autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Asi po pětadvaceti minutách Bill vyletí z koupelny. Už převlečený, učesaný a voňavý. Jen dál sleduji televizi a zády se opírám o linku. Bill ke mně dojde a usměje se.
„Vážně mě odvezeš?“ No to je otázka.
„Samozřejmě,“ kývnu. Strčím si do pusy sušenku a podám mu hrneček s jeho kafem.
„Děkuju moc,“ líbne mě na tvář a hned se usměje.
„Jsi sladkej, když jsi rozespalej,“ usměju se a prstem mu přejedu pod okem. „Moc ses nevyspal, viď, ty kecko. Já ti to říkal, že budeš nevyspalej.“ Celou noc se tam vrtěl a pořád mi něco chtěl povídat. Myslel jsem, že se z něj zblázním. Nikoho není tak těžké uspat jako Billa, to mi věřte.
„Uh, určitě jsem něco kecal, promiň,“ zasměje se a prohrábne si vlasy. „Náhodou, vyspal jsem se dobře.“
„To je hlavní,“ políbím ho na čelo a za pas si ho k sobě přivinu. „V kolik máš být v práci?“
„Na osmou,“ přitulí se ke mně a rukou se zapře o kuchyňskou linku.
„Dobře,“ usměju se a dopiju džus. Jenom ho obejmu a hladím ho po vlasech, přičemž čekám, až vypije své kafe. Nač sedět, když ve stoje se můžeme k sobě takhle příjemně tisknout? Po chvíli má Bill dopito. Jen si trošku olízne rty a usměje se.
„Děkuju za snídani. Tak já si půjdu vzít věci.“
„A já se jdu obléknout,“ zasměju se. Ještě ho políbím, než ho pustím. Vypnu televizi, sklidím hrnky do myčky a přesuneme se do ložnice. Obléknu si bílé triko s fialovými nápisy a na hlavu si narazím bílý šátek. Ještě si navléknu na ruku hodinky, hodím do kapsy peněženku, iPhone a jdu ke dveřím. Bill mi zatím někam zmizel.
„Bille, kde tě mám?“ nakouknu do obýváku.
„Tady,“ ozve se z koupelny. Po chvilce vyjde ven a usměje se. „Tak hotovo.“
„Tak pojď,“ popoženu ho. Obuji se a obléknu si bundu. Sundám Billovu bundičku z věšáku a čekám, až si obuje ty své kozačky. Stejně má divný styl. Rychle si je zapne. Je teď ještě vyšší než normálně.
„Díky,“ vezme si ode mě svou bundu a oblékne si ji. Na rameno si dá tašku ve stejné barvě, jako je zbytek jeho oblečení a otevře dveře. Vezmu klíčky od auta a zamknu byt. Bill zatím přivolá výtah. Společně do něj nastoupíme a jedeme dolů. Když vystoupíme, vezmu ho za ruku a dojdeme ke garážím. Najdu svoji druhou lásku a odemknu. Nastoupíme, připoutáme se a konečně vyjedeme.
„Jsme tu,“ zaparkuji před nákupním centrem.
„Vážně moc děkuju,“ usměje se na mě a odpoutá se. „Přes den se mi nějak ozvi, hm? Taky ti napíšu.“
„Dobře,“ usměju se. „Pojedu něco zařizovat, tak se ti pak ozvu.“
„Okay, tak ahoj,“ nahne se ke mně a dlouze mě políbí. Když už se chce odtáhnout, jemně ho přichytím za bradu a polibek prodloužím. Chvíli se líbáme, až se odtrhnu.
„Miluju tě.“
„Já tebe taky,“ odvětí mi hned, a ještě mě začne líbat. Samozřejmě mu to opětuji a poctivě oplácím, dokud se neodtrhnu.
„Za minutu bude 8. Měl bys přes ten krám utíkat, abys nepřišel pozdě,“ pronesu pobaveně, ale i přesto ho ještě jednou políbím.
„Holky se neposerou,“ zasměje se a políbí mě znovu. „Neboj se, já jim to řádně vysvětlím.“
„To je na tom nejlepší. Nemusím mít strach, že mě s někým podvedeš, protože pracuješ se samýma babama,“ zasměju se. Ne že bych žárlil… No dobře, možná trošku. Ale Bill se na mě koukne a podzvedne obočí.
„No… jedna je velmi hezká,“ usměje se. Provokatér jeden.
„Tak to bych mohl jít s tebou, abys nás představil, hm?“ oplatím mu úsměv.
„To klidně,“ usměje se sladce, „ale neudělám to. Vsadím se, že by tě hned okukovala a já bych jí pak musel zmlátit tyčí, kterou máme na sundávání oblečení,“ vyprskne smíchy. „Ona je hrozná, pořád si vzpomínám, jak jsem tam přišel, a uháněla mě.“
„Hmmm… tu bych rád poznal,“ usměju se ještě víc. Když může provokovat on mě, proč ne já jeho.
„Neprovokuj,“ usměje se a dá mi pusu. Zasměju se. Prokouknul mě.
„Měj hezký den,“ popřeji mu.
„Ty taky, tak ahoj,“ dá mi poslední polibek a pak vystoupí. Jen za ním s úsměvem koukám a pak odjedu. Musím zařídit překvapení. Takže zajedu do IKEA a jdu shánět nábytek. Poslat mě vybírat nábytek, je jako mě poslat pro smrt… Dobře, ke mně se to přirovnání nehodí.
Bude už půl čtvrté. Čekám před nákupním centrem a kouřím. To by mě zajímalo, kde se ten můj brouček toulá. Když už to nevydržím, típnu cigaretu a rozejdu se do krámu. Vyhledám butik, ve kterém dělá, a vejdu. Hned podle vlasů ho najdu vzadu u stojanu, jak rovná kalhoty. Proplížím se kolem mikin a tiše k němu zezadu přistoupím. Rychle mu přikryju oči. Trošku se ožene.
„Martho, nech toho, musím to co nejdřív dodělat,“ zasměje se.
„Já ti dám Marthu,“ rozesměju se a obejmu ho kolem pasu.
„Tome!“ vypískne jako malé dítě radostně a pootočí se ke mně, „co tu děláš?“ usměje se hned sladce.
„Už je skoro třičtvrtě na čtyři,“ oznámím mu pobaveně.
„A jak vidíš, já pořád pracuju,“ usměje se a otočí se ke mně úplně.
„To nevadí. Počkám. Vždyť o nic nejde.“ Pokrčím rameny a s úsměvem ho sleduji. Nemožné, jak mi stačil chybět za polovinu dne.
„Už to bude. Jen tohle na zítra připravím,“ usměje se, a hned se dá zase do práce. Za pár minut má hotovo. „Tak já si jdu pro věci a můžeme jít. Pokud si nechceš něco koupit,“ začne se tiše smát. Zhrozeně se rozhlédnu.
„Ani ne. Díky,“ rozesměju se.
„Chápu, tak pojď,“ chytne mě za ruku a odvede mě k pultu. Zaběhne někam dozadu. Jen se o pult opřu a čekám. Najednou tam přijde nějaká holka.
„Dobrý den, můžu vám nějak pomoct?“ usměje se.
„Ne, díky. Čekám na Billa,“ odvětím jen a prohlédnu si ji. To asi nebude ta pěkná, o které mluvil. Také si mě prohlíží. Zdá se, že mě přirovnává ke kusu masa, který by ráda vošukala.
„Ah tak,“ řekne jen a dál mě svléká pohledem. Proboha, Bille, pomoc. Nejistě se na ni usměju. Bill se po chvilce přiřítí už i oblečený. Díkybohu.
„Tak jsem tu,“ řekne a pak se podívá na svou kolegyni. Skoro se začne smát. Vidím, jak mu cukají koutky.
„Jsem gay,“ oznámím jí a sladce se usměju. To už nade mnou přestane slintat. Kráva omezená. Bill se za ní chytne za pusu, ale ona se otočí. Bill to nevydrží a začne se hrozně smát.
„Ahm, ahoj,“ řekne jí se smíchem a vyběhne dopředu ke mně. Chytne mě za ruku. Stisknu mu ji a okamžitě ho táhnu pryč.
„Neříkej mi, že s takovýmhle teletem pracuješ. Málem mě tam svlíkla!“ říkám nevěřícně.
„Pracuju, bohužel,“ povzdechne si a pak se začne smát znovu. „Už vidím, jak to říká mé druhé kolegyni. Zítra mě bude určitě zpovídat.“ No teda…
„Nechápu, proč by měla. To jsem tak ošklivej?“ zamračím se.
„Ne, naopak, Tome,“ usměje se. „Ona musela být hodně v prdeli, podle jejího výrazu.“
„Proč?“ pozvednu obočí. Tohle fakt nepobírám.
„Protože jsi nádhernej?“ usměje se.
„To vážně nejsem,“ zakroutím se smíchem hlavou. Dojdeme k autu, tak odemknu a otevřu mu dveře, aby mohl nastoupit.
„Jsi a jsi ještě víc,“ usměje se a nasedne. Blázen. „Děkuju,“ řekne ještě, než za ním zavřu dveře. S kroucením hlavy obejdu auto a nasednu. Připoutám se, nastartuji a vyjedu z parkoviště.
„Měl jsi dnes už něco k jídlu?“ zeptám se.
„Měl jsem oběd,“ usměje se a nahne se ke mně, „teď ti chci dát ale pořádnou pusu, protože tam to nešlo,“ povzlykne a políbí mě. Snažím se sledovat silnici, ale zároveň mu oplácet polibek.
„Klidně jsi to mohl udělat už tam. Aspoň by si ta ženská uvědomila, že na mě nemá tak tupě zírat,“ zabručím. Fakt nechápu, proč na mě tak čuměla. Byla snad ještě panna nebo co? Viděla prvního kluka na světě? Blbka.
„Taky pravda,“ odvětí pak a připoutá se. „Asi tě tam budu brát s sebou.“
„Hah. Už to živě vidím. Koupil bych si luxusní křeslo a posadil se mezi panny do výlohy. Hned by tam chodilo víc lidí,“ rozesměju se. Taková práce by mě docela bavila.
Bill vyprskne smíchy. „Asi si tě tam pořídíme.“
„To by ti nevadilo, že by mě tam očumovaly nějaký ženský a sahaly by na mě? Protože jsem si jistý, že by si mě chtěly koupit i s tím oblečením,“ ušklíbnu se arogantně a dál se směju.
„Myslíš, že bys byl snad na prodej? Ani sáhnout by se na tebe nesmělo.“
„Nebo bych koupil dvě křesla a ty by sis sednul ke mně. Kdykoliv by se na mě někdo opovážil sáhnout, tak bys ho kopal těma svýma podpatkama,“ zachrochtám smíchy.
„Tome,“ začne se smát se mnou. „Prosím tě dost, dost, nebo se neznám.“
„Ok,“ naznačím dětinsky, že si zamykám pusu a odhazuji klíček z okna… zavřeného okna. Bill se na mě jen podívá. Něco si pošeptá sám pro sebe a už se jen tiše uculuje. Hodím po něm zamračeným pohledem na znamení, aby zopakoval, co si pro sebe šeptal.
„Ehm,“ odkašle si jenom se smíchem. Zamračím se ještě víc a odvrátím uraženě pohled z předního skla. Tse. Tak ať si škubne.
„Říkal jsem, že jsi blázen. Ale že by to bylo hodně pěkné, mít tě tam. Asi bych z tebe udělal modela, který by předváděl spodní prádlo.“ No to by bylo vážně pěkné. Snad by mě to i bavilo. Udělám lhostejný ksicht, že už mě to nezajímá. Baví mě hrát si na uraženého.
„Ale, ale,“ pousměje se a nahne se ke mně. Schválně se odkloním a dělám, jak děsně mě zajímá cesta.
„Dobře, tak dobře,“ založí si Bill ruce na hrudi a nakonec se zasměje. Jen se zašklebím a pustím rádio.
Přijedu před Billův barák a zastavím. Koukne se na mě.
„Děkuju,“ pošeptá. Vypadá smutně. Co je? To si fakt myslí, že jsem uražený?
„Za co děkuješ?“ pozvednu nechápavě obočí a odpoutám se.
„Že jsi mě odvezl.“
„Ale já…“ vydechnu překvapeně. Jsem mimo. Tohle nepobírám. Chtěl jsem jen, aby si vzal důležité věci. Chci mu ukázat to překvapení. Ale pokud chce být doma, tak… mu nemůžu bránit. Jen jsem myslel, že už si ke mně dá alespoň část věcí.
„Byl bych rád, kdybys šel se mnou,“ upře na mě oči. Jen smutně povzdechnu.
„Myslel jsem, že si vezmeš věci a pojedeme ke mně… alespoň ty nejdůležitější. Ale dobře,“ řeknu tiše a otevřu dveře. Ach jo. Takže se nic nekoná.
Ale Bill mě chytne za ruku. „Vezmu a rád.“
„Jo?“ kouknu na něj a usměju se. Že by se plán přece jenom zdařil?
„Mile mě to překvapilo. I kdybych u tebe měl chodit nahý, tak k tobě půjdu a rád,“ usměje se a přitáhne si mě k sobě.
„Bál jsem se, že ti neukážu překvapení,“ pousměju se a přivinu se k němu blíž.
„Wow, jaké překvapení?“ usměje se hned a obejme mě.
„Kdybych ti to řekl, už by to nebylo překvapení,“ uculím se a jemně ho políbím. „Pojď už. Jsem zvědavý na tvoji reakci.“
Bill se jen zasměje a vyleze ven. Hned ke mně doběhne. „Tak pojď,“ chytne mě za ruku a táhne mě ke vchodu. Jen se ženu se smíchem za ním.
Když vejdeme do Billova bytu, zavřu za námi.
„Takže…“ rozhodím rukama a porozhlédnu se. „Kde začneme? Chceš si ke mně dát už všechno, nebo jen ty hlavní věci?“ zajímám se.
„No, asi zatím jen to nejdůležitější. Můžeme to stěhovat postupně. A já tolik věcí nemám,“ sklopí trošku hlavu a rozejde se do ložnice. Ihned ho doběhnu a omotám mu ruce kolem pasu. Jdu za ním jako klíště.
„Můžu ti s něčím nějak pomoct, zlato?“ zeptám se vesele. Tak moc se těším, až bude u mě. Už ho tam chci mít nasáčkovaného i se všema věcma. Položí si ruce na moje.
„Noo, možná jo. Jen si budu muset přebrat ty věci. Zatím si sedni, hm?“ pootočí se na mě a dá mi pusu.
„Dobře. Můžu si vzít něco k pití?“ zeptám se pro jistotu.
„Ani se neptej. Jako doma,“ usměje se sladce a pak už otevře skříň s oblečením.
Tak tedy vyhledám kuchyň a chvíli v ní pátrám, i když není nijak velká. Nakonec si vyndám skleničku a naliji si minerálku. Vrátím se za ním a usadím se na posteli vedle věcí. Tiše usrkávám a sleduju jeho oblečení. Ta skříň, co jsem vybral, bude zbytečně velká. Ale nevadí. Aspoň mu můžu nakoupit spoustu nového oblečení. Koupím mu cokoliv se mu zlíbí. Zatím má na hromádce pár džínů, triček, asi jednu mikinu, dvě bundy a kabátek. Pokračuje s boxerkami. Pak si sbalí i koupelnu, hodí do tašky ještě pár důležitých věcí a můžeme jet ke mně. Vezmu mu tu těžkou tašku, a když zamkne byt, sjedeme dolů. Hodím to do kufru a jedeme ke mně.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Jak jsem ráda, že už jsem si po týdnu mohla přečíst ten díl 😀 Děsná závislačka jsem 😀 no ale teď k příběhu 😀 Moc se mi to líbí 🙂 a je fajn, že se Bill nakonec stěhuje k Tomovi 🙂 No jsem zvědavá, jak bude Bill reagovat na novou skříň 😛 Těším se na další :))
Konecne!!!!!!!!!!!!!!!!!:))) miluju to a jsem rada,ze to cele zase funguje:))) moc se mi to libi:)) jsem zvedava,jestli bude takovahle hezka idylka pokracovat, moc bych jim to prala…:) tak a odpocitavam dny do dalsiho dilku..:)
konečne ďalší diel a zas krásny 🙂 som zvedavá či sa Billovi bude páčiť prekvapenie 🙂 a Tom vo výklade alebo ako model spodného prádla hmm tak to by sa mi páčilo 😉 teším sa na pokračko 🙂
Krásný! To s tou holkou mě rozsekalo, prej.. Jsem gay.. xDD
Honem dál! 🙂
Bože , ja som myslela , že sa snáď nedočkám… Ale dočkala! A hrozne sa teším , len mám nejaký zlý pocit. Je to až píliš pekné na to , aby to tak zostalo.
podle těch příběhů co jsem tu už četla se mi tohle ani za mák nezamlouvá..teda ne že bych jim to nepřála,to ne,jsme ráda že jsou šťastni,ale o to jde-jsou šťastni až moc dlouho než tu bývá zvykem…radši snad ani nechci vědět co je čeká :D.Nemůžu se dočkat dalšího dílu!!!:D
Jak já miluju tuhle jejich idylku, to si nikdo neumí ani představit. Ani nemám náladu myslet na to, co všechno špatného by se jim v budoucnu ještě mohlo stát, prostě po tomhle dalším zážitku ne ♥ Stěhování, stěhování, tak se mi to líbí, ale Tom teda parádně setřel tu ženskou v obchodě, tak to má být 😀 Těším se na jeho překvapení v příštím díle, hlavně na Billovu reakci. Úžasný díl a úžasná povídka, celý ten minulý týden mi moc chyběla ♥
twl Tom frčí do Ikea 😀 😀 😀 tak to mě zabilo 😀 :- 😀 moc krásný díl, jen tak dál s tou pohodou vůči chlapcům 🙂
tak já už v tom cítím blížící se konec. už mají svůj happy end, užívají si idylku, moc děje kromě očekávaného sexu v tom asi už nebude.. nebo že by autorky ještě překvapily? 😉 bylo by to super, mám tu povídku svým způsobem ráda. 🙂
[9]: 😀 Flixíku, to si ještě počkáš, povídka má zhruba 80 dílů, jak mají tyhle dvě plodný autorky ve zvyku, a je dopsaná. 😀 J. :o)