hlad.“ Pokynula jim a vydala se směrem do kuchyně, kde měli i stůl k jídlu. Při tom objetí se Tom cítil moc hezky. Z Josephin vyzařovala láska, kterou se očividně neostýchala rozdávat.
„Raymonde, Stane, oběd.“ Zavolala hlasitě Josephin a za chvíli se do kuchyně přiřítil i Maddelainin mladší bráška, o němž Tom neměl ani páru, a její otec.
„Dobrý den, pane.“ Pozdravil slušně Tom. Maddelainin otec byl vyšší mohutnější postavy, trochu při těle. Vypadal docela děsivě, ale jen, co na Toma promluvil, z něj napětí opadlo.
„Zdravím, mladíku. Takže ty děláš ten školní projekt s mou dcerou?“ Prohodil Stan, ačkoli to již dávno věděl.
„Ano, pane.“ Odpověděl Tom.
„Můžeš mi říkat Stane, však to známe, dneska je to projekt, za pár dní se to ukáže být randěním.“ Zasmál se Stan a Maddelaine do něj drcla loktem.
„Tati.“ Procedila skrz zuby a mírně zrudla. Omluvně se na Toma usmála. Tom nevěděl, jak reagovat, a tak se raději zadíval k Maddelaininým nohám, za nimiž se schovával její malý bráška. Měl také velké hnědé oči jako Maddelaine. Museli je oba zdědit po otci, Josephin je totiž měla mechově zelené.
„Omluv Raymonda, je stydlivý před neznámými lidmi.“ Vysvětlila Maddelaine Tomovi.
„To nevadí, měl jsem to podobně, v jeho věku.“ Vzpomněl si Tom. On se ovšem nemohl schovat za staršího sourozence, žádného neměl. Nad tím však nezoufal, měl Erica. Ten se téhle role staršího bratra dokonale ujal a plnil ji obstojně.
„Tak pojďme jíst.“ Zavelela Josephin. „Tome, doufám, že ti chutná sekaná.“ Otočila se na Toma Josephin; v ruce vařečku. Vypadala, jako by se mu chystala dát výprask v případě záporné odpovědi.
„Samozřejmě.“ Pousmál se Tom.
„Dobře. Zasedněte ke stolu, bando!“ Jak Josephin zavelela, tak všichni udělali. Tom měl při tomto obědě různé pocity, jako v opravdové rodině, kde je takový společný oběd na denním pořádku. Cítil tu lásku a pohodu, která mezi nimi panovala. Na druhou stranu si připadal jako vetřelec, jenž jim rodinou pohodu narušuje. Trochu žárlil, protože něco takového on doma mít nikdy nebude.
…
Po obědě se Maddelaine a Tom odebrali do jejího pokoje.
„Máš fajn rodinu.“ Řekl Tom, zatímco Maddelaine zapínala počítač. Otočila se na Toma a pousmála se.
„Jo, já vím, občas trochu šílenou, ale jsem za ně ráda. Takže, jak to uděláme? Budeme to zpracovávat formou plakátu nebo prezentace?“ Přešla Maddelaine k jejich práci.
„Nevím, možná prezentace. Plakát je mnohem pracnější a museli bychom se s ním potom tahat do školy. Takhle to hodíme na flashku a je to.“ Pokrčil Tom rameny a Maddelaine souhlasila. První hodinu vůbec nevěděli, o čem psát, potom si alespoň sestavili nějakou osnovu. To je vše, co za celou dobu zvládli. Není zase tak lehké něco vymyslet. Koneckonců, měli tři týdny, učitelka moc dobře věděla, proč jim dává tak dlouhý čas. Zpracování už byla hračka, chtělo to jenom dostat nějaký dobrý nápad, což byla ta nejtěžší část.
Poté, co odjel domů, Tom přemítal v hlavě, že u Maddelaine trávil až na pár trapných tichých okamžiků docela skvělý čas. Uslyšel na dveře tiché klepání a usmál se.
„Pojď dál, Aduško.“ Jeho chůva otevřela a vešla.
„Ahoj, chlapče.“ Posadila se vedle Toma na postel a ten ji okamžitě objal. Potřeboval se ujistit, že je také někým milován a není úplně sám. A Adelaide ho jen držela a hladila po spletených vlasech. Minuty ubíhaly, Tom nevěděl, jak dlouho takhle seděli, ale bylo mu to jedno. Po chvíli se odtáhl.
„Takže, jak ses měl u té dívky, hm?“ Prolomila ticho Adelaide.
„Dobře, mají moc hezkou a milou rodinu.“ Odpověděl Tom.
„To je fajn.“ Pokývala Adelaide hlavou. „Tvoji rodiče dnes budou oba na večeři doma.“
„Opravdu?“ Pohlédl na ni překvapeně Tom.
„Ano, přinejmenším to tvrdili.“ Tomovi se trochu rozzářily oči. ‚Nakonec tento den bude úplně celý skvělý.‘ Pomyslel si Tom.
…
Tom poslal Ericovi sms, aby šel na skype. Přece jenom, je to lepší vyprávět osobně, než psát.
„Takže to bylo v pohodě říkáš, jo? A co její rodiče?“ Zeptal se Eric a podle huhlání Tom poznal, že něco přežvykuje.
„Jo, její máma byla moc milá, no a otec taky dobrý. Podle něj je ten projekt jenom zástěrka k randění nebo co. Já a randit, ještě k tomu s Maddelaine, směšné, ne?“ Zasmál se Tom.
„Hele, co je na tom tak směšnýho? Náhodou je docela kus, a navíc, už je načase si konečně něco začít s holkou, ne? Nikdy ses s žádnou ani nelíbal, brácho, možná je konečně na čase to vyzkoušet.“ Tom se na židli nepohodlně kroutil. Tenhle rozhovor mu nebyl dvakrát po chuti.
„Já nevím, je to divná představa já a holka. Já a někdo. To je prostě… nikdy jsem nad tím ani nepřemýšlel. Nevím, jestli něco takového chci.“ Říkal potichu Tom a trochu se u toho červenal.
„Je to normální Tome, chápu tvoji nejistotu, ale když budeš sedět doma na zadku, nikdy se nic nestane.“
„Možná nechci, aby se něco stalo. Vyhovuje mi to tak, jak to je.“ Bránil se Tom.
„Dobře cokoli, nerozčiluj se. Musím už jít, jedu s rodiči na nákupy, otrava, znáš to.“ Řekl Eric znuděně.
„Neznám.“ Brouknul Tom. Kéž by tak mohl jet s rodiči nakupovat.
„Promiň.“ Zalitoval svých slov Eric a potichu zaklel.
„To je okay. Měl bys jít, ať na tebe nečekají.“
„Pravděpodobně. Tak se měj, uvidíme se zítra ve škole?“ Ujišťoval se Eric. Nechtěl Toma naštvat nebo něco.
„Jo, jasně, ahoj.“ Rozloučil se Tom. Eric též tak, a potom se ze skypu odhlásil. Tom následoval jeho příkladu.
…
Byl čas večeře. Tom se na ni těšil celý zbývající zbytek dne. Šťastně do sebe ládoval jídlo. Konstantine oproti němu měla otrávenou náladu. Od rána ji bolela hlava a byla nepříjemná na všechny, co jí zkřížili cestu.
„Tak co je nového ve škole, synu?“ Optal se s úsměvem Franz. Vypadal přepracovaně, ale nedával to na sobě znát. Chtěl zachránit situaci a zkoušel si nevšímat Konstantininy otrávené tváře. Tom nejdřív polknul sousto a potom promluvil.
„Dostali jsme projekt z angličtiny. Musíme si vymyslet vlastní zemi a v ní zvyky a tradice. Pracujeme ve dvojici, jsem s jednou mou spolužačkou, jmenuje se Maddelaine.“
„No vidíš a je hezká?“ Optal se s mrknutím Franz a Tom útrpně zasténal.
„Tati! Děláme spolu JENOM projekt do angličtiny. Proč si každý myslí, že když jsem ve dvojici s holkou, automaticky s ní musím něco mít?“ Dal Tom přehnaný důraz na slovo jenom. Vadilo mu tohle smýšlení ostatních. Nejdřív Maddelainin táta, potom Eric, a nakonec i jeho otec.
„Ale synu, nečerti se. Já moc dobře vím, jak to bývá. Navíc, už bys měl nejvyšší čas na to, začít si něco s dívkou. Nikdy jsem tě s žádnou neviděl.“ Pokrčil Franz rameny a vložil si do úst propečený brambor. ‚Co s tím sakra všichni mají?‘ Mračil se Tom. Každý mluvil o nejvyšším čase a blablabla.
„Já si to nemyslím, Tom by se měl soustředit v první řadě na školu a ne na děvčata.“ Vložila se do konverzace Konstantine.
„Konstantine, Tom je mladý kluk, nemůže pořád jenom ležet v knížkách.“ Odporoval jí Franz.
„Z těchhle mladistvých úletů stejně nevzejde většinou nic dobrého, akorát bude nesoustředěný, a to by mu teď neprospělo. Je v prvním ročníku, musí se do toho pořádně zaběhnout.“ Odvětila Konstantine napjatě. Tom se díval z jednoho na druhého se svraštěným obočím. Přestože jeho rodiče nekřičeli, v podstatě spolu vedli slovní rozepři. A to vše kvůli němu.
„Mami, tati, to je jedno, nechci, abyste kvůli takové hlouposti měli neshody.“ Odvážil se mezi jejich rozhovor vstoupit Tom. Franz věnoval Konstantine zvláštní pohled, jako by říkal ‚ovládej se alespoň před svým synem.‘
„My nemáme neshody, synu, to je v pořádku. Jenom na to máme s maminkou odlišné názory.“ Uklidňoval Toma Franz a zbytek večeře proběhl v podivně napjaté atmosféře. Tom to cítil ve vzduchu a vůbec se mu to nelíbilo. Něco se dělo a on nevěděl co. Jak mu to mohlo uniknout?
autor: Emilia
betaread: Janule
Je pěkný jak se Tom snaží urovnat jeho rodiče.Doufám,že to mezi nima dopadne dobře,protože to už by Tom asi nepřežil,už tak je z toho špatnej 🙁
A taky jsem strašně zvědavá jestli se mezi Tomem a Maddelain skutečně nevyklube nějakej ten vztah 😉 🙂 Jinak docela pěkně potrhlá rodinka-ti její rodiče a tak celkově 😀 Nemůžu se dočkat ale až zas Bill naučí Toma nějakym těm špatnostem 😀 Doufám,že spolu budou něco mít,protože si nedovedu takovej kontrast představit 😀 Bill="dáblík" a Tom=svatoušek!:D
Já už chci další díl,se snad nedočkám!:D
No jako, já jsem ale úplně nasraná!!! Čtrnáct dní se těším na Billa a ty mi ho sem nedáš???!!! Styď se!!!:-D:-D:-D
Ne, sranda xD Teda jak si všichni dělají starosti, že má Tom nejvyšší čas a už by si měl něco začít s holkou, tak z toho já stresy nedělám. Sice si nezačne s holkou a spíš si NĚKDO začne s ním, ale to je jedno xD Nicméně, mám nepatrné tušení, že Maddelaine svede v téhle povídce dřív nebo později ještě důležitou roli a něco se zamotá. Napadlo mě, že by se mohla do Toma zamilovat, myslím, že z Tomovy strany to teda nehrozí, ale uvidíme, uvidíme…
Těším se na příští díl, vyvíjí se to úžasným způsobem. A budu doufat, že tam bude Bill, protože se mi po něm začíná moc stýskat. Miluju to jejich flirtování, Billovy řečičky, za kterými Tom nevidí žádné dvojsmysly, už se na ně moc těším a celkově na další vývoj téhle skvělé povídky ;-)♥
Povedená kapitola 🙂 Strašně jsem si oblíbila Erica 😀 ! Jak na Toma dává pozor je sladký 🙂 ! A Tomovi rodiče…jak dlouho si myslí že můžou před Tomem něco tajit? Tom je chytrý, citlivý a vnímavý kluk! No, když se v jeho blízkosti objeví Bill tak je spíš mimořádně nechápavý 😀 , ale tak to se v téhle kapitole nestalo :)). Už se moc těším na daší díl, doufejme s pořádnou várkou Billa 😀
krásnej díl ♥ opravdu by mě zajímalo, jak to bude s ním a Maddelaine. myslím že je to celkem zajímavý kontrast, nejen Bill x Tom ale i Maddelaine x Bill…schválně kdo vyhraje 😉 těším se na další díly 🙂