autor: Denie
Dvě hodiny po obědě a pár chvil poté, co si Toma vyzvedli jeho rodiče, našel Bill sám sebe v pevném objetí svého bratra. Událost z uplynulé noci mu skoro nedala spát, a zatímco jeho dredatý společník strávil v říši snů téměř celé dopoledne, Bill jej jen tiše pozoroval a přemýšlel. Všechno z onoho večera před sedmi lety se mu pomalu vracelo, před očima viděl Marcusův děsivý výraz, na krku cítil silný stisk jeho prstů a přísahal by, že v nose cítí štiplavou vodu. Srdce mu bilo na poplach a kdykoliv jen na malou chvíli zavřel oči, otevíral je opět s děsem, jen aby se ujistil, že leží ve své posteli a vedle něj poklidně spí nic netušící Tom. S každou myšlenkou, která jej vracela více a více do minulosti, se v současné době Bill tisknul více a více ke svému dredatému příteli, až jej ze spánku objal a schoval ve svém náručí. Teprve tehdy se na chvíli Bill uklidnil a dokázal ještě sám na pár hodin usnout.
Když se pak znovu probral, zíraly na něj dvě čokoládové duhovky a Tomovi hrál na rtech pobavený úsměv. Neměl tušení, jak se octnul Bill v jeho náručí, ale rozhodně si nestěžoval. A jen díky vtípkům a Tomově přítomnosti dokázal Bill držet své nervy až do chvíle, kdy se za ním zavřely vchodové dveře. V tu ránu rychlostí blesku vyběhnul schody do patra a o pár vteřin později skončil v klíně bratrovi, kterého svou zbrklostí téměř shodil z postele.
„Billy, hej, pšššt, co se děje?“ Kdybyste řekli, že byl Alex touto reakci zaskočen, bylo by to ještě mírně řečeno. U oběda se jeho bráška usmíval, pošťuchovali se s Tomem jako malí kluci a vypadal naprosto šťastně a spokojeně. Ano, měl kruhy pod očima, ale to jeho starší bratr připisoval únavě a probdělé noci s kamarádem. Poprvé v životě se Billovi bratra povedlo oklamat, zaskočit jej s tím, že něco není v pořádku. Ale ve chvíli, kdy měl svého mladšího sourozence plnou náruč, věděl, že se něco stalo. Když na krku ucítil studené vlhko, zatrnulo ho. Jemně Billa poodtáhnul na délku paží tak, aby mu dobře viděl do tváře, a setřel pár slaných slz. „Co se stalo?“
‚Marcus,‘ ukázal černovlásek jedno jediné jméno prsty, a opět se svalil staršímu sourozenci do náruče, kde ho nechal tiše plakat, zatímco jej konejšivě hladil po zádech. Už tak dlouho se nestalo, aby si Bill na Marcuse vzpomněl, alespoň ne tak, aby jej to dohnalo k slzám a zbrklým vzlykům, které v sobě tiše dusil a zalykal se jimi. Když z něj po hodné chvíli Alex dostal i důvod, jak se ke vzpomínkám opět vrátil, musel se pousmát. Byl rád, že se Bill konečně někomu otevřel i mimo rodinu a nechal se štěstím z Tomovy přítomnosti unést natolik, aby mu zahrál. I když to mělo následky, jaké to mělo. Věděl, že všechno potřebuje čas, ale opravdu věřil tomu, že pokud dá Bill Tomovi opravdovou šanci, blonďatý dredař mu může v ledasčem pomoci.
S tichým šepotem, konejšivými slovy a hřejivou náručí se mu po nějakém čase povedlo Billa uchlácholit ke spánku, který potřeboval ze všeho nejvíc. Pokud byl jeho Bill rozrušený tak, jako byl právě v tu chvíli, bylo nejlepší jej nechat vyplakat a pak zachumlat k sobě do peřiny, kde nad ním na kraji postele držel stráž do chvíle, kdy se Billovy čokoládové oči opět otevřely, už bez toho smutného, prázdného zastření.
***
„Kam jdeš?“
Na sezení, odepsal Bill na telefon a dál si sklízel věci z lavice. Jako každé druhé pondělí půjde místo oběda na sezení ke své psycholožce, se kterou na sebe budou hodinu jen zírat, aby mohl odejít bez jediného pokroku. Bill si uvědomoval, že je to možná jeho chyba, ale nemohl ovlivnit, jak se v přítomnosti té ženy cítil. Měřila si ho pohledem, jako by byl něco podřadného, co by mělo být zašlápnuto, a ne člověk, kterému by se mělo pomoci přes psychický blok. Po každém sezení odcházel v daleko horším rozpoložení, než býval obvykle.
„Proč? Okay, promiň,“ pousmál se Tom a zvedl ruce v obranném gestu, když po něm Bill střelil pohledem. „Ale nechceš tam, viď? Tak proč tam jdeš? Kašli na to, vypadneme někam pryč, nemůžou tě přece nutit, ne? Ale Billeee,“ zakňučel, když druhý kluk jen rezolutně zavrtěl hlavou. Nemůže si dovolit nepřijít na sezení, okamžitě by to věděli jeho rodiče a akorát by se dostal do problémů. Ale Tomova nabídka byla tak lákavá. Mnohem radši by strávil čas s ním, než tam. Jen přimhouřil oči a starší z nich, i když jen o pár měsíců, se rozesmál. „Co, já tě nenutím, já tě jen takticky přesvědčuju,“ smál se dál. Za dobu, co Billa znal, se Tom naučil rozeznávat několik druhů jeho výrazů a už věděl, co který znamená, aniž by musel Bill cokoliv napsat nebo naznačit.
Budu mít problémy
„Ale budeš se mnou. Vezmu tě na zmrzlinu,“ mrknul na něj dredař a Bill se musel rozesmát. V tu chvíli mu jeho kamarád připadal jako starý chlípný chlap, který nabízí cukrátka malým dětem. „No co, a pak můžeme do parku, nebo na pouť za městem, co ty na to? A pak s tebou půjdu domů a budeme mít problém oba, souhlasíš?“
Chtěl to odmítnout, chtěl se striktně držet toho, o čem si byl jistý, že by udělat měl. Ale nedokázal to. Když se na něj Tom díval pohledem, jakým se díval, musel Bill nepatrně sklopit pohled, aby se nečervenal, a nakonec jemně přikývnul. Co tak špatného by se mohlo stát, když jednou sezení vynechá?
„Super, tak jdeme!“ tleskl si Tom, a aniž by se zabýval s faktem, že by měl jít na oběd a na odpolední vyučování, popadl z lavice batoh a odhodlaně se rozešel k hlavnímu východu. S černovlasým chlapcem v patách.
***
Bill s úsměvem na rtech zavrtěl hlavou a už po několikáté zopakoval jednoduchý pohyb prsty. Chlapec s blonďatými dredy sedící proti němu se hlasitě rozesmál, když ho se zamračeným obočím plácnul přes prsty a protočil oči ve stylu, jako by byl Tom naprosto ztracený případ.
„Tak co dělám špatně?“ zeptal se Tom se smíchem a na rtech mu pohrával milý úsměv, který měl jen v přítomnosti černovlasé osoby, která mu právě s tichou iritací skládala prsty tak, jak měly být, aby ve znakové řeči řekl Billovo jméno. Místo toho, aby sledoval pohyby prstů, které za něj dělal Bill, Tom sledoval jeho soustředěnou, zachmuřenou a lehce otrávenou tvář. Poslední hodinu seděli oba chlapci u břehu řeky, kilometr nebo dva za městem a Tom svého mladšího přítele uprosil, ať to s ním ještě naposledy zkusí a naučí jej svou řeč. Ze začátku Tom dělal chyby úmyslně jen proto, aby viděl černovláska usmívat se, ale když se konečně začal soustředit, nešlo mu to už vůbec, a Bill se naoko zlobil. Nikdy by se na Toma nedokázal zlobit doopravdy, chápal, že tento způsob komunikace nejde všem. Ale byl rád, že se Tom alespoň snaží.
S tebou je to marný, načmáral Bill na kousek papíru, když pustil Tomovy ruce, protočil oči a němě se zasmál. O chvíli později mu ale smích ztuhnul na rtech, když jej Tom uchopil za ruce a propletl jejich prsty v těsném sevření. Jemně se mu zadrhnul dech a pár vteřin mu to trvalo, než sebral odvahu a od jejich spojených dlaní přešel pohledem do stejně čokoládových duhovek, jako byly ty jeho.
„Bille? Uděláš pro mě něco?“ zašeptal Tom, měl najednou pocit, že se nehodí, aby mluvil nahlas. Jen se díval Billovi do očí a nepatrně se usmíval. Věděl, že to, oč se ho právě chystá požádat, nebude pro jeho kamaráda nic snadného, ale od Alexe věděl, že nějakým záhadným způsobem je právě Tom tím jediným, s kým Bill dělá opravdové pokroky. Musí to alespoň zkusit.
Když černovlasá osoba před ním zdráhavě přikývla, Tom zlehka stisknul jeho prsty v těch svých, aby mu dodal odvahy. Nechtěl mu přeci trhat hlavu. „Alex říkal, že si kdysi zpíval, je to pravda?“ Věděl o tom, že Bill skládá písničky, že hraje na piáno, ale netušil, že jeho přítel kdysi i zpíval, tohle před ním zatajil, a když byl o víkendu ve sprše, jeho starší bratr si našel cestu k Tomovi a řekl mu všechno o tom, jak Bill zpěv miloval, jak s ním trávil většinu svého času. Tom věděl, že musí udělat vše, co bude v jeho silách, aby jeho Bill zase zpíval.
„Ne, ne,“ zavrtěl Tom hlavou a opět stiskl Billovy prsty, znemožňoval mu tak sice napsat jeho odpověď, ale Tom ji nepotřeboval. Jediné, co chtěl, bylo jedno přikývnutí, kterého se o chvíli později ve váhavé formě dočkal. Pousmál se. „Složil bys pro mě písničku?“
Bill jen mlčky zíral před sebe. Už se ani nedíval Tomovi do očí, spíše hleděl přes jeho rameno na jarní přírodu kolem řeky. Přemýšlel. Proč se ho Tom ptal na zpěv? A proč po něm chce písničku? Nemyslí si snad, že by byl Bill schopný mu ji zazpívat? Rád ji pro něj složí, půjde mu od srdce, bude o jeho pocitech, které v Tomově přítomnosti má, ale dredatý kluk nikdy neuslyší ta slova nahlas z jeho úst.
Když se Tom zeptal znovu, tentokrát s naléhavým pohledem do jeho očí a silnějším stiskem jeho prstů, s povzdechem Bill přikývnul. Napíše ji pro něj. A rád.
autor: Denie
betaread: Janule
krásný;) těšim se na další:)
Nádherná povídka…♥ Je to opravdu krásný… To jak se Tom k Billovi chová..♥ Nemám slov.. Nejlepší povídka…♥ Jsi ta nejlepší autorka..;)**
Chudák Bill keď plakal bolo mi hu super. Tom je úžasný a Billovy robi perfektnú oporu spolu s Alexom.
Aaww ten Tom je tak hodny :)) a chudak Bill ze plakal.. Jinak dokonaly dil <3
Bože…ta povídka je tak dokonalá a ten díl taky. 🙂
Nádhera ♥ Těším se až Bill poprvé promluví… A zazpívá Tomovi JEHO písničku!
Krásný!! :)) No těším se na další!! :)) <3 Snad se Bill rozmluví 🙂 byla bych moc ráda! <3 🙂
byla bych ráda kdyby Bill promluvil… 🙁