See You In Hell 3.

Myslí si, jak jsou pečliví… Jak si dávají dobrý pozor, abych nic neviděl, i když bych si s rukama spoutanýma za zády nedokázal sundat z očí ani obyčejný šátek, vyfasuju pytel, když mě dotáhnou do místnosti čpící chlorovanou vodou a močí.
Omyl, s pytlem toho vidím víc, než by se jim zamlouvalo, kdyby o tom věděli. Jsme ve sklepě, soudě podle úzkého okýnka u nízkého stropu. Podle světla bych řekl, že na něm nejsou mříže.
Dále oni. Dva mají světlé vlasy, třetího pořádně nevidím, protože stojí bokem, ale určitě je tmavý a nervózní, jak pořád přešlapuje.
Dotáhnou mě ke stolu, na který mě přivážou i přes moje pokusy se jim vzepřít.
Ani předtím jsem nebyl nějakej bouchač a x dní bez jídla tomu nepomohlo.
Utáhnou vypolstrované řemeny nadoraz a ten tmavý se ke mně potichu přikrade. Něco táhne v ruce za sebou, ale ať základním hlavu, jak chci, přes pytel nerozeznám, co to je. Řetěz? Ne, ten by chrastil…
Vrzne to, jako když se otočí kohoutkem ve starý koupelně, a na vlasy mi dopadne sprška vody. Hadice… Zlije mě ledový pot, když si uvědomím, co bude následovat. Opravdu byli pečliví…
Nedokážu určit, jak dlouho to trvá. V ústech mám pachuť vody a krve, hrdlo pálí, jako kdybych zvracel hodiny v kuse, a plíce se mi stahují v křečích stejně jako žaludek. Jsem plný vody. Mám ji všude. V očích, v nose, v plicích, když už jsem nestíhal polykat i v žaludku, odkud se mi pořád vrací. Brečím a škemrám, aby už přestali. Slibuju jim všechno. Vrátí se mi výsměch, když se pomočím.
Chci umřít a prosím je, ať to skončí.
Přestanou.
„Tak ty bys chtěl, abysme tě už zabili, sotva jsme začli…“ Rozchechtá se grázl s hadicí.
„Je ještě větší chcípák než ona.“ Ozve se z rohu a ve mně se vzedme vztek. Když po nich začnu řvát nadávky a výhrůžky, je mi sotva rozumět. Rozesměje je to a grázl znova zapne vodu.

Ten polda tady Billovi vážně chyběl. Bude čmuchat kolem jak čokl za háravou fenou. S takovou to bude moct brzo zabalit. Navíc ho rozptýlil, ani si skoro nevšiml, že dorazil i on…
O tom, že by se za ním mohl nenápadně plížit, si nechával zdát. Vlastně to ani nebyl účel.

Účel byl, aby si jej všiml. Věděl, že po Queennee pokukuje, ale pořád se neměl k tomu, aby si ho nechal zavolat do salonku, kam zapadl jako obvykle.
Otočil se připravený jít zpátky na hlavní pódium, ale když se otočil, stála těsně za ním Shermine. Měl co dělat, aby necouvl, jak blízko stála. Místo toho zvedl bradu a povytáhl jedno obočí.
„Cherm…“
„O čem ses s ním bavil?“
„O rybičkách. Věděla jsi, že zlatý rybky jsou úplně blbý? Nemaj žádnou paměť.“ Uculil se na ni a významně mrkl na její zlatý komplet.
„Nedělej ze sebe debila.“
„Můžeš být v klidu, o čem bych se asi bavil s poldou.“ Odsekl už podrážděně, a pak se ušklíbl.
„Ale notak, Sherm… není na tebe trochu mladý? Kolik mu tak může být? Nemůže být víc než o pět let starší než já a pořád jsme pod třicítkou.“
„Myslíš si, jak jsi nedotknutelný… Uvidíme, moc dobře vím, že jsi Hesse nemohl ani cítit.“
„Sherm… Nepokoušej se mi vyhrožovat… Nemuselo by se ti to vyplatit.“

Zbytek večera byl jako na jehlách a dělal vše proto, aby se vyhnul hlavnímu podiu.
Napětí z ramenou opadlo, až když po sobě zamkl všechny tři zámky na bezpečnostních dveřích svého bytu a nasadil řetízek, který byl vedle masivních zámků téměř k smíchu…

Tom ráno dorazil do práce vyspalý ještě méně než obvykle. Nalil do sebe asi už třetí kafe a sednul si za stůl.
„Děláš si srandu, zobane? Máme podezřelého a ty si tady sedíš na zadku?“ Gomez si očividně nebral servítky. Nebo měl taky špatnou náladu? Ne, spíš si dlouho nezašukal. I když… kdo by s takovým ohavným chlapem lezl do postele?
Tom se oklepal nad tou představou a raději se zvedl, zvědavý, kdo že je vlastně ten chycený podezřelý.
Očekával mladíka, který mu totálně pomotal hlavu, ale ne. Tohle nebyl on. Byla to obyčejná ubohá nula, která od Hesse kupovala fet. Jako feťák vypadal už na první pohled.
Ten nic vědět nebude, to bylo Tomovi hned jasné, ale radši mlčel. Když už ho tady mají, tak z něj zkusí dostat aspoň nějaké informace.

Po hodinovém výslechu, kdy snad použili všechny metody, se nic nedozvěděli. Fetka byla jen opravdová fetka, která od Hesse pravidelně kupovala, a tím to haslo. Tomovi přišlo, že byl sjetý snad i teď. Jen si povzdechl. Zbytečně ztratili čas.
„Takže nám nic neřekneš? Ani s kým se Hess stýkal? S kým píchal?“ Gomez to očividně nevzdával. Tlačil na podezřelého, co to jen šlo.
„On… on pořád… akorát mluvil o Queenee…“ dostal ze sebe konečně aspoň nějakou kloudnou informaci, ale když to jméno vyslovil, v mladém kriminalistovi doslova škublo.
„A to je kdo?“ Houkl Gomez a Tomovi bylo hned jasné že se ten kretén ani neobtěžoval přečíst si Tomovu zprávu. Pro něj bylo vyšetřování Hessovy vraždy plýtvání časem. Na co řešit že grázl sejmul jinýho grázla.
„Nevim, asi nějaká šlapka.“ Odsekl vyslýchaný a Tom si oddechl. Alespoň bude mít čas si s Billem promluvit dřív, než by to Gomez posral, kdyby ho předvolal.
Ještě další hodinu předstíral, jak věří, že by feťák mohl vědět víc, než se sebral a zmizel do terénu.
Když ani to nic nepřineslo, kouknul na hodinky, jen aby zjistil, že ještě pořád má dost času, než bude muset do klubu.
Nevěděl, kde Bill bydlí, složka o Billovi, kterou si vyžádal, stále nebyla k mání, takže jediná možnost, jak splnit Listingovo doporučení, byla počkat si, až přijde do práce, a nalepit se na něj až tam.
Dodělal si ještě pár poznámek a zapsal několik poznatků, než jeho služba oficiálně skončila a zašel si zacvičit. Včera se na to vykašlal a spalo se mu mizerně. Byl napružený a vzteklý.

Dneska to musí napravit.

O dvě hodiny později příjemně unavený se dovalil do sprchy. Musí přeci vonět, až půjde vyslýchat svého hlavního podezřelého. Začínal si být čím dal tím jistější, že Queenne je jeho lístek na cestě k vrahovi, kterého hledal. A proč si to nepřiznat… mohl by to být celkem zábavný lístek. Neměl snad každý polda nějaký svůj kontakt, který mu zajišťoval kde co?

Oblékl se ne nijak nápadně a pod rouškou tmy vyrazil do klubu.

Shermine ze svého rohu bedlivě sledovala policistu, který se uvelebil na baru, téměř jako kdyby tam byl doma. Na barovku vedle hodil koženou bundu a ona si všimla drahých hodinek na jeho zápěstí.
Objednal si a Shermine se pomalu vydala jeho směrem.
„Zalíbilo se vám tady? Detektive…“ Zapředla u jeho ucha, když se k němu zezadu naklonila, a než se na ni otočil, blýskla pohledem po Billovi na pódiu. Jen se dívej, Queenee…
„Slečna Shahrivar.“ Kývnul Tom na pozdrav a vnitřně byl opravdu nadšený, že za ním přišla zrovna ona. Teď na ni neměl nejmenší náladu. Obrátil do sebe skleničku a objednal si další. Nenapadlo ho pozvat i ji. Neměl důvod.
Očima zabloudil k podiu a své společnosti si moc nevšímal. Mohl oči nechat na Queennee.
To jak se tam vlnil a kroutil… Svůdnost jeho očí. Opravdu nechápal, co s ním tohle stvoření dělá. On nebyl gay. Za normálních okolností by ho zaujala právě Shermine, ale tohle nebyly normální okolnosti a Shermine ho nezaujala. Podrážděně si uvědomil, že by ho momentálně ze židle nezvedla ani celá garda svlečených zajíčků, a navíc Shermine vedle Queenee působila lacině. Bill takhle dolézat nepotřeboval, tím si byl jistý. Znovu pohledem zabloudil k podiu.

„Vidím, že tady máme dalšího nešťastníka, co nám může na Queenee oči nechat.“ Zasmála se a sedla si naproti němu. Nedbale se na Billa ohlédla a pak se naklonila k Tomovi. „Nemusíte se za to stydět, nejste první ani poslední. On je opravdu… výjimečný. A vy se mu taky líbíte. Myslím, že byste za ním měl jít, on je ten poslední, kdo by se podřizoval pravidlům klubu.“ Zapředla a pohladila ho po předloktí, než se k němu znovu naklonila, jako by mu říkala kdoví jaké tajemství. „A protože se líbíte i mně, dám vám radu, vám se určitě rád podřídí, miluje hry a rozhodně ho nepotěšíte, když s ním budete zacházet, jako by byl z cukrové vaty.“
Tom na ni chvíli koukal dost nechápavě. Co mu to tady, sakra, naznačovala? Napil se znovu a vydechl. Neměl náladu na hry. Ani cvičení ho nezbavilo frustrace.

„Asi vám nerozumím, slečno.“ Odvětil a pokusil se vyloudit úsměv. Opravdu nechápal, k čemu ho to vlastně naváděla. Přece nemyslí…
„Ale jděte…“ Zasmála se. „Věřím, že muž jako vy umí být dostatečně důrazný a tvrdý ve vymáhání toho, co chce… třeba jeho na kolenou? Nedělejte ze sebe neviňátko, taky se mohlo stát, že ho přestanete bavit a už se sem nedostanete.“
Policista zamrkal.

„Pochybuju, že se k němu dostanu. Vždyť má kolem sebe pokaždé nějakou vaši gorilu. Ale děkuju za radu…“ Pousmál se. Tahle káča mu radila úplné hovadiny. Doufal, že se pak v šatně s Billem budou na jeho účet bavit, jak ho dostali. Ok… jasně, on sám to má rád trochu… tvrdší… daleko radši si užije, než se zdržovat romantikou a tím patosem kolem… ale nutit někoho? Málem se mu zvedl žaludek. Otočil se po Queennee zrovna ve chvíli, kdy se na podiu prohnul a poslal jeho směrem vzdušný polibek.

Bill zuřil. Kdyby mohl, odvlekl by Shermine někam pěkně daleko.
Jestli se bude okolo Kaulitze pořád motat, bude tady ten idiot do zavíračky. Dal by poslední cent na to, že ho přesvědčuje, že to on má něco společného s Hannesem.
Jen co skončil vystoupení, rozešel se jejich směrem a Shermine zmizela jak pára nad hrncem.
„Opět ‚ne‘ služebně, ‚detektive‘?“ Povytáhl na něj obočí, sebral z barovky jeho bundu a přehodil si ji drze přes ramena, když si sedl.
Třeba když ho bude dost provokovat, uteče jako každej chlap, když si uvědomil, z koho se mu to vlastně postavil. To poslední, po čem toužil, bylo, aby se na něj Kaulitz nalepil. Měl na práci důležitější věci.

Tom k němu zvedl pohled a jen se v duchu podivil, jak drzé tohle stvoření je.

„Přesně tak. Dneska tady nejsem služebně. Přišel jsem se pobavit… a vaše kolegyně je opravdu příjemná společnice.“ Usmál se na něj a málem si nafackoval, když mu došlo, že to řekl, aby mladík žárlil.
„Tak to máte dost smůlu, kdybyste tu byl služebně, měl byste větší štěstí si odsud někoho spoutaného odvést, takhle za zábavou to neklapne… Říkal jsem vám přece, že s klienty nesmíme navazovat žádné styky. Nebo si počkáte u zadního vchodu, jak to máte ve zvyku?“ Zapředl, ale než mohl svou malou hru na kočku a myš dotáhnout do konce, přišla pro něj servírka, že je zadaný v soukromém salonku na vystoupení. Hodil po něm jeho bundu a s nechutí si musel přiznat, že by se do ní nejradši zavrtal, jak krásně voněla.

Když o pár hodin později opouštěl Arcturian, byl přesvědčený že Kaulitz někde ‚zatýká‘ jeho zlatou rybičku. Ani jednoho poslední hodinu neviděl. Jenže Sherminin smích uslyšel z Gustavovy kanceláře. Radši sklopil hlavu a prošel co nejrychleji, než aby nechtěně viděl nebo slyšel, co tam s ní bezpečák dělá místo toho, aby hlídal kamery.

Kaulitz se možná opravdu přišel bavit a on si možná měl ty svoje řeči nechat od cesty. Unaveně si protáhl pravou nohu a s myšlenkami na dnes prázdný box, který tak dlouho sledoval, aby věděl o každém jeho pohybu, dokud ho nezačal rozptylovat ten debilní polda, opustil bezpečí budovy.

Než stihl nějak zareagovat nebo vykřiknout, čísi ruka se mu ovinula kolem pasu, přitáhla na svoje tělo a druhá mu zakryla ústa.

„Konec představení…“

autor: Bitter & Mykerina