autor: Becs
Jasně, že se Cass musel předvádět jako idiot a hned vyšplhal na nejbližší pouliční lampu, aby z jejího vršku zase seskočil zpátky na zem. Celý zubící se připojil k ostatním a nesl se jako páv na přehlídce.
„Tohle jsou Cassian, Georg a Nicholas,“ představil jsem kamarády Tomovi, který teď jen stál a nechápavě kulil oči. Není divu. O těchto třech slyšel poprvé v životě.
„Tvůj klan?“ soukal ze sebe, zatímco se trojice pošťuchovala. „Ale já myslel, že lidé na hradě jsou tvůj klan. Marcus a Sonja.“
„Ano, většinou se klany točí kolem rodiny. To je pravda. Ale pokud třeba rodinu nemáš, můžeš si vytvořit klan z lidí, co jsou ti blízko,“ dovysvětloval jsem kousek upíří historie.
„Nepleť tomu chudákovi hlavu. Vždyť ještě nejsme tvůj klan,“ vložil se do toho Nicky.
„Jo, teprve budeme, až si tenhle vyřídí všechny svoje záležitosti na hradě,“ připojil se i Cass.
„Bille, já tohle nechápu. Odkud se tady vzali?“ kroutil Tom hlavou a udělal krok dozadu, jako by se chtěl od skupinky distancovat.
„Hele Billy, my půjdeme napřed a ty to Tomovi trochu vysvětli, jo?“ nabídl Nicky jako vždy rozumné řešení. Ne nadarmo byl mozkem naší partičky.
„Jo, budeme u Rose, tak dorazte,“ pokyvoval hlavou Cass, až se mu prameny černých vlasů svezly do očí, ve kterých měl nadšený lesk.
Když se kamarádi vzdálili, otočil jsem se na Toma a vzal ho za ruku, abych ho přiměl k pohybu. Loudavým krokem jsme se vydali stejným směrem jako ostatní.
„Když jsem přišel do Londýna po tom, co udělal Alexis, nikdo z mých vrstevníků se tady se mnou už nechtěl bavit. Byl jsem pošpiněný. Prožil jsem tu pár let, kdy jsem mluvil jen s babičkou a jinak s nikým. Potom jsem narazil na Nicholase a Georga. Byli to podobní vyvrženci jako já. Georg je nejmladší z osmi bratrů a celý život jim dělal otloukánka, takže od rodiny utekl a oni se ho zřekli. Nicholas je gay a jeho otec to nepřijal. Řekl mu, že zostudil svou rodinu, takže ho čekal stejný osud. Neměli nikoho, takže jsme se brzy spřátelili. Cassian se k nám přidal asi o rok později. No, myslím, že dneska ještě uvidíš z jakého důvodu, pokud půjdeme k Rose. Drželi jsme se tady navzájem nad vodou. Oni jsou mí nejbližší, a tak jsme se domluvili, že až se stanu králem, udělám z nás oficiální klan.“
„Ale nikdy jsi o nich nemluvil. Vůbec jsem o nich nevěděl. Ani když jsme byli ještě tady v Londýně. Pořád jsme byli spolu. Jak si mohl stihnout vídat i je?“ vyptával se Tom.
„Já se s nimi nevídal,“ přiznal jsem. „Když se začala řešit otázka mého nástupnictví, dohodli jsme se, že bude lepší, když se na nějakou dobu stáhnou. Kdyby o nich otec věděl, určitě by se snažil držet je ode mě dál. Nechtěl jsem, aby věděl, že se jednou stanou mým klanem. Chápeš, že by měl ty kecy o tom, jak toho nejsou hodni a podobně. Kluci zatím zůstávají tady a starají se o záležitosti, které tady musím řešit. Třeba to setkání s královnou dohodl Nicholas. Taky našel novou nemocnici, která je ochotná podávat krev upírům. A byli na výročním plese. Hrozně toužili po tom tě vidět, ale tehdy ještě bylo lepší nic ti neprozrazovat,“ doplňoval jsem další střípky.
„Bože, dnešek je plný překvapení,“ zakroutil Tom hlavou a zajel si rukama do vlasů. Poslední dobou si na toto gesto navykl a dělal ho pokaždé, když byl vyvedený z míry.
„Prosím nezlob se. Nebyl důvod ti o nich říkat, když byli v Londýně a my v Rumunsku. Jakmile dokončím jednání s klany, udělám o nich oficiální prohlášení. Hodně jsem pátral ve starých spisech a nic nenaznačuje, že bych to nemohl udělat.“
„Dobře, je ještě něco, co o tobě nevím? Nějací další tajemní kamarádi?“ zakroutil hlavou Tom a zastavil se.
„Ne, přísahám, že teď už je to opravdu všechno. Netajil jsem je. Všechno to byla jen bezpečnostní opatření,“ zkusil jsem to mírným tónem. Už delší dobu jsem přemýšlel o tom, jak bude Tom reagovat, až mu kluky představím. Nechtěl jsem to dělat, když byl ještě člověk, a pak po jeho proměně jsme se tak rychle vydali do Rumunska, že k tomu nebyla příležitost.
„Chtěl bys je teď trochu poznat? Asi s nimi budeme trávit spoustu času, až se sem vrátíme,“ nadhodil jsem.
„Jo, jasně. Proč ne?“ pokrčil můj přítel rameny a znovu se dal do pohybu.
U Rose bylo jako vždy plno. Většina stolků byla obsazená a z jukeboxu hrál nějaký rock. Dle očekávání Georg i Nicholas seděli v jednom z nejtemnějších boxů u stěny a Cass se nakrucoval u baru vedle stříbrnovlasé ženy.
„To je Rose,“ ukázal jsem na ni, když jsme se soukali davem. „Patří jí to tady. Vede tenhle bar už spoustu let.“
„A ona je upírka?“ nadhodil Tom, když viděl, jak na ní Cass doráží.
„Zkus se podívat trochu blíž,“ poradil jsem mu místo odpovědi. Rose byla nádherná žena s opravdu krásným obličejem.
„Ona je stará,“ vypadlo z Toma, když mě poslechl.
„Ano, je. Je to Cassova životní láska. Potkali se asi před šedesáti lety a zamilovali se. Jí nikdy nevadilo, že je upír, ale když si uvědomila, že nikdy nebude chtít, aby ji taky proměnil, ukončila to. Teď jsou z nich dobří přátele, ale jak vidíš, Cassian to ani teď nevzdává,“ kývl jsem bradou ke kamarádovi, který právě líbal Rose na hřbet ruky.
„Na to, že jí je tolik, ale vypadá až moc dobře,“ všimnul si Tom. „Na první pohled bych jí tipnul tak dvacet. Jasně, na druhý tak padesát, ale stejně.“
„To Cassian,“ povzdechl jsem si, protože jsem s přítelovým rozhodnutím nesouhlasil. „On jí dává svou krev a ta ji udržuje mladou. Pravděpodobně bude žít déle než obyčejní lidé. Jistě to nevíme, protože to ještě nikdo nikdy nezkoušel.“
„Upíří krev omlazuje?“ vyhrkl Tom. To už jsme se usazovali do boxu ke kamarádům.
„Mluvíte o Rose?“ uhodl okamžitě Nicky a vědoucně se na mě pousmál. Věděl, jak moc se mi tohle nelíbí.
„Ano, omlazuje, ale na Rose to má ty nejlepší účinky. Nicholas zná někoho, kdo se z nadměrného užívání upíří krve zbláznil. Myslím si, že Cass hrozně riskuje. Nechci vidět, až se to samé stane i Rose,“ odpověděl jsem na Tomovu otázku.
„Nevíš jistě, jestli se jí to stane,“ podotkl Georg a upil ze své sklenice se skotskou.
„A ty nevíš, že se to nestane. Pokud se zabije, Cassiana to úplně zlomí,“ zamračil jsem se na něj. Hodně dlouhou dobu jsem uvažoval, že ustanovím zákon, který zakáže upírům podávat lidem krev. Jenže jsem to Cassovi nemohl udělat. Rose byla celý jeho život. Chápal jsem to o to víc, když jsem měl po svém boku Toma. Ani v nejdivočejších snech jsem si nedokázal představit, že by Tom vedle mě stárnul a já to musel nečinně sledovat a jen čekat, kdy zemře.
„Proto je Cassian vyvrženec?“ vrátil mě Tom zpátky do reality.
„Jo. Jeho rodina nepřijala, že se zamiloval do člověka,“ potvrdil jsem jeho úvahy.
„V tomhle má náš Billy největší štěstí,“ zdvihl Nicky obočí a usmál se. Pro nezasvěceného by to byl jen obyčejný úsměv, ale já spatřoval bolest v jeho očích. Ani Nicholas nemohl být s láskou svého života. Byl jí totiž Cassian.
„Štěstí?“ nechápal můj přítel.
„Ty ses chtěl proměnit. Můžeš být s ním, i přes všechny problémy,“ dodal Nicky a jeho hlas byl o poznání zahořklejší.
„No, dost kecání, ne?“ plácnul Georg dlaní do stolu. „Měli bychom začít pít. Tome, už jsi viděl Billa opilého?“
„Já se nikdy neopiju,“ bránil jsem se okamžitě. Tuhle pitomou hru, kdy mě opíjejí do bezvědomí, spolu hrajeme už řadu let. Já tvrdím, že jsem nikdy zas až tak opilý nebyl, kluci si myslí něco jiného.
„To se uvidí,“ zakřenil se Geo. V tu chvíli se k nám připojil i Cass a pořád ještě se tvářil jako zamilovaný pitomec.
„Skončil jsi?“ zvedl jsem jedno obočí a měřil si kamaráda pohledem. Nic mi na to neodpověděl, jen žduchnul do Toma, aby mu udělal místo a mohl si přisednout.
„Tak co tu probíráte holky?“ zaculil se svým typickým drzým úšklebkem.
„Zrovna jsme chtěli začít pít,“ prozradil mu Geo s nadšením a mávl na procházející servírku.
„Dobrý večer, pánové. Jako obvykle?“ usmála se na nás. „Ale u Drákulových očí, co se vám to stalo?“ vykřikla, když se pohledem zarazila na Tomovi. Bundu měl pomuchlanou a mokrou z toho, jak se s Andreasem prali, a klouby prstů mu zdobily krvavé odřeniny.
„Mírná výměna názorů,“ sklopil Tom oči a snažil se špinavé ruce schovat.
„Zlatíčko, okamžitě musíš jít se mnou,“ přešla do tykání a nasadila srdečný babičkovský tón.
Tom se nahodil rozpačitý výraz, kterým říkal, že nechce obtěžovat.
„Jen běž s Mae. Dá tě do kupy,“ vstal Cass a uvolnil tak mému příteli cestu. Ten už se nehádal a poslušně servírku následoval někam do zadní části baru.
„Jak to zvládá?“ zjišťoval Nicky, jen co byl z doslechu.
„Myslím, že dobře. Trochu jsem se bál, že bude vyšilovat, když jsem mu o vás neřekl, ale zdá se v pohodě,“ odpověděl jsem a vděčně přijal skleničku alkoholu, kterou přinesla nějaká další servírka. Nepochybně ji za námi poslala Mae, jediná upírka mezi servírkami.
„Já nemyslím nás,“ zakroutil hlavou kamarád. „Mluvím o všem. Jak zvládl přeměnu? Zvyknul si rychle? A co život na hradě? Musí to pro něj být těžké, když tam nikoho nezná.“
„Jo, dobrý. Asi dobrý,“ koktal jsem hloupě. Nevěděl jsem, co mu mám odpovědět. Tomovu proměnu jsem nějak neřešil. Prostě se stalo a jedeme dál.
„Kurva, Bille, řekni mi, že jsi ho nenechal plácat se v tom samotného,“ osopil se na mě Cass. „Pomáháš mu se přizpůsobit, že jo?“
„No, Sonja ho učí zvládat ty jeho schopnosti a taky chodí do školy, aby se učil o tom, jak to chodí. A jeho osobní strážce ho začal cvičit pro boj,“ vyjmenovával jsem náplň Tomových dnů.
„To je boží. Takže jsi ho hodil na krk Sonji, učitelům a nějakému strážci, a jinak ho necháváš, aby si tím prošel sám?“ bouchnul Cassian pěstí do stolu, až nám skleničky zavibrovaly.
„Není to dítě. Nemusí být neustále pod dozorem,“ bránil jsem se.
„Bille, ve vší úctě. Teď se chováš jako kretén,“ skočil do toho Nicholas.
„Proč? Co jsem udělal?“ vztekal jsem se.
„Spíš, co jsi neudělal? Ten kluk změnil celý svůj život kvůli tobě, a co mu dáváš ty na oplátku? Nic. Řešíš si to svoje královstvíčko a jeho jsi odložil na druhou kolej. Necháváš ho projít proměnou samotného. Víš jaký je to zásah do psychiky? Změní se ti vnímání. Tom se změnil i fyzicky, a to nemluvím o tom, že má speciální schopnosti. Máš vůbec tušení, jak to pro něj musí být těžké?“ vyčítal mi Cass.
„Běž do prdele, Cassiane. Od kdy jsi odborník na přeměnu? Jsi rozený jako my všichni. Tak mě tady nepoučuj o tom, co dělám špatně. Mám na starosti spoustu věcí. Nemůžu Tomovi každý den foukat bebíčka.“
„Běž si tam sám,“ drcnul mě pěstí dřív, než jsem vůbec stihl domluvit. „Jak já asi vím, jak probíhá proměna? Myslíš si, že jsem se nesnažil zjistit si o tom úplně všechno kvůli Rose? Byl jsem připravený tu pro ni být, dokud se se vším nesrovná. Ty máš štěstí, že si Toma můžeš nechat napořád a vůbec si toho nevážíš.“
„Kurva, nedělej z toho Cassianovu osobní věc. Do toho ti nic není,“ vrátil jsem mu bouchnutí.
„Cass má pravdu, Bille,“ vzal si slovo znovu Nicky. „Tom se musí cítit hrozně.“
„Ty aby ses ho nezastal,“ prsknul jsem.
„Ještě pořád do tebe otec hučí kvůli nástupci?“ ignoroval Nick mou krutou poznámku.
„Ano, hučí, a pochybuju, že kdy přestane,“ přiznal jsem a rozmrzele si založil ruce na hrudníku. Takhle jsem si rozhodně setkání s přáteli nepředstavoval. „Jaká je pointa?“
„Pointa? Tom z toho musí mít nervy v kýblu. Takovou dobu už jste na hradě a ty se mu nevěnuješ. Zařídil jsi mu program, aby se nenudil, jako rodič, co hodí děcko na co možná nejvíc kroužků. Neprohlásil jsi ho oficiálním partnerem a tvůj otec chce, aby sis našel holku a udělal jí pár dětiček. Po pravdě začínám toho kluka obdivovat, že to s tebou tak dlouho vydržel. Nemá žádnou jistotu. Nemá se kam vrátit a na hradě se určitě necítí jako doma. Mluvil jsi s ním o tom?“
„Kurva, co tohle to je? Nějaká psychologická poradna? Chtěl jsem si tady odpočinout od všeho, co musím řešit na hradě, a vy mi ještě nakládáte,“ přešel jsem do protiútoku.
„Hele, Bille. To, že říkáš, že budeme klan, až za čas, přežijeme. My nikam nespěcháme. Ale měl bys konečně Toma přijmout do svého života,“ pronesl Cassian hlubokým hlasem, při kterém mě zamrazilo. Moc často se nestávalo, že by mluvil takhle vážně a upřímně. Většinou bral všechno jako vtip. Zavládalo mezi námi ticho a všichni tři si mě měřili pohledy, kterým jsem se vyhýbal.
„Bille, mají pravdu,“ promluvil poprvé i Georg. Zahleděl jsem se do jeho oříškových očí a píchlo mě u srdce. Georg se nikdy nestavěl na ničí stranu. Byl ten striktně neutrální, jenž vždycky urovnával všechny spory. Nikdy se k ničemu nevyjadřoval, protože zkrátka nechal každého dělat si vlastní chyby. To, že v tuto chvíli dává za pravdu mým dvěma kamarádům, pro mě bylo, jako by na mě vylil kýbl ledové vody. Otevřel jsem pusu, že něco řeknu, když se k nám vrátil Tom.
„Všechno v pořádku?“ zeptal se a zamračil. Jistě četl nejen z našich tváří, ale také z emocí, že tu probíhala vážnější výměna názorů.
„Jasně, že jo, brácho,“ vyskočil Cassian na nohy a věnoval mu svůj megawattový úsměv, při kterém se zaculil i on. „Posaď se. Zrovna se ti chystáme totálně opít přítele.“
autor: Becs
betaread: J. :o)
Majú totálnu pravdu, som rada že to Billovi konečne niekto vmietol do tváre, pretože Tom by to neurobil. Dúfam, že sa teraz veci pohnú dopredu k lepšiemu :))
Konečně to Billovi někdo všechno takhle řekl. Jen doufám, že si to vážně vezme k srdci a něco s tím udělá, protože já sama bych se už na Tomově místě asi duševvně hroutila… Všichni tři jsou naprosto skvělí, ale nejvíce mě dostal Cass s toujeho životní láskou. To je tak krásné a zároveň tak strašně smutné… 🙁
Přesně tak děvčata Bill by se měl zamyslet a něco udělat.
Ja opat musim povedat yo iste, ale ta prepracovanost pribehu ma fascinuje. Velmi sa mi pacia zivotne pribehy chlapcov z klanu. Su naozaj krasne, smutne. Konecne Billovi niekto vmietol do tvare, ze sa Tomovi nevenuje. Naozaj. On sa vzdal uplne vsetkeho. Celeho svojho predosleho zivota. A on nie je schopny ho ani prehlasit za oficialneho partnera. Dakujem za krasny diel. A tesim sa na pokracovanie.
Myslím si, že má Bill skvělé přátele, kteří mu vždycky řeknou pravdu, a to i za cenu toho, že mu ublíží, což si myslím, že je moc dobře. 🙂 Hlavně si myslím, že Bill něco takového potřeboval slyšet a já doufám, že se nad tím zamyslí a zkusí s tím něco udělat. Já chápu, že má moc starostí s kralováním, ale na Toma by rozhodně zapomínat neměl, protože ten je tu pro něj vždycky a za každých okolností.