Doppelleben 5.

autor: Saline A.

„Připadám si jako děvka! Rozejdu se s Amy, dám se dohromady s Chrisem a vyspím se s Tomem. Obyčejná děvka jsem, co jinýho bych taky mohl být?!“ brblal jsem si pod nos a vztekle kopal do všeho, co mi na naší velké zahradě přišlo do cesty. Stihl jsem už kompletně rozdrtit sněhuláka, kterého jsme s Tomem stavěli, a také anděla, kterého vytvořila Carrie. Stejně už to všechno tálo, takže tolik problémů jsem z toho mít nemohl a několik málo keců přežiju.

„Bille, co blbneš?“ ozval se ode dveří Tomův hlas.
„Diskutuju sám se sebou o tom, jaká jsem děvka,“ pokrčil jsem neurčitě rameny.
„O čem to mluvíš? Žádná děvka přeci nejsi,“ trpělivě mě pohladil po zádech.
„Zrekapituluj si poslední čtyři dny a možná se mnou budeš souhlasit.“
„Vzpomeň si, jak jsem se choval já ještě minulý rok a můžeš být úplně klidný. Nepamatuješ si, že jsem byl schopný mít tři holky během jednoho dne? Jen buď v klidu, ano? Prostě procházím složitým emociálním obdobím, nic hrozného,“ povzbudivě se usmál.
„Bože, jdi do háje s těma psychologickýma řečma, který ti bůhvíkdo nakecal, Tome. Ty jsi byl děvkař, já jsem děvkař, a to nezmění nic na tom, čím se mi teď snažíš vymýt mozek.“
„Pojď se alespoň obléknout, nebo dostaneš zápal plic,“ rezignovaně si povzdechl a očima se zaměřil na mé tělo, oblečené jen do úzkých kalhot a trička s krátkými rukávy.
„Není mi zima,“zamumlal jsem a svezl se do sněhu, kde jsem se uvelebil.
„Billy, pojď dovnitř.“
„Neříkej mi tak,“ fňuknul jsem.
„Nikdy ti tak nepřestanu říkat,“ klekl si přede mě a naléhavě šeptal. „Vždycky jsem ti tak říkal jen já a vždycky to tak bude, protože ty jsi můj malý Billy. A teď pojď, půjdeme domů,“ chlácholivě mě objal kolem ramen, když si všiml, že jsem se rozbrečel a postavil mě na nohy.

V naprosté apatii jsem se nechal vést až do mé koupelny, kde mě svlékl a posadil do vany.
Zatímco se napouštěla vana, nepokrytě jsem na něj zíral a snažil se zjistit, co za jeho chováním stojí.
„Kde je Carrie?“ zvědavě jsem zachroptěl, když se Tom chopil žínky a jemně mi začal masírovat záda.
„Odjela na pár dní k matce,“ pousmál se.

Vnímal jsem jeho ruce, které putovaly po mém těle a na kůži mi nabíhala husina, když zamířil na má záda a krouživými pohyby je jemně masíroval.

„Tome,“ zašeptal jsem a jednou rukou se zapřel o jeho rameno, ale jediné, čeho jsem dosáhl, bylo, že na mě upřel svůj pohled.
Chtěl jsem protestovat, zastavit ho, ale něco se ve mně zlomilo a já pouze sklopil hlavu a hypnotizoval své ruce, což v tu chvíli bylo pravděpodobně to nejlepší, co jsem mohl udělat. Bylo mi jasné, jakým pohledem se na mě dívá, ale nechtěl jsem znovu čelit těm výčitkám.

„Pojď, voda už stydne,“ zamumlal.
Pokorně jsem vylezl a ani se nesnažil protestovat, když mě začal utírat a následně oblékat, nechal jsem ho, aby se mnou zacházel jako s hadrovou panenkou.
„Asi bys měl spát.“
„Dobře,“ kývnul jsem a co nejvíc se zavrtal do peřin, abych alespoň trochu zamaskoval nové slzy.
„Výčitky si nech na později, bude na ně ještě spousta času,“ krátce mě políbil na čelo a chvatně odešel, nechal mě tam samotného, nerozumějíc jeho slovům.

***

Celou noc, místo slastného a bezstarostného spánku, jsem se převaloval, zíral do zdi a byl vzteklý, což na mě ráno bylo bezpečně poznat.
Mé oči vypadaly, jako kdybych naběhl přímo na dva velké kameny, vlasy mi trčely snad na všechny strany a já se ani neobtěžoval něco s tím dělat, jelikož jak jsem se znal, stejně by mi to bylo houby platný, proto jsem pouze vstal a odebral se do kuchyně, kde jsem téměř okamžitě strčil hlavu do lednice.

„CO TO KRUCI DĚLÁŠ?“ zařval Tom, sotva mě spatřil.
„Snažím se probudit,“ podíval jsem se na něj smrtelně vážně. „Nebo možná usnout,“ praštil jsem hlavou zpátky na jednu z polic.
„Okamžitě se uklidni,“ vztekle mě za vlasy dotáhnul k židli. „Sedni si a vypij to kafe!“ strčil přede mě hrnek s ještě horkou tekutinou. „V čem zase jedeš, Bille?!“ pátravě se ke mně naklonil.
„DĚLÁŠ SI ZE MĚ SRANDU?!“ okamžitě jsem vylítnul jako čert z krabičky. „Člověk se párkrát špatně vyspí nebo nevyspí vůbec a hned jede na drogách?! Jdi do háje, Tome! Stejně za všechno můžeš ty! Kdybys mě nekrmil těma kecama, možná bych se i normálně vyspal!“
„Bille, já…“
„Jsi totální idiot!“ zařval jsem na něj. „Nejdřív mě přesvědčuješ o tom, o čem všem náš vztah není a přesně to teď děláš! Laskavě si vyjasni, co vlastně chceš, Tome!“ nasupeně jsem praštil hrnek do dřezu a vyběhl do své koupelny, kde jsem se okamžitě vrhnul pod horkou sprchu, abych co nejdříve mohl vyrazit za Chrisem. Potřeboval jsem uklidnit a jedině on mi to mohl dopřát.

***

„Ahoj, zlato!“ vrhnul jsem se mu kolem krku, sotva mi otevřel, a vášnivě ho políbil. „Doufám, že neruším.“
„Samozřejmě, že nerušíš! Pojď dál, zrovna jsem si ohříval mléko na kakao, chceš taky?“ zářivě se usmál a kráčel do kuchyně.
„Kakao?“ nakrčil jsem nos.
„Nemáš ho rád?“
„Ne, to ne, jen… zatraceně dlouho jsem ho neměl, dám si rád, děkuju!“ vděčně jsem ho zezadu objal kolem pasu a vtiskl mu polibek na tvář. „Stýskalo se mi.“
„Vážně? To je zvláštní, protože to mně taky,“ otočil se čelem ke mně a políbil mě na nos. „Jde to s námi z kopce,“ zarmouceně přiznal. „Co budeme dělat, až pojedete na turné?!“
„Nic, prostě pojedeš s námi,“ zasmál jsem se a přivinul se k němu. „Nemusíme o tom ale zatím vůbec mluvit, Chrisi. Zatím s kapelou nejsme ani ve fázi nahrávání, takže myslím, minimálně rok nemusíme mít starosti a, kdo ví, co bude pak?“
„Doufám, že to, co teď,“ vášnivě proniknul za bránu mých rtů svým jazykem.

„Příliš brzy na budoucnost,“ zamumlal jsem, když mě vysadil na kuchyňskou linku.
„A příliš pozdě na minulost,“ natěsnal se mezi má stehna a dravě líbal můj krk.

Ochotně jsem mu přístup ulehčoval, jelikož krk byl jedním z nejcitlivějších míst na mém těle a já byl jedině rád, že se mu někdo věnuje s takovou péčí.
„Bille,“ táhle zasténal, když jsem nohama pevně sevřel jeho boky a rukama zajel pod jeho tričko. Okamžitě na to reagoval tím, že mi to mé sundal a stejně vášnivě, jako se předtím věnoval mému krku, se nyní věnoval i mému hrudníku, přesněji bradavkám.
„Panebože!“ vykřikl jsem, když mě rychlým chvatem přemístil na stůl, pusou stále dobýval můj hrudník a zároveň rukou zajel pod moje kalhoty, kde už bylo značně znát, co se mnou jeho doteky dělají.

autor: Saline A.
betaread: Janule

6 thoughts on “Doppelleben 5.

  1. Bill je s Tomem vážně dost mimo. vždycky ho strašně rozhodí a je z něj pak malej tajfunek. ještě že má Chrise, fakt se mi spolu líbí. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics