autor: Terý
Bill:
„Ach bože, to ne! A já měl takovou radost, že jsem od tebe tak daleko. Néé… Ty taky musíš všechno zkazit, viď!“ pronesu, když uvidím tátu a chci dveře zase zavřít, ale strčí tam nohu.
„No to je mi tedy přivítání. Za 5 minut naklusej dolů do obýváku! Potřebuju s tebou mluvit!“
„No bezva…“ dveře zase rychle zavřu.
Protočím oči a jdu směrem k obývacímu pokoji. Slyším smích nějaké osoby. Přijde mi, jako bych ten smích znal. Je tak nepříjemnej. S pozvednutým obočím otevřu dveře a vejdu do místnosti. No, a co mi nepadne do oka. Na pohovce sedí „medúza“ a dívá se na mě svým povrchním pohledem.
Podívám se na tátu, který sedí vedle ní.
„A co tu dělá jako ona? Oh bože, proč mi to děláte… Já jsem chtěl začít oslavovat, že jste ode mě tak daleko a vy se přiřítíte ještě sem. Neřeknu, kdybys přijel sám, ale vlastně i to by mi vadilo, ale ty sem přijedeš ještě s ní? Bože… Doufám, že hned zase vypadnete, prot…“
„Mlč už!“ přeruší mě tátův výkřik. „Skončil’s?“
„Eee… Vlastně ještě ne!“
„No to jsi tedy skončil. Nepřijeli jsme sem kvůli tomu, abys byl zase drzej, ale potřebujeme ti ještě něco říct.“
„No jo, zase kecy. Co zase chceš? A když vás vyslechnu, vypadnete už?“ podívám se na „medúzu“ .
„Oh bože, tobě už roste břicho? Jéj, tak už vím, že na příští Vánoce k vám už nejedu. Můžete tomu dát můj pokoj, protože já se u vás už neukážu. Nechci vidět, co vznikne při zkřížení debila a krávy!“ ušklíbnu se.
Vidím na tátovi, jak je vynervovaný. Asi má co dělat, aby nevybouchnul. Pousměju se. Můj úsměv už táta nevydrží, vyskočí a během chvilky schytám takovou facku, že se třikrát otočím.
„Copak, vadí ti pravda?“
„Mlč už do prdele! Nestačí ti, že jsi kvůli svý blbosti musel odjet sem? Je to k nevydržení, tohleto! Nepřijde ti, že už to přeháníš? Nic jsme ti ani jeden neudělali, tak nechápu, proč nám nadáváš!“
„Nic jste mi neudělali? Žije,š tati! Žiješ s touhle tou fůrií, která neví ani, co je to práce nebo rodina! Jde jí jenom o prachy, copak ti to nedochází?“
„Bille, je to můj život, sakra! A ty bys ho měl respektovat, stejně s tím svým blbým chováním ničeho nedosáhneš! Akorát budeš lidem lízt tak na nervy, že se ti budou vyhýbat a akorát ti všichni nadávat. To ti to nedochází, jak se chováš? To máš opravdu tak vymatlanej mozek, že ti to nedojde? Zamysli se nad sebou, nebo až budeš dospělej, tak zůstaneš úplně sám. Jsi jako tvoje matka! Taky byla tak paličatá jako ty!“
„Víš co? Jdi do prdele!“ praštím dveřma a běžím zpátky do pokoje. Mamku do toho tedy opravdu zatahovat nemusel. Jak tohle mohl říct! Spustí se mi slzy. Ani nevím proč. Možná proto, že mi to přijde líto. Anebo taky proto, že mi mamka tak moc chybí a tohle, co slyším, prostě bolí. Seběhlo se toho tolik za těch pár dní, co jsem tu. Až mi je z toho blbě. Nechci ho už v životě vidět. Prostě nechci.
Tom:
Nevím proč, ale teď poslední dobou, musím pořád myslet na toho kluka. Myslím, že se jmenuje Bill. Nějak se mi usadil v hlavě a né a né se toho zbavit. Nevím proč. Vždyť je to debil. Chová se šíleně, ale přesto mě k němu něco táhne. I když je na mě hnusnej, pořád mu chci dát šanci mě přesvědčit o tom, že takový není. Ale zatím mě přesvědčuje jen o opaku.
Podívám se na hodiny. Už je docela pozdě. Zhasnu lampičku a během pár minut usnu.
—-
Bill:
Probudí mě otřesné, a pořád zesilující bouchání na dveře. Bože, to už je ráno? Zvednu se a jdu otevřít. Zase tam stojí táta. Ach jo… On mě opravdu nenechá v klidu vyspat.
„Ty jsi ještě neodejel? Škoda.“
„Ne, neodjel. Přijeli jsme za tebou, abychom ti mohli něco říct, takže odjedeme, až ti to řekneme. Pojď dolů.“
„Ok, za 30 minut jsem dole.“ S přikývnutím odejde.
Nemám náladu se s nim znovu hádat, takže ho nechám, ať si vylije to svoje srdíčko a potom od něj budu mít snad klid.
—-
„Co chcete?“ přijdu do obývacího pokoje, kde už na mě všichni čekají. Na tetě vidím, že se něčeho bojí. Myslím, že se bojí mojí reakce na to, co se mi teď chystají říct.
„No, Bille, myslím, že by sis měl sednout,“ řekne v klidu teta.
„Nechci si sednout. Chci už konečně vypadnout do školy. A taky chci, aby až přijdu ze školy, abyste tu už nebyli a já mohl v klidu žít.“
„No dobře…“ přikývne po chvilce váhání otec. „Víš, já a Amanda se budeme brát. Budeme mít svatbu a Bille. Chtěl bych, abys tam byl.“
„Cože? Ty si jí ještě vezmeš? No to nemyslíš vážně! Se mnou nepočítej, to ani náhodou!“ zakřičím, až se celý barák otřese. Vezmu tašku a jdu směrem do školy.
Mám tak zkaženou náladu. Nechci na nikoho mluvit. Jen doufám, že nepotkám Denise nebo někoho z tohohle okruhu lidí.
Přijdu do školy a usadím se na moje místo vedle toho debila. Raději na něj nemluvím. Nemám na nic a na nikoho náladu. A na něj už vůbec ne. Ale jelikož po pár minutách pronese, že jsem nemusel chodit, tak se mezi námi strhne asi půlhodinová hádka, kterou zastaví až učitelka, která mě posadí jinam. Na opačný konec třídy, co nejdál od Toma.
Posadím se vedle holky, kterou tu vidím poprvé. Ale asi nová není. Kdyby byla, tak by se musela představit před celou třídou, ale to nemusela. Takže tu nová určitě není.
„Můžeš na mě přestat tak divně čumět?“ podívá se na mě.
„Eee… Ne. Kdybych mohl, tak na tebe nečumim. Vlastně ti to může bejt úplně jedno.“
„Ok. Tak mi je to jedno. Prostě retardi, jako jsi ty, nepochopí, že je to ostatním nepříjemný. Ale to, že jsi právě ten retard, tě omlouvá.“
No tak to je snad poprvé, co nevím, jak mám na to reagovat. Jen na ní chvíli čumím s otevřenou držkou, ale potom se odtrhnu a raději si jí už nevšímám. Docela se mi líbí. Myslím, že bych si s ní mohl rozumět, ale nevím. Určitě by to bylo lepší, než se bavit jen s pošahanou Kate. Zkusím s ní navázat konverzaci, ale myslím, že to nebude tak snadný.
—-
Jdu ze školy a mám docela dobrý pocit, že jsem s ní dokázal navázat konverzaci. Zítra s ní jdu ven. Když jsem se jí ptal, kam půjdeme, řekla mi, že uvidím a prostě mi to neřekla. Jsem rád, že tady mám nějakou kamarádku, i když nevím, jak to s touhle dopadne. Ale snad dobře. Dlouho mě o hodině stírala. Snad na všechno, co jsem řekl, měla takový stěr, že mi z toho padla huba až pod kolena.
Jsem zvědavý, a zároveň doufám, že to dobře dopadne s tímhle kamarádstvím. Myslím, že v chování je hodně podobná mně, takže bychom si opravdu mohli rozumět.
autor: Terý
betaread: Janule
to je blbec, :DDD poslat tátu do prdele,no dobrej je no :DD jako tohle říct tátovi tak se asi se zdravím můžu rozloučit rovnou no :DD skvělej díl 😀
To je vážne jak nejaký puberťák :D:D
Přeju Billovi aby si našel kamarádku. Opravdouvou kamarádku se kterou budou sdílet tajemství a bavit se. Tuhle povídku žeru. Hlavně kvůuli hláškám a výborně popsaným situacím, takže si hned dovedu přestavit jak to v daný moment vypadá, jakým způsobem se to odehrává a tak. Miluju povídky u kterých můžu zapojit svou řekla bych bujnou představivost a situace si promítat v hlavě. Terý píšeš skvěle a nikdy neuhýbej od svého stylu. Je dokonalý a já si ho vychutnávám. Seš skvělá autorka.
Děkuju vám moc za komentáře..:)** Moc mě potěšili..;) ♥
[3]: Stel… Ty tím tvím komentářem dokážeš tak potěšit..:) Jsem strašně moc ráda, že se ti povídka líbí..:) Strašně moc ti děkuju..;)** ♥
Trdohavec jeden ten Bill, ja vy som nikomu doma nič také nepovedala. Super, rychlo ďalej.
Nádhera Terezko 🙂 Jako vždy ! ♥ Miluju tuhle povídku! 🙂 A doufám, že nikdy neskončí 😀 ♥
To je hezkej díl…Bill si našel kámošku?? a co Tom?? Tom nebude jeho kámoš??
Žadna kámoška,ale Tom.