autor: Lauinka
Pokojem se ozývá mocné lapání po dechu. Tom slastně polyká a při tom sjede pohledem na jeho dokonalou tvář? V mysli se mu stále honí myšlenka, co bude teď? Budou pár? Miluje jej Bill? Sleduje jeho třepotající se řasy a rty, lehce pootevřené. Zlehka se k němu sehne a políbí jej. V tu chvíli se jejich pohledy setkají a oni se doslova utápějí v tom moři čokolády. Cítí, jak se Bill ještě chvěje a i on. Ani jeden neví, co říct. Tohle mučivé ticho ukončí až Billův lehký rozechvělý hlásek.
„Děkuju…“ Špitne a nesměle se usměje.
„Ne… To já děkuju tobě, ani nevíš jak moc.“ Odpoví mu jistým hlasem a zlehka přejede prsty po jeho hebké tváři. Tom si lehne vedle Billa a zadívá se pohledem na strop. Po chvíli na hrudi ucítí šimrající prameny Billových vlasů.
„Máš mě rád?“ Špitne černovlasé stvoření tichou otázku.
„Mám tě neskutečně moc rád, Bille.“ Zlehka jej líbne do havraních vlasů, rozprostřených po celé Tomově hrudi.
Billovi na rtech hraje hřejivý úsměv. Tohle chtěl slyšet. Prsty jezdí po jeho hrudi a kreslí nějaké nesmyslné obrázky.
„Jsi unavený, Tomi?“
„Ty chceš jít spát?“ Koukne na něj.
„Nebude ti to vadit?“ Bill je vyčerpán, ale neví, zda po tak krásném zážitku dokáže vůbec usnout. I přesto, že se jeho očí klíží, na rtech se mu stále drží úsměv.
„Jistěže nebude…“ Špitne, ale to už jeho miláček upadá do říše snů. Chvíli sleduje jeho bezchybnou tvář a zlehka se dotýká jemné a heboučké kůže. Dlaněmi jej hladí, ale jen tak opatrně, aby jej nevzbudil. Pak začne ale i on sám usínat.
Ráno se jako první probudí Tom, kterého na obličeji zalechtaly sluneční paprsky. Zlehka zamžourá do toho světla, ale když se chce pohnout, něco mu v tom zabrání. Koukne se na svůj hrudník, kde ještě stále spí Bill. S úsměvem vydechne a sleduje tu dokonalou krásu. Vážně jako andílek. Vlasy jsou ještě více rozprostřeny po celém hrudníku. Vydržel by se na něj snad dívat hodiny. Nechce, aby se jeho anděl vůbec někdy probudil. Musí se pro sebe usmát. Lehce jej hladí ve vlasech a vzpomíná na včerejší noc, na to, co se mezi nimi stalo. Ani už neví, jak je to dlouho, co zjistil, že jej miluje. Nikdy by nečekal, že zrovna on, lamač dívčích srdcí se zamiluje do kluka a tím míń, že zrovna do svého bratra. Ale už by nikdy neměnil. Lehce se začne probírat jemnými vlasy, které mu protékají mezi prsty. Snaží se jak nejopatrněji to jde, ale po chvíli se hlava na jeho hrudi pohne. Bill se začíná probouzet.
„Ahoj.“ Usměju se jako první Tom a dá ruku zpátky na postel.
„Ahoj,“ odpoví rozespale Bill. Zamžourá rozespale na Toma a trochu se usměje. Zvedne hlavu z jeho hrudníku a začne si spravovat vlasy. Tomovi se ani nechce mluvit, stačí mu jen ten pohled. Je tak neuvěřitelně sladký.
„Co?“ Kouká na Toma Bill, je poněkud nejistý. Hodně nejistý.
„Nic.“ Zakroutím hlavou dredáček a nespouští z Billa oči.
„Tome, přestaň mě tak sledovat.“ Vydechne Bill a odvalí se z Tomova hrudníku.
„Jak tě sleduju?“ Otočí se Tom na bok tváří k bratrovi.
„Tak… tak… zvláštně.“ Pokrčí ledabyle rameny.
Ještě se na sebe takhle chvíli dívají, ale pak se oba rozesmějí. Ani jeden neví čemu vlastně, ale je to dokonalé uvolnění situace. Připadli si oba hloupě, protože ani jeden nevěděl, co vlastně říct. Bylo to něco nového a něco tak zvláštního. Oba potřebují čas, aby si zvykli. Důležité bylo to, že mají na co si zvykat. Tohle se rozhodně líbilo oběma chlapcům. Bill z toho byl sice trochu více v rozpacích, ale zase se konečně cítil šťastně. Bill neváhá ani na okamžik a vrátí hlavu na Tomův hrudník. Spokojeně vdechne Tomovu vůni a zavře oči.
„Ani nevíš, jak dlouho jsem si tohle přál.“ Přizná trochu stydlivě, ale už není důvod se bát nějakého odmítnutí nebo křičení. Už v tom jedou společně.
„Opravdu?“ Tom vrátí opět ruku do jeho vlasů, kde jej lehce hladí.
„Jo, opravdu. Bylo to tak těžké.“ Přizná nakonec a pohled upře nahoru na Toma. Ten se na něj usmívá jako sluníčko.
„Ani nevíš, jak těžké to bylo pro mě.“ Pohladí Billa po jemné tváři.
„Proto si začal s pitím?“ Bill neuhýbá pohledem, chce slyšet pravdu. Vědět, proč si jeho milovaný bratr s tímhle začal. Tohle téma moc Tom nechce rozebírat. Zná Billa až moc dobře, je mu jasné, že když řekne, pravdu, bude si to Bill dávat za vinu. A to jeho vina nebyla. Jeho úsměv trochu přimrzl na rtech a pohledem uhnul. „Takže ano.“ Bill sklopil oči a vydechl. Myslel si to a teď se mu to jen potvrdilo. „Neboj, zvládneme to společně.“ Usmál se opět Bill. Chytne Toma za ruku a proplete s ním jistě prsty. „Já tě v tom nenechám.“ Dodá ještě rozhodně a zavře oči.
Takhle se spolu ještě válí dost dlouho. Ani jeden nechce opustit teplo a blízkost toho druhého. Konečně to vypadá, že blýsklo na lepší časy pro oba chlapce. Akorát Tom stále bojuje se svým problémem. Zatím ve své hlavě. Kdyby jen Bill věděl, jakou neuvěřitelnou chuť má na panáka něčeho tvrdšího. Nakonec tuhle blízkost přeruší Bill, který se rozhodně uposlechnout hlas svého žaludku. Toma nechávám ležet v posteli a sám jde udělat nějakou dobrou snídani. Možná, že snídaně v posteli by mohla být jako dobré poděkování za včerejší noc. A tak se pouští do připravování vaflí s ovocem a tunou šlehačky. Také udělá dva šálky kávy, přesně jak to má on a Tom rád a vše na podtácku odnáší zpět do svého pokoje. Když ale vejde do dveří, Tom v pokoji není. Trochu se zamračí a podívá se směrem na Tomovy dveře pokoje. Položí všechno na stolek a jde k nim. Zlehka zaklepe.
„Tome? Snídaně.“ Řekne stojíc za dveřmi.
„Jo, jo hned jsem u tebe. Dobře?“ Ozve se hlas z druhé strany.
„Dobře.“ Bill se usměje a odejde zpět do pokoje, kde se svalí do postele a čeká na svého miláčka.
Kdyby tak Bill věděl, proč Tom opustil jeho vyhřátý pelíšek. Opět prohrál v boji s alkoholem. Prostě se opět musel napít. Musel uznat, že se hned cítil lépe, že mu vše přišlo ještě o kapku více růžovější a krásnější. Nenáviděl se za to, ale nešlo si pomoct. Prostě musel. Nikdy nebyl silný bojovník jako jeho bratr a alkoholu podlehl více, než si vůbec myslel. Při představě, že by se toho měl vzdát, se mu zamotala hlava. Nechtěl Billovi ubližovat, prostě to bude muset udělat tak, aby to na něm nebylo poznat. Nerad mu lhal, ale v tomhle prostě bude muset. Tom chvíli přemýšlel, na co by se vymluvil, ale potom ho napadlo se převléci do domácího oblečení a vyšel z pokoje vstříc bratrovi.
„Už jsem tady.“ Usmál se a zachumlal se vedle bratra „Jen jsem se převlékl, nemusím po celém domě lítat nahatej.“ Zasmál se, když jej Bill bedlivě pozoroval.
„Mmm, mě by to vůbec nevadilo.“ Usmál se Bill a podal tác se snídaní. „Tak se do toho pusť, snažil jsem se.“ Usmál se a lžičkou zamíchal svůj šálek kávy. Tom s úsměvem udělal to samé, a poté si k sobě přitáhl talířek s tou dobrůtkou. Milovali vafle oba dva.
„Mmm to je tak strašně dobré.“ Pochválil tu dobrůtku a Bill se musel pro sebe usmívat.
„Zítra děláš snídani ty, tak doufám, že vymyslíš něco jiného.“ Zasměje se zvonivě a odloží prázdný talířek zpátky na tácek. Tom se přes Billa natáhne a udělá to samé.
„Já jsem velice kreativní, neboj.“ Zasměje se a už ví, co přesně udělá. Nikdy nebyl žádný zdatný kuchař, ale není pro něj problém zajít do pekařství pro čerstvé a voňavé pečivo.
„Co budeš dneska dělat?“ Nadhodí Bill a sledujíc Tomovu pusu, která je snad celá olepená šlehačkou.
„Ještě nevím.“ Pokrčí rameny starší z bratrů. Bill doufal, že se teď už konečně všechno zlepší, po včerejšku. Nebo v to alespoň doufal. Přemýšlel, co by dneska mohli podniknout, ale nic jej nenapadalo. Přeci nemuseli ani nikam chodit, stačilo, když budou spolu, a to i klidně doma.
Tom cítí tu nervozitu, která se v něm stále více shromažďuje. Nechce si to přiznat, ale je to tak. Ležet takhle vedle bratra a konverzovat s ním po včerejší noci, je pro něj snad to nejtěžší, co kdy dělal. Vůbec neví, jak mluvit, co říkat. Chtěl by se chovat úplně normálně, ale to mu prostě nejde. Stále mu Bill přijde stejně sladký a roztomilý, ale on se nedokáže ani k němu sehnout a políbit jej. Něco je špatně. Snaží se to na sobě nedávat znát, ale tohle je silnější než on sám. Bojuje sám se sebou.
„Děje se něco, Tomi?“ Vytrhne jej z přemýšlení až Billův hlas. Podívá se na něj a opět se lehce usměje.
„Ne… nic se neděje.“ Protáhne se a rovnou vyleze z postele.
„Někam jdeš?“ Okamžitě se otočí na něj Bill a sleduje jej.
„Jdu jen do sprchy, dobře?“ Promne si spánky a raději rychle opustí bratrův pokoj. Ten je opět zklamaný. Vždyť mu nedal ani pusu na dobré ráno, choval se nějak divně. Určitě toho včerejška lituje. Bill se smutně dívá na dveře, kterými před chvílí Tom odešel.
To Tom v koupelně na tom není o nic lépe. Dívá se na svůj matný odraz v zrcadle a přemýšlí, proč se jednou nemůže chovat trochu normálně. Bill mu slíbil pomoc. Nakonec se rychle svlékne a vleze si pod vodu, snažíce si vyčistit hlavu a nějak se uklidnit. Jenomže alkohol v jeho krvi nekoluje anebo je ho tam příliš málo. Začíná pomalu a jistě litovat prvního dne, kdy s pitím začal. Stále si myslel, že má všechno pod kontrolou, ale už dávno nemá a je si toho vědom až teď, když už je pozdě. Touha přestat je silná, avšak jen co se objeví první abstinenční příznaky, nezvládne to a musí se prostě napít. Nenávidí se za to, ale vypadá to, že již není cesty zpět. Již teďka ví, jak tohle skončí, až vyleze ven, bude se muset znovu napít.
autor: Lauinka
betaread: Janule
Lauinko, asi je ti jasné, jak moc jsem ráda, že je povídka opět tady. Asi se zblázním radostí! Ještě Dark Side a jdu slaviiiiiiiit!♥
Je tolik smutná, přitom krásná.
Alkohol, to je něco strašného, jak s tím člověk začne, jako by se upsal ďáblu. Je mi Toma strašně líto. Trpí jak psychicky, když mu chybí lahev, tak fyzicky, abstinenční příznaky – to asi není žádná sranda!
Proč Billymu neřekl : "Miluji tě!"?
Musím jen a jen chválit popsanou atmosféru, ať už jde o paprsky slunce, probírání Billyho vlasů, či samotný Billyho roztomilý stud.
"Já tě v tom nenechám." To je sice od Billa moc krásné, ale osobně se bojím, že jen Billyho snažení nebude stačit, Tom se znovu napije, jsem si tím jistá. Jak tohle dopadne?? Bojím se jen pomyslet. Tom má velký problém!
Těším se opět na další kapitolu, stejně, jako na všechny povídky, kde jsi autorkou.♥
No ja nestacim zirat…Boze Lauiii huraa. Jasam jak pitomecek. tuhle povidku miluju a je to velice mile prekvapeni.
Je to ale tak strasne smutny ze mam co delat abych nebrecela. Ani nevim koho je mi lito vic. Jestli Toma ktery bojuje sam se sebou a ma vycitku vuci Billovi. Nebo Billa, ktery na to doplácí. Jen tezko bude verit Tomovym slovum ze ho ma rad, kdyz mu to ani nijak neprokaze. Stejne jako Ondi si pokladam jednu otazku. Proc mu nerekl Miluji te? Sakra…bylo by to hned pro Billa jednodussi. Lip by to chapal. Doufam, ze si velice rychle vsimne, ze Tom bez alkkoholu nevydrzi a neco podnikne. Nejake zasadni kroky. Nebo nejlepsi by bylo, kdyby mu o to sam Tom rekl. Kdyby prisel a rekl mu ze potrebuje pit. Ale takhle…tajne…potahne se to kdovi jak dlouho a oba budou jen nestastni. A ja s nima. Jsem nadsena je povidka back. Moje nervy budou opet na pokraji kolapsu.