autor: Gia
*** Bill***
S odporem, který mi musel přímo sršet z očí, jsem se natáhl pro svůj deník a bleskurychle jsem vystřelil z pokoje. Brada se mi chvěla rozčílením a já nechtěl, aby mě viděl takhle. Nechtěl jsem, aby viděl, jak trpím, jak mě bolí vidět ho s ní.
Přibouchl jsem dveře koupelny a zamknul jsem se, pro jistotu nadvakrát. Celé tělo mě bolelo. Cítil jsem se, jako bych skomíral zaživa, jako bych se dusil a nemohl popadnout dech. Slzy se kutálely jedna za druhou a já se proklínal za to, že kvůli němu pláču. Nezaslouží si ani jedinou mou slzu. Válí se s ní v mým pokoji, v mojí posteli.
V krku ucítím nepříjemně kyselý pocit a naštěstí se včas nahnu nad záchodovou mísu. Deník s plesknutím dopadl na studené kachličky. Je mi jedno, že to četli, že si ze mě utahovali. Už v životě s nimi nepromluvím. V životě.
Unaveně jsem přivřel víčka a já za nimi uviděl náš dnešní polibek. Cizí lidé, jako je Lily, z toho vycítí tu lásku, ale ten, pro něhož jsem to všechno dělal, se nad tím ani nepozastavil. Jako vždycky to pro něj byla jen příjemná hra.
Vztek mnou cloumal na všechny strany a já neregistroval bratrovo tiché klepání na dveře.
„Bille, prosím tě otevři.“
Rezolutně semknu rty a kolena si přitáhnu blíž k bradě. Tom je vytrvalý a klepe znovu a znovu.
„Bráško, prosím tě, pusť mě dovnitř. Nech si to vysvětlil, prosím, zkus mi věřit.“
Uvěřil jsem ti tolikrát, Tome. Tolikrát jsem se nechal zlákat tvými lživými řečmi, ale tentokrát už NE.
Znovu jsem měl před očima obraz Toma, jak na něm sedí ta čůza a on má dlaně na jejích prsou. Žaludek se mi znovu převrátil a já znovu zvracel.
„Proboha Bille, je všechno v pořádku? Otevři ty dveře, otevři, nebo je vykopnu, slyšíš?“
Zhluboka jsem se nadechl a se vší nenávistí štěkl do tmy: „NENÁVIDÍM TĚ, TOME!“
*** Tom***
Ublíženě a mrtvolně pomalu jsem se šoural do svého pokoje. Mohl jsem si zacpat uši, mohl jsem si hlasitě zpívat, stejně mi v uších znovu a znovu zněla věta, kterou mě Bill doslova uzemnil.
Měl otevřít dveře a rozbít mi hubu, ale tohle bylo přesně to, co jsem si zasloužil. Ublížilo mi to mnohem více než sebevětší kopance. A přitom jsem do dnešního večera vkládal tolik nadějí. Kdybych se býval ovládl a odmítl Kathrine… Bylo mi zle ze sebe samého a cítil jsem se hrozně provinile. Bylo mi jasné, že tenhle průser už nenapraví opravdu nikdo.
Nemotorně jsem se dopotácel do postele a ušklíbl se nad puchem, který vycházel z mých dredů. Tak málo stačilo k tomu, abych dokonale vystřízlivěl. Vylekalo mě hlasité bouchnutí dveří. Bill? Kam ale jde takhle pozdě večer?
*** Bill***
Nemohl jsem tam zůstat. Nešlo to. Nemohl jsem si lehnout do postele, ve které se předtím válel s ní a klidně usnout, jako by se nic nedělo. Vzal jsem si pár nejnutnějších věcí a vydal se k domu Lily. Nic lepšího mě nenapadlo a věděl jsem, že ona jediná mě snad dokáže pochopit.
Po pár zaklepáních se přeci jen ve dveřích objevil její rozespalý obličej. „B… Bille, co tady proboha děláš? Stalo se snad něco? Proč máš tak rozmazaný makeup? Pojď prosím dovnitř, venku je hrozně chladno.“
Trochu se mi ulevilo, že mě takhle klidně přijala, ale přesto to nezmírnilo tu hroznou bolest, která mi duši trhala na kusy.
Tiše jsem se posadil na pohovku a Lily si po chvíli přisedla. Na nic se nevyptávala. Jen mě objala, jak nejpevněji mohla. Brečel jsem jako nikdy v životě, až jsem měl strach, že se těma slzama zalknu. Roztřeseným a koktavým hláskem jsem ze sebe vypravil, co se stalo, a Lily mi pečlivě naslouchala. Vzala mou ulepenou tvář do dlaní a natočila si ji tak, aby mi hleděla přímo do očí. Připadal jsem si jako malej špunt, kterýmu chce máma něco hodně důležitého zdůraznit.
„Bille, zlatíčko moje. Nezasloužíš si nic jiného, než aby ti Tom ležel u nohou a prosil o tvou lásku. A on to udělá, to mi věř.“
***Tom***
Celou noc jsem na něj musel myslet. Kam se poděl? Jestli má kde spát. Jestli mu není zima. A jestli se netrápí. Nikdy jsem se příliš neohlížel na city druhých lidí. Dokonce ani na city vlastního bratra. Já, sakra… nemyslím to zle. Jen se nerad hrabu v něčí duši… hlavně pak v té své.
I přesto, jak jsem se snažil být jako vždy v pohodě a svůj… i přesto jsem to cítil. Obrovitý červ se prohryzával mým svědomím, a dokonce celé moje tělo rezignovalo. Neustále si promítalo náš „narozeninový“ polibek a já si z celého srdce přál vrátit čas o několik hodin nazpět.
Z přemýšlení mě vytrhlo tiché zašramocení dveří a já se úlekem až zachvěl. Letmý pohled na budík mě přesvědčil o tom, že je brzy nad ránem… kde byl tak dlouho?
Slyšel jsem pravidelný dusot jeho tenisek a téměř jsem zapomněl dýchat, když utichl právě u mých dveří. Ozvalo se strojené a rázné zaklepání. Bratr vešel a já zíral nad tou proměnou.
Kam se poděla roztřesená hromádka neštěstí, která mi před pár hodinami oznámila, že mě nenávidí? Byl upravený do nejtitěrnějších detailů, tak jako vždy. S mírným, téměř ironickým úšklebkem mi do klína hodil svůj pomačkaný deník. Tak nějak automaticky jsem se jeho ohnuté okraje snažil dlaní alespoň trochu vrátit do původní polohy.
„Tome… klidně si ho můžeš nechat… třeba na památku nebo jak to říct. Já… já už to… tebe nechci. Musel ses bavit nad mými citovými výlevy tobě. Ale já ti tady můžu odpřísáhnout, že ať mě k tobě přitahovalo cokoliv, je to pryč. Už napořád.“
Nadechl se a němě otevřel ústa, jako by chtěl ještě něco dodat, ale nevydal ani hlásku. Možná jsem se měl pokusit obhajovat, přesvědčit toho zabedněnce, že jsem si nepřečetl byť jedinou řádku, ale momentálně by to nemělo smysl. V jeho pohledu bylo tolik zloby, že jsem si znovu připadal jako malý Tom, kterého za něco kárá třídní učitelka.
„Můžu s tebou počítat alespoň jako s bratrem?“ Vypadlo to ze mě tak nějak samo, toužil jsem po odpovědi, ať už bude jakákoliv. Nevydržel bych tu nejistotu. To prázdno.
Bill zamyšleně přikývl. „Tohle pouto mezi námi bohužel nezměním.“
Když odešel, jeho bohužel mi znělo v uších až do rána. Snad ozvěna mého prohnilého svědomí? Možná.
***Bill***
Bylo to pro mě těžké vrátit se domů, a ještě náročnější bylo uposlechnout příkazy a drobné rady, kterými mě na cestu častovala Lily. Nemyslela to zle, tím jsem si jistý, jen… ať byl Tom jakákoliv „svině“… pořád to byl můj bratr, člen naší vysněné kapely… a pořád jsem ho měl rád. I přesto, že se mi sprostě hrabal v soukromí, přesto jak mě ponížil.
Nechápal jsem své ubohé, pomatené srdce, které se vší silou snažilo zachránit mou lásku k Tomovi. Nejvíce mě mrzelo, že za tohle nemohla Lily. Řekl jsem to zcela úmyslně. Cítil jsem to tak. Toužil jsem po odvetě a já… přehnal jsem to. :o(
Všiml jsem si, že mi Tom převlékl ložní prádlo, jaká ohleduplnost. Přesto se mi tam lehat nechtělo. Celým pokojem se táhla laciná, sladká vůně a otravovala mi život. Nakonec jsem přece jen únavou padl do postele a pod náporem včerejších událostí neklidně usnul.
autor: Gia
betaread: flixo, Janule
Dnes je ozaj hrozný deň … úplne strašný a ešte aj táto poviedka ma rozlútostí 😀 …. bože Tom si debil .. prečo si mu nepovedal , že si denníček nečítal ?? Ach jaj …. Bill a lá tvrďas 😀 . Aj ja rada hovorím veci ktoré tak necítim .. vidím , že aj Bill 🙂 šup ďalej
Moc hezkej dílek..;) Tom je prostě pako no..:/ Těším se na další..;))**
Svině Tom..Nezaslouží si Billovu lásku.
Tak tenhle díl byl úplně dokonalej!
Tom pohnojí co může, ale tak snad tohle pro něj bude řádné ponaučení a začne s tím něco dělat. stejně v sobě nedokáže Bill tu lásku zabít, i kdyby se stavěl na hlavu. 😛
Tom bysa mal začat snažiť to nejak urovnať.
Bill je ještě kliďas, už vidím sebe.. neskončilo by jen u "už mě k tobě nic netáhne"… miluju tuhle povídku čím dál víc..