autor: Bubbly
Bill se prohnul v zádech, vyklenul dokonalou linii svého laního krku a zavzdychla do ticha, když se moje rty dotkly jeho roztouženého klína. S něžností jsem políbil jeho vrcholek a sledoval, jak zatíná nehty do pohovky s další salvou přidušeného zasténání. Havraní vlasy měl rozhozené kolem hlavy jako noční svatozář. Oči pevně stiskl, rty pootevřel a kmitl přes ně jazykem. Stříbrná ozdoba v něm se zablyštěla a já dostal chuť ho políbit, cítit jeho ústa na mých a topit se v nich. Do rozkroku jsem mu pomalu přes boky sjel rukou a pevně jsem ho stiskl v dlani, zatímco jsem ho s tichým předením hladově políbil. Bill vzdychl a polibky mi začal oplácet, pohrával si přitom s mým jazykem. V tom samém dráždivém tempu, v jakém jsem ho líbal, jsem pohyboval rukou na jeho vzrušení. Bill ochotně vycházel boky vstříc mojí žádostivé ruce.
Billovy prsty, které se teď mírně třásly, se začaly potýkat s mým páskem u kalhot. Jakmile ten povolil, kalhoty mi sklouzly ke kolenům úplně samy. Bill zatáhl za lem mých boxerek.
„Pryč s tím, Tome,“ vzdychl potichu. „Chci to,“ dodal ještě a zaklonil hlavu, když jsem dlaní tvrdě přirazil proti jeho klínu. Stačilo málo k tomu, abych Billa mohl mít v hrsti. A tohle byl ten okamžik, kdy byl dokonale bezbranný.
Vyhověl jsem jeho přání, stáhl si boxerky a vzrušený jeho vzdycháním a sténáním jsem se přitiskl k němu. Z jeho kůže horko doslova sálalo, Bill byl rozpálený a už jen z jeho hladového pohledu bylo jasné, na co myslí. A bylo to ještě jasnější, když se jeho ruka ztratila mezi našimi těly a našla moje mužství.
„Kruci, Bille,“ zavrčel jsem a přitiskl jsem rty k jeho krku. Bill zaklonil hlavu a nechal mě, abych mohl mezi zuby lehce stisknout jeho sametovou pokožku. Přitom mě pomalu a provokativně dráždil. Ale mně už tohle nestačilo. Bylo to příliš málo na to, co jsem chtěl, a zrovna teď i potřeboval. Popadl jsem ho za zápěstí a ruce mu přišpendlil nad hlavou, což mu na rtech vykouzlilo rošťácký úsměv. Oplatil jsem mu ho a začal se klínem třít o jeho. Začínal jsem být nehorázně nadržený, chtěl jsem Billa okamžitě a okamžitě jsem ho hodlal dostat.
Posadil jsem se a vytáhl si Billa na klín. Spokojeně zamručel a políbil mě, zatímco jsem si ho za boky nadzdvihl, a poté do něj prudce přirazil, napoprvé až na doraz. Bill prudce zaklonil hlavu a jeho hlasitý projev se linul tichem v místnosti smíšený s mým zasténáním. Cítil jsem kolem sebe jeho horké tělo, stahoval kolem mě svaly a já jsem se v něm doslova topil.
Bráška se začal sám pohybovat, kroužil boky a tvrdě přirážel. Byl divoký a rozvášněný, což bylo přesně to, co jsem od něj právě teď chtěl. Miloval jsem tuhle jeho tvář, kdy byl hladový po tom, abych byl jenom jeho a ničí jiný. Samozřejmě, že to tak bylo. Já jsem patřil jenom Billovi. A on mi začal provokativně vzdychat do ucha a okusovat ušní lalůček. Začalo mě to přivádět k šílenství. Silně jsem mu tiskl boky a pohyboval se proti němu. A každou chvíli jsem byl blíž a blíž vlastnímu výbuchu extáze.
Bill se najednou narovnal a jeho pohyby byly rychlejší. Hrudník se mu divoce zvedal, dýchal rychle a přerývaně, nehty mi zarýval do kůže, zanechával na ní krvavě červené rýhy. Začal se prohýbat v zádech a už jenom pouhý pohled na něj byl zničující. V okamžiku, kdy hlasitě zavzdychal moje jméno, se moje tělo napnulo a vybuchlo. Bill zaklonil hlavu a trhaně sténal, skoro až zuřivě vrčel. Takhle vypadal, když mu orgasmus proplouval všemi svaly až do konečků prstů.
Probudil jsem se až odpoledne. Ležel jsem pořád na gauči, nahý, přes sebe jsem měl přehozenou jen tenkou deku. A k vlastnímu překvapení jsem nebyl sám. Bill ležel vedle mě, hlavu položenou na mém hrudníku a spokojeně oddychoval. Dlouhé řasy, které připomínaly krajky na jeho očích, se třepotaly pod návaly snů.
Usmál jsem se. Pohled na něj byl dokonalý. On celý byl dokonalý a mě na chvíli napadlo, jestli jsem vůbec já tím, kdo si ho zaslouží. Cítil jsem, že se od něj vzdaluju a jen proto, že před ním mám tajemství. Ale copak jsem mu to mohl říct? Zadíval jsem se na strop. Kdyby Bill tušil, do čeho jsem se namočil, začal by mě nenávidět a hned ze dvou důvodů – protože jsem mu to neřekl hned a protože dělám něco, co už ani nehraničí se zákonem, ale klesá to hluboko pod něj. Najednou jsem měl dojem, že jsem Billa zradil.
„Nepřemýšlej tak nahlas, Tome,“ podotkl Bill.
Překvapeně jsem se na něho podíval. „Myslel jsem, že spíš,“ upozornil jsem na tu nepatrnou maličkost.
„Spal jsem,“ přitakal Bill. „Ale když přemýšlíš, tak jsi strašně neklidný,“ pousmál se a posadil se. Deka mu přitom sklouzla z těla a odhalila tak perfektní křivky jeho zad a boků. Černé dlouhé vlasy mu splývaly po ramenou a páteři. Bill se protáhl a zívnul.
„Promiň, že jsem tě vzbudil.“
„Ne tak docela,“ zakroutil hlavou. „Sám jsem přemýšlel.“
„A co čem?“ dal jsem si ruku pod hlavu a prsty té druhé ruky jsem mu přejel po zádech.
Podíval se na mě velkýma ustaranýma očima. „Zeptám se tě už asi po sté, ale proč mi nechceš říct, o co v té tvé práci doopravdy jde? Říkal jsi mi, že je nebezpečné to vědět, ale co by mohlo být tak nebezpečné? Pochybuju, že je to něco konkrétního. Snad už jen, kdybys obchodoval s drogami nebo zbraněmi,“ zasmál se a zakroutil hlavou.
Zůstal jsem ho pozorovat a možná vážněji, než bylo nutné. Bill byl někdy chytrý jako opice, ale někdy jeho chytrost hraničila až s tím, že se dostane do průšvihu. On nebo my oba. Jako například teď, když v mém výrazu zpozoroval tu vážnost.
Zarazil se. „Tome?“
„Ano?“
„To nemyslíš vážně, že ne?“
Zvedl jsem obočí. Teď už bylo pozdě na to couvnout. Billova nebezpečně chytrá hlavinka si to domyslela.
Bill vstal a začal pochodovat po pokoji jen ve spodním prádle. Rukama si přitom přejížděl po obličeji a vlasech. Když se zastavil, vypadal rozrušeně, ruce se mu třásly, jako kdyby byl malý kluk a viděl, že v jeho skříni je opravdu strašidlo. „Tome, řekni mi, že nejedeš v tom, v čem si myslím. Že si nehraješ na hrdinu a nedokazuješ si, že jsi frajer na nejvyšší úrovni.“
„Bille, já-„
„Takže to doopravdy děláš?“ přerušil mě. Teď už křičel. „Ty si doopravdy hraješ se zákonem? Zbláznil ses?“ V očích měl nepopsatelnou hrůzu. Bill byl z nás dvou ten, kdo se dostane do nebe, až umře. Já půjdu do pekla. Už jenom z principu a za to, že jsem mu lhal. Vlastně nelhal, jen jsem mu neřekl celou pravdu, ale už to je hřích.
„Bille, nech mě ti to vysvětlit, ano?“ posadil jsem se a vztáhl k němu ruce.
Zamračil se. „Co mi chceš vysvětlovat? Tome, tohle je hazard! Blbý a nebezpečný hazard, vzpamatuj se přece! Chceš skončit v kriminále?“
„Nic se mi nemůže stát,“ konejšil jsem ho aspoň slovy.
Ušklíbl se tak nečekaně, až mě to zaskočilo. „Samozřejmě, ale jak dlouho to potrvá, než ti někdo vrazí kudlu do zad?“
„Proč by to kdo dělal?“
„Stačí nepatrná záminka a skončíš u kytek.“
„Bille, moc se díváš na televizi, víš? Máš přehnané představy o tom, co se děje doopravdy a co jsou jenom vymyšlené pohádky.“
Bylo vidět, že jsem se ho něčím dotkl, protože zaujal typickou obrannou pozici. Objal se rukama kolem těla, stáhl ramena k sobě a hlavu schoulil mezi ně. Na tváři se mu usadil ublížený a uražený výraz. Otočil se a šel do koupelny.
„Bille, počkej, nechtěl jsem se tě dotknout. Myslím to dobře, musíš mi věřit!“ vyrazil jsem zoufale za ním. To poslední, co jsem teď potřeboval, bylo to, aby mě Bill nenáviděl. A ještě teď, když to zjistil. Měl jsem mu to říct rovnou. A ještě lépe – neměl jsem se do toho vůbec pouštět. Navíc, jestli Jürgen zjistí, že to Bill ví, bude to problém.
Šel jsem za ním do koupelny. Neměl zamčeno, tak jsem vklouzl dovnitř. Bill stál u umyvadla a díval se na svůj odraz v zrcadle. Postavil jsem se vedle něj. Jeho oči kmitly k mému odrazu a stáhly se do nepatrných škvírek.
„Poslouchej mě,“ položil jsem mu dlaň na rameno. „Nic se mi nestane.“
Bill sklopil hlavu. „A kdo ti za to ručí?“
Vydechl jsem. V tomhle jsem mu musel dát za pravdu. Jürgen byl parchant a nikdo mi nedal jistotu, že se mi v jeho blízkosti nemůže nic stát. „Bille, dělám to pro nás. Chci, abychom se měli dobře.“
Narovnal se.
„Copak se tak nemáme? Máme přece jeden druhého, máme střechu nad hlavou, máme co jíst a pít. Co bys ještě chtěl ke štěstí? Potřebuješ milióny, abys byl spokojený?“ Hlas se mu na konci jeho proslovu zlomil.
„Chci ti dát, co ti uvidím na očích.“
Bill zakroutil hlavou. „Ale já už to všechno mám, ostatní věci jsou jenom zbytečnosti, malichernosti, o které nestojím.“
Pozoroval jsem jeho obličej. „Bille, já už nemůžu couvnout.“
Přikývl a hryzl se do spodního rtu. Bylo to gesto, které napovídalo, že nemá daleko k slzám. A mě napadlo, že mu ubližuju víc, než bych kdy chtěl. Nejdřív jsem ho srazil v autě a on poté ztratil paměť, a teď tohle? Připravil jsem ho o cenné vzpomínky a teď co? Vezmu mu ještě sebe? Je tohle vůbec ode mě správné?
autor: Bubbly
betaread: Janule
