Innocent BawdyHouse II 64.

Bill

Myslím, že jsme oba tak trochu jako v extázi. Vlastně v tuhle chvíli mi mozek úplně vypnul, takže myslet nemůžu vůbec. Líbáme se a mazlíme. Sám se po chvíli odtáhnu, abych popadl dech. Dívám se na Toma a lehce se pousměju. On se taky usmívá, ale až moc zářivě. Veselý a bezstarostný, takový je jeho úsměv. Ještě se k němu přitisknu a znovu se pár minut líbáme a hladíme. Po chvíli zopakuju co předtím, s tím rozdílem, že Toma pevně obejmu a hlavu mu položím jen tak lehce na rameno. Po chvilce ji ale lehce otočím a vsaju do nosu vůni Tomova trička a vůni, která je typická pro samotného Toma. Lehce vydechnu a odtáhnu se. Pousměju se a otevřu dveře, vylezu ven. Lehce se mi zamotá hlava, ale přidržím se auta.

„Dobrý… dobrý,“ řeknu s lehkým úsměvem a hned to zamluvím. „Kdy se uvidíme?“ zeptám se a koukám na Toma, zatímco jsem opřený jednou rukou o auto.

Tom

„No, já doufám, že co nejdřív…“ S úsměvem vylezu z auta a stoupnu si vedle tebe. Chytnu tě jednou rukou za bok a znovu tě políbím, pomalu a láskyplně, přitom tě po tom boku lehce hladím. Když se odtáhnu, chvilku sleduju tvůj obličejík zblízka, sleduju, jak se krásně usmíváš.

„Co třeba zítra? Odpoledne nebo navečer? Můžeme si dát sraz někde ve městě, vezmeš malou Amy a zajdeme na večeři. Co na to říkáš?“ Usměju se a zabouchnu dveře u auta, chytnu tě za pas a dám ti lehký polibek na nosík. Přejdeme spolu ke druhým dveřím, k místu řidiče.

„To je dobrý nápad.“ Řekneš a usměješ se. Znovu tě políbím, tentokrát si tě přidržím za bradu. Cítím se, jako bych tě teprve teď poznal a užíval si každou novou vteřinu zažitou s tebou… jako bych tuhle situaci nikdy nechtěl ukončit, už do konce života bych chtěl být jen s tebou. Takové jsou vždycky začátky nových vztahů.

„Tak co třeba ve 4 na náměstí? Můžeš přijet autem, necháš ho tam, já přijedu autobusem a půjdeme do nějaké restaurace poblíž. Jo?“ Znovu tě začnu líbat a ty přitom lehce přikyvuješ. Odtrhnu se od tebe až po pár minutách a otevřu ti dveře od auta.

„Tak dobrou.“ Šeptnu a ty nasedneš. Pomalu se rozejdu k domu, ode dveří se k tobě ještě otočím a mávnu ti. Potom odjedeš a já zajdu domů. Mám nehoráznou radost, chtěl bych se smát nebo křičet, ale unikne mi jenom takové podivné radostné kvíknutí a mamka udiveně otočí hlavu od televize. Hned si k ní jdu sednout a povím jí o tom chlápkovi a o tobě.

*

Druhý den tě už před čtvrtou čekám na náměstí na autobusové zastávce. Dopoledne jsem byl u toho chlápka, doufám, že se na to nebudeš ptát. Sedím tam ještě tak asi čtvrt hodinky, už máš deset minut zpoždění… za pár minut tě ale uvidím přicházet s malou na rukou. Vstanu a udělám pár kroků k tobě, když přeběhneš silnici.

„Ahoj!“ Trochu křiknu s úsměvem a chci přijít k tobě, ale zastavíš mě zvednutou rukou.

„Počkej, chvilku, malá ti chce něco ukázat…“ řekneš a já pozvednu obočí, ale pak pochopím… dáš malou na zem, ta se chvilku kolíbá ze strany na stranu, jako by tančila břišní tanec, ale po pár vteřinách se rozcupitá směrem ke mně. Vykulím oči a dřepnu si, skoro mi vhrknou slzy do očí, když ke mně kolébavě přijde s nataženýma ručičkama a rovnou mi vleze do náručí.

„Amy…“ řeknu radostně a vytáhnu si ji nahoru do náruče. „Ty už seš velká holka.“ Zasměju se, když mě hned popadne za copánky, udělá to při každé příležitosti, potvůrka malá…

„Bille, pojď sem…“ přijdeš ke mně s úsměvem a obejmeš mě. Políbím tě na tvář. „Mrzí mě, že jsem nemohl být u toho, když udělala první krůčky… kdy se jí to podařilo?“ Usmívám se a pohladím Amy po líčku. Hned na to pohladím zase tebe.

Bill

Pokrčím rameny. „No prostě, ráno jsem jí vyndal z postýlky a ona se postavila a asi udělala pár kroků. Neviděl jsem to, byl jsem zády, když mě zatahala za nohavici. Ale pak se otočila a udělala pár vratkých krůčků a spadla na zadek,“ radostně rozhazuji rukama. Malá se k Tomovi moc má, ale po chvíli se začne natahovat někam pryč. Tom trošku sklesle řekne, že chce jít asi za mnou. Jen zakroutím hlavou. „Nechce, dej jí na zem.“
Tom to udělá a malá udělá dva kroky směrem k fontáně, která tam je, pak ale ztratí balanc a na poslední chvíli se zachytí Tomovy nohavice. Pak se spustí na kolena a začne si to tam štrádovat po čtyřech.

„Amy,“ řekneme s Tomem zároveň a já ji vezmu na ruce.
„Budeš celá špinavá. Ale vůbec ti to nevadí, jak vidím,“ pousměju se a přinesu ji až k fontáně, kde se začne hned ručičkama čabrat.
Usmívám se, protože mám taky radost. Chvílí jen tak stojíme na tom náměstí a povídáme, když ani nevím kdo, navrhne, že bychom mohli jít už si sednout na jídlo.
V restauraci přinesu malé židličku pro děti, ale Tom si ji chce ještě chvíli chovat, než ji tam dá. Dělají spolu blbosti. Lechtají se, škádlí a tulí. Musím se smát, protože to prostě jinak nejde. Když ji Tom dá do židličky a my si konečně objednáme, chytnu ho za ruku.
„Tomi, co u toho doktora dneska?“ řeknu s úsměvem na rtech, ale když se mi rukou vytrhneš, můj úsměv taky opadne. „Nene, já… teda vím, že mi asi nemůžeš říct, co si s ním probíral. Jen jestli to bylo dobrý nebo jestli ti něco poradil… a… a tak,“ řeknu opatrně. Tom nevypadá nijak nadšeně. Asi to nebyl moc dobrý nápad.

Tom

Začnu si jen tak pohrávat s prsty, i dlaně se mi začnou potit… podívám se letmo po tobě, ale vyhnu se tvým očím. Kouknu na Amy a smutně se pousměju.

„Chtěl po mně, abych mu řekl, o čem si myslím, že zničilo náš vztah… mluvili jsme o Adamovi. Já… nechtěl jsem, ale on mě nutil, cítil jsem se strašně. Nevím, Bille, jestli tam ještě budu chtít jít, on je… já nevím, připadalo mi, že to s tím ani nemá nic společného, jako by tam byl jen proto, aby mě trápil. Potom do mě hustil nějaké psychologické řeči, jako že to musím překonat a tak… Bylo to strašné, opravdu. Potom jsme chvíli mluvili o sexu… no. Řekl jsem mu o tom, co se stalo včera, a řekl, že máme randit a chovat se, jako bychom teprve začínali, že na sex je brzo.“ Na chvíli to utnu, protože nám servírka přinese jídlo. S chutí se pustím do hranolek. Ty ani nejíš, jenom se na mě trochu udiveně díváš. Povzdychnu si.

„Chybí mi to, Bille… ty víš, jaký já jsem, nevydržím bez toho dlouho.“ Šeptnu zoufale a radši si nacpu ještě něco do pusy, abych neřekl nějakou ptákovinu.

Bill

„Myslím, že i to, že jsi mluvil o Adamovi, ti pomůže. Mám ho rád. Taky jsem si u něj kolikrát přišel strašně. Dokonce jsem ho už dvakrát poslal do prdele. On je profesionál… Dokázal mi to tím, jak se potom zachoval.“ Pousměju se. „Víš, ty si myslíš, že ti chce každý jen škodit. A že z tebe chce tahat třeba to, co je ti nepříjemné, k čemu se nechceš vracet, ale myslím, že potřebuješ dostat Adama ze sebe. Vím, že to není nic jednoduchého, ale sám jsi mi řekl tehdy, že to zvládneš. Že to zvládneš sám, ale já se trápil tím, že to v sobě jenom dusíš. Tak teď nezahazuj příležitost se toho zbavit. Máš šanci na Adama zapomenout,“ lehce si povzdechnu. Dám do pusy pár soust a taky Amy trošku dám.
Po malé chvíli se zadívám na Toma. Na vidličku zabodává jednu hranolku po druhé a po jedné si je dává do pusy. Pohladím tě po ruce. „Já vím, že miluješ sex. Dovedu si představit, jak je pro tebe důležitý. Asi tak moc, jako je pro mě důležitá tolerance a opora. Proto bychom se mohli doplňovat, a když budeme myslet na to, co chce ten druhý, tak sami budeme mít to, po čem toužíme,“ pousměju se. „Tak bychom mohli začít,“ koukám se na Toma a čekám, co na to bude říkat.