autor: Doris & Lauinka
Bill
Vzpomínáme spolu, ne? Tak to beru detailně… nebo alespoň něco. Včetně toho, co máš kdy dělat. Otočím se na tebe od linky, když se ozveš. Chvíli zaraženě koukám. Už jsem i zapomněl, jak zní moje jméno, když ho vyslovíš ty. Zatřepu hlavou.
„Jdeš pozdě.“ Stočím pohled na hodiny a zpátky na tebe. O pět minut, ale stejně. Položím ti na zem u stolu talíř špaget. To jediné, co umím uvařit. Ale jako děti jsme je milovali.
„Takže se najíš na zemi. Alespoň se naučíš poslouchat.“ Zapřu se loktama o linku a dívám se na tebe. No, hned vypadáš víc k světu, když jsi umytej a celkově hozenej do pucu. Až na tu ránu, ale dobře ti tak. Když se to bude pravidelně čistit, tak to přejde. A jedna jizva tě nezabije. Já jich mám mraky. „A já se alespoň budu dívat, jak se mi plazíš u nohou.“ Ušklíbnu se a přiložím si k ústům skleničku džusu. Buď budeš jíst mně pod nohama nebo vůbec. Propaluju tě pohledem a spokojeně se šklebím. Nehtem si jezdím po kůži nad kalhotami.
„Mimochodem… dáš si mě radši jako předkrm nebo jako zákusek?“ Zajedu si prstem za lem kalhot a nechám ho tam.
Tom
Opírám se stále o futra a sleduju každý pohyb, co uděláš. Vím, že tě dostalo, že jsem tě oslovil zrovna takhle. Vždycky jsi říkával, že když vyslovuji tvé jméno, mám zvláštní tón hlasu. Mně osobně to nikdy nepřišlo, říkával jsem ho úplně normálně, ale pro tebe to tehdy bylo zvláštní. Nevím, jestli stále, ale podle toho pohledu možná ano. Jo, možná jdu pozdě, ale nemohl jsem ani vědět, kolik je hodin, takže je mi to vcelku fuk. A že budu jíst na zemi? Je mi to úplně jedno, hlavně, že budu vůbec něco jíst. Rychle padnu na čtyři a doplazím se k misce jako nějaký pes nebo tak, a pustím se do špaget. Jo milovali jsme je, oba dva, a vždycky byla hrozná sranda, když jsme je spolu vařili. Teď mi to legrační nepřijde a jsme rád alespoň za to. Za chvíli mám misku prázdnou, neuniká mi tvůj pohled, jak si mě pohlížíš a měříš. Ale nedívám se na tebe. Odmítám se na tebe dívat, stejně bys akorát měl zase nějaké blbé kecy, a na to náladu moc nemám. Popravdě ta jedna miska mi přišla za tu dobu jako nic. Spíše mě to polechtalo jen tak na žaludku. Ale nic neříkám. Zareaguju až tehdy, když se ti na rtech objeví nějaký perverzní úsměv, to se mi moc nezamlouvá. Sleduju, jak po své kůži jezdíš svým nehtem, popravdě nevím, co to znamená pro mě, ale nelíbí se mi to ani trochu.
„Cože?“ Vydechnu tiše na tvoji otázku, opravdu jsem nepochopil, jak tohle bylo myšleno.
Bill
No to je přesně ono. Jen buď poslušný a v mých očích maximálně ponížený. A to teprve budeš. Odlepím se od linky a dojdu před tebe. Nohou odsunu prázdnou misku stranou a kouknu na ni. Uchechtnu se.
„Copak, miláčku, chceš přidat? Klidně ti přidám, je tam toho plný hrnec.“ Sladce se usměju a palcem tě pohladím po bradě. Tvůj zmatený výraz je opravdu k nezaplacení. No takže myslím, že budu tvůj dezert. Palcem ti vyjedu po bradě výš, až na rty, a pohladím je. Zajedu mezi ně a ústa ti pootevřu. Nechám ti je tak a nehtem ti jezdím po zubech.
„No momentálně mám pro tebe něco lepšího k snědku.“ Zavrním a volnou rukou si rozepnu kalhoty. Myslím, že začínáš tušit. Panenky se mi roztahují touhou, jak se na tebe dívám. Ani ne tak touhou po tělesném uspokojení, jako spíše touhou po tom ponižujícím pohledu. Tedy ponižujícím pro tebe. A že já vím, o čem mluvím. Pro mě osobně to bylo možná víc neponižující, než když jsi mě prostě šukal.
Tom
Nelíbí se mi to, už když se ke mně takhle přibližuješ. Sleduju tě a dál sedím na zemi. Nechce se mi nijak hýbat, i když vím, že to bude zase nějaká podlost. Když začínáš mluvit tak jemným a milým tónem, zadívám se na tebe ještě nedůvěřivěji. A pak už cítím tvůj palec, jak mi putuje po tváři, dál se ti dívám do očí. Tímhle mě nezlomíš. Dál klidně dýchám. A pak mi vjede do pusy, nejraději bych tě kousnul, ale nechci dělat problémy, když se ještě v podstatě nic nestalo. A tak poslušně držím, ale dál tě bedlivě sleduju. Za to když uvidím, co dělá tvoje druhá volná ruka, trochu se mi rozšíří zorničky, stejně jako tobě. Ale u mě to rozhodně není touha. Zděsím se toho. To ti jako mám vážně kouřit? Začíná ve mně kolovat vztek, strach a nenávist. Nejraději bych vstal a dal ti pěstí, ale nemám na to sílu, nemám ani sílu postavit se na nohy. Začnu trochu prudce dýchat a sleduju kalhoty padající ti ke kolenům. Zakroutím hlavou na nesouhlas. Já tohle dělat rozhodně nechci. Snažím se někam odsunout, ale nemám moc kam. Za sebou mám linku, vedle zeď a druhou stranou neproklouznu, když tam stojíš ty. Začínám trochu panikařit, uhnu hlavou, aby tvůj prst vyjel z mých úst, podívám se do tvých očí a odplivnu si.
Bill
Tohle vážně pohled pro bohy. Ten tvůj zmatenej a ustrašenej pohled zároveň. Škoda, že v něm není jenom strach. Ale to přijde. Jednou ano. Nespokojeně zamlaskám, když uhneš hlavou. Chytnu tě znovu, a znovu ti pusu otevřu. Skloním se a vjedu ti dovnitř jazykem. Olíznu ti zuby a zůstanu jen kousek od tebe.
„Kdepak, kocourku, žádný plivání. Pěkně to budeš polykat, jinak si mě nepřej.“ Vytáhnu ze šuplíku kuchyňský nůž a jeho špičkou tě škrábnu do ramene. „A na žádný kraviny nemysli. Jinak budeš mít jizev více než jednu.“ Přísně na tebe kouknu a přiložím ti ho pod bradu. Nezabil bych tě, na to je moc brzy. Ale způsobil bych ti takovou bolest na těle, že bys o tu smrt prosil. „A už se pohni.“ Chytnu tě za hlavu a přitáhnu si ji více do klína. Nehodlám se zbavovat spodního prádla sám. Jen to udělej hezky ty. Jako poslušná kurva. „Ale Tomi, vždyť se milujeme, tak mě vykuř. Přece by ses nestyděl. Co budeš dělat, až spolu budeme spát? Tohle vážně nic není. Jen si ho vezmi do pusy, pěkně hluboko.“ Usměju se a pohladím tě po tváři. Tohle si vážně užívám. Myslím, že to je takhle pro tebe horší, než kdybych křičel a nadával ti.
Tom
Když mě chytneš znovu, vím, že budu muset rezignovat. Nemám se jak bránit, nemám kam utéct. Když se ke mně skloníš a opět mi otevřeš ústa a vjedeš do nich jazykem, musím zavřít oči. Je mi to tak nepříjemný, tak strašně moc. Měl jsem rád tvoje polibky, byly vždycky tak… jiné. Sladké a procítěné, ale v těchhle není ani kapka citu nebo něčeho hezkého. Vlastně to nebyl ani polibek. A jsem za to rád, rozhodně nemám zájem tě líbat ani se tě nijak dotýkat. Do očí se mi tlačí vzpomínky, ještě když jsem tě chtěl, tohle bych dělal s láskou, ale ne dnes a ne tady. Naše role se otočily. To, co k tobě cítím, ani není nenávist, spíše lítost. Zbláznil ses z toho, ale úplně. Možná ani pořádně nevíš, co děláš. Když se trochu odtáhneš, uklidním se, alespoň na zlomek vteřiny, než se před mým zorným polem objeví nůž. Nesouhlasně vydechnu, ale to už cítím jeho ostrou čepel v rameni. Usyknu a stáhnu se více k lince. Než se ale stačím vzpamatovat, už ho mám pod bradou, donutíš mě tím trochu zvednout hlavu.
Opovržlivě se na tebe dívám a vře ve mně krev. Nejraději bych tě praštil, snad poprvé bych tě nejraději zmlátil. Když si mě přitáhneš více do klína, zalapám po dechu a nejistýma rukama ti pomalu stahuju prádlo. Ty tvoje věty mě tak bodají u srdce. Úplně mi zvoní v uších.
„Dělej si se mnou, co chceš, ale za děvku budeš vždycky ty.“ Prsknu vztekle, než tě vezmu s nechutí do pusy. Mám tě v ústech, ale nic nedělám. Musím se vzpamatovat z té prvotní nechuti, aby mě nenatáhlo a nepoblil tě třeba. Mám tendenci dávit, ale uklidním se po chvíli.
Bill
Říkej si, co chceš. Totálně mě to nezajímá. Máš pravdu, ty nejsi ani děvka. Ty jsi, na to ani výraz neexistuje. Jen pochybná existence, co zničila můj život a můj zdravej rozum. Jenže já si to aspoň z nás dvou uvědomuju. Vím, že jsem zešílel. Ale kdo by na mém místě zůstal normální? Myslím, že jsem vydržel ještě dlouho na to, co všechno jsem si s tebou zažil. Spokojeně se usměju, když moje spodní prádlo sjíždí k zemi a ještě spokojeněji vydechnu, když mě vezmeš do pusy. Přivřu oči, ale pořád tě sleduju. Moc to protahuješ. To, že mě máš mít v puse, nebylo myšleno jen tak. Tak kuř, alespoň se přestaneš dávit. Přirazím ti do pusy.
„Tak dělej. A snaž se, chci si to užít.“ Škodolibě se usměju. Dřív bych si to užíval jinak. Byla by to pro mě slast, že jsi to ty. No dneska si to užívám jen kvůli tvému ponížení. „Je na tebe krásnej pohled, bráško. Tak mě kuř a bude ten pohled ještě lepší.“ Znovu přirazím a vzdychnu. Jen se do toho hezky dej. Ať cítíš, jak ti tvrdnu v puse. Je mi totiž jasný, že ti to moc po chuti nebude. No, můžeš být rád, že to je zatím jen tohle. Taky jsem tě mohl už ojet u tý zdi. Tak můžeš být ještě rád, za dnešní krásnej den.
Tom
Vím, že se tomu neubráním. Mám na výběr, buď se budu snažit a bude to rychleji za mnou a třeba se smiluješ a dáš mi ještě trochu jídla, anebo se nebudu snažit a ty budeš naštvanej, hodíš mě zpátky do díry nebo mě třeba dořežeš nožem, ani nevím, co vlastně můžu od tebe čekat, netuším to. Zavřu oči a snažím se si představit něco krásného, něco, co se mně samotnému zamlouvá. Tisknu silně víčka k sobě a vybavuju si nás dva, kdy to ještě bylo hezký. Olíznu tě celého od špičky až po kořen. A pak už začnu kývat hlavou v určitém tempu, občas mi do úst přirazíš, ale jednou rukou si tě držím za bok, takže si tě tlumím. Opravdu se snažím a představuju si, jak jsme spolu, jak se milujeme a že tohle dělám s láskou. Je to fakt lepší a cítím, že i můj kámoš se trochu probudil, ale nechci tohle dávat znát tobě, bůhví, co bys mi zase krásného nachystal. Pořádně tě kouřím a nechávám tě, abys mi spadal pomalu až do krku a odměnou za tohle všechno je tvoje sténání. A kolena se ti také podlamují. Vydechnu tiše, když mi vyjedeš z úst a já tě jen olizuju. Pěkně jsi ztvrdl a postavil se. Nemyslím si, že tohle bude už nějak dlouho trvat. Zase tě vsaju hluboko do sebe a kouřím tě, jak nejlíp umím.
Bill
Už jsem se chtěl bát, že bys mě opravdu neposlechl. Ale očividně víš, co je pro tebe nejlepší. Zvrátím mírně hlavu, když mě poprvé olízneš. Vjedu ti rukou do vlasů a přidržuju tě, aby tě náhodou nenapadlo se zbytečně odtahovat. Zasténám, když mě uvězníš ve svých ústech. Oh jo, tohle je vážně slast. Chápu, že se ti tohle tolik líbilo. A zvlášť, když se pravidelně rozpohybuješ. Jde ti to dost dobře. Neflákáš to. Tvůj jazyk mě dokonale škádlí a pohlcuješ mě dobře hluboko. Nejde nesténat. Tvrdnu ti v ústech rychlostí světla a přirážím ti proti, dokud mě nebrzdíš, jak si mě přidržuješ. Ale to nevadí. Vedeš si fenomenálně. Jeden by řekl, že tě to snad i baví.
„Oh jo, to je ono. Jen se toho neboj a kuř.“ Olíznu si rty, co mi rychle vysychají. Jsi vážně talent. Asi to budeme muset dělat častěji. Postupně mi začíná mravenčit celé tělo a tlak v penisu se stupňuje. Můj dech se zkracuje a vzdechy vycházejí z krku, jak kdyby mě někdo bušil do zad. Silně ti v rukách stisknu vlasy a se slastným výkřikem ti naplním ústa. Stočím svůj zakalený zrak na tebe dolů. Opovaž se to plivat. Jen to pěkně polykej. Uch, nikdy bych nevěřil, že zrovna ty budeš tohle umět tak skvostně. Překvapil jsi. V tvojí orální zručnosti ti nemám co vytknout.
Tom
Ten pocit se mi ani na moment nelíbil. Líbil by se mi, kdyby tohle všechno bylo jinak. Před pár lety bych to dělal s tou největší láskou a péčí a dobrovolně. Nemusel bys mě k tomu vůbec nutit, protože já bych ti modré z nebe snesl, kdyby sis to přál. Ale teď ne, teď vím, že je to moje povinnost a že se ubráním další zbytečným konfliktům. Už tak jsme dost vysílený a možná i na pokraji života a nechci riskovat. Když na to nemyslím, není to tak strašný pocit. Prostě jsem to dotáhl až do konce a jak je vidět, líbilo se ti to. To tvoje sténání a výdechy, nešly přeslechnout, i když jsem se tak strašně snažil to neslyšet a nevnímat. Možná, že právě tohle mě tak bolí na tom všem. Možná, že tahle bolest je mnohonásobně horší než ta fyzická, co jsi mi způsobil. Cítím, jak mě znovu opět pálí tvář. Snažím se nic nevnímat, a když v puse ucítím tu známou pachuť, jen bolestně semknu víčka a snažím se to polknout. Trocha mi ujede koutkem úst a stéká mi až na bradu, ale to mi je jedno. Pak se podívám na tebe nahoru a naše pohledy se střetnou, ale jen na moment, jsem to já, kdo odvrátí od tebe hlavu. Nemůžu se dívat na tu zrůdu před sebou. Je mi z tebe blbě a ze sebe taky, ale vím, že jsem si tímhle alespoň na chvíli zase prodloužil život.
autor: Doris & Lauinka
betaread: Janule
Tommy, to jsi řekl přesně, na chvíli jsi si tím prodloužil život. Na jak dlouho a jak hluboké budou tvé psychické rány? Fyzické už nepočítám. A budou hlubší víc a víc, už dřív jsi je díky Billovi utrpěl. Vydrž, prosím, já s tebou vše prožívám, jsem s tebou a snad s tebou i dýchám. Bolí mě vše, co ti Bill dělá! On je jen zrůda a monstrum, to ON má problém, BILL MÁ problém! Vydrž!
"Miska prázdná" – beru to stejně jako chudák Tom, alespoň se najedl. Ostatní je nepodstatné a pokud si Bill myslí, jaký je king, no leda tak ubožák. Stejně si Tom v ten moment to ponížení neuvědomuje, byl rád, že dostal jídlo. Doufám, že Tom udělá vše, co ta nula chce. Opovržení, to je přesné, cítím to ale vůči Billovi! A taky by si Bill měl přiznat, že ani na tu d*vku, chudáček, nemá, proto musí zneužít Toma. Pro Billa ani nemám žádné oslovení… myslela jsem, že má srdce, ale on je… nechtějte po mně vyjádření!
Tommy, hlavně vydrž. Až se z toho maléru dostaneš, však ukážeš, že jsi mnohem lepším člověkem než… ON … Věřím tomu. Teď jen bojuj o život, prosím. Udělej, co ta zrůda chce, prosím!
Krvácí mi mé čtenářské srdce.
Jinak, krásná kapitola, ale to je vždy! Nesmírně skvělé drama, které miluju!
Budu vyhlížet pokračování, je to tolik napínavé… Vy nezklamete nikdy a to na vás, Doris a Lauinko, obdivuji!
Ááááno to se mi líbí všechno mu to vrať!!! 😀
Bill opravdu zešílel a já se mu ani nedivim,ale…
no je to úplně krutopřísný 😀 fakt jakože mrtě hustý 😀 jinak se to snad ani říct nedá…super! Jsem zvědavá,jak se to bude vyvíjet dál.Tahle povídka je hodně zajímavá a získala si mě hned po prvnim díle. 🙂 :o)
už netrpělivě vyhlížím další dílek 🙂