Genesis 12.

autor: Janule
Od té noci, kdy Bill a Tom usnuli v jedné posteli, uběhl týden. Ráno poté bylo trochu rozpačité, ale oba zvolili stejnou strategii: nerozebírat ošemetná témata a tvářit se, jako by se nic zvláštního nestalo. Hned poté šli společně na snídani, chovali se k sobě dál jako přátelé, a důsledně se vyhýbali tématu veřejné zasvěcení.

Zato Gustav se mu nevyhýbal ani náhodou. Hned na prvním setkání kapely mu všichni gratulovali k úžasnému výkonu, včetně Billa, který nemohl přiznat, že z jeho holého zadku, natož snad rozkroku, neviděl ani kousek, a že jeho a Terezino vzdychání mu rvalo uši a kroutilo střeva. Naopak, před Davidem bylo třeba vypadat nadšeně, aby bylo podezření o jeho jiné orientaci protentokrát zažehnáno. Další zasvěcení se v nejbližších třech měsících konat nemělo, nikdo další nedosáhne příslušného věku, takže nebylo třeba hrát znovu divadýlko, a Bill mohl být spokojený. Přežil, a to bylo hlavní.

Na dnešní sobotní odpoledne byla v plánu oslava Stefových dvanáctých narozenin, kam byl pozvaný i Tom. Bill chtěl konečně populárního kytaristu představit své pěstounce Miře, bratrům, malé sestřičce Jenny, a nakonec i Clee, která na něj byla zvědavá. Během posledních týdnů měla kapela už čtyři večerní koncerty, které se od hraní na mši dost zásadně odlišovaly jak repertoárem, tak i prostředím a chováním jindy spořádaných tichých dívek klečících v průběhu mše na kolenou. Tady se mohly odvázat, byly nadšené a křičely, až Tomovi zaléhaly ušní bubínky, a tady měl teprve možnost naplno poznat poprvé Billovu skutečnou popularitu a později i sám zažít pocit, co je to „být slavný“, po čemž tak toužil. A musel přiznat, že si to náramně užíval.

Tom se stal velice rychle oblíbeným členem kapely, a Billův fanclub se pomalu začínal dělit na dvě části. Ta větší zůstávala stále věrná svému černovlasému idolovi s mikrofonem, té druhé části fans se ale začínaly čím dál víc líbit kytaristovy dredy, jeho záhadný úsměv a stále ještě trochu opálená pleť. Billovi vůbec nevadilo, že mu jeho nový kolega bere fanynky, naopak, byl rád, že už nebude všechna pozornost upřena jen na něj, a hlavně byl šťastný, že může být neustále po jeho boku.

Velice rychle totiž začínalo být jasné, že Saki nebude mít za chvíli na starosti jen jednoho, ale hned dva svěřence. Tomova popularita rostla den ze dne, z hodiny na hodinu, a tak se vlastně stalo přirozeným, že Bill a Tom chodili všude spolu, za sebou bodyguarda, aby je chránil od případných dotěrných holek. Davidovi to sice nebylo moc po chuti, vídat ty dva tak často spolu, ale z logického hlediska nemohl vůbec nic dělat.

Bill se usmíval Tomovu nadšení, když je na chodbách komplexu každou chvíli zastavila nějaká z fanynek a chtěla jeho podpis, nebo se snažila okouzlená dotknout jeho zvláštních vlasů. Dívky věděly, že by je stihl trest nejvyššího šéfa, kdyby si dovolily víc, než je obvyklé, ale stejně občas některá zkusila překročit mez a od toho tam Saki byl. Byl spíš psychologická bariéra a staral se o to, aby o své dlouhé dredy Tom nepřišel, a hlídal, aby všechen kontakt s fanykami probíhal v klidu a bez potíží. Měli s chlapci smluvená znamení, kterými dávali najevo, že potřebují zásah svého ochránce, a ten to respektoval.

Tom byl nadšený, podepisoval se všude, kam si fanynky řekly. Bill, jako jeho starší a zkušenější kolega, jen spokojeně pozoroval, jak si to jeho milovaný kytarista užívá. Pamatoval si, že mu tohle taky dělalo náramně dobře, když jeho popularita začínala, bylo to tehdy úžasné, a Tomovi to přál. Sice tak trochu žárlil, když se kytarista podepisoval jedné zvlášť dobře vyvinuté slečně do výstřihu, ale chápal, že Tom je normální kluk, a dříve či později se to bude muset nějak projevit.

Prozatím byl zpěvák šťastný, že se Tom nezajímá o místní trenérky, na rozdíl od Davida, kterému to už začínalo připadat podezřelé. Děsil se možnosti, že je Bill opravdu gay, ale na tu myšlenku už si časem zvykl… málem dostal infarkt, když ho napadlo, že jako dvojčata by mohli mít chlapci stejnou sexuální orientaci. To by pro něj byla opravdu katastrofa. Uklidňovala ho jen vzpomínka na to, jaký byl Tom frajírek, než si prošel přeměnou u Kata, a jak se tehdy v music clubu vyjadřoval o holkách. Doufal, že momentální sexuální útlum nového kytaristy má na svědomí právě pobyt na pátém podlaží, a že se situace časem zlepší. S Tomovou popularitou byl naopak dokonale spokojený, to jen připisovalo bodíky na žebříček jeho společenského postavení.

Když Bill zašel minulý týden na návštěvu do salónu své kamarádky Natalie, aby mu dobarvila odrosty, prozradila mu, že má už šest objednávek na dredy, které si chtějí fanynky krásného kytaristy nechat udělat, aby se mu podobaly. Zrovna když si povídali, přišel zhruba patnáctiletý chlapec, a měl úplně stejné přání jako ony dívky. U něj šlo ovšem o něco jiného. Ne, že by se mu nějak zvlášť líbil Tom, jak trošku pohrdavě prohlásil, ale zamlouvala se mu jeho popularita, a doufal, že díky svému účesu bude mezi děvčaty oblíbený. Tom prostě vnesl do řad společenství pěkný rozruch, a tak se ho snažil každý poznat. Clea, Billova sestra, nebyla výjimkou. Dreadatý mladík jí nedal spát a neskutečně se těšila, až se s ním u nich doma konečně osobně setká.

~*~

„Hodně štěěěstí, zdráví, hoooodně štěěěstí, zdráví, hodně štěěěěstí, milý Stefe, hodně štěěěstí, zdrávíííí,“ zpívali všichni sborem přání Billovu mladšímu bratrovi za doprovodu Tomovy kytary. Na stole stál nádherný čokoládový dort s číslem dvanáct. Oslavenec se červenal, veškerá pozornost byla upřena na něj, ačkoli ne všech, samozřejmě. Clea, která ještě před gratulací oznámila rodině sladkou novinu, že čeká své první dítě s Georgem, už delší dobu zírala na Toma, který se k její nelibosti držel neustále po boku Billa. Sice ji to štvalo, ale hodlala s tím zanedlouho něco udělat.

Když zjistila, že je v jiném stavu, byla šťastná, že se jí podařilo splnit poslání, protože dobře věděla, co by ji čekalo, kdyby do roka od prvního pokusu neotěhotněla. S dívkami to bylo podobné jako s chlapci, stalo by se jí něco takového jako Paulovi, který se jí mimochodem taky původně líbil, stejně jako Tom. Měla holt pro kytaristy slabost.

Až porodí Georgovo dítě, měla zálusk právě na dredatého kytaristu, a doufala, že díky jeho blízkosti s bratrem se k němu dostane lehčeji než ty bláznivé fanynky kapely, které by si nechaly vytrhat vlasy, kdyby měly tu čest. Věděla, že Tomovi bude osmnáct až za rok, ale měla plán předstírat po prvním porodu zdravotní potíže, a počkat si tak na svého vyvoleného, a pokud možno být jeho partnerkou při veřejném zasvěcení. To byla meta, kterou si stanovila a hodlala jí dosáhnout.

Jenže nebyla sama, kdo si Toma všímal. Bill ho měl také neustále na očích, takže Cleu odhalil za pár okamžiků a rozhodl se před ní svého přítele chránit stůj co stůj. Poprvé v životě ho přepadl zvláštně silný majetnický pocit, když sledoval rozzářené oči své sestry. Až po chvíli si uvědomil, že pekelně žárlí, a to úplně jinak, než na fanynky, které chtěly podpis. Daleko intenzivněji. Bylo to zvláštní, protože mu odmalička vštěpovali, že žárlivost je vlastnost slabochů, a jako taková v Genesis nemá co dělat. On se jí ale neměl šanci ubránit. Nakonec… nedodržoval víc zákonů společenství, takže tohle už byl jen nepatrný detail.

„Saki, dáte si ještě kousek dortu?“ zeptala se spokojeně Mira, když chvíli sledovala, jak sladká dobrota mizí v žaludku brýlatého obra, který střežil jejího nejstaršího syna. Pozvali ho na oslavu, protože už vlastně tak nějak patřil do rodiny. Saki jen vděčně vzhlédl, když olízl lžičku, a němě přikývl. Mira se mu líbila už dlouho, a když ochutnal, jak umí péct, jeho obdiv k ní neskutečně vzrostl. Bylo mu u nich doma dobře, připomínalo mu to krásné časy na povrchu, když ještě žil se svou ženou a malým synem.

Bill sledoval jejich vzájemné kradmé pohledy, lehké doteky rukou, když jeho bodyguard podával Miře prázdný talířek, aby mu nandala už třetí porci dortu, jejich úsměvy a rozpačité výrazy ve tvářích. Usmál se a předsevzal si, že dá tyhle dva dohromady nebo se o to alespoň pokusí. Mira byla s nimi sama, co si pamatoval, a přestože to zvládala, občas bývala opuštěná. Nechápal, proč si za ta léta ještě nikoho nenašla. Saki se k ní hodil víc než dobře, uvažoval Bill, a jak byl zamyšlený, ani si nevšiml, jak blízko se Clea přisunula k Tomovi, a už se chystala s ním navázat konverzaci.

„A jak se ti u nás líbí, Tome?“ zachránila situaci Mira otázkou, aniž by věděla, jak se Billovi díky jejímu zájmu o kytaristu ulevilo, a jak se Clea na svou pěstounku naštvala. Akorát se snažila začít s Tomem flirtovat, když Bill chvilku nedával pozor, a její pěstounka to musela takhle zkazit.

„Máte to tu útulné,“ odpověděl Tom. „Takové domácí,“ dodal ještě a usmál se na Billa a hned potom na Miru. Ta mu úsměv vrátila, ale její zvědavost touhle odpovědí samozřejmě nebyla dostatečně uspokojena, takže vzápětí následovala další otázka.
„A celkově, ve společenství, jsi taky šťastný?“ To už byla trochu složitější otázka, na tu Tom snad ani neuměl odpovědět. Trochu rozpačitě pokrčil rameny, ale nakonec přikývl.
„Zvykám si, ale není to tu špatné. Jsou tu zajímaví lidé,“ zadíval se přitom na Billa, který mu ze zdejších lidí připadal zdaleka nejzajímavější. Kam se poděla jeho počáteční averze k tomuhle černovlasému chlapci, připomínajícímu spíš dívku, sám nevěděl. Vystřídaly ji úplně jiné pocity, se kterými si momentálně nevěděl moc rady, ale nebránil se jim. Vlastně měl Billa moc rád, když nad tím víc pouvažoval, a dal mu to najevo upřímný úsměvem. „Kapela je fajn, hraní mě baví, takže jo, jsem šťastný,“ potvrdil nakonec.

„No jasně, proti tomu šílenýmu povrchu je to tady jako v ráji,“ přidal se se svou troškou do mlýna Stefan, dnešní malý oslavenec. „Včera jsme byli s paní učitelkou v kině na jednom filmu o povrchu, byla to hrůza. Lidi se tam mučili navzájem, stříleli po sobě, zabíjeli se. Vůbec jsem nechápal, proč to dělají, bylo to fakt děsivý,“ dodal školák na vysvětlenou, bylo na něm vidět, že jím film opravdu otřásl. Právě ve škole probírali dějiny lidstva, a součástí výuky samozřejmě byly i dokumenty, které dětem přehrávali v místním kině. Buď byly pravdivé, hlavně ty z druhé světové války, nebo upravené pro potřeby společenství, aby byly děti šťastné, že jsou tady a nemusí žít s těmi chudáky na povrchu. Byly to z větší části propagandistické upravené nesmysly, ale děti tomu bez výhrad věřily, a tak mělo společenství zajištěné věrné členy a klid na svou „bohulibou“ práci na novém lidstvu.

„Jak to tam nahoře vlastně teď vypadá?“ zeptal se se zájmem Saki, oči pod silnými brýlemi upřené na Toma. Nevystrčil nos z podzemí hezkou řádku let, a ačkoliv sem šel dobrovolně, docela by ho zajímalo, jak svět pokročil za tu dobu, co ho neviděl. Měli zde jen kusé informace o tom, co se nahoře děje, většinou o nových a nových válkách a katastrofách, pozitivního nic. Také svého dospělého syna by rád ještě někdy potkal, ale toho už se nejspíš nedočká, s tím byl smířený.

Tom jen zarytě zíral na desku stolu před sebou, aniž by zvedl oči, protože nevěděl, co v tu chvíli říct. Měl hypnoticky potlačeny vzpomínky natolik, že v podstatě ani nevěděl, o čem je řeč. Jeho život jako by začal v té temné kobce, kterou nedávno opustil, mlha v jeho vzpomínkách, zajišťující bariéru, opravdu nebyla nic, co by mu pomohlo si vzpomenout na to, co zažil předtím. Nebýt zvláštních snů, které ho občas v noci vzbudily, nejspíš by si myslel, že jeho život opravdu začal až tady. Saki byl první, kdo prolomil svou otázkou tu křehkou bariéru, dokonce ani Bill se ho neptal na jeho minulý život, nejspíš proto, že vyrostl v těch samých děsivých informacích jako Stef, a ani ho nenapadlo, že by sem Tom nepřišel dobrovolně. Který blázen by nahoře zůstával, když nemusí? Pro něj bylo normální, být členem společenství, takže nepředpokládal, že kytarista na tom není stejně. Krom toho se Tom mistrně jeho všetečným otázkám vyhýbal hned od začátku, a tak to nakonec zpěvák vzdal. Domníval se, že Tom nejspíš na povrchu nezažil nic pěkného, a tak o tom nerad mluví.

Teď ovšem Tomovi nezbývalo nic jiného, než na otázku odpovědět, a to byl problém. Nakonec zvedl oči k bodyguardovi, který stejně jako ostatní kolem netušil, co všechno musel kytarista absolvovat, než se stal zdejší hudební hvězdou, a aniž by si uvědomil, že je to opět jen naučená hypnotická instrukce, řekl zcela automaticky: „Radši se mě na to neptejte, je to tam čím dál tím horší, opravdu nerad o tom mluvím, jsem rád, že jsem tady.“

Kat dobře věděl, co dělá, když Toma pouštěl z kobky. Bez naučených odpovědí na všetečné otázky členů společenství by se hned provalilo, jak se k nim Tom dostal, a to nebylo vhodné. Nastavil spouštěcí slova a krátká souvětí, na která Tomův mozek reagoval automaticky naučenou odpovědí, aniž by Tom sám tušil, kde se jeho odpověď vzala. Ale byl rád, že to zvládl. Soucitné oči všech ho utvrdily v tom, že se ho dál opravdu vyptávat nebudou, chápali, že nahoře si nejspíš prožil peklo.

„Dáte si ještě někdo kousek dortu?“ snažila se Mira změnit téma po nastalém rozpačitém tichu, a když se malá Jenny ozvala hlasitým „Já!“, konverzace se zase pomalu rozproudila.

„Muselo to tam být strašné, viď?“ naklonila se Clea k Tomovi, snažila se konečně rozvinout jejich rozhovor, který chtěla začít, než je Mira tak necitlivě přerušila. Tom jen váhavě přikývl, co měl taky říkat, a skoro prosebně zapíchl oči do těch Billových. Nemusel mluvit nahlas, aby jeho kdysi ztracené dvojče okamžitě pochopilo, co tenhle zoufalý pohled znamená.

„Tak my už půjdeme, Miro,“ zvedl se a usmál se na svou pěstounku. „Máme za chvíli zkoušku,“ omluvně dodal ke všem, ačkoliv to byla nahonem vymyšlená lež. „Ty seď,“ zatlačil Sakimu zpátky na rameno, když se začal zvedat, že půjde s nimi. „Dej si ještě dort. Jsme dva, dokážeme se ubránit, kdyby něco. Stejně jsou teď všichni na finále basketu, takže nejspíš nepotkáme cestou ani nohu,“ začal Bill plnit své předsevzetí, že dá Sakiho s Mirou dohromady. „Dobře se tu bavte, děkujeme za skvělé pohoštění, a ještě jednou všechno nejlepší, Stefe,“ mávl na svého malého brášku, který se právě pokoušel postavit z nového lega od bratra úžasný vrtulník, což by se mu i dařilo, kdyby se mu do toho neustále nepletla malá Jenny. Zklamaný obličej Cley radši oba ignorovali a rychle se vydali k východu.

Ve chvíli, kdy za chlapci zaklaply dveře apartmá, vypadlo zcela spontánně z Toma tiché: „Díky moc.“

„Nemáš zač,“ odpověděl s úsměvem Bill a poklepal Toma lehce po rameni, přejel trochu prsty po jeho dredech, strašně rád se jich dotýkal. „Viděl jsem, že ti to bylo nepříjemné. Půjdeme ke mně?“ zeptal se a rovnou si to namířil k výtahu, který je vyveze do prvního patra. Nepotkali opravdu živou duši, všichni, co neměli jiné povinnosti, dnes fandili svým oblíbencům na finále basketbalového turnaje. Tom jen přikývl, byl Billovi vděčný, že ho vysvobodil. Celá tahle situace ho ale znovu nutila přemýšlet, co vlastně bylo předtím, než sem přišel…

autor: Janule
betaread: Áďa

15 thoughts on “Genesis 12.

  1. tak Clea jo? mrška, kdo by to býval řekl, že největší Billovou konkurencí bude nakonec jeho sestra. 😀 může na něj dělat nálety jaký chce, Bill má na něj přednostní právo. 🙂 je dobře, že přišla řeč na to, co Tom zažil na povrchu, červíček pochybností snad brzy nastartuje lavinu celého vzpomínání. 🙂
    těším se na další díl. copak budou asi dělat u Billa? 😉

  2. Ještě pořád jsem si tak úplně nezvykla na to, jak to uvnitř Genesis chodí. Totiž, že si Clea udělá dítě s Georgem a zároveň už ji honí mlsná ohledně Toma. Bude jen doufat, že se teď neozve jeho "frajerské" já :). A stejně jako Flixo se těším na to, až Tom začne hlouběji přemýšlet o zmatku, který má v hlavě.

  3. Další super dílek! Moc se mi to líbí. Jsem pořád tak strašně zvědavá jak to bude dál…nejradši bych si to přečetla celé najednou.

  4. To je strašný. Samé lži a úchylárny kam se podíváš. Ženská si udělá dítě s jedním a hned si plánuje, jak bude dělat další s jiným.
    Chudák Tom, doufám, že ho zvědavost nastartuje a zaačne vzpomínat. Těší mě, že si jsou s Billem tak blízko 🙂

  5. MNe tam všeti okrem pár vynimierk ptíde ako parta podivínov. A tue ženy ľutujem, že sa podla mna nechajú využívať skoro ako nieke sliepky. Som rada, že Billa To spolu tvária čas.

  6. Keby tak vedeli aké je to v skutočnosti "hore" ….. i keď uznávam , žiadna sláva  😀 .  Nech pekne Tom pátra ďalej a určite si raz spomenie .. musí !  Napadlo ma , že je dosť divné , že na toto spoločenstvo ešte nikdy z hora neprišiel … a že ľudia z dola vyjdú hore a potom sa ešte majú chuť dole vracať… ja by som ušla 😀 . Majú tam čokoládu a žuvačky 😀 ? Bez nich by som nevydržala 🙂 . Teším sa ďalej a úplne ma deprimuje jeden diel za týždeň lebo som typ čo číta do 5:00 rána knihu , až kým nevidí slovíčko koniec …. asi to budem musieť prežiť 🙂

  7. Dneska jsem tady Genesis objevila, přečetla jsem si všechno najednou 😉 Do toho se člověk skvěle začte, je to úplně dokonalý, už se těším na další ^^

  8. [1]: 😀 Dobrá otázka, flixo, co tam budou dělat? 😀 Ani oni sami nemají tušení. 🙂

    [2]: Jojo, to je zaručeno, už hloubá. 🙂

    [3]: No jo, no, Zuzu, ono by to asi bylo nejlepší, ale holt jsem pomalá jak želva, časy dvou dílů týdně už jsou dávno v háji… 🙂

    [4]: No to víš, Aki, stejně tak, jako se tady holky toužej vdávat a být za princeznu, tak tam je ekvivalent plodit děti s těmi, co jsou v místní společnosti nejlepší. Je to jen jiná forma touhy po "kariéře". 😀

    [5]: No… já ti nevím, ale myslím, že jak dole, tak i nahoře. Myslím, že na povrchu se ženy nechají využívat taky, jen to má malinko jinou formu. To jen to prostředí je zvláštní, ale zákony soužití jsou všude stejné, záleží na tom, jak se nastaví na začátku. Možná je to nakonec dole za přísného dozoru šéfa férovější než nahoře, kde se všechno děje doma za zavřenými dveřmi. Život je relativní. 🙂

    [6]: Člověče, Džesíku, víš, že čokoládu a žvýkačky jsem ještě neřešila? 😀 Mají tam, řekla bych, zdravou stravu, vzhledem k tomu, že tohle zrovna nejzdravější pochutiny nebudou, nevím nevím, ale dorty k narozeninám tam fungujou, tak předpokládám, že čokoláda je běžná.

    Ovšem žvýkačky, to ti nevím. Očima výživového policajta… zaprvé to tahá plomby, zadruhý je v tom aspartam, což je v podstatě návykový jed, a za třetí žvýkání žvýkaček způsobuje uvolňování rtuti z těch amalgámových plomb, tudíž to není nic moc. 😀 Prostě americkej vynález. 😀 To by bylo nový lidstvo pěkně chcíplý už od začátku.(Doba jedová, kniha o tom, jak jsme tráveni, aniž bychom o tom věděli – vyšla nedávno v češtině, tady je rozhovor s autorkou, velice zajímavé, doporučuji poslechnout a pak přečíst: http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player-2.php?id=2358982&drm=)

    Takže myslím, že žvýkačky tam nemaj… kdo by to tam taky furt z něčeho odlupoval, lidi jsou prasata. 😀

    [7]: Jsem ráda, že se povídka líbí, tak vítej. 🙂

    Díky vám všem, co jste doma, a nelítáte někde po dovolených. Mám radost z každého komentáře, ale to už víte, baby, takže díkes :o) J.

  9. yeaah jen ať Tomi přemejšlí co bylo napovrchu. Třeba zjistí že to tam ve skutečnosti nebylo tak hrozný jak se tam všude říká.

    A ta Clea mě začíná vadit .. všude musí bejt nějaká nenechavá holka pche :D.

  10. ja se z toho vazne zvencnu…tohle je proste sila. Strasne moc na me pusobi ten jejich pomalu se vyvyjejici vztah. Jsem za nej stastna a zaroven je mi jich lito. Billa protoze je zamilovany a prozatim nestaststne a Toma za jeho pocity ohledne minulosti. Vlastne maji jen jeden druheho. coz je krasne ale strasne smutne. Ted do toho jesta ta Clea…mam z ni docela strach. At Toma necha bejt. Davam ji povoleni venovat se mymu Georgovi….tak at se zameri zase na nej a Toma necha Billovi. Kruci fix. Bude z toho maler. To je mi jasne. A ja jen doufam, ze se ji její plany nepovedou. Jinak si to nekdo odskace….a bude to Janule :DDDDDDD

  11. Tom se stal velice rychle oblíbeným členem kapely…

    Sorry, len si potrebujem poznačiť kde som skončila 😀 potom sa k tomu vrátim 🙂

  12. No, jen ať si ten mozeček hezky namáhá, bylo by to hezký, kdyby se rozpomněl. Zase na druhou stranu pochybuju, že by měl tolik duchapřítomnosti, aby si uvědomil, že to nesmí dát najevo, takže raději žádné rozpomínávání, kata bych mu znova nepřála.
    No a jestli s tou tvoji dovolenou nepletu, tak nás čeká ještě třináctka a pak pauza? Jéžiš, to se to povleče, když se nemůžu nijak zvlášť ničím jiným zaměstnant. 🙁

  13. Cokoladovym dortem jsi me navnadila, nenechavou, vypocitavou Cleou uz ani tak ne. To je panecku mozkovna, cerstve zbouchla Georgem a uz planuje, jak si bude uzivat po porodu s Tomem… docela hnus. Ale jak se rika "jiny kraj, jiny mrav" a v tomhle spolecenstvi to plati dvojnasob.
    Tesim se na dalsi dil:-)

  14. Júúú 😀 strašne dlho som nič nečítala a tak musím povedať že po takej pauze je to čítanie omnoho lepšie a potešujúcejšie 😀 som z toho fakt nadšená :D… Tak, som naozaj rada že Tom začína čoraz viac uvažovať nad tým čo bolo predtým ako prišiel do spoločenstva. Ale keď sa zase nad tým tak zamyslím, musí byť hrozné keď sa snaží ale stále si moc nemôže spomenúť. Mňa by asi trafilo, viem aké to je keď si napríklad nemôžem spomenúť na názov nejakej pesničky čo mi beží v hlave a nie že by som si nemohla ešte spomenúť ani na svoju minulosť, ty vole to musí byť des. Inač tá Clea mi začína byť dosť nesympatická 😀 len nech sa pokúsi pomotať Tomovi hlavu, šak uvidí :D… páčila sa mi zmienka o tom že Tom má Billa fakt rád 😀 to sa mi naozaj ľúbi… A aj ja som strašne zvedavá čo budú tí dvaja u Billa robiť 😀 fakt sa teším, takže radšej idem hneď na ďalšiu časť 😀 milujem to 🙂

  15. Clea? 😀 Ve mě se úplně vařila krev, když si dělala zálusk na Toma 😀 Jenom ať si nechá Georga! A doufám, že si Bill Toma hezky ohlídá 😀 🙂 Ale beztak ěm potěšilo, že Tomovi to nebylo příjemné a nijak extra na ni nekoukal 🙂 Překvapil mě, ale velice mile 🙂
    A poslední věta byla nejlepší! 🙂 Tak doufám, že Tom bude tak usilovně přemýšlet, že nakonec přijde na to, co bylo. Moc si to přeji :))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics