autor: Terý
Chtěla bych moc poděkovat všem za komentáře, které píšete k téhle povídce. Moc mi to přidává a dává mi to chuť psát dál…:) Každý komentář i jednoslovný, je pro mě potěšení… Moc mě těší, že se vám povídka líbí. Ještě jednou děkuju a přejí krásné počtení… Terý..;)
Tom:
Přijdu k němu a fláknu batohem na lavici. Jen se na mě se zvednutým obočím podívá.
„Co tak koukáš?“ zeptám se nechápavě. „Jestli sis nevšiml, tak mi sedíš na místě!“
„Ne, nevšiml, můžeš si sednout vedle!“
„Vedle sedím, ale lavice je moje! Seděl jsem tu vždycky a sám!“
„Promiň, ale když jsem si sem sedl, tak jsem tu tvůj podpis teda neviděl! Když mi ho ukážeš, tak si odsednu.“
Zasměje se přiblblým úsměvem a dál se věnuje zapisování něčeho do nějakého sešitu. To si dělá legraci, ne? Opravdu takový namachrovaný blbečky miluju. Ten sem dobře zapadne. Takových, jako je on, je tu spousta! Ale musím mu jedno uznat. Je strašně krásný. Je takový jiný než ostatní. Odlišuje se od nich, a to se mi na něm líbí. Nalakovaný nehty, černě orámované oči, dlouhé černé vlasy postavené alá dikobraz, a k tomu má úzké černé džíny a černou koženou bundičku. Moc hezký. Ale zatím se projevil jako totální kretén. No uvidíme, jaký bude.
Bill:
Netušil jsem, že tu někdo sedí. Nikdo mi to neřekl, ale když už tak už. Určitě si kvůli tomu nepřesednu k nějakýmu dementovi, kterej by měl pořád nějaký hemzy. Na to mu kašlu. Ať si sedne sem, nebo ať si on sedne jinam. Podepsaný to tu neměl, tak ať radši mlčí.
Chvíli nade mnou ještě stojí. Asi přemýšlí, ale nakonec si sedne, hodí batohem na lavici a podívá se na mě. Neotočím hlavu, je to zbytečný, jen na něj nasměruji pohled se zvednutým obočím. Zajímalo by mě, co se mu odehrává v hlavě.
„Co tak čumíš?“ odvětím. Je to docela nepříjemný. Čumí na mě, jako bych mu ukradl jeho oblíbenou hračku a on mě za to nenáviděl.
„Měl by sis uvědomit, že tady ty tvoje kecy nebudou snášet!“ řekne klidným hlasem a otočí se ke své tašce, ze které začne vyndavat věci na hodinu.
„Nech si ty tvoje moudra pro někoho jinýho a mě si laskavě nevšímej! Uděláš líp!“
„Jo, myslel jsem si už od první chvíle, že budeš kretén, ale taky jsem myslel, že bych se mohl mýlit a ty bys byl v pohodě kluk. Ale jak koukám, nemýlil jsem se. Jseš kretén!“
„Hele, ty dredáči, hleď si svýho a já si budu hledět taky svýho! Budeme mít oba klid!“ blbeček. Co si o sobě myslí? Že mi bude nadávat. To se plete!
Ve chvíli kdy chci ještě něco namítnout, zazvoní a se zvoněním vejde do třídy učitelka. Je docela nabroušená. Zajímalo by mě od čeho. Hmm, že bych se zeptal. Ušklíbnu se. Ne, raději ne. Hned zase myšlenku vypustím a zahledím se zpět do mého sešitu. Má nová píseň už je skoro dokončená. Ještě udělat hudbu a bude dokonalá.
Během toho, co si učitelka sedá a vraždí mě pohledem, stačím napsat ještě poslední slova k mé písni.
„Kaulitz!!!“ leknutím nadskočím, když na mě učitelka zařve.
„Kurva co je?“ vyhrknu bez rozmyšlení. Když si uvědomím, co jsem právě vypustil, tak se zaseknu a podívám se na ni. Čekám na její reakci. No ale co. Kdyby nebyla blbá a nezařvala by na mě, tak bych to neřekl, tak ať si příště rozmyslí, jestli na mě bude řvát nebo ne!
„Prosím?“
„No co je? Vypadáte, jako by vám někdo něco udělal!“ podívám se na ni se zvednutým obočím a levým koutek. Docela by mě zajímalo, co jsem udělal. No možná to budou ty gumy od auta, který jsem dneska ráno někomu propíchnul. Kdyby tam tak blbě nestála před vchodem, tak bych to neudělal. Jenomže jsem nemohl projít a musel jsem to obcházet. Tak jsem musel něco udělat, aby si řidič auta rozmyslel tam takhle blbě stát.
„Ano to udělal! Můžeš mi vysvětlit ty gumy, Kaulitz?“
„Jestli vám to ještě nedošlo, tak mám jméno! To zaprvý. A za druhý. Kdybyste tam tak blbě nestála a já mohl projít, tak byste měla gumy v pořádku. Takže byste měla bejt nabručená na sebe!“
„Prosim? Takže ty to ještě klidně přiznáš?“
„No a proč by ne. Udělal jsem to, udělal. Tak proč se k tomu nepřiznat. Je to vaše vina! Kdybyste uměla parkovat, tak by se nic s vašima gumama nestalo!“
„Padej do ředitelny, a to okamžitě!“
„Ježiši marja, no lepší, než abych musel bejt tady a poslouchat ty vaše nesmyslný kecy. I když u řídi to nebude asi o moc lepší!“
„Vypadni!“ zařve na mě vší silou, až mi z toho málem prasknou bubínky. Zajímalo by mě, co mají všichni s tím, že jsou tak uřvaný.
Tom:
Jen s pootevřenou pusou zírám na toho novýho a to divadýlko, který tady předvádí. Nechápu, proč sem nemůže taky jednou přijít někdo normální. Dívám se na něj.
„Nečum!“ odvětí skoro neslyšně a přijde mi, že i docela naštvaně, sbalí si věci do batohu a zamíří ke dveřím. Trocha vychování by mu neuškodila.
„Máš to ale milýho souseda, viď,“ ozve se za mnou, a hned za tím velké zasmání. Bože, už na mě zase mluví ten debil Andreas. Tak ho nesnášim. Chová se jako totální kretén. Ani bych se nedivil, kdyby se ten novej s nim spřátelil. Zatím nasvědčuje vše tomu, že bude stejnej.
„Radši si jdi dobarvit ty svoje chrouny, odrůstaj ti, a ostatní nech v klidu žít,“ řeknu úplně klidně. Jen za mnou slyším, jak se svého souseda ptá, jestli mu to doopravdy odrůstá, když zjistí, že ne, tak zkonstatuje, že jsem debil a dál si mě už nevšímá.
——-
Vyjdu ze školy, a co nevidím. V autě na mě čeká mamka. Co se stalo, že pro mě přijela do školy? Podívá se na mě a mile se usměje. Protočím oči a jdu směrem k autu. Ještě než tam stačím dojít, tak do mě zezadu někdo vrazí. Zamračím se a pomalu se otočím.
No ten mi tu scházel.
„Neumíš dávat pozor?“
„Ježiši tak promiň, jsem si tě nevšim, ne!“
„Tak příště koukej na cestu. Z obou stran u nosu máš v lebce dvě díry a v ní bulvy, které se nazývají oči!“
„Jo a ty máš místo mozku pochcaný piliny! Uhni, docela pospíchám!“ odstrčí mě a vzdaluje se. Nemám na něj náladu. Je blbej. Nikdy jsem snad na nikoho takový nebyl. Když nepočítám Andrease, protože na něho se ani jinej bejt nedá, a jak koukám, tak na tohohle taky ne.
Sednu si do auta a podívám se na mamku. Usměje se a pohladí mě po vlasech.
„Jak ses měl ve škole?“ Ta se nějak moc zajímá, nevím, co se s ní stalo. Pozvednu obočí.
„Normálně? Co že najednou taková starost?“
„Ale Tome, víš přeci, že mám dost práce a nestíhám. Tak ráda bych se ti věnovala, ale nemůžu. Prostě je toho moc, ale slibuji ti, že až se to trochu zmírní, tak na tebe budu mít času hodně,“ usměje se. Jo kéž by to byla pravda, ale abych řekl pravdu, už jsem si i docela zvykl na to, že pro mamku nehraju v životě žádnou roli.
„Hmm,“ na nic jiného se nezmůžu. Zabouchnu dveře a opřu se hlavou o okno.
Bill:
V ředitelně to bylo docela zajímavý. Proseděl jsem tam asi dvě hodiny a poslouchal, jak jsem nemožnej, jak si tohle můžu dovolit, a že bych si měl uvědomit, jak se chovám a zlepšit se. Kdybych tu školu neměl díky tátovi jištěnou, tak by mě už dávno vyhodili. Stejně bych tady odtud nejradši vypadl, ale pořád je to lepší tady, než doma a koukat se na tu „medúzu“ a na to, jak jí roste panděro. Fuj, hnusná představa. A potom jsem narazil do toho debila, kterej sedí vedle mě. No, snad když si ho nebudu všímat, tak si mě nebude všímat ani on a bude pokoj.
Cestou ze školy se posadím v nějakým parku na lavičku. „Domů“ se mi ještě nechce. Je tam nuda a teta by určitě zase řvala. Vezmu mobil, zapíchnu do něj sluchátka, kterými si během chvilky zacpu uši a už nic nevnímám. Jen tu hudbu, která mi létá v celé hlavě.
autor: Terý
betaread: Janule
já myslím že angína vliv nemá xD mě se ta povídka líbí,jen nevím co bych si počala s dítětem jako je Bill xDD ale je to pěkná povídka už honem další díl! x))
Neštvi mně!!!Už nikdy neřekni,žes to skazila …Je to ílně perfektná povídka a tenhle dílek se mi nějak obzvláště líbil…Bill je sakra drzý!!Ale líbi se mi tak…to s tymi gumama..:DDDTo bych si nedovolila…Prý:špatně tam stála a já to musel obcházet:DDD jsem se pukala..a pak:kdyby věděla parkovat,tak má gumy v pořádku ..jsem se šulala:DDDProstě jseš supr autorka,která napsala supr povídku…těším se na další dílek!!
Bože tá scéna jak s tou učiteľkou hovoril nemala chybu 😀 úplne si to viem naživo predstaviť.. A už viem , prečo sa to volá puberťák , Bill sa úplne tak správa..
Bože, Bože, Bože…..honem rychle další díl bo se tu zblázním!!!!!!! 😀 Upa dokonalé 😀
Bill boduje, držán jeden, sie je to hnusné ale som zvedavá kto ho prvychová.
ježiš to je dokonalé..takové hlášky..já jsem normálně nemohla. Třeba "Radši si jdi dobarvit ty svoje chrouny, odrůstaj ti, a ostatní nech v klidu žít," řeknu úplně klidně. Jen za mnou slyším, jak se svého souseda ptá, jestli mu to doopravdy odrůstá, když zjistí, že ne, tak zkonstatuje, že jsem debil a dál si mě už nevšímá….:D:P normálne skaping a to s těma očima…raději no koment. Seš úžasná autorka a doufám, že se co nevidět doškám dalšího puberťáka a dalších smrtících hlášek. Jen ještě dodám, jak tam Bill zařval kurva co je, vzpoměla jsem si na svou osmou až devátou třídu a na naši milou paní matikářku…to bylo "někteří z vás mě zdraví čus vole, že Vacková?" a nebo" Vacková kam čumíš? Kam chceš vole!" No jo…puberta a někteří z ní nevyrostou a teď vůbec nenarážím na sebe 😀 XD….honem dál, miluju to ♥
Děkuju holky…;) Jsem strašně ráda, že se vám povídka líbí..;)** Děláte se neskutečnou radost…;)
Prostě nádhera!!! Nejlepší hlášky 😀 fakt že jo 😀 Další teď nebude, co? 🙁 Každopádně si to užij u Nikky..=P*
Koukám jak se ty dva maj rádi.