autor: Tina
Byl to paradox. Jen několik ubohých minut, co Bill zmizel společně se Samir v nepoznaném světě, zazvonil Tom na zvonek Billova domu. Chtěl vědět, jestli už mu to došlo, a pořádně mu to oplatit. Otevřela mu jeho mamka s úsměvem na tváři. Nahodil také milý úsměv a zeptal se zdvořile, zdali je Bill doma. Simone jej pozvala dovnitř a řekla mu, že je Bill nahoře. Gordon vykoukl z kuchyně a prohlédl si Toma. Moc dobře si pamatoval, co mu Bill řekl, ale nedal nic najevo. Jen se usmál a pozdravil ho. Tom mu pozdrav oplatil, a potom se spikleneckým úsměvem pomalu kráčel po schodech. Už se těšil, až si to s ním rozdá. Otevřel dveře a vešel dovnitř. Pokoj byl však prázdný. Rozhlédl se kolem a ušklíbl se.
„Bille, hádej, kdo za tebou přišel?“ řekl škodolibě a rozhlížel se po pokoji. Nikdo se však neozval. V pokoji vládlo hrobové ticho. „No tak, neschovávej se, nebo si tě půjdu najít,“ zkusil to ještě tak, ale nic. Nikdo se neozval. Tom si skousl ret. Tahle blbá hra jej přestávala bavit. „Bille, do prdele, vylez, už mně s tím lezeš na nervy,“ v jeho hlase už nebyla znát škodolibost, ale vztek. Ale nic se nedělo.
Tom se polekal, když se mu cosi omotalo kolem kotníku. Podíval se dolů a viděl, že to je nějaký šlahoun od rostliny.
„Kurva, co to je?“ snažil se šlahoun z kotníku dostat, ale on jej ještě pevněji sevřel. Pomalu mu postupoval po celé noze, až mu k ní přitáhl i tu druhou a omotával se kolem jeho svalnatého těla. Tom už nemohl nic dělat. Čím víc se bránil, tím víc jej šlahoun svíral.
Bylo to díky tomu, že šlahoun nestačil ještě úplně zmizet, a jakmile zavětřil další osobu, bylo jeho instinktivním tušením danou osobu přenést do země nepoznané. Byla to jen věc. Netušil, co tím způsobí.
Tomovo tělo bylo již sevřeno a on pomalu už neviděl nic. Najednou bylo ticho a tma. Pak uslyšel tichoučké tóny dětské melodie. Vše se odehrávalo podobně jako u Billa. Najednou se ocitl uprostřed lesa. Nešlo mu to na mozek, jak se sem dostal a kam zmizel pokoj a celý dům. Fascinovaně, a zároveň nechápavě se rozhlížel po lese. Uslyšel šum. Ze křoví vyběhli dva Igonoři. Tom se polekal a popadl klacek, kterým se je snažil od sebe odehnat. Způsobil tak obrovský rozruch. Igonoři začali hlasitě řvát a utíkali, co nejrychleji mohli. Tom se s klackem vydal na průzkum. Musí se nějak dostat zpět. Přece tady nemůže zůstat napořád.
Plašil mnoho zvířat tím, jak se snažil bránit. Vlci jej zahnali k jezeru, kde jej vystrašil obrovský had, který vylézal z vody. Hlava vypadala spíš jako dračí. Tom si myslel, že se asi zbláznil. Netušil, kde to je, ale snažil se odsud co nejrychleji dostat. Netušil, že narušil klid a rovnováhu mezi zvířaty a zanechával za sebou spoušť. Dostal se až do hor, kde nazdil na draky. Tohle už přestala být legrace, jelikož draci bývali dost mrzutí. Drak ostrohřbetý byl však nejhorší. Nenechal si někým cizím lézt do hnízda a snažil se Toma uškvařit ohněm na uhel. Tom se ukrýval za obrovskými balvany. Nakonec vyvázl a utekl zpět do lesa.
Den vystřídal noc a noc zase den. Tom byl unavený a hladový. Chtěl se vrátit zpět. Ukrýval se ve křoví, před zvěří, které se dost bál a ona se bála jeho.
Bill mezitím na svém černém koni, za doprovodu živlů, projížděli lesem a snažili se najít narušitele. Gerard na svém hnědém koni dohnal Billa a jel vedle něj.
„Netušil jsem, že umím jezdit na koni,“ poznamenal Bill a podíval se na červenovlasého muže.
„Myslím, že ještě o plno věcech nevíte, že je umíte,“ odpověděl mu Gerard.
„Podle Franka prý umím i šermovat. Teda neřekl to takhle a vyznělo to tak. Díky tomu meči,“ pokračoval dál.
„Samozřejmě. Křišťálový meč byl vytesaný z křišťálu, podle toho taky ten název. Má schopnost vést svého majitele. I když dotyčný s meči neumí vůbec zacházet. Má zvláštní moc. Proto je také určený jen vládcům této země. Jelikož jsou moudří a vědí, co dělat.“
„Ty si myslíš, že jsem moudrý a vím, co dělat?“ podivil se Bill a tázavě na něj pohlédl.
„Jistě. Proto jste byl vybrán a já vám věřím,“ pohlédl na něj Gery.
„Tak to není, Gerarde. Vůbec nevím, co dělat. A o mé moudrosti raději ani nemluvit. Já nejsem typ vládce.“ Koukl se na cestu, kterou měl před sebou
„Nepodceňujte se. Jste víc, než si myslíte. Časem se vše ukáže,“ snažil se ho povzbudit. Bill se pousmál.
„A prosím nevykej mi. Připadám si strašně starý. Normálně mi říkej jménem,“ koukal na něj. Gerard byl částečně zaražený. Nevěděl, jestli skutečně smí. Přece jen, je to jeho pán.
„Tak…tak dobrá,“ usoudil, že asi nemá cenu odporovat. Bill se děkovně usmál.
Zastavili koně a slezli dolů. Kolem se ozýval takový zvláštní šum. Krom vyplašené zvěře i něco dalšího. Rozdělil se každý jiným směrem. Bill vytasil meč a pomalu postupoval dopředu. Pozorně se rozhlížel všude kolem.
Tom, který byl přikrčený ve křoví, využil příležitosti a pomalu se chystal za ním jít, a poté jej klackem majznout po hlavě. Netušil však, že je to Bill. Černovlásek za sebou uslyšel malé prasknutí a prudce se otočil, míříc meč na protivníka.
Čelist mu však spadla, když ve svém protivníkovi uviděl Toma. Vykulil oči a překvapeně na něj koukal.
„Tome? Co tady děláš?“ vypadlo z něj po chvíli. Dredatý chlapec na tom byl podobně. Také překvapeně koukal na Billa.
„Já? Co tady děláš ty?“ koukal na něj, a poté se podíval na meč, který měl těsně u krku. Bill jej sklopil.
„Ptal jsem se první. Jak ses sem sakra dostal?“ nechápal absolutně nic. Jak se sem mohl dostat? Přece jen on znal cestu do tohoto světa. A teď tady byl i Tom. Nedávalo mu to smysl.
„Ve tvém pokoji mě omotal nějaká šlahoun, a pak jsem se ocitl tady. Už jsem tady druhý den. Co to je, kurva, za místo? Málem mě sežral nějaký had a drak mě chtěl uškvařit. Dále tu byla smečka vlků a nějaký mutant papouška a velkého mloka.“ Bill se musel pousmát.
„Igonor,“ opravil jej a stále se usmíval.
„Jaký Igor?“ podivil se Tom a Bill se zasmál.
„Žádný Igor, ale Igonor. Zvláštní druh.“ Vysvětlil mu.
„Pane, nenašli jsme…“ Frank nedokončil větu, když uviděl naproti Billa stát jakéhosi cizího chlapce. Byl připraven kdykoli zasáhnout. Ruku už měl raději položenou na meči. Bill to zpozoroval a uklidnil jej.
„To je v pořádku. Tohle je Tom a evidentně i náš hledaný narušitel.“ Podíval se na Toma a potom na Franka. Byl trochu klidnější, ale zato Billa začal Tomův pohled znervózňovat. Probudil se v něm ten divný pocit, co byl i před tím.
„Oni ti říkají pane?“ podivil se a ušklíbl se.
„Ano, říkají. Je na tom něco divného?“ obořil se na něj Bill.
„No docela dost věcí,“ opět se ušklíbl se a koukal na něj.
„Hele. Nic nevíš, tak se o to prosím nestarej. Myslím, že už jsem stejně na odchodu.“ Bill se jej chtěl zbavit co nejdříve.
„Vážně? A jak tedy odejdu?“ zeptal se jej a založil si ruce na prsou.
„To zařídíme. Neměj obavy. Franku, odkud se odsud dostane. Opět tím šlahounem?“ zeptal se jej.
„Ano. Stačí jen pomyslet,“ ukázal prstem na šlahoun nějaké rostliny, který pomalu vylézal ze křoví. Tom i Bill jej sledovali.
„Fajn. Tohle už zvládneš sám,“ oznámil Bill a pomalu se vydal ke svému koni. Tom šel však za ním.
„Nechej mě tady s tebou. Bude zábava,“ usmál se. Byl naivní a moc mu to nedocházelo.
„Ne. Odcházíš, zapomněl jsi?“ Bill se ani neotočil a pokračoval dál. Tom však za ním.
„Ne, to ty jsi řekl, že odcházím. No tak, Bille. Nic neudělám, přísahám.“
„Tvoje přísaha je jako kousnutí hadem, Tome. Já ti nevěřím.“ Stále byl k němu otočený zády.
„No tak, Bille. Opravdu nebudu nic dělat. Slibuju,“ doběhl k němu a chytil ho za rameno. Bill se však prudce otočil a vytasil meč. Mířil jím přímo Tomovi na krk.
„Proč bych ti měl věřit?“
autor: Tina
betaread: Janule
"Proč bych ti měl věřit?" …Třeba proto, že ho ve skytu duše miluješ? XD
DAAAAAAAL!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Tak moc skvělá pvídka!!!!!Já se z toho po*eru!!!
Len nech sa Tom bojí, svojím sposobom si to zaslúži. Ryhlo ďalej.
Úžasný..doufám,že Tom dostane aspoň trochu na čumáček 🙂 další díl prosím:-DDD
Nechápem, prečo sa Tom zrazu nechce vrátiť. Bill ako vodca je asi neodolateľný a nehovorím o Mikeym a Gerardovi no a Frank s Royom 😀 nádherná skupinka krásnych chalanov. Kto by odišiel.