Mé sdrce patří jen tobě 3.

autor: Nisch
Pravá láska může být blíž, než si myslíš…

Studio – 10:05 ráno

„Omlouvám se, nějak jsem… zaspal,“ bylo první, co z Billa vypadlo, jakmile vešel do místnosti, kde už všichni z jeho kapely seděli.
„Zaspal?“ podíval se na chlapce s černými očními linkami Gustav, který už od 5ti let perfektně ovládal bicí.
„Uhm… jo, zapsal. Něco se ti nezdá?“ založil si Bill ruce v bok a přešlápl tak, že měl jeden bok výš.
„Ne ne, nic, jen… nech to bejt,“ zavrtěl Gustav s úsměvem hlavou. Než stačil černovlásek cokoli říct, do místnosti vešel jejich producent a manažer David. Pohled kluků však patřil osobě, která šla těsně za ním. Vysokému mladíkovi s černými copánky a volném oblečení.
„Kluci, chtěl bych vám představit nového člena vaší kapely. Pánové, představuji vám mladého kytarového boha Toma Kaulitze.“ Pronesl David svou řeč s hrdým úsměvem na důkaz toho, že ví, kde hledat talentované lidi.

„Přeháníš, Davide, ale děkuju za hezké představení ostatním.“ Zasmál se rozpačitě Tom a pohledem klouzal po každém členovi jeho nové kapely. Kupodivu se všichni tvářili mile. Ne tak nepřístupně jako na fotce. Tedy… kromě Billa. Jeho pohled byl tak… zvláštní, pohrdavý. Tom si všiml Billova výrazu značícího jasný odpor. Nechápavě zvedl obočí. Než se mu ale v hlavě stačila zrodit nějaká myšlenka, která by to vysvětlovala, ostatní kluci se k němu hned nahrnuli a začali se představovat. Černovlásek se jen usmál úsměvem plným arogance a odešel do nahrávací místnosti.

PO PŮL ROCE
„Kurva, co si myslíš, že jako děláš?!“ vyletěl Bill na Toma, který na něj nechápavě koukal, v rukou svíraje kytaru.
„Co jsem zase udělal špatně?“ zeptal se mladý kytarista už docela nabroušeně. Za necelou hodinu to bylo už snad po desáté, co na něj frontman jejich kapely bezdůvodně zakřičel.
„Zase jsi to podělal! Tam nemá bejt A-dur, ale E-sus4! Seš fakt tak debilní? Kolikrát si myslíš, že to budem nahrávat?! CDéčko má bejt hotový už za 3 týdny! Jenže díky tobě, díky tvojí naprostý neschopnosti se soustředit, to budeme muset minimálně o tejden posunout!“

„Tak hele!“ Tom odložil kytaru a postavil se těsně před Billa. Krev mu v žilách kolovala mnohem rychleji. Pomalu v něm začínal narůstat vztek. Občasné, ne moc hezké poznámky, patřící jeho osobě, ještě překousnul. Tohle už ale bylo moc. Nenechá si od někoho kecat do práce. Hraje to tak, jak má. Není to jeho problém, že Bill nemá hudební sluch. Má pořádně poslouchat. „Laskavě nech tu svoji klapačku zavřenou. Nikdo se o tvůj názor neprosil! Hraju tak, jak to mám napsaný, takže drž hubu, nebo ten tvůj krásnej obličejíček přijde k úrazu! A věř mi, že by na tebe pak nebyl hezkej pohled…“ Chlapec s copánky se díval černovláskovi zpříma do očí, ve kterých se najednou objevil strach. Hlasitě polkl. Tomu se Tom jen ušklíbnul. Naklonil se těsně k jeho obličeji se vtyčeným ukazováčkem. „Varuju tě. Přestaň mi konečně kecat do hraní, nebo špatně skončíš,“ zavrčel a sedl si zpátky na své místo. Nasadil si sluchátka a začal si něco vybrnkávat na své milované kytaře. Bill ještě chvilku stál na místě a zíral před sebe, jako by tam právě viděl ducha.

Strach v jeho očích ale během chvilky zase vystřídala arogance a opovržení. Tom by mu nic neudělal, ani by nemohl. Už jednou mu jednu vrazil a David mu pohrozil, že jestli se to bude ještě jednou opakovat, poletí. Bill se pro sebe jen škodolibě pousmál a podíval se po ostatních.

„Co čumíte… pokračujem,“ otočil se ke zbytku kapely zády a nasadil si taktéž sluchátka. Gustav a Georg se na sebe jen nechápavě podívali, ale nic nenamítali. Byli zvyklí na Billovo chování. Tom nevnímal. Až když Gustav začal odpočítávat, vzpamatoval se a začal hrát do rytmu.

Pohledem občas ‚neúmyslně‘ zavadil o Billa. Neustále se na něj musel dívat. Na jeho dokonale štíhlou postavu, jeho dlouhé nohy, které by mu mohla leckterá holka závidět. Jeho téměř dívčí rysy v obličeji a čokoládově hnědé oči jeho pohled přitahovaly jako magnet.

Nikdy by si to býval nepřiznal, ale černovlásek ho hodně přitahoval. Tom o sobě už dávno věděl, že je na stejné pohlaví, to byl taky jeden z důvodů, proč Billa tolik nenáviděl. Nenáviděl ho za to, jak krásný je, jak moc ho přitahuje. Kdyby se k němu aspoň nechoval s takovým odporem a odměřením… Bylo by vše jednodušší.

O své orientaci nikdy nikomu neřekl. Věděl, že by mu nastalo peklo. Jeho rodiče by ho klidně vydědili, protože jejich křesťanská víra tohle nepovolovala. On však křesťan nebyl a byl za to rád. Jen mu vadilo, že nemůže veřejně říct, co cítí. Bolelo ho to, ale už se s tím žít naučil…

„Komm und hilf mir fliegen
Leih mir deine Flügel
Ich tausch‘ sie gegen die Welt
Gegen alles, was mich hält
Ich tausch‘ sie heute Nacht
Gegen alles, was ich hab

Gegen alles, was ich hab‘
Gegen alles, was ich hab’…“
Dozněla poslední slova a tóny… Chlapec s copánky nechápal, jak taková bytost, jako je Bill, tak krutá a zlá, může zpívat písně o lásce tak něžně. Vlastně si nemyslel, že Bill je opravdu zlý. Podle jeho názoru to byla jen přetvářka. Maska, za kterou se schová před ostatními, aby mu nikdo neublížil. Když se mu díval do očí, viděl v nich kromě nenávisti bolest… plno bolesti. Překvapilo ho to, ale zároveň utvrdilo v jeho mínění. On potřebuje pomoct. Ať už se mu stalo cokoli, musím se toho zbavit. Minulost nezmění…

Přijď a pomoz mi létat…

autor: Nisch
betaread: Janule

7 thoughts on “Mé sdrce patří jen tobě 3.

  1. JEEEE..To je nádherný!!!Jsem moc rádá,že Tom si myslí a ví,že Bill není zlý i když se nechová nejlíp….Jsem zvědavá jak se bude snažit mu pomoct….Je to úžasná povídka a ten obrázek je taky nádherný!!A hrozně chci další dílek!!!!!!

  2. Tohle je opravdu překrásná povídka. Hrozně se těším na další dílek :)Jsem zvědavá, jak se oni dva dají dohromady

  3. to byl dokonalej dílek x)♥ tak strašně se těším na další dílek.. rychle piš dál :))*♥♥

  4. no pááááni :D* tak to je krutý 😉 chci další dílek a to rychle 😀 staršně mě azjímá, jaks e ti dva fakt daj do kupy 😀 píšeš krásně Nisch, miluju tvoje povídky ;)♥

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics