autor: Janule
„Tak, pánové, já se loučím, Clea na mě už čeká,“ ušklíbl se samolibě Georg směrem k Billovi, jak měl ve zvyku, aby ho provokoval, mávnul všem okolo sebe a rychlou chůzí vyběhl po schodech nahoru, kde byl východ ze sálu. Bill stále ještě seděl zapadlý v křesle, ani nezaznamenal basákovu zmínku o své sestře, a pomalu se vzpamatovával z prožitého šoku, zatímco Tom přemýšlel, jak se zbaví svého napjatého rozkroku. Jak rád by měl teď zamluvenou trenérku, která by ho zbavila problému, ale bylo mu jasné, že jeho vlastní ruka bude muset protentokrát stačit, protože termín těsně po obřadu zasvěcení bude beznadějně plný dlouho dopředu v kalendářích všech trenérek až do pozdní noci.
„Bille, je ti dobře?“ ozval se manažer a zkoumavým pohledem si zpěváka měřil. „Seš zelenej jak sedma,“ dodal a naklonil se k Billovi, jako by snad zblízka líp viděl jeho bledost.
„Bylo mu blbě už od rána,“ snažil se Tom urychleně zachránit situaci, „ani oběd mu nechutnal, jestli nebude nemocnej,“ přihříval ještě trochu kytarista svou teorii, aby chránil Billa od všetečných manažerových otázek. Bylo mu jasné, že tady něco není v pořádku, a že manažer nejspíš Billa v tomto směru sleduje už delší čas. „Já ho odvedu do jeho apartmá, nedělej si starosti, Davide,“ dodal ještě, kdyby náhodou měl manažer pocit, že zrovna teď bude chtít se zpěvákem rozebírat bůhvíco důležitého, protože mu bylo jasné, že Bill na to momentálně nemá mozkové kapacity. Cítil, jak prázdný a špinavý si Bill uvnitř sebe teď připadá, a ačkoliv měl v kalhotách vlastní problém, považoval za prioritu vyřešit nejdříve ten jeho.
„To bude v pořádku, Dave,“ zmohl se Bill na zachraptění směrem ke svému manažerovi, a vděčně zpoza brýlí vzhlédl na Toma stojícího nad ním.
„No jenom aby, zítra na mši musíš být v pohodě, nerad bych pouštěl playback, tak si lehni a pořádně se vyspi. Kdyby se to zhoršilo, tak si zavolej doktora, jasné?“ dodal nedůvěřivě David, ale neměl nic, čím by podložil jakoukoliv další nedůvěru, proto ty dva nechal svému osudu a namířil své kroky za trenérkou, která měla v kolonce na dnešní datum napsané jeho jméno. Potřeboval už sex jako sůl, poslední dobou se v tomhle směru dost zanedbával. Dnešní představení jeho svěřence mu rozproudilo v žilách opět chuť si užít, takže se vykašlal na všechny starosti kolem orientace svého zpěváka a vydal se urychleně chodbou k oblíbené milence.
„Tak pojď,“ nabídl Tom Billovi ruku, aby se ho zachytil při vstávání z křesla, bylo mu jasné, že jeho nohy jsou ještě jako rosol, a nebylo by dobré, kdyby se mu tady složil na podlahu.
„Díky,“ špitl Bill, a předtím, než se opřel o Tomovu nabízenou dlaň, se opatrně rozhlédl, jestli je někdo nesleduje. Když zaznamenal rychle se vyprazdňující sál, s úlevou se o kytaristovu ruku zapřel a zvedl své rozklepané tělo. „Všichni mají objednané trenérky,“ pohrdavě utrousil při pohledu na tlačenici u východu.
„Jo, to víš, všem stojí jako stožár,“ uchechtl se Tom. Včetně mě, dodal v duchu, ale před Billem tohle téma nechtěl moc rozebírat. Tak nějak měl pocit, že by ho jeho kolega z kapely nepochopil, nebo dokonce odsoudil, jak se mu mohlo líbit něco tak zvráceného.
„Samci nadržení,“ poznamenal Bill s despektem v hlase a Tom byl rád, že se rozhodl mlčet.
„Můžeš jít?“ zeptal se radši, než Billovu ruku pustil, přece jen by nebylo dobré, aby je někdo viděl, jak se po chodbách vodí za ruce, ačkoliv by to bylo jen nevinné gesto přátelské pomoci.
„Jo, snad jo,“ protáhl Bill ztuhlé nohy a vyzkoušel pár kroků. Tom spokojeně kývl a vydal se za zpěvákovou štíhlou postavou nahoru po schodech, kde už na ně čekal všudypřítomný Saki. Sakra, ten rozkrok ne a ne povolit.
~*~
„Nechceš něčeho napít?“ zeptal se Tom starostlivě, když zavřel dveře Billova přepychového apartmá, u kterých zůstal nerozhodně stát. Zpěvák seděl na kraji své velké postele jako hromádka neštěstí, tvář už bez brýlí zabořenou v dlaních, a na dotaz nereagoval. „Hej, Bille,“ zkusil to Tom ještě jednou, ale marně. Přiblížil se proto k posteli, na které černovlasý chlapec bez hnutí seděl, a lehce ho poplácal po rameni.
„Co?“ zvedl Bill leknutím oči, když zaznamenal kytaristův dotek.
„Ptal jsem se, jestli nechceš něco k pití,“ kývl Tom bradou k ledničce, ve které předpokládal, že by nějaký nápoj určitě našel.
„Jo, dal bych si džus,“ špitl Bill a zase zabořil hlavu do dlaní. Byl z toho všeho tak šíleně vyčerpaný, že už neměl energii ani na to, aby si lehnul.
Tom se mezitím vydal na průzkum ledničky, ze které pro sebe vytáhl skvěle vychlazenou colu a pro Billa požadovaný džus. Zíral na luxus kolem sebe, tady teprve viděl, jaký rozdíl je mezi jeho a tímhle apartmánem. On by si mohl o takhle vybavené ledničce nechat leda tak zdát. Bill je tady prostě hvězda.
„Na,“ podal zpěvákovi džus a sám si s tichým syknutím otevřel plechovku coly. Zhluboka a s chutí se napil, po tom představení mu opravdu vyprahlo. Už by rád vypadl, aby mohl konečně zavřít dveře svého skromného příbytku a ulevit si, ale nechtěl tu nechat Billa jen tak, potřeboval se ujistit, že je zpěvák opravdu v pořádku.
„Díky,“ špitl Bill, vzal si džus a zhluboka se napil. Celý den neměl vůbec pocit žízně, zato teď by vypil celou studnu, kdyby toho byl schopen.
„Už je to lepší?“ zeptal se Tom, když zaraženě sledoval, jak v jeho štíhlém kamarádovi mizí pomalu půl litru nápoje.
„Jo, už jo,“ zvedl k němu Bill vděčně oči, „moc ti děkuju… za všechno,“ dodal s nepatrným úsměvem na tváři.
„Nemáš zač, rádo se stalo,“ skromně odvětil Tom, pomalu připravený k odchodu. „Nakonec jsi to ustál, ne? Nebylo to tak strašný,“ dodal spíš pro sebe.
„Bylo to to nejhorší, co jsem dodneška zažil,“ odpověděl Bill potichu. „Já to nezvládnu. Nedokážu to, na tohle nejsem stavěnej,“ šeptal dál zoufale, zatímco se mu po tváři začala koulet jedna velká slza.
„Ale prosimtě,“ konejšivě si vedle něj přisedl překvapený Tom, myslel si, že už je z toho Bill venku, a ono to asi teprve začínalo. Jeho vyhlídka na odchod se tím nejspíš oddálila, ale nedalo se nic dělat, nemohl se sebrat a nechat to ptáče tady samotné. „Seš přece chlap, ne? Příště se na to mrkneš jedním okem a uvidíš, že to není tak strašný, jak to vypadá. To dáš,“ chlácholil drobného chlapce, který se mezitím rozvzlykal do dlaní. Sám tomu nevěřil, ale nevěděl, co jiného říkat. Bylo mu jasné, že když Bill neprojde zasvěcením, nemůže zůstat ve společenství ve stejném postavení, v jakém je teď. Natolik už zdejší zákony znal. Chvilku váhal, než objal jeho třesoucí se ramínka svýma dlouhýma svalnatýma rukama, nevěděl už, jak zpěváka utěšit, aby se uklidnil.
„Ne ne ne, to nepůjde, já… já to prostě… já to nemůžu udělat. Já, já nemůžu,“ vzlykal Bill zoufale, ramena se mu třásla čím dál víc, přestože je objímala silná ruka kamaráda. „Jsem… já nejsem, já… nemůžu,“ škytal přerývavě, zatímco Tom zoufale přemýšlel, co dalšího by mu mohl říct, aby ho nerozplakal ještě víc, jako se mu to nejspíš podařilo teď. Nenalézal žádná vhodná slova, a tak jen přitáhl drobné tělo černovlasého zpěváka do své náruče, objal jej oběma rukama a kolébal s ním jako s malým dítětem.
Bill se nenechal dlouho pobízet a přitiskl se k Tomovi, co nejvíc to šlo, brečel mu do ramene a i přes své zoufalství si užíval blízkost někoho, koho miloval ze všech lidí na světě nejvíc. Tom krásně voněl. Kombinace jeho tělesné vůně a jemného parfému Billa pomalu uklidňovala, kolébavé pohyby jej zvolna uspávaly, a když později jeho štíhlé tělo Tom pokládal na postel, aby ho přikryl, všiml si na zpěvákově tváři nepatrného úsměvu. Ještě chvíli stál a díval se na rozmazanými líčidly začerněnou tvář a nemohl si pomoct, když se pod návalem citu sklonil a políbil jej lehce na čelo. Pak už jen tiše zaklapl dveře a s překvapením zjistil, že vlastně ani nemá kam spěchat. Vzrušení, které ho celou dobu obtěžovalo, bylo najednou pryč.
~*~
„Tak co máte nového, chlapi?“ zeptal se vrchní komisař svých podřízených na pravidelné ranní schůzce jako vždycky, zatímco si zapaloval svou dnešní šestou cigaretu. V jeho kanceláři bylo zahulíno jako v putyce, jak říkala jeho sekretářka, která mu při každé možné příležitosti otevírala okno.
„V pátém obvodě v noci našli zavražděné novomanžele, na tom děláme, co můžeme, ale zatím žádná stopa, šéfe,“ informoval Karl svého nadřízeného o nejnovějším případu, a pokračoval. „Ve věci Kaulitz jsme trochu dál. Vyslechli jsme všechny svědky, kteří se přihlásili na výzvu, včetně jedné děsně ukecané domovnice, a myslím, že můžeme vlítnout na pořádnou prohlídku toho klubu, kde se konal konkurz před zmizením oběti. Vezmeme s sebou chemiky, a prohrabeme tam každý roh, třeba na něco zajímavého narazíme. Jinak máme přesný popis toho manažera, co pořádal konkurz, ta drbna ho Peterovi do portrétu popsala tak dokonale, že ho pak všichni ti kytaristi z konkurzu poznávali, takže to můžeme s klidem hodit do pátračky. Třeba někdo zabere a dostaneme se k něčemu blíž,“ spokojeně si zamnul ruce tlustý Karl, měl radost, když mu šla práce od ruky.
„Dobře, tak si vyžádej povolení majitele klubu, ať to zase nemusím řešit na policejním ředitelství, a vlítněte tam,“ dal vrchní komisař jasné instrukce svému podřízenému, o kterém moc dobře věděl, že občas rád nedodržuje zákony, pokud je nepovažuje za důležité nebo jsou pro něj zdržující. Musel si ho hlídat, chodil kvůli jeho akcím občas na kobereček, ale i přesto mu stálo za to, mít ho ve své partě, protože jeho buldočí povaha dokázala mnohdy v případu víc než nejlepší chemické rozbory.
~*~
„Paule?“ ozval se laboratoří ženský hlas, až sebou oslovený leknutím trhnul, div nerozbil kádinku, již zrovna umýval. Sice se musely sterilizovat, ale předtím bylo potřeba vyčistit všechny zaschlé usazeniny, a on jako nový laboratorní otrok byl odsouzen k téhle nepříjemné práci. Nesnášel to tady. Jeho prsty, dříve ztvrdlé od denního hraní na kytaru, ve vodě nepříjemně měkly, kůži měl od věčného máčení vrásčitou a čert by ho vzal, když si chtěl večer aspoň chvíli zabrnkat, a dříve pevnou kůží struna projela jako máslem. Nenáviděl tuhle zasranou hnusnou laboratoř! A ještě větší nenávist cítil, když si uvědomil, že dnes večer měl Gustav své zasvěcení a on, jako jeho kolega a kamarád z kapely, by měl zajištěná V.I.P. místa v první řadě. Místo aby sledoval jeho výkon, maká tady jako otrok v podělané laboratoři.
„Co je?“ ozval se neochotně na ječivou výzvu a vykoukl směrem, odkud hlas přicházel. „Meju,“ zahučel otráveně a v naději, že dostane lepší úkol, vytáhl ruce z horké vody a sušil si je o svou bavlněnou zástěru. Jak potupné… on, kytarista, hvězda zdejší kapely, miláček dívek, a spadl do téhle díry, snad nejhoršího místa v tomhle příšerném podzemním světě. Všechno ho tu štvalo, nejradši by všechno to sklo rozkopal, rozmlátil, ale věděl moc dobře, že by za to přišel trest, a takový sebevrah zase nebyl.
„Přišlo nařízení od šéfa, máš se ihned dostavit do pětky,“ udýchaně mu sdělila vedoucí laboratoře Lara.
„Do pětky? Ke… ke Katovi?“ skoro zakoktal, když si uvědomil, co se nachází o patro níž, než byl teď. Sakra… co se děje? To nevypadalo dobře. „Ale já… já to tady ještě nemám domytý, já to musím dodělat,“ snažil se zoufale vyvlíknout z toho, co se na něj chystalo, ačkoliv věděl, že mu to není vůbec nic platné.
„Nech to být, to dodělá někdo jiný, švihej za Katem, nebo si to odnesu já,“ upřímně mu sdělila Lara a napřáhla ruku pro zástěru, kterou si Paul pomalu a nedobrovolně sundával. „Hodně štěstí,“ plácla ho ještě po zádech, když se šouravým krokem vydal směrem k výtahu, aby šel vstříc svému neblahému osudu. Jak se mu teď najednou laboratoř zdála rájem na zemi…
~*~
„Vítám tě, chlapče,“ zahlaholil Kat ze své židle, když spatřil Paula ustrašeně postávajícího hned za dveřmi, jimiž nesměle po zabzučení zámku vešel na území zabezpečeného oddělení převýchovy. „No neboj se a pojď dál, já tě neukousnu,“ vycenil na něj zuby a ze srandy zavrčel. Rád děsil lidi kolem sebe, moc dobře věděl, jakou má ve společenství pověst, a bavil se tím. „Ty jsi Paul, že jo? Ten vyhozený kytarista, co ho nahradil Tom, ne?“ zeptal se jen tak pro ujištění, měl to napsané v papírech, které dostal od šéfa, když ho požádal o někoho, koho by mohl pomalu zaučovat do svého řemesla. Tenhle chlapec vypadal schopně, rozhodně nejschopněji z kandidátů, kteří mu byli nabídnuti.
„A… ano,“ vykoktal pořád ještě ustrašeně Paul, zatímco se pomalinku šoural blíž k obávanému tvorovi, kterému nevěřil ani za mák, že mu hlavu opravdu neukousne. Pořád mu nedocházelo, proč je vlastně tady, co po něm tenhle chlap jako hora chce, a nohy se mu klepaly snad ještě víc než hlas.
„Sakra, neboj se mě, fakt tě nesežeru,“ usmál se trochu křivě Kat, moc tyhle mimické svaly netrénoval. Ale všiml si opravdové hrůzy v očích svého budoucího žáka, tak se snažil ho uklidnit. „To všechno jsou jen pověsti, sám uvidíš, až si tě vezmu trochu do parády,“ ujistil Paula, který po téhle větě mimoděk couvl o krok zpět, protože termín „vzít si někoho do parády“ mu nepřišel zrovna přátelský. „Kam utíkáš, pojď blíž,“ gestem ruky ho k sobě Kat přivolal a pokynul mu, aby si sedl na otočnou židli vedle něj. „Až ti tady všechno ukážu a naučím tě co a jak, budeš tady jako doma,“ dodal, načež Paul vykulil oči jako tenisáky a s nevěřícným výrazem ve tváři spíš dopadl, než dosedl na nabízenou židli. Tak takhle je to… bál se, že ho bude Kat mučit, nebo na něm dělat nějaké pokusy, jak se říkalo nahoře mezi lidmi, ale teď to vypadá, že to bude úplně jinak.
„Vy… vy mě budete… učit?“ vykoktal ze sebe bázlivě, skoro těm slovům nebylo rozumět, ale Kat měl dobré uši, a znovu se na svého nového žáka usmál.
„Jasně, cos myslel? Potřebuju někoho, kdo mi pomůže a jednou to tady po mně všechno převezme, a ty ses mi líbil ze všech nejvíc. Tak co? Myslíš, že se chceš stát Katem číslo dvě? Nebojíš se?“ mrknul vedle sebe.
„Ne, teda ano, teda ne, nebojím, a ano, chci se stát Ka… vaším nástupcem,“ rozmyslel si Paul pojmenování Kat, přece jen, byla to přezdívka, a ačkoliv o ní sám Kat věděl, nechtěl si to s ním hned na začátku jakkoliv rozházet.
„V tom případě tě tady u nás v kobce vítám, a pustíme se do práce,“ poplácal Kat svou velkou tlapou drobná záda nového učedníka. Ani si nevšiml, že mu tím málem vyrazil dech, ale to teď nebylo podstatné.
autor: Janule
betaread: Áďa
Och, jak skvělé, že se Tom až takhle sblížil s Billem, rozhodně se těším na další sbližováníčko. ^^
A … Paula je mi docela líto, nechtěla bych pracovat jako Kat. O_o
Ale krásný díl, Jani. 🙂
Mě by nejdřív museli zdrogovat, abych přededla na jevišti to co Gustav s tou jeho vyvolenou…Cítím to úploně stejně jako Bill..je mi z tohohle exibicionismu na blití…ale povídka jinak super…:D
Skvěle napsané, smekám 🙂
Scénka s Billem a Tomem je maximálně roztomilá..miluju jejich sbližování krůček po krůčku =)
A co se Paula týče..mám takový dojem že po té co ho Kat zaučí to bude právě on kdo bude dělat vše proto aby jejich vztah zničil a nebo jim dopomůže k útěku ze sekty..ale to přebíhám ale doufám že nebude dělat záporáka, je mi totiž od začátku sympatický =)
takže přeci jen bude jejich první sbližování spíše bratrského rázu. 🙂 tak to je před námi ještě dlouhá cesta k twincestu a to se mi líbí. tahle povídka mě totiž jen tak neomrzí. 😉
nejdřív mě napadlo, že by Paul mohl dělat ve své budoucí funkci nějaké problémy za to, že byl takhle nekompromisně vyšachovanej. já jsem pro každou novou komplikaci všemi deseti. 😀 ale kdyby chtěl dvojčatům třeba nakonec i pomáhat, taky bych se nezlobila. 🙂
och, tá pusa bola strašne moc milá 🙂 opäť taký záblesk nádeje v tom pochmúrnom kompexe bez svetla 🙂 a čo sa Paula týka… Radšej umžvať poháre a iný humus než robiť toto… Na to by som fakt žalúdok nemala.. To sôr pozerať na to perverzné divadlo .. Proste ale … Napísané skvele, to už ani hádam písať nemusím, autorka dobre vie 🙂
Prej ani si nevšiml že mu málem vyrazil dech…ale to je jednoo xDD
Jinak to byl asi nejlepší díl,docela mě uklidnil ohledně celé té situace a je to fakt skvělá povídka x))
chudák Bill,mne je ho tak ľúto, Tom bol milý a ta puca bola krásna.
Díky dnešnímu hnusnému počasí jsem si mohla v klidu přečíst další díl místo toho, abych touhle dobou pracovala:-)
Bedlivě sleduju Tomovy reakce v Billově přítomnosti a zatím teda nikde nic. Ale pomaloučku se klubou bratrské city, to se mi líbí, že jsi tuhle část neopomněla… ne že by mě to u tebe překvapilo, ty máš všechno promyšlené skrz naskrz:-)) Každopádně to asi nebude takový výbuch zamilovanosti jako u Billa, ten se s tím nepatlal, prostě rovnou až po uši a hotovo:-)
Teď mě tak napadlo, že bys nás taky mohla všechny převést… Tom se do Billa nikdy nezamiluje a Bill si uvědomí, že to vlastně není láska jako taková, co k Tomovi cítí, ale láska bratrská:-D To by byl zvrat. Ovšem nevím, jestli by ti to prošlo u čtenářů:-D Na základě znalosti tvých děl je mi ale jasné, že je mnohem pravděpodobnější, že se dočkáme spíš nějaké té žhavé postelové scény, než bratrského odchodu domů po pádu Genesis;-))
[9]: tak tohle mě ani nenapadlo… 😀
to by fakt neprošlo. 😀 bez šance…ani to nezkoušej Janulko! 😀 to by byl snad první twincestní horor na světě. 😀
Taki uprimne…tohle se mi vubec nelibi. Ale fakt vubec. TEda jako Paul u Kata. ja z toho cejtim problemy. Problemy pro Toma. Jsem si jista ze u Kata jeste skonci…ne li i Bill a Paul je preci jen dopalenej a tak….a jiste v nem je zast vuci Tomovi kterej ho nahradil. TAkze se opravedu moc bojim, jak mu to vrati. To je proste moje nocni mura od ted. Billa je mi proste strasne lito ale tala jsem jak ho Tom konejsil. To bylo uzasny. Jejich vztah je necim zvlastni a je kouzelenej jak je tak zdrzenlivej.Tim ma v sobe neskutecnou silu. Absolutne nedokazu odhadnout co se tam jak kdy stane…je to fakt nemozny odhadnout ale i diky tomu to miluju. Jsem napnuta a desne nastvana, ze tohle dilo vychazi jen jednou tejdne :DD
[10]:Naprosty souhlas, flixo… to by nam snad Janule neudelala co?
Jinak, v tomto dile byla jedna pasaz, ktera me rozsekala.. "Jo, dal bych si džus," špitl Bill a zase zabořil hlavu do dlaní. Byl z toho všeho tak šíleně vyčerpaný, že už neměl energii ani na to, aby si lehnul….lol, to je klasickej Bill, vycerpanim si ani nedokaze lehnout na postel, na ktere prave sedi… fakt dobry:-)))) Nase mala diva.
😀 Holky moje, já vám nebudu lhát, na netwincestní povídku nemám dostatek odvahy. 😀 Rámec je sice vymyšlen, ovšem obsah se naplňuje postupně tím, jak píšu. Tákže uvidíme, necháme se všechny dohromady překvapit tím, co se tam nakonec nacvaká. 😀
Je hezký sledovat, jak různě hodnotíte roli Paula, nezastírám, že ji mít bude, ale jestli bude negativní nebo pozitivní, vám zatím nebudu říkat. Jsou samozřejmě různé indicie, hlavně kolem jeho vztahů k ostatním členům kapely, které by mohly napovědět, ale kdo ví, co z něj Kat nakonec udělá. 🙂
Zrovna před chvílí jsem si četla jeden úžasnej článek z oboru, kterej mám ráda, (kdo mě zná, možná ví, že konspirační teorie a vše, co se týká 2012 mi nejsou cizí), a tam jsem se dočetla, že na Marsu je momentálně projekt, kdy v podzemí žije pár tisíc lidí, kteří jsou připravování na život tam, a málem mě kleplo, když jsem se dočetla, že projekt se jmenuje Genesis. 😀 Asi mám nějaký nevědomý napojení a opisuju. Pochybuju, že v tom marsovským Genesis žijou nějaký incestní dvojčata, ale já musim mít vždycky nějaký extrabuřty, tak jdu radši psát, ať to stihnu, než to tady všechno krachne. 😀
Koho by ten článek zajímal, je volně přístupný zde: http://www.osud.cz/dulezita-poselstvi-george-kavassilase-pro-nadchazejici-cas-2011-2012
Díky za všechny komentáře! :-* pac a pusu, J. :o)
Včera mi nešln komentovat, tak to zkouším znova. Mě původně napadlo, že kat Paula chce nějak využít a vyslat ho na povrch, aby zhatil vyšetřování. No, tak zřejmě ne 😀
[14]: jezis no jeste toho do toho :DDD To uz by me kleplo totalne 😀
achjoo, já nechci aby byl "novej Kat" jeden bohatě stačí a aby se Paul třeba nechtěl pomstít TOmovi že ho "vystřídal" … ale Kat je taky "důležitá funkce… No jak tohle dopadne sem zvědavá …
[14]: Taky sem si říkala že to bude nějakej špicl u policajtů 😀
Awww, ja som úplne nemohla z toho jak sa Tom staral či je Bill v pohode a jak sa ho potom snažil upokojiť keď sa rozplakal… ách to objatie bolo také perfektné. A nakoniec keď mu dal pusu na čelo. Bill mu asi naozaj nie je ľahostajný, toto snáď už niečo znamená nie? Predsa sa normálny chalani len tak nepusinkujú či? 😀 To bolo fakt krásne a Bill musel byť určite v siedmom nebi keď ho Tom objímal :D… ohľadom vyšetrovania, som fakt rada že už to trochu pokročilo. Už vedia ako vyzerá David ale neviem či im to zas nejako moc pomôže. Veď predsa ani on nechodí na povrch tak často či? Som zvedavá čo zistia keď pôjdu prehľadať ten klub… a ohľadom Paula, toto som fakt nečakala. Keď som čítala že má ísť ku Katovi napadalo ma všeličo ale to že ho ide učiť a potom sa má stať jeho nástupcom som naozaj netušila. Som zvedavá čo z Paula nakoniec spraví. Naozaj milujem tento príbeh, je úžasný 🙂
Starající se něžný Tom byl prostě k zulíbání, už aby mu došlo, že od problému, až ho příště bude mít, mu neuleví žádná trenérka ale Bill. Páni, zasvě+covací scéna hozena za hlavu a už zase začínám úchylačit. 😀 Co jinýho ale člověk může dělat, než fantazírovat, když se nemůže hnout z postele. 🙂
No a páni policajti se taky pěkně činěj, tak teď jen, aby se Davidovi zachtělo vylízt z nory a je to. 🙂
A jsem zvědavá, jestli nový katův žáček bude mít nějakou zásadnější roli v příběhu. Pokud dojde na vybírání kladných a záporných rolí, tak pro jeho dobro doufám, že si vybere tu kladnou, jinak si ho najdu… 😀
Za Paula som trochu rada, keďže on tie skúmavky tak nenávidel a nemohol kvôli nim ani hrať na gitaru 🙁 to je dosť hnusné, že jeden deň je slávny gitarista a na druhý deň sa naňho všetci vykašlú. A chudáčik Bill, čo by urobili s ním? Dúfam, že sa Paulovi nedostane do rúk, lebo ten by sa na ňom asi vyvršoval 🙁
Zbližovanie Tomiho a Billa je ako vždy v Tvojom podaní niečo dokonale nádherné. Zbožňujem tie ich spoločné chvíľky a neviem sa dočkať kedy si Tom uvedomí city 🙂
Takže Paul bude Kat2? No, nevím jestli mám být za něj šťastná a nebo ne. Jasně, laboratoř neměl rád a konečně se dostal na lepší místo..ale tím, že jej zatím neznám, tak se jej celkem děsím. Nevím proč, ale mám strach, že bude i horší než tenhle Kat a že pokud by se mu někdy pod ruky dostal Tom s tím, že potřebuje další hypnózy, tak aby mu něco neprovedl, když vlastně Tom obsadil jeho místo. Noo, já tady zase vymýšlím úplné kraviny, ale je fakt, že tady podezírám naprosto všechny 😀
Jinak se mi moc líbilo, jak se Tom staral o Billa. Je krásné vidět, že mu Bill není lhostejný a že mu na něm záleží a bojí se o něj. To jejich sbližování je strašně krásné 🙂 Těším se na moment, kdy si i Tom uvědomí, že Billa nemá jen tak rád 🙂
A ti detektivové mě moc potěšili 🙂 Jsem ráda, že takhle postoupili a snad se jim brzy podaří dostat zase o kus dál a tím by bylo i blíž osvobození Billa. Já vlastně vůbec nevím, jestli k tomu někdy dojde, ale říkám si, že bys kluky nenechala trpět na pořád 😀 tak s tím tak trošku počítám 😀 Tak doufám, že potom nebudu moc zklamaná 🙂