autor: Diana & Danchen
Tom
Sedím s Andreasem v jednom klubu a pijeme jednu skleničku za druhou. Musím zapít to, že se se mnou Mike rozešel, se mnou, s takovou hvězdou. Dívám se po ostatních na parketu a sleduju, koho bych mohl přehnout, ale zatím se mi nikdo nelíbí. Že bych nakonec skončil s Andreasem? Hnusná představa. Oklepu se nad tím a kopnu do sebe dalšího panáka.
Bill
„Bille! No tak, dej, kolik vydržíš,“ jako vždycky mě hecuje partička kamarádů, se kterými tu jsem. Nejsou to opravdoví kámoši, prostě jen není s kým jít pryč. Ven, trochu se odreagovat od věčného křiku rodičů. Ty hádky mi už lezou na nervy, tak jako všechno ostatní kolem mě. Nebaví mě to.
„Já? Nejdéle!“ sebevědomě si prstama poklepu po hrudi, vezmu dlouhou hadici od vodní dýmky a následující půlminutu tahám do sebe grepfruitový tabák.
„Já? Nejdéle!“ sebevědomě si prstama poklepu po hrudi, vezmu dlouhou hadici od vodní dýmky a následující půlminutu tahám do sebe grepfruitový tabák.
Tom:
„No tak, Tome, vzchop se!“ hučí do mě Andreas. Nevnímám ho, protože se mi zalíbil jeden kluk, co sedí v boxu a tahá vodárnu.
„Jo, on bude hodně dobrý,“ spíše si to řeknu pro sebe než Andreasovi. Vezmu si mojito a otočím se, ať na něj lépe vidím. Jeho kámoši mu něco říkají, když se podívá mým směrem. Nahodím úsměv a mávnu na něj. Toho musím dneska dostat, i kdybych nechtěl.
„Andreasi, vsadíme se o to, že dneska dostanu toho černovláska, co sedí támhle,“ ukážu prstem.
„Jasně, o co?“
„O to, kdo to prohraje, tak dneska tancuje tady striptýz,“ mrknu na něj a podáme si ruce.
Bill:
Kouř se mi až nepříjemně svraštil v plicích, když mi ten chlapec naproti zamával. Úplně jsem přestal myslet na to, že si mám dávat pozor, a místo toho jsem pokukoval po… Kdo ví, co to je zač.
„Ouha, Bill se nám jaksi zakuckal,“ s dost trapným posměchem se na mě všichni dívají. Jsou zde i nějací nový, dokonce ani nevím, jak se jmenují. Nemám ale zájem to vědět, protože se věnují jen sami sobě, a to doslova. Není to dvakrát příjemný pohled.
„No a co?! Stane se,“ ohradím se. Lery mi chce vzít hadici, ale já mu ji okamžitě zamítavě odepřu.
„Žádné takové, jdu ještě jednou! Teď už to dám.“
Kouř se mi až nepříjemně svraštil v plicích, když mi ten chlapec naproti zamával. Úplně jsem přestal myslet na to, že si mám dávat pozor, a místo toho jsem pokukoval po… Kdo ví, co to je zač.
„Ouha, Bill se nám jaksi zakuckal,“ s dost trapným posměchem se na mě všichni dívají. Jsou zde i nějací nový, dokonce ani nevím, jak se jmenují. Nemám ale zájem to vědět, protože se věnují jen sami sobě, a to doslova. Není to dvakrát příjemný pohled.
„No a co?! Stane se,“ ohradím se. Lery mi chce vzít hadici, ale já mu ji okamžitě zamítavě odepřu.
„Žádné takové, jdu ještě jednou! Teď už to dám.“
Tom:
Zhluboka se nadechnu a rozejdu se k nim. Asi mají nějakou soutěž nebo já nevím.
„Ehm sorry, že ruším, ale můžu s tebou na chvilku mluvit?“ frajersky si stoupnu a sleduju ho. Je opravdu zajímavý, má takové holčičí rysy, prostě hned na ojebání. Skousnu si piercing a hraju si s ním. Nějak se k tomu nemá. No tak pojď prosím tě, nebo nevím, co sem zase řekl špatně, zas tolik opilý ještě nejsem.
Bill:
Tak, jsem dost zaskočen, když toho dredatého, celkem sexy chlapce vidím stát před sebou.
„Já, no jasně… Co potřebuješ?“ nesměle se na něj dívám, přímo do očí. Sleduji, jak si vyzývavě hraje se svým piercingem ve rtu. Co ode mě asi může chtít?!
Tak, jsem dost zaskočen, když toho dredatého, celkem sexy chlapce vidím stát před sebou.
„Já, no jasně… Co potřebuješ?“ nesměle se na něj dívám, přímo do očí. Sleduji, jak si vyzývavě hraje se svým piercingem ve rtu. Co ode mě asi může chtít?!
Tom:
Trochu poodstoupím, nechci, aby nás někdo slyšel.
„No nechci tě nějak vyrušovat, ale jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli by sis se mnou nedal ehm no… panáka?“ trošku koktám, opravdu se mi nemluví lehce, když přede mnou stojí taková kost. Nervózně se začnu houpat ze strany na stranu.
Bill:
Jeho slova sice patřila jen mně, ale nějak to nevyšlo. Lery, protože sedí hned vedle mě, samozřejmě vše slyšel. Nebyl by to on, kdyby se nedržel stranou.
„Ty si snad nějaký přihřátý, ne?“povýšeně mu věnuje jeden z jeho úšklebků. Bože, aby se člověk za tuhle bandu musel stydět.
Protočím oči nad jeho řečmi. Nechci, aby to bylo pro toho chlapce nějaké trapné, raději se zvednu od stolu a jdeme trochu dál. Ještě uslyším nějaké nemístné poznámky typu „to nemyslíš vážně“, ale nijak si je nepřipouštím. Co se má kdo o mě starat.
„Promiň, já… Omlouvám se za mého ka… známého, je to blbec.“
Jeho slova sice patřila jen mně, ale nějak to nevyšlo. Lery, protože sedí hned vedle mě, samozřejmě vše slyšel. Nebyl by to on, kdyby se nedržel stranou.
„Ty si snad nějaký přihřátý, ne?“povýšeně mu věnuje jeden z jeho úšklebků. Bože, aby se člověk za tuhle bandu musel stydět.
Protočím oči nad jeho řečmi. Nechci, aby to bylo pro toho chlapce nějaké trapné, raději se zvednu od stolu a jdeme trochu dál. Ještě uslyším nějaké nemístné poznámky typu „to nemyslíš vážně“, ale nijak si je nepřipouštím. Co se má kdo o mě starat.
„Promiň, já… Omlouvám se za mého ka… známého, je to blbec.“
Tom:
Docela mě to zarazí, co ten kluk řekne. Raději se k tomu nevyjadřuju. Jen na něj hodím ironický úsměv.
„To je v pohodě, neřekl si to ty,“ mrknu na něj, „platí teda moje pozvání, nebo raději mám odejít, abys z toho neměl problémy, když tě tvůj známý tak moc hlídá?“ povzdechnu si a sednu si do volného boxu i s ním. Nějak už automaticky nechám objednat skleničku, takže i kdyby nechtěl, už tady sedí. Sleduju ho.
Bill:
„Jeho si nevšímej, on ani není kamarád…“ mávnu nad tím rukou. Je to idiot, co nadělám. Sleduji chlapce přede mnou, jak objednává dva panáky.
„Jak se vlastně jmenuješ?“ pohodlněji se usadím do křesla, vypadá to tak, že se příštích deset minut asi nepostavím.
„Jeho si nevšímej, on ani není kamarád…“ mávnu nad tím rukou. Je to idiot, co nadělám. Sleduji chlapce přede mnou, jak objednává dva panáky.
„Jak se vlastně jmenuješ?“ pohodlněji se usadím do křesla, vypadá to tak, že se příštích deset minut asi nepostavím.
Tom:
„Není? Myslel jsem, že je to třeba starší bratr, nebo tak něco,“ uchechtnu se. „Tom, jsem Tom a ty, kotě?“ myslím si, že sázku mám jistou, je fakt, že jsem se nevsadil o to, kam a jak tě dostanu, ale dneska tady bude striptýz. Uchechtnu se nad tím.
„Vypadáš… ehm … no tak nějak krásně,“ zakoktávám se.
Bill:
Až mi vyráží dech, jak velmi rychle ten Tom po mně jde. On si snad fakt myslí, že jsem gay? Vlastně, proč by si to nemyslel, že? Proč by měl být jiný, než jsou ostatní.
„No, já… děkuji, ale,“ do obličeje se mi trochu nahrne červeň, „ale já nejsem… ehm… gay,“ rychle začnu těkat očima po celém klubu.
Až mi vyráží dech, jak velmi rychle ten Tom po mně jde. On si snad fakt myslí, že jsem gay? Vlastně, proč by si to nemyslel, že? Proč by měl být jiný, než jsou ostatní.
„No, já… děkuji, ale,“ do obličeje se mi trochu nahrne červeň, „ale já nejsem… ehm… gay,“ rychle začnu těkat očima po celém klubu.
Tom:
Zrovna se napiju, když vyslovíš, že nejsi gay. Zaskočí mi.
„Já si to ani nemyslel, jen jsem ti řekl pravdu,“ přece se nenechám shodit. Tohle nemůže být pravda, já to nesmím prohrát.
„Nemám důvod k tomu, abych si to myslel, vypadáš jako normální kluk, jen s takovou holčičí tvářičkou,“ nevině se usměju.
Bill:
I když vím, že se jen snaží zachránit situaci, lichotí mi ty jeho oblamovačský řeči. Je to takové milé, že se i tak snaží.
„Aha, no to jsem tedy rád. Mimochodem, já jsem Bill,“ podám mu ruku na znak pozdravu, okamžitě bez váhání mi ji stiskne. Fajn, uznávám, na dotek je jeho ruka docela příjemná, ale nic víc v tom nehledej, Bille, přece se ti líbí holky.
I když vím, že se jen snaží zachránit situaci, lichotí mi ty jeho oblamovačský řeči. Je to takové milé, že se i tak snaží.
„Aha, no to jsem tedy rád. Mimochodem, já jsem Bill,“ podám mu ruku na znak pozdravu, okamžitě bez váhání mi ji stiskne. Fajn, uznávám, na dotek je jeho ruka docela příjemná, ale nic víc v tom nehledej, Bille, přece se ti líbí holky.
Tom:
Podám mu ruku, když mi ji nabídne.
„To jméno slyším poprvé,“ usměju se, no tohle jsem asi hodně podělal.
„Tipuju, že je ti tak ehm 18 let?“ začnu si hrát s brčkem, co je u pití. Dívám se ti přitom do očí, ale ty oční kontakt nevydržíš. Že bys přece jen nebyl čistej heterák? Vítězně se usměju.
„Tipuju, že je ti tak ehm 18 let?“ začnu si hrát s brčkem, co je u pití. Dívám se ti přitom do očí, ale ty oční kontakt nevydržíš. Že bys přece jen nebyl čistej heterák? Vítězně se usměju.
„Máš někoho?“ jen zavrtíš hlavou, a to se mi líbí ještě víc.
Bill:
Nevím, čím to je, ale prostě se nevydržím tak dlouho dívat do jeho očí, tak zvláštně na mě působí. Vlastně ani nevím, jestli se toho bojím, nebo mě to přitahuje.
Bille, ty idiote! Mysli raději na ovečky…
„Ne, nemám,“ nesouhlasně zavrtím hlavou.
„A co ty?“ nejdříve jsem chtěl říct chlapce, ale pak mě napadlo, že možná není „jen gay“. No tak pojď, Tome, podíváme se na tebe hlouběji.
Bille, ty idiote! Mysli raději na ovečky…
„Ne, nemám,“ nesouhlasně zavrtím hlavou.
„A co ty?“ nejdříve jsem chtěl říct chlapce, ale pak mě napadlo, že možná není „jen gay“. No tak pojď, Tome, podíváme se na tebe hlouběji.
Tom:
Že by si chtěl hrát? Jazykem si přejedu přes rty a sleduju tě.
„Nemám,“ řeknu jednoduše a pohodlněji si sednu. Nohy dám od sebe. Zjistíme, jestli si kecal, a nebo opravdu nejsi gay, ale gaye poznám, takže to není tak lehké poznat. Je fakt, že se mi předtím líbily i slečny, ale to mě teď nějak přešlo.
„Divím se, že někdo jako ty nikoho nemá, vždyť po tobě musí letět ty holky, nebo ne?“
Bill:
Střídavě pohled skláním dolů a zpět k tobě. Je zvláštní, jak mě provokuješ.
„Vlastně, holku jsem ještě ani neměl,“ zasměju se, jako by to bylo něco úplně přirozeného, ale v hloubi duše vím, že je to dost blbý a hlavně divný. Bože, to jsem ti ani neměl říkat, teď mé přesvědčení o mé orientaci v tvých očích poklesne ještě více.
No co, chovám se přirozeně, tak jako vždy…
Přehodím si nohu přes nohu. Možná to vypadá dívčí, ale není!
Střídavě pohled skláním dolů a zpět k tobě. Je zvláštní, jak mě provokuješ.
„Vlastně, holku jsem ještě ani neměl,“ zasměju se, jako by to bylo něco úplně přirozeného, ale v hloubi duše vím, že je to dost blbý a hlavně divný. Bože, to jsem ti ani neměl říkat, teď mé přesvědčení o mé orientaci v tvých očích poklesne ještě více.
No co, chovám se přirozeně, tak jako vždy…
Přehodím si nohu přes nohu. Možná to vypadá dívčí, ale není!
Tom:
„1: 0 pro tebe, Tome, jsi prostě dokonalý. Tobě nikdo neodolá,“ mluvím si pro sebe v duchu.
„Neměl? Říkal si, že nejsi gay, takže jak to, žes ještě nikoho neměl?“ zvednu jeden koutek rtu, jakože mě to děsně zajímá. Frajersky se přitom na tebe dívám. Sleduju, jak si dáš nohu přes nohu, trošku mi zacuká v rozkroku…
„Ughm…“
Bill:
„Ne neměl, prostě se holkám nelíbím. Řekněme, že nejsem jejich typ,“ řeknu ti, jak to je. Co si budeme říkat? Prostě holky nezajímám, jsem pro ně až příliš ženský. Ale nehodlám se vzdát své osoby, jen abych si našel nějakou, co mě i tak podvede.
„Ne neměl, prostě se holkám nelíbím. Řekněme, že nejsem jejich typ,“ řeknu ti, jak to je. Co si budeme říkat? Prostě holky nezajímám, jsem pro ně až příliš ženský. Ale nehodlám se vzdát své osoby, jen abych si našel nějakou, co mě i tak podvede.
Tom:
„Takže po tobě jedou kluci?“ zvednu jedno obočí, teď se v tom nějak ztrácím. To na mě sice baby letí, ale ony nezajímají mě, já bych raději tebe. Tohle ti ale říct nemůžu, jinak mi zdrhneš a uvidíš mě maximálně, jak tančím, a to si nemůžu dovolit.
Bill:
Jdeš po mně i ty, tak co se divíš? V duchu si pomyslím. Myslím, že je ta otázka tak zbytečná…
„No, dá se to tak říct,“ bez toho, abych si cokoliv uvědomil, si hraji s piercingem v jazyku, jen tak ho přehazuju přes zuby.
„Mám to já smůlu co?“
Jdeš po mně i ty, tak co se divíš? V duchu si pomyslím. Myslím, že je ta otázka tak zbytečná…
„No, dá se to tak říct,“ bez toho, abych si cokoliv uvědomil, si hraji s piercingem v jazyku, jen tak ho přehazuju přes zuby.
„Mám to já smůlu co?“
Tom:
Znovu mi zacuká v rozkroku. To mi děláš snad schválně, nebo já nevím. Dám si nohu přes nohu, ale ne jako ty.
„No tak, kdyby po mně jeli kluci jako já, tak si neříkám, že mám smůlu,“ mrknu na tebe a ruce si dám do kapes.
„Víš o tom, že docela silně provokuješ?“
Bill:
„Já?“ zasměju se, ukážu na sebe prstem. Opravdu mi to stále nedochází. „Jak tě já provokuju?“ zazubím se na tebe, přehodím si nohu na druhou, celkem mi začínají trnout. Alespoň, že jen ty nohy.
„Já?“ zasměju se, ukážu na sebe prstem. Opravdu mi to stále nedochází. „Jak tě já provokuju?“ zazubím se na tebe, přehodím si nohu na druhou, celkem mi začínají trnout. Alespoň, že jen ty nohy.
Tom:
Snažím se zhluboka dýchat, ale nějak mi to nepomáhá se uklidnit.
„Ano ty, jak si hraješ s tím piercem v jazyku,“ zaskučím, jak kdyby mě někdo týral. „Ono to totiž docela působí nejen na mě.“
Bill:
„Cože?“ trochu se zasměju, sleduju tě. Jsi vážně nějak v křeči. Všemi možnými silami se snažím nepřipustit si skutečnost, že bys to podvědomě vážně mohl dělat. „Aha, no víš… Ono to je tak trochu samo. Je to zvyk.“
„Cože?“ trochu se zasměju, sleduju tě. Jsi vážně nějak v křeči. Všemi možnými silami se snažím nepřipustit si skutečnost, že bys to podvědomě vážně mohl dělat. „Aha, no víš… Ono to je tak trochu samo. Je to zvyk.“
Tom:
„Ehm no raději nic,“ sleduju tvůj smích, docela nakažlivý, ten mi utkví v paměti raz dva.
„Jsem rád, že ti to došlo. Máš piercingy ještě někde jinde?“ kousnu se do rtu.
Bill:
Sleduji tvé rty, jak se po milimetrech ztrácejí pod tvými zuby. Je to docela sexy, kdybys byl holka, zcela jistě by si mě tímto chováním dost vzrušil. „Vlastně jen v obočí a… ehm… v bradavce.“
Sleduji tvé rty, jak se po milimetrech ztrácejí pod tvými zuby. Je to docela sexy, kdybys byl holka, zcela jistě by si mě tímto chováním dost vzrušil. „Vlastně jen v obočí a… ehm… v bradavce.“
Tom:
Znovu se zakuckám. Doufám, že brzo mi podlehneš, jinak já už to nevydržím.
„Zajímavé místo,“ pousměju se. „Dáš si ještě jeden drink, nebo spěcháš za svýma kamarádama?“ prosebně se na tebe usměju. „Anebo víš co? Tancuješ?“
Bill:
Vytřeštím oči, když se mě zeptáš, jestli tančím. Uvnitř mě až zatřese. To bude takové divné! Ale nechci tě urazit a říct ne. Jednoho se ale bojím, že by se mohlo stát něco, co nechci. Možná? Určitě nechci! Nejeden člověk mi řekl, že mám zženštilé pohyby. To by také mohlo dopadnout velmi špatně. Ale možná naopak, možná to bude jen sranda.
„Samozřejmě,“ po důkladném uvážení se pousměju.
Vytřeštím oči, když se mě zeptáš, jestli tančím. Uvnitř mě až zatřese. To bude takové divné! Ale nechci tě urazit a říct ne. Jednoho se ale bojím, že by se mohlo stát něco, co nechci. Možná? Určitě nechci! Nejeden člověk mi řekl, že mám zženštilé pohyby. To by také mohlo dopadnout velmi špatně. Ale možná naopak, možná to bude jen sranda.
„Samozřejmě,“ po důkladném uvážení se pousměju.
Tom:
„Tak pojď, teď hraje taková rychlá písnička,“ zvednu se a za ruku tě vytáhnu doprostřed parketu. Jenže naběhne zrovna pomalá písnička, což se mi zalíbí ještě více. Jednou rukou si tě za pas přitáhnu k sobě a obě ruce si položím na tvoje bedra.
Bill:
Nevím, co mám dělat, tiskneš se ke mně, tvé ruce na mých bedrech mě přivádějí do rozpaků.
„Nejsi nějaký opovážlivý?“ z jeho očí se chvilku přesunu na parket, abych si mohl olízat rty. Mám takové zvláštní nutkání a nechci ho praktikovat z očí do očí. To by bylo už vážně moc a hlavně ode mě. Ještě stále nemůžu uvěřit, že tančím slaďáky s chlapcem.
Nevím, co mám dělat, tiskneš se ke mně, tvé ruce na mých bedrech mě přivádějí do rozpaků.
„Nejsi nějaký opovážlivý?“ z jeho očí se chvilku přesunu na parket, abych si mohl olízat rty. Mám takové zvláštní nutkání a nechci ho praktikovat z očí do očí. To by bylo už vážně moc a hlavně ode mě. Ještě stále nemůžu uvěřit, že tančím slaďáky s chlapcem.
Tom:
Ruce si přesunu do kapes tvých kalhot.
„Vadí ti to hodně?“ jemně ti stisknu zadek, ale tak, že to skoro necítíš. Tak krásně voníš. Nasaju tvoji vůni. Naštěstí je parket plný a je tma, takže nás nikdo nevidí. Hlavu trochu odkloním a podívám se ti do očí. Musíš cítit, co se mnou děláš.
Bill:
„Já vlastně ani nevím,“ povytáhnu jeden koutek sám pro sebe. Mně to nevadí, je to docela příjemné. Ještě nikdo neměl tolik odvahy, aby se nedal po prvních slovech odbýt. Jen on, Tom, je to zvláštní člověk. Líbí se mi, ale z jeho chování jsem v rozpacích.
„Já vlastně ani nevím,“ povytáhnu jeden koutek sám pro sebe. Mně to nevadí, je to docela příjemné. Ještě nikdo neměl tolik odvahy, aby se nedal po prvních slovech odbýt. Jen on, Tom, je to zvláštní člověk. Líbí se mi, ale z jeho chování jsem v rozpacích.
Tom:
Znovu ti ho jemně stisknu, ale silněji, takže už to musíš cítit.
„Takže nevadí, jinak bys odešel,“ jemně ti vydechnu na krk horký vzduch. Jsi zajímavý člověk, nikdo se mi takhle nebránil.
Bill:
„Uhm…“ jen stěží vydechnu, nechám se jím osahávat. Proboha, já se opravdu nechávám osahávat klukem. Toto je jen sen, přísahám…
„Jsem tu jen proto, že se mi nechce sedět,“ řeknu na svou obranu tu nejhloupější věc, jaká mě mohla napadnout. Nevěřím, že jsem to řekl! Musíš si o mně myslet, že jsem totální idiot.
„Uhm…“ jen stěží vydechnu, nechám se jím osahávat. Proboha, já se opravdu nechávám osahávat klukem. Toto je jen sen, přísahám…
„Jsem tu jen proto, že se mi nechce sedět,“ řeknu na svou obranu tu nejhloupější věc, jaká mě mohla napadnout. Nevěřím, že jsem to řekl! Musíš si o mně myslet, že jsem totální idiot.
Tom:
Cukají mi koutky, ale smát se přímo nechci.
„Jestli chceš, tak můžeš odejít. Já tě nenutím, kotě,“ jemně tě kousnu do krku a začnu ti dávat na to pokousané místo pusinky. Jak vidím, opravdu mi nikdo neodolá, jsi prostě hvězda, Tome. Písnička končí, ale začíná hrát ještě jedna pomalá, ale já se od tebe neodtrhávám.
Bill:
„Hej, no tak!“ trochu se tě snažím odtlačit, alespoň tváří od mého krku. Nemohu se zde nechat líbat klukem, co by si proboha o mně mysleli oni? Tak zarytě tvrdím, že nejsem gay, a teď mě tu jen tak najdou osahávat se s klukem? To se mi vůbec nelíbí. „No tak, Tome, ne!“ ještě jednou to zkusím, no nadarmo. Vůbec se ode mě nechceš odtrhnout, právě naopak. Ještě více cítím tvůj jazyk. „Ježíšmarjá,“ těžce si vydechnu, ale poddávám se ti.
„Hej, no tak!“ trochu se tě snažím odtlačit, alespoň tváří od mého krku. Nemohu se zde nechat líbat klukem, co by si proboha o mně mysleli oni? Tak zarytě tvrdím, že nejsem gay, a teď mě tu jen tak najdou osahávat se s klukem? To se mi vůbec nelíbí. „No tak, Tome, ne!“ ještě jednou to zkusím, no nadarmo. Vůbec se ode mě nechceš odtrhnout, právě naopak. Ještě více cítím tvůj jazyk. „Ježíšmarjá,“ těžce si vydechnu, ale poddávám se ti.
Tom:
Udělám ti mírně červený flíček na krku.
„Můžeš mi říkat klidně i bože,“ znovu tě jemně kousnu do krku. Jestli necítíš to, jak mě vzrušuješ, tak jsi hodně dobrý. Nebo jsi spíše jen tak dobrý herec. Pusinkama se přesunu na tvoje rty a jazykem ti vklouznu do úst. Začnu ti zkoumat pusinku.
Bill:
V okamžiku, když mi tvůj jazyk utkví v puse, se ho snažím vypudit. Ne, že by to nebylo příjemné, ale první polibek, teď už ztracený, si představuji úplně jinak.
„Tome, dost, dost!“ dělám, co mohu, abych tě ze mě dostal, ale ty se nechceš dát odbýt. Je to takové vlhké a… Zvláštní… Zvláštně příjemné.
V okamžiku, když mi tvůj jazyk utkví v puse, se ho snažím vypudit. Ne, že by to nebylo příjemné, ale první polibek, teď už ztracený, si představuji úplně jinak.
„Tome, dost, dost!“ dělám, co mohu, abych tě ze mě dostal, ale ty se nechceš dát odbýt. Je to takové vlhké a… Zvláštní… Zvláštně příjemné.
Tom:
Já se nenechám odbýt. Jen si tě držím pevněji u sebe a začnu tě jemně kousat do spodního rtu. Nějak se mi bráníš, ale za chvilku se mi poddáš a polibek si taky začneš užívat. Musím se ale odtáhnout, protože mi dochází kyslík. Podívám se ti do očí.
„Neboj se toho.“
Bill:
„Ale ty nechápeš, já nejsem g…“ ani mě nenecháš doříct, opět se dravě přitiskneš na mé rty.
Jestli nás tu někdo uvidí, zabiju ho! Ale ze sekundy na sekundu se mi strach obrací zády a zbývá jen chtivost. Sám začnu spolupracovat a vynucovat si tvé polibky. Já vůbec nechápu, jak se to mohlo stát, ale… Je to tak.
„Ale ty nechápeš, já nejsem g…“ ani mě nenecháš doříct, opět se dravě přitiskneš na mé rty.
Jestli nás tu někdo uvidí, zabiju ho! Ale ze sekundy na sekundu se mi strach obrací zády a zbývá jen chtivost. Sám začnu spolupracovat a vynucovat si tvé polibky. Já vůbec nechápu, jak se to mohlo stát, ale… Je to tak.
Tom:
Ani tě nic nenechám doříct a znovu se ti vpiju do rtů.
„Ughm…“ jen vydechnu něco mezi polibky. Rád bych, aby nás viděl Andreas, protože už tě mám napůl rozdělaného. Stisknu tvůj malý zadek ve svých rukách. Jendou ti zajedu pod tričko a hladím tě po zádech. Pak už ty sám si bereš moje rty, já ti hned na tu hru přistoupím.
Bill:
„Tome, prosím, přestaň,“ vzdychnu ti do úst, myslím, že vzrušeně. Opravdu to na mě jde, až se stydím sám před sebou. „No tak už ne, já nechci!“ zalžu, vší silou tě odstrčím od sebe a beru dráhu někam pryč. Nejdu ani k Lerymu a ostatním, kráčím pryč.
„Počkej!“ zastaví mě něčí ruka, ale není to Tom. Je to jakýsi blonďák, v životě jsem ho neviděl.
„Co chceš?“
„Tome, prosím, přestaň,“ vzdychnu ti do úst, myslím, že vzrušeně. Opravdu to na mě jde, až se stydím sám před sebou. „No tak už ne, já nechci!“ zalžu, vší silou tě odstrčím od sebe a beru dráhu někam pryč. Nejdu ani k Lerymu a ostatním, kráčím pryč.
„Počkej!“ zastaví mě něčí ruka, ale není to Tom. Je to jakýsi blonďák, v životě jsem ho neviděl.
„Co chceš?“
Tom:
Nestihnu zareagovat, když vtom vidím, jak jde k tobě Andy. Stáhne se mi žaludek, to nedopadne dobře. Nasucho polknu a sleduju je.
Andreas:
Zastavím toho kluka, o kterého jsme se vsadili.
„No, asi bych ti měl něco říct, díky tobě jsem prohrál sázku s Tomem,“ uchechtnu se,
„ale neboj, já už mám v sobě tolik panáků, že to ani vnímat nebudu. Snad už nejdeš.“
Bill:
„Cože?“ pozvednu obočí, snažím se vstřebat ty řeči, co ten slizký blonďák říká.
„Jakou, jakou sázku?“ můj žaludek sevře bezmocnost, málo hněvu. Tedy alespoň ze začátku málo.
„Cože?“ pozvednu obočí, snažím se vstřebat ty řeči, co ten slizký blonďák říká.
„Jakou, jakou sázku?“ můj žaludek sevře bezmocnost, málo hněvu. Tedy alespoň ze začátku málo.
Andreas:
„On ti to nepřiznal? Debil,“ zasměju se. „No my se o tebe vsadili, že když tě dostane, tak já budu tancovat striptýz, takže díky tobě ho musím tancovat. A to jsem tě měl za čistého heteráka, hehe,“ loknu si nějakého pití, co někdo nese.
Bill:
„Takže sázka…“ podívám se do země, zaháním slzy rychlým mrkáním. Je pravda, že jsem Toma odmítl, ale toto mě celkem ranilo. Teď si připadám jako kus masa v akci.
„Bille, počkej!“ v té chvíli Tom přiběhne, ale já nejsem schopen ničeho jiného, jen mu dát facku.
„Víš co? Jsi ubožák!“ vyhrkne ze mě, přímo uštěpačným tónem. Naposledy se mu nenávistně podívám do očí a otočím se k odchodu.
„Takže sázka…“ podívám se do země, zaháním slzy rychlým mrkáním. Je pravda, že jsem Toma odmítl, ale toto mě celkem ranilo. Teď si připadám jako kus masa v akci.
„Bille, počkej!“ v té chvíli Tom přiběhne, ale já nejsem schopen ničeho jiného, jen mu dát facku.
„Víš co? Jsi ubožák!“ vyhrkne ze mě, přímo uštěpačným tónem. Naposledy se mu nenávistně podívám do očí a otočím se k odchodu.
Tom:
Nelíbí se mi, co mu Andy říká, proto dojdu rychle za ním.
„Bille, počkej,“ ale jen mi dá facku. Sklopím pohled a povzdechnu si. Kouknu ti do očí a otočím se k Andymu.
„Ty si dobrá kurva,“ vyběhnu ven za ním. Musím mu to vysvětlit.
Bill:
Tom dojde ven za mnou, ale já vůbec nemám zájem bavit se s ním. Bylo to od něj dost hnusné a já takové věci neodpouštím.
Založím si ruce na prsou, je tu už celkem dost velká zima.
Tom dojde ven za mnou, ale já vůbec nemám zájem bavit se s ním. Bylo to od něj dost hnusné a já takové věci neodpouštím.
Založím si ruce na prsou, je tu už celkem dost velká zima.
Tom:
Doběhnu k němu a chytnu ho za paži a otočím k sobě.
„Prosím tě, poslouchej mě,“ šel jsi docela rychle. Sundám si mikinu a přehodím ti ji přes ramena.
„Mně už se vůbec nejedná o žádnou sázku, mně se jedná o tebe. Prosím tě vyslechni mě,“ stoupnu si těsně k tobě.
Bill:
„To ti mám jakože věřit? No jako promiň, ale nejsem až tak naivní, jak vypadám,“ znechuceně se mu vytrhnu. A to jsem se nechal. Fakt neznámému klukovi. Myslel jsem, že to nebude tedy až tak špatné a, že by mohl být v pohodě, ale zase jsem se mýlil. Och, jak obvyklé! Nesnáším takové typy, kterým jde jen o jedno.
„To ti mám jakože věřit? No jako promiň, ale nejsem až tak naivní, jak vypadám,“ znechuceně se mu vytrhnu. A to jsem se nechal. Fakt neznámému klukovi. Myslel jsem, že to nebude tedy až tak špatné a, že by mohl být v pohodě, ale zase jsem se mýlil. Och, jak obvyklé! Nesnáším takové typy, kterým jde jen o jedno.
Tom:
„Bille, prosím tě, poslouchej mě,“ znovu tě chytnu za ruku.
„Opravdu to není tak, jak to vypadá, já už tě tady párkrát viděl. Už předtím ses mi líbil, ale vždycky si byl s někým a držel ses za ruku,“ povzdechnu si, nenechám tě nic říct a vrhnu se ti rovnou na rty.
„Opravdu to není tak, jak to vypadá, já už tě tady párkrát viděl. Už předtím ses mi líbil, ale vždycky si byl s někým a držel ses za ruku,“ povzdechnu si, nenechám tě nic říct a vrhnu se ti rovnou na rty.
Bill:
Okamžitě, jak se pokusíš políbit mně, ti dám druhou facku, toto si ke mně dovolovat nebudeš!
„Já nejsem žádný hadr, aby sis usmyslel, že mě teď dostaneš a máš mě, jasné?! Jdi k čertu!“
Okamžitě, jak se pokusíš políbit mně, ti dám druhou facku, toto si ke mně dovolovat nebudeš!
„Já nejsem žádný hadr, aby sis usmyslel, že mě teď dostaneš a máš mě, jasné?! Jdi k čertu!“
Tom:
Povzdechnu si a kouknu na tebe. Máš docela sílu, to se musí nechat.
„Bille, prosím tě, vyslechni mě a nebuď tak paličatý, do háje. Já tě neberu jako hejty, počkej, ale dej mi ještě jednu ša…“ ani to nestihnu doříct a přiletí mi facka.
„Bille, prosím tě, vyslechni mě a nebuď tak paličatý, do háje. Já tě neberu jako hejty, počkej, ale dej mi ještě jednu ša…“ ani to nestihnu doříct a přiletí mi facka.
„Fajn, víš co? Jak myslíš, stejně tě má každý v baru jen jako děvku, nic víc.“
Bill:
Jeho slova mě dost raní. Tak mě tam má každý za děvku? To je fakt skvělé. Určitě je na mně znát, že se mi lesknou oči, cítím to. Stále mi však Tom krade pohled, a to je ještě horší. Nechci před ním plakat, je to tak ponižující.
„Díky,“ zašeptám po dost dlouhé odmlce, tvrdým dotykem si setřu slzu, která mi právě padla na ústa. „V tom případě se přece nebudeš zahazovat s kurvou.“
Jeho slova mě dost raní. Tak mě tam má každý za děvku? To je fakt skvělé. Určitě je na mně znát, že se mi lesknou oči, cítím to. Stále mi však Tom krade pohled, a to je ještě horší. Nechci před ním plakat, je to tak ponižující.
„Díky,“ zašeptám po dost dlouhé odmlce, tvrdým dotykem si setřu slzu, která mi právě padla na ústa. „V tom případě se přece nebudeš zahazovat s kurvou.“
Tom:
Tohle jsem asi přehnal. Zvednu ti prstem hlavu a dívám se ti do očí. Palcem ti setřu slzu.
„Stejně mi nevěříš, a ani věřit nechceš,“ pustím tě a obejdu tě. „Omlouvám se.“ Raději se rozejdu pryč do parku. Potřebuju se uklidnit.
Bill:
„Tvojí omluvu si můžeš strčit víš kam!“ zakřičím za tebou směrem do parku. Pohrávají mnou všechny možné emoce. Ten kluk mě tak strašně naštval, vytočil, urazil a vzrušil.
„Tvojí omluvu si můžeš strčit víš kam!“ zakřičím za tebou směrem do parku. Pohrávají mnou všechny možné emoce. Ten kluk mě tak strašně naštval, vytočil, urazil a vzrušil.
Tom:
Zastavím se a rozejdu se zase k tobě. Chytnu tě za ruku a dotáhnu na záchody v tom baru. Zamknu za náma.
„Jo, vím, kam si ho můžu strčit, taky to udělám,“ natlačím tě na stěnu a začnu tě líbat na krku. Rukama si hraju s tvým páskem, podaří se mi ho rozepnout.
Bill:
„Ne! To neuděláš! To nemůžeš! Pusť mě!“ křičím na tebe, za každou cenu se snažím setřást tě. Toto nechci! Chci, abys mi dal okamžitě pokoj! Bojuji proti tvým šikovným prstům, kterými si už rozepnul pásek. Snažím se ho zapnout zpět a poodstrčit tě.
„Ne! To neuděláš! To nemůžeš! Pusť mě!“ křičím na tebe, za každou cenu se snažím setřást tě. Toto nechci! Chci, abys mi dal okamžitě pokoj! Bojuji proti tvým šikovným prstům, kterými si už rozepnul pásek. Snažím se ho zapnout zpět a poodstrčit tě.
Tom:
Páskem ti svážu ruce za zádama. Kousnu tě do krku, kde ti udělám rudý flek. Tričko z tebe na jeden pokus strhnu. Jsem prostě šikovný, jak vidím.
„Ale chceš to, vím, že to chceš,“ kalhoty ti rozepnu taky. Rozepnu i svoje.
Bill:
Stále trnu více a více, bojím se, co chceš udělat. Ne, že by mi to nebylo na první pohled hned jasné. Ale já nechci. Poslední sekundy doufám, že se slituješ.
„Prosím tě, prosím tě na kolenou, nedělej to. Udělám, co chceš, ale nech mě na pokoji. Prosím!“ vzlykám strachem. Tak moc nechci! Takhle jsem si to nepředstavoval, a už vůbec ne s klukem. Ne znásilnění.
Stále trnu více a více, bojím se, co chceš udělat. Ne, že by mi to nebylo na první pohled hned jasné. Ale já nechci. Poslední sekundy doufám, že se slituješ.
„Prosím tě, prosím tě na kolenou, nedělej to. Udělám, co chceš, ale nech mě na pokoji. Prosím!“ vzlykám strachem. Tak moc nechci! Takhle jsem si to nepředstavoval, a už vůbec ne s klukem. Ne znásilnění.
Tom:
Doslova se ti vysměju do ksichtu. Kalhoty nechám spadnout ke kotníkům a trenky stáhnu jen trochu. Otočím si tě zády k sobě a natisknu se na tebe.
„Uděláš opravdu, co já budu chtít?“ vydechnu ti na krk a začnu ti pomalu stahovat boxerky.
Bill:
„Ano, jen ne toto, prosím. Ne to, já… já… já…“ nedá mi to ani vyslovit. Tak rychle se to všechno seběhlo, je mi z toho špatně. Prosím, Lary, přijď alespoň ty teď sem a pomoz mi. Prosím, Bože, pošli sem někoho. „Já tě uspokojím pusou, pokud chceš, jen…“
„Ano, jen ne toto, prosím. Ne to, já… já… já…“ nedá mi to ani vyslovit. Tak rychle se to všechno seběhlo, je mi z toho špatně. Prosím, Lary, přijď alespoň ty teď sem a pomoz mi. Prosím, Bože, pošli sem někoho. „Já tě uspokojím pusou, pokud chceš, jen…“
Tom:
Zasměju se.
„To mi stačit nebude, tys sám řekl, že si mám strčit svoje sorry někam, tak se to chystám udělat.“
Rukou ti přejedu přes klín. „Tady je moc těsno, chtělo by to uvolnění, ne?“ vydechnu ti do ucha.
Rukou ti přejedu přes klín. „Tady je moc těsno, chtělo by to uvolnění, ne?“ vydechnu ti do ucha.
Bill:
Fajn, teď mi to už opravdu bije na poplach, jsem ochoten se i zesměšnit, jen aby mi to, co si nechávám pro člověka, kterého budu milovat, nevzal násilím on.
„Tak, tak promiň, já jsem to tak opravdu nemyslel, jen jsem byl naštvaný, to je všechno!“
Fajn, teď mi to už opravdu bije na poplach, jsem ochoten se i zesměšnit, jen aby mi to, co si nechávám pro člověka, kterého budu milovat, nevzal násilím on.
„Tak, tak promiň, já jsem to tak opravdu nemyslel, jen jsem byl naštvaný, to je všechno!“
Tom:
„A já si to vzal doslova, tvoje slova,“ roztáhnu ti nohy od sebe. Teď budu za hajzla, ale já to chci udělat. Neptám se tě na něco a rovnou do tebe vniknu. Nenechám tě ani řvát, protože ti dám ruku před pusu.
Bill:
V momentě, jak do mě vnikne, mě ten bolestivý tlak přímo připraví o smysly, schopnost vnímat. Projde mnou takový proud bolesti, jaký jsem ještě nikdy nezažil. Tom mi dá ještě k tomu ruku na ústa, nemohu ani křičet, nemůžu dýchat, nedokážu nic, jen tiše plakat nad rozlitým mlékem.
V momentě, jak do mě vnikne, mě ten bolestivý tlak přímo připraví o smysly, schopnost vnímat. Projde mnou takový proud bolesti, jaký jsem ještě nikdy nezažil. Tom mi dá ještě k tomu ruku na ústa, nemohu ani křičet, nemůžu dýchat, nedokážu nic, jen tiše plakat nad rozlitým mlékem.
Tom:
Možná jsem to trošku přehnal, ale potřeboval jsem uvolnit. Začnu si tě brát tvrdě, si natlačený ke zdi. Druhou rukou si tě držím, ať mi nikam neutečeš. Naštěstí je zamknuto, takže sem nikdo přijít nemůže.
Bill:
Vůbec na mě nebereš ohled, nezajímá tě ani, jestli žiji. Potřebuješ se jen hnusně udělat a to je vše. Pro mě je už bohužel pozdě. Nejenže mě pronásleduje stejně nesnesitelná bolest při každém přírazu, vzal sis moje panictví, což ti nikdy neodpustím.
Vůbec na mě nebereš ohled, nezajímá tě ani, jestli žiji. Potřebuješ se jen hnusně udělat a to je vše. Pro mě je už bohužel pozdě. Nejenže mě pronásleduje stejně nesnesitelná bolest při každém přírazu, vzal sis moje panictví, což ti nikdy neodpustím.
Tom:
Je mi jedno jestli tě to bolí nebo ne. Snad teď už nebudeš řvát. Ruku ti z pusy dám pryč a trochu couvnu, rukou ti zatlačím do zad. Chci se do tebe dostat hlouběji. Chytnu tě za boky a začnu si tě brát ještě tvrději. Pár rychlýma a prudkýma přírazama si tě ještě vezmu a udělám se do tebe. O tebe se starat nebudu, já si užil, a to je hlavní. Vidím tě jen, jak se sesouváš k zemi, a ze zadečku ti vytéká moje sperma s krví. Obleču se.
„Říkal sis o tohle sám.“
Bill:
Já tě už dál nevnímám, neposlouchám, i když vím, že si ještě něco říkal. Když ses ve mně udělal, v tom momentě jsem já odpadl. Jsem zvědavý, dokdy tu takto budu ležet, zda tu vůbec někdo je. Možná mě tu zamkne, nepustí a já umřu přinejmenším šokem. Ale na to mám náběh již nyní…
Já tě už dál nevnímám, neposlouchám, i když vím, že si ještě něco říkal. Když ses ve mně udělal, v tom momentě jsem já odpadl. Jsem zvědavý, dokdy tu takto budu ležet, zda tu vůbec někdo je. Možná mě tu zamkne, nepustí a já umřu přinejmenším šokem. Ale na to mám náběh již nyní…
***
Tom:
Skončí písnička a já uvidím tvoje slzy.
„Co se děje? Udělal jsem něco špatně?“ zvednu ti hlavu a podívám se ti do očí. Setřu ti slzu, že bych ti udělal něco,o čem nevím? Vždyť jsme spolu tancovali jen jednu písničku.
Bill:
Nejprve vůbec nechápu, jak jsem se tu ocitl, vždyť ještě před chvílí jsem byl…
„Já… Tome? Vsadil ses s někým?“ zeptám se tě, v hloubi duše doufajíc, že se mi to jen zdálo. Bylo to tak moc živé, chce se mi z toho brečet. Moc plakat. Pokud mi teď řekneš, že ano, já vůbec nevím, co udělám…
Nejprve vůbec nechápu, jak jsem se tu ocitl, vždyť ještě před chvílí jsem byl…
„Já… Tome? Vsadil ses s někým?“ zeptám se tě, v hloubi duše doufajíc, že se mi to jen zdálo. Bylo to tak moc živé, chce se mi z toho brečet. Moc plakat. Pokud mi teď řekneš, že ano, já vůbec nevím, co udělám…
Tom:
Nechápavě tě sleduju.
„Jo, Tom je moje jméno, co se ti stalo, že pláčeš? Někdo ti něco udělal?“ povzdechnu si a přitisknu si tě k sobě. Rukou ti sjedu na zadek a blýskne mi v očích. Myslím si, že vím, co dneska udělám. Asi tě zavedu na záchody.
Bill:
Je milý, ale něco mi tu nehraje. Proč to zamluvil? Přinejmenším se mi to nelíbí.
„No tak, je v tom sázka? Prosím, řekni mi pravdu. Prosím,“ poslední slovo mu jen zašeptám do krku. Mám strašný strach.
Je milý, ale něco mi tu nehraje. Proč to zamluvil? Přinejmenším se mi to nelíbí.
„No tak, je v tom sázka? Prosím, řekni mi pravdu. Prosím,“ poslední slovo mu jen zašeptám do krku. Mám strašný strach.
Tom:
Nic mu na to neřeknu, jen ho chytím za ruku.
„Věř mi,“ propleteme se všema lidma rovnou na záchod, kde za náma zavřu dveře.
autor: Diana & Danchen
betaread: Janule
nechapu ten konec:( a jinak krasne napsane;-)
taky sem ten konec nepochopila ale jinak se mi povídka líbila
Ten konec jsem asi pochopila…na těch záchodcích se bude dít přesně to,co když byl Bill mimo …viď?????I kdyby ne tak…tahle povídka se mi strašně moc líbila!!!!Byla krásná!!!!!
no trochu jsem to nepochopila ke konci ale je to hezký 🙂
Áno áno tak je to 🙂 Billovi sa (pravdepodobne :DDD) stane to , čo si myslel ,že by sa mohlo 🙂
Ou… já doufám, že ten konec na záchodech se nebude pro Billa opakovat. Z tohohle deja vu by mohl mít posttraumatický stres. A to je vážně svinstvo klidně na celý život.
xD dobrý…. xD Bille Bille, příětě dej na svoje předtuchy
a to to mohlo skončit pěkně… vlastně nemohlo, ale to je jedno… krásný, sice smutný a hnusný k Billovi… ale už od začátku to k tomu směřovalo x)
teda, taká kruťárna … koho to bol nápad?! Chudák Bill, žeby mal vidiny o budúcnosti?!
Ako ja viem, ži sa vätšinou prosí o pokračko, ale ja prosím, PROSIM, pokračko nerobte! to by som asi neprežila …
Ale k poviedke ako takej.. Teda, tak pekne to začínalo… A také zmeny nálad… Že bol Tom na nejakých práškoch? … Fu, z tochto budem mať ešte dlho nočné mory O_O ….
Ale dobre je to napísané, to sa musí nechať 🙂
[9]: Lásken , kto by to Tak asi mohol vymýšľať? :D:D:D
Bože, čo je toto za kravina? Napísané… Nie moc dobre, ale prežijem, každý nejak začínal. Ale ten koniec – ja som ho síce pochopila, ale… Ale. Fakt nechápem takéto poviedky.