autor: Rachel
Shackles
Dnes večer v zrcadlech.
Naposled si přečetl malý vzkaz, několik slov, vzhlédnul k velkému domu, jenž byl dnes opět, již potřetí, cílem jeho dlouhé cesty. Lístek, jenž odpoledne nalezl ve své skříňce, držel po celou dobu v ruce, stále si četl slova stojící na něm.
Teď jej pečlivě složil a uschoval do kapsy kalhot, s tichým nádechem vstoupil do pootevřených dveří dřív, než za sebou uslyšel jejich zabouchnutí. Stejně jako již podvakrát.
Všechno bylo stejné jako obvykle, nenalézalo se zde nic, co by se od jeho poslední návštěvy změnilo. Vystoupil po schodech z křišťálu, kráčel dlouhou chodbou až k posledním dveřím na jejím samém konci. Lákaly jej a vábily, samy se před ním otevírajíce, nabízely mu pohled dovnitř. Nechal se jimi vtáhnout, stačil jen poslední jeho krůček vpřed a on byl na místě.
Tisíc zrcadel mu ukázalo jeho tvář, přivítalo jej ve svém společenství hned, jakmile vstoupil. Jeho pohled se pátravě rozhlédl kolem, místnost, v níž se nacházel, mu nebyla neznámou. Navštívil ji dosud jen jednou, jeho mysl si ji však pamatovala až příliš dobře, stejně jako to, co se v ní stihlo odehrát.
Všechno tady bylo stejné jako tenkrát… až na jednu výjimku.
Velká, kruhová postel s malými, nadýchanými polštářky zde nebyla jedinou. Byla vedle ní ještě jedna, o poznání menší, již zde viděl poprvé. Potažená drahým, rudým saténem, nalézalo se na ní něco, jeho očím dosud neznámého.
Přistoupil blíž, pohlédl na tři ležící předměty, snažil se je rozpoznat, ač je viděl poprvé. Dvoje pouta a růžová věc, vypadající jako…
„Svlékni se. Dělej!“
Ostrý, chladný hlas šlehl tichem jako bič přímo za jeho zády, probudil jej z jeho zamyšlení. Otočil se, pohled jeho očí se téměř v okamžení střetl s tím, jenž na něj až dosud pohlížel.
Nebyl tu sám, ba naopak. Pohled těch chladných, ledových očí jej bedlivě sledoval, provázel jej již od okamžiku, kdy vstoupil.
Seděl na druhém konci místnosti, obkročmo na židli, v tom nejodlehlejším zákoutí, jež zrcadla nabízela. Jedna jeho ruka spočívala na jejím měkkém opěradle, v té druhé doutnala dlouhá cigareta, uvězněná mezi bílými, štíhlými prsty. Jeho tvář byla jako vytesaná z kamene, její nehybný, nic neříkající výraz mu nedokázal napovědět nic z toho, co se odehrávalo v jeho mysli. Nic z toho, co jej mělo v následujících chvílích čekat.
Hluboké, potemnělé oči jen mlčky opakovaly jeho žádost, trpělivě čekaly a pozorovaly, jak bude rozkaz splněn.
Odložil batoh stranou, zul si boty a položil je vedle něj. Nejistě přešlápl a pomalu přistoupil blíž, jeho roztřesené prsty si samy našly cestu k lemu jeho kalhot. Opatrně, nemotorně rozepnul knoflíček a zip, nechal látku volně spadnout dolů. Následoval svršek, zůstal ležet na podlaze vedle kalhot.
Látka, zahalující jeho intimní partie, byla tím posledním, co na jeho nahém těle zůstalo, skrývalo tak žádostivému pohledu očí to, co si přál vidět již tak dlouho, od dnešního rána. Nevadilo to však. Stačila již jen malá chvilka k tomu, aby se jeho přání stalo skutečností, jen jeho prsty měly být těmi, které se dotknou té malé látky i toho, co se pod ní nalézalo. Stačil jen čas a trpělivost. Všechno šlo podle jeho plánu.
Mlčenlivý, nehybný výraz z jeho tváře zmizel, proměnil se v malý, nanejvýše spokojený úsměv, když vzhlédl ke svému milenci. Poslušně stál na místě, trpělivě čekal na každé další přání svého pána.
Přiložil zapálenou tyčinku ke rtům a lehce potáhl, vychutnával si její chuť, stejně jako pohled na plachého kolouška.
„Pojď ke mně, jen pojď, myšáčku, neboj se, pojď k pánovi,“ lákal jej, vábil sladkými slůvky, úsměv na jeho rtech sílil, rostl s každým dalším krůčkem, jejž k němu mladík udělal.
Pomalu k němu kráčel, snažil se nevnímat podlahu pod svými kroky, jež byla jako vytesána z ledu. Ještě chladnější, než když ji na svých bosých nohou pocítil poprvé, nepříjemně jej studila do nahé kůže pokaždé, když se jí dotkl.
Pousmál se, zmučený výraz v mladíkově tváři mu dělal nadmíru dobře. Naposled potáhl z cigarety, jeho ruka jen volně sklouzla dolů z opěradla. Jeho nahota se sama odhalila chlapcovým očím, jakmile vstal, volným krokem pomalu přistoupil k němu. Vztáhnul dlaň, nechal ji spočinout na mužné, zlatavě opálené hrudi, lehkým gestem naznačil, aby udělal pár kroků vzad. Zastavil je až u velké, kruhové postele, jeho dlaň lehce zatlačila na jeho hruď, naznačila mu tak, aby se na ni posadil.
„Lehni si, udělej si pohodlí,“ pousmál se, urovnal polštářky pod jeho hlavou dřív, než se do nich chlapec položil.
Uvelebil se v měkké, příjemně chladivé látce, bedlivě pozoroval postavu svého pána, jež se nyní vzdálila k té druhé, menší posteli, otočila se zády k němu.
Dnes byl zvláštní, jiný než kdy jindy, jiný než ten, koho dosud znal. Zvláštně milý a přítulný, s úsměvem na rtech. Večer a následující chvíle mohly proběhnout v klidu, dnes měl jistě velmi dobrou náladu, nehrozilo nic zlého a neobvyklého, nic z toho, čeho se začínal obávat, jakmile poprvé uslyšel jeho rozkaz, ten přísný hlas, jenž byl teď již dlouho pryč.
Nebo tu snad bylo něco, čeho by se měl bát?
Pouta. Dva páry těžkých, kovových pout, nehybně ležících na rudém saténu. Pomalu je vzal do rukou a s úsměvem se otočil k ležícímu milenci, posadil se na okraj postele, prsty lehce pomalu přejíždějíc po pevných okovech.
„Vztáhni ruce. Nad hlavu,“ vyzval jej, přisunul se blíž k ležícímu tělu, až k jeho hlavě. Prvním párem spoutal jeho ruce, dvakrát otočil malým klíčkem v menším, téměř neviditelném zámku.
Sáhnul po druhých poutech, do jednoho z okovů uvěznil řetěz mezi chlapcovými zápěstími, druhým jej připoutal k malému, kovovému oblouku nad jeho hlavou. Podvakrát otočil klíčkem v zámku, spokojeně jej sevřel v prstech. Mohl použít jen jedna pouta, avšak neudělal to. První měla zajistit chlapcovu nehybnost, ta druhá, připoutaná k oblouku na posteli, měla zabránit jeho úniku.
Přesně tak, jak si to přál. Měl jej tam, kde chtěl. Spoutaného, bezmocného, patřícího jen jemu.
Odtrhl pohled od malého zlatého klíčku v jeho prstech, poplašeně vzhlédnul k rukám, visícím nad jeho hlavou. Trhl s nimi, zacloumal, odezva však byla mnohem horší, než ji očekával.
Pouta se jen tvrdě zaryla do kůže na zápěstí, hrubě jej tak potrestala za jeho opovážlivost jen pomyslet na útěk. Jeho tvář se zkřivila bolestí, ze rtů uniklo tiché, bolestivé zasyčení dřív, než jej mohl ovládnout. Nevydržel ten silný nápor, jeho tělo se naposled vysíleně napnulo, než se svezlo dolů, do moře nadýchaných polštářků.
„Bolí to?“
Malý, nepěkný úsměv pohrával na jeho rtech, sílil s každým jeho dalším pokusem o únik, s každým bolestivým vzdechem, jenž jeho uším zněl jako nejkrásnější rajská hudba. Odpověď, jež se mu dostavila, však neočekával.
„Co jsem udělal?“
Bolestivý, silný úder dlaně dopadl na jeho tvář, způsobil nepříjemné štípání a rudý otlak prstů na jeho pravé líci.
„Žádné otázky,“ odvětil klidně, aniž by se obtěžoval s odpovědí. Típl doutnající nedopalek do popelníku na malém stolku a vstal, obkročmo se posadil na tělo spoutaného chlapce, těsně nad jeho klín.
Neudělal to proto, že si dovolil položit mu otázku, porušil tak jedno z pravidel. Důvodem byla drzost po tom všem, co se dnes ráno stalo, se ptát. Facka pro něj byla ponaučením.
„Nedal jsem ti svolení k tomu, aby ses bavil s tím zkurvysynem,“ odvětil krátce, jeho pozornost se nyní plně věnovala pěstěným drápkům.
„Jen přivezl materiál a chvilku jsme si povídali, nic se mezi námi…“
„To mě ale kurva nezajímá, nezajímá! Patříš jenom mně a nikomu jinému! Už nikdy se s ním nebudeš bavit, už nikdy, rozumíš mi?!“
Naklonil se k němu, tvrdě stiskl jeho čelist a nadzvedl jeho tvář, donutil jej k němu vzhlížet. Držel jeho tvář a čekal, jeho pevný stisk se uvolnil až v okamžiku, kdy se k jeho uším dolinula tichá, trhaná odpověď.
Shlédl dolů, spokojený úsměv se usídlil na jeho tváři, jakmile pohlédl do plachého pohledu čokoládových očí.
„Zasloužíš trest.“
Jeho oči se rozšířily poznáním, se strachem, zračícím se v jejich pohledu, vzhlédly k mužově tváři, na níž pohrávalo pravé potěšení. Možná až teď poznal pravou skutečnost, až teď si uvědomil to, co mu do této chvíle nedocházelo.
Byl v pasti. V chytře nastražené pasti, do níž se sám dostal. Již nebylo úniku ani cesty zpět, jen příliš pozdě na to, aby na něco takového směl pomýšlet. Ostrá, pevná pouta svírala jeho zápěstí, nedovolovala mu pohnout se, jen za cenu bolesti, jíž mu tak ráda uštědřila. Jeho ruce byly pevně uvězněny a připoutány k posteli, jediné, co jej mohlo vysvobodit, byl malý klíček ležící v dlani jeho pána. Ani na okamžik nepomyslel na to, aby mu pouta odemkl, i přesto, že se mu nepříjemně zarývala do kůže, způsobovala mu bolest. Možná, kdyby o to požádal, bylo by to ještě horší.
Ohlédl se, podíval se vpřed. Vchod, jímž sem vstoupil, již dávno neexistoval, nepozorovaně zmizel z pohledu jeho očí. Nebyl tu nikdo, nic, co by mu odtud mohlo pomoci. Byl pod jeho nadvládou, jen v jeho moci. Náleželo mu jen čekat na svůj trest, na jeho rozkazy, plnit všechno, co si bude přát.
Jazykem si lehce přejel po svých rtech, s úsměvem se sklonil k jeho uchu, lehce se naklonil až k němu.
„Mohl bych si na tobě užít tak dlouho, dokud bych neměl dost. Mohl bych tě zbičovat a ztrestat za to, co sis dovolil. Mohl bych ti pustit video, kde koloušky, jako jsi ty, nechají spoutat a strkají jim vibrátory do zadečku. Ale mám pro tebe něco mnohem lepšího. Bude se ti to moc líbit. Budeš vrnět jako koťátko,“ pousmál se, jazykem horce přejel po jeho uchu, tiše vydechl.
Přivřel víčka dřív, než se stačil zamyslet nad významem jeho slov, přelétlo před jeho nosem něco, co dosud nepocítil.
Vůně. Vůně, vycházející z něj. Ještě nikdy ji na něm necítil. Byla mu cizí, neznámá, přesto však jako by k němu neodmyslitelně patřila, byla jeho součástí. Tak vášnivá, smyslná… tak dráždivá. Přilétla až k němu, utekla dřív, než se jí naposled stihl nadechnout.
Odklonil se od něj, jen naposled se vrátil.
„Dívej se. Protože pokud ne, bude to ještě horší,“ zašeptal a pohodil klíček na jeho hruď, přesunul se dolů k jeho klínu.
„Nadzvednout.“
Vklouzl prsty pod lem jeho trenek a přetáhl je přes nadzvednuté boky, hrubě látku strhl dolů. Odhodil ji za sebe, jeho pohled pohladil ještě klidný, povadlý penis. Již brzy se měl probudit. Již brzy měl poznat mučivou úzkost jeho zadečku.
Vstal, jeho pohled si naposled zálibně prohlédl trestance, uvězněného na jeho posteli v pevných, těžkých okovech. Opět byl jen jeho, patřil mu jako všechno ostatní, po čem kdy toužil. Takhle to bylo správné. Bylo to tak, jak to mělo být.
autor: Rachel
betaread: Janule
To bude nějaké dráždidlo 😀
!!! ♥
No tak tohle jsem fakt nečekala. To si Tom tedy ještě užije, tady mi ho přišlo trošilinku líto, protože s Georgem se v podstatě nic nestalo, jenom prohodili s Tomem pár slov. Jenže jak tak vidím, Bill by měl nejradši Toma úplně pro sebe a zamezil jakýkoli styk se stejným pohlavím byť i jen nevinnou konverzaci. Ale podle mě ani není Georg gay, takže si nemyslím, že by po Tomovi nějak vyjížděl. Zajímalo by mě, jestli byl Georg taky jedna z Billových hraček, když ho teď nazýval zkurvysynem×DD ne že by pro Billa někdy nějaký z jeho milenců něco znamenal, ale přece jen takové vyjadřování o něm?×D no nevím, každopádně mám určitou představu, co Bill chystá s Tomem, ale nevím to jistě, jsem strašně hodně zvědavá, jestli to bude ono nebo ne. Do další soboty to fakt nepřežiju, měla si pravdu×DD
A už je to tady. Pouta, první facka, vyhrožování..Tom je opravdu v pasti. A mám bohužel obavu že se odtamtud dlouho nebo v horším případě nikdy, nedostane. Bill odhaluje svoji krutou stranu a naplňují se moje zlé předtuchy..je mi Toma opravdu líto..ale jsem strašně zvědavá co se s ním chystá udělat =D doufám že ne to co si myslím..to by mě Bill fakt naštval ale štve mě tak jako tak =) A fakt by mě zajímalo jak mám vydržet celý týden! =D T
zase v tom nejlepším! já snad umřu. 🙁 takový chování jsem od Billa opravdu nečekala.. tak prvně mě napadlo, že tam snad Tomimu přivede Georga na trojku, když se s ním chce tak děsně kamarádit. za druhý, věděla jsem, že jednou přijde na to, co máme čest vídat na obrázku k povídce (a tenhle díl jsem to viděla opravdu živě). ale za třetí, fakt fakt fakt bych nečekala, že Bill tak vyjede. tak snad mu nebude nijak víc ubližovat, když mu slibuje, že bude vrnět blahem. 🙂 já jen pořád doufám, že někdy k těm otázkám svolí, že snad někdy by mezi nimi mohlo být něco víc než tenhle "vztah", že by snad měl nějaký happy-end šanci.. 😉
kruci, ty jsi vážně potvora, takhle to zakončit!! Já jsem si říkala, co všechno se tam nebude dít a už jenom tohle mi orosilo monitor počítače!xD ale jako.. to, jak mu vyhrožoval,co všecno by s ním mohl dělat, to mi vážně vzalo dech, až jsem z toho měla husí kůži!
Byla tam pouta, fajn to beru, ale to další co tam bylo.. hm, napadá mě, co by to tak mohlo být, ale nechám se překvapit.. a doufám, že se tam stane něco hodně žhavýho, ačkoliv je mi Toma trochu líto za tu Billovi hrubost…
Ale jinak říct? Prostě dokonalý, to jakým stylem píšeš, čte se to úplně samo a tenhle díl mě zase jednou pořádně dodělal, že nevím co říct..( a rozepsala jsem s ejenom maličko..) vypadá to, že tahle povídka jen tak konec mít nebude… ale je to prostě totálně magický..:) takže se těším na další díl:)
Tuhle povídku jsem začala číst až dneska a přečetla jsem jí až sem.Jsem za to moc ráda,že jsem si otevřela první díl téhle skvělé povídky 🙂 Je to vážně úžasná povídka a hlavně se mi líbí ten nápad! Je to vážně super. Každý díl mi vyrážel dech a myslím,že takhle to bude asi už u každého dílu 😀 😀 🙂 Je to vážně dokonalé.
Taky jsem přemejšlela nad tim,jestli by třeba za nějakou dobu mohl mezi nima vzniknout vztah,ale..no..nevim nevim…netroufám si to odhadnout. 🙂
Šíleně se těšim,jak se to teď bude vyvíjet..Co Bill s Tomem provede,jestli ho pak pustí nebo si ho tam nechá.jestli Tom poslechne Billa a nebude se scházet s Georgem a prostě celkově,co se tam ještě stane.:) 😀 Jsem šíleně natěšená na další díl…nemůžu se dočkat soboty 🙂 😀 😀
A hele, dostavame se na tenky led… uz se nemuzu dockat, jak toto tema bude nadale zpracovano. Sexualni dominance/podruci a hratky v realnu BDSM jsou na napsani pomerne tezke, aby to bylo z psychologicke stranky obou akteru realne a nesklouzlo to namisto toho do klise. Jsem moc zvedava, co s tim Rachel udelas.
Že by snad Bill podvědomě žárlil. Akorát Toma je mi líto, co všechno si ještě bude muset vytrpět. Působí tu hodně naivně. Snad bude mít možnost mu to všechno oplatit…