autor: Saya-Mi
Moc děkuju za komentáře 😉 Užijte si další díl, a když to někdo přečte, poprosila bych o komentář – alespoň „tečku“ =D Saya-Mi
Tom:
Vím, že jsem to asi dost přepískl, ale on si to na tom konci i docela zasloužil…
Znovu si sednu a dlaněmi si promnu obličej.
Už to bylo tak v pohodě a zase se to muselo posrat!
Chvíli jen tak sedím a zírám do zdi. Proč? Napřed „zakázaný ovoce“ a teď hádka pro nic za nic… A co je nejhorší? Vím, že hlavní vinu na té hádce nesu já… Měl bych se asi omluvit… Vždyť vlastně nic nedělal… Alespoň ne vědomě. Dobře… Půjdu ho hledat.
Vstanu ze židle a jdu do obýváku.
„Bille?!“ Nic. Kouknu na gauč, jestli tam neleží… Nic.
Dobře… Kouknu k sobě – teda vlastně k nám – do pokoje… Taky nic. Tak jo… Pochybuju, že by lezl mamce do ložnice, takže zbývá koupelna. Zkusím otevřít dveře… Hm, zamkl se. Ale co jsem mohl čekat…
„Bille… Prosím, otevři…“ Poprosím smířlivým hlasem.
„Naser si!“ Příkře odpoví zpoza dveří.
„Bille… Omlouvám se…“
„Vypadni!“
„Bille, promiň…“
„Řekl jsem, ať vypadneš!“
„Bille… Já to tak nemyslel…“
„Ne? A jak teda?!“
„Billy… To ti mám vysvětlovat přes dveře?“
„Začni. Třeba pak otevřu…“
Oddychnu si. „No… Billy… Víš…“ Hledám slova.
„Dokud mi to neřekneš, tak nevim!“
„Uhm… To, že si sexy, víš…“ Zkusím jít přes jeho ego.
„Vím. A co s tím má co dělat to v kuchyni?“
„No… Vidlička… rty… pohled…“ Koktám nesouvisle.
Dveře se pootevřou. „A dál?“ Ptá se zvědavě a jiskří mu oči.
„Chceš mě zabít?“ Zakňučím.
„Ne… Odpovíš mi?“
„Uhm… Prostě si sexy…“
„To jsem sexy, i když jen slízávám omáčku z vidličky?“ Zvědavost z něj přímo sálá.
Musím se opřít o stěnu, protože se mi z jeho pohledu podlamují kolena. „Dostatečná odpověď.“ Zářivě se usměje a vyjde z koupelny i s talířem v ruce.
„Takže… Mám ti to ohřát?“
Přikývne. „Tak dej…“ Natáhnu ruku pro talíř.
Bill:
Ve chvíli, kdy se naše prsty náhodou střetnou, mi talíř vypadne z ruky. Oba sebou trhneme a vyděšeně se na sebe podíváme, když dopadne na podlahu a rozpadne se na několik kusů.
„Já to uklidím!“ Vyhrkne.
„Pomůžu ti!“
Oba se sehneme ke stejnému střepu. Znovu sebou trhneme, když se naše prsty střetnou.
„Co to…?“ Začnu zmateně.
„Nic… Jdi si nabrat nový špagety…“ Vydechne.
„Co mám přinýst na tohle?“ Ukážu na špagety povalující se na zemi a ignoruju jeho slova.
„V kuchyni na lince jsou papírový utěrky…“
„Dobře!“ Rychle pro ně odběhnu.
„Utěrky… Utěrky…“ Mumlám si a prohlížím si linku. „Uh… Tady.“ Zvednu z linky ruličku s kuchyňskými utěrkami a běžím zase nahoru, kde Tom sbírá střepy.
„Vem si do ruky několik ubrousků a začni sbírat ty špagety… do nich…“
„Jako jak?“ Nechápavě pozvednu obočí.
„Jako takhle. Do ruky vem dvě utěrky… shrň nima trochu špaget a zároveň je do těch utěrek zabal…“ Ukazuje.
„Hmhm… Takhle?“ Snažím se dělat totéž co on.
„Ne… Takhle to jen rozmatláš…“ Povzdychne si.
„Sleduj a dělej podle mě…“ Vezme do ruky další utěrky a podá i mně. Kleknu si naproti němu…
„Auu!“ Vyhrkneme oba zároveň, když se čelem srazíme.
„Promiň…“ Zakňučím a chci se odtáhnout, ale podjede mi ruka a lehnu si přímo do těch špaget.
„To je v pohodě… Jdi se převlíct… Já to douklízím.“
„Dobře…“ Zvednu se z těch střepů, odcházím do pokoje a cestou si svlékám tričko.
„Au!“ Syknu, když zavadím o střep z talíře kousek od mého tetování na boku.
„Co je?!“ Okamžitě přiběhne Tom.
„Nic… Jen malej střep…“ Opatrně si sundám tričko.
„Opři se o zeď… Vytáhnu to.“
„Ne. Já sám.“ Dám si ruce v bok.
„A pořežeš si ještě ruce. To určitě! Opři se!“
Dá si taky ruce v bok.
„Vypadáš jako můj odraz v pořádně zašpiněným zrcadle…“ Ušklíbnu se.
Tom:
„A tím si myslel co?!“ Jako že já sem… hnusnej? No to teda děkuju…
„Jo…“ Moje ego utrpělo vážný úraz…
„Moment… Ty mi zase lezeš do hlavy?!“
„Jo.“
„Tam nemáš co dělat. To je soukromý… prostor… A tím, že sem hnusnej, chceš říct, že ty překypuješ krásou?!“ Zaujmu ´bojovej postoj´ a podupávám si pravou nohou.
„A chceš snad říct, že ne?!“ Našpulí rty. Je… sexy, když je naštvanej…
„Jestli si pamatuješ, tak před chvílí jsem řekl, že si sexy… Ne že by si byl nějak extra krásnej.“ Ušklíbnu se.
„Ti vážně děkuju…“ Zamumlá a otočí se ke mně zády.
„Počkej, ten střep!“
„Neřeš to…“ Ani se na mě nepodívá.
„Bille, zanítí se ti to a…“
„A co? Budu ještě hnusnější, než jsem?!“ Vykřikne a běží do pokoje.
„Bille!“ Zavře mi dveře těsně před nosem.
Opatrně otevřu dveře. Bill leží na posteli, obličej zabořenej v polštáři a chvěje se. Nevím, jestli hněvem nebo pláčem… Ale že by se ho to ´škádlení´ až tak dotklo? Potichu dojdu k posteli a opatrně ho pohladím po vlasech.
„Promiň, já to tak nemyslel…“ Zkusím opatrně.
„To jsem fakt až tak hnusnej?“
„Nejsi…“
„Líbím se ti?“ Zmateně zamrkám.
„P-proč… chceš vědět zrovna tohle?“
„Ugh… Si můj bratr a… Myslím, že bys mi to mohl říct upřímně…“
„Ehm… Jo.“
„Jo, jako mohl říct, nebo jo, jako líbím?“ Podívá se na mě a zamrká.
„Jo jako líbíš… Vypadáš… křehčí než kdejaká holka…“
„Jsem horší než ty holky?“
„J-jak tě tohle napadlo? Vždyť to se vůbec nedá srovnávat?“
„Věř mi, že dá…“ Prohlásí hořce.
„Hmmm…“ Radši mlčím…
„Počkej… Tím chceš říct, že TY to nemůžeš srovnávat?“ Zasměje se.
„Ugh…“ Raději upřu svůj pohled na okno na opačné straně pokoje.
Bill:
„Tys nikdy nespal s klukem? Ty si nikdy neexperimentoval?“ Udiveně zamrkám a snažím se mu vidět do tváře. „Hey když s tebou mluvím, tak se dívej alespoň na mě, když ne přímo do očí.“
Pomalu se otočí, ale kouká na prostěradlo… Na kterým je pořád ten flek od coly. Ale co bych čekal? Že sám od sebe zmizí?
„Takže tys to s klukem ještě ani nezkusil?“
„Jak bych mohl, když ještě donedávna jsem si byl jistý svou čistě heterosexuální orientací?“
„A teď už nejsi?“ Zasměju se.
„Uhm… Ne.“
„No ale posoudit, jestli jsem nebo nejsem hezkej, teda zvládneš, ne?“
„No… Jsi hezkej… Dokonce víc, než bys v mé přítomnosti být měl.“ Zamumlá.
„Děkuju.“ Zatleskám si a ´skočím´ mu okolo krku.
„Ehm… Bille? Tohle bys neměl dělat… Víš, že jsem řekl, že jsi nejenom hezkej, ale i sexy a… Po tom, co se stalo dole, víš, co se mnou děláš…“
„Uhm… Promiň…“ Skloním hlavu a sednu si o kus dál. Mý nálady se mění častěji než počasí někde v horách… A mý ego je někde v nebeských výšinách… Ale k čemu mi vlastně je to, jak vypadám, když mě každý chce jen na výstavu a do postele? Když nikoho nezajímá, kdo doopravdy jsem? Když mě každý chce jen pro to, jaký jsem v posteli?
Zamračím se a moje nálada klesne na bod mrazu.
Proč jsem si to dřív neuvědomil? Nebo spíš, proč jsem si to nechtěl připustit? Asi proto, že tak jsem měl alespoň nějakou pozornost. I když pro vzhled a peníze, ale měl.
autor: Saya-Mi
betaread: Janule
Fúha, tak úprimne nový diel som fakt nečakala takto skoro a ešte k tomu taký pomerne dlhý. Príjemne ma to prekvapilo :D… ten Bill je fakt jako aprílové počasie 😀 najskôr je urazený, potom chvíľu v pohode a potom plače do vankúša… inač je to aj pekné nemehlo ako som si všimla 😀 najskôr mu spadne tanier so špagetami do ktorých sa nakoniec aj vyklopí 😀 fakt šikovný chlapec :D… a inač ten ich rozhovor o tom či sa Tomovi páči bol hustý. Som zvedavá ako to medzi nimi pôjde ďalej 😀 teším sa na ďalšiu časť.