Rivalové 6.

autor: Cincina

„No konečně. Nevšimla si ničeho?“ Tom podal Billovi ruku, vylezl zpod postele a lehl si do postýlky.

„Nevšimla si ničeho,“ zasmál se Tom a lehl si k Billovi.

„To, co se stalo před touhle situací, bylo fakt krásný,“ dal mu pusinku na nosánek.

„Taky si myslím, ale nepůjdeme už spát?“

,,Mohli bysme, no.“

,,Dobrou…“

Bill mu neodpověděl, protože už usnul. Tom si ho k sobě přivinul a nasával vůni jeho kůže. Tohle si užíval, dokud neusnul.

RÁNO

Jako první se probudil Bill. Chvíli se kochal pohledem na Toma, pak se oblékl, vylezl ven oknem a šel domů. Nechtěl, ale musel. Došel domů a ve dveřích stál jeho otec.

„Kde si byl?“

„To ti může být jedno! Najednou se o mě zajímáš?!“

*PLESK*

„Auuu!!“

„Budeš se ke mně chovat slušně.“ Popadl Billa a odvlekl ho do sklepa. Tam ho přivázal, pevně, aby se nemohl hýbat, a odešel pryč. Bill se rozbrečel. Nenáviděl svého otce a nesnášel sám sebe, protože se nepřinutil k tomu, aby tohle všechno řekl Tomovi.

Tom se mezitím probudil a zjistil, že se Bill vypařil. Začal šmátrat rukou po mobilu, ale nemohl ho najít. Tak vstal, koukl se pod postel, a co tam nenašel. Svůj telefon! Zavolal Billovi, ale ten to nebral a Tom si dělal starosti. Bill se k němu choval tajemně a Tom si myslel, že mu Bill něco tají.

Bill plakal. Nechtěl mít takový hnusný život. Proč musel mít tak debilního fotra?… Uslyšel známou melodii. Tu písničku si přece nastavoval na Toma! On mu volal! Fotr mu mobil zabavil, takže ho neměl. Jinak by ho zvedl a prosil Toma, aby si pro něj přijel. Otec vrazil do sklepních dveří…

„Kdo je Tom?“

„To ti může být u prdele!“

„Ty hajzle! To si ke mně nedovoluj! Co ty seš za zmrda? To si můj syn?“

„Nechci být tvým synem.“

„Dozvím se, kdo je Tom? Zase nějakej tvůj pojebanej přítel? Šukáš s ním? Proboha, proč zrovna můj syn je gay! Máš nějakou poruchu osobnosti nebo co?!“

„Jo, z tebe ji mám!“

„Však já si zjistím, co to je za hajzla.“

„Až Tom zjistí, co mi děláš, zabije tě.“

„A ty myslíš, že to zjistí?“ zašklebil se. Otočil se na patě a odešel.

Bill tam byl přivázaný asi do večeře, protože když Jorg znovu přišel, rozvázal ho. A to většinou dělával, když byla večeře. Chytl Billa za ruku a odtáhl ho do kuchyně. Tam mu dal jídlo a pozoroval ho. Bill se ve večeři vrtal, neměl vůbec hlad a takovej blivajs ani neměl v plánu jíst.

„Ty začni už jíst!“

„Nemám hlad“

„Tak běž spát!“

„Nazdar!“ sebral se a odešel do svého pokoje. Všiml si, že na okně jsou nějaké pojistky, které mu zabraňovaly otevřít okno. Raději si lehl do postele a šel spát. Aspoň nemusel přemýšlet o svém hnusném životě.

Uprostřed noci ho něco vzbudilo. Někdo házel kamínky do okna. Byl to Tom. Bill se vyřítil z postele a utíkal k oknu. Když uviděl Toma, zatočila se mu hlava. On si pamatoval, kde bydlí! Bill začal gestikulovat a Tom nechápal. Rozhodl se, že zakročí. Naznačil Billovi, aby ustoupil, vzal kámen a hodil ho do okna. Ozvala se velká rána.

„Bille, dělej, vylez ven!“

„Bacha na mýho fotra! Je to totální debil!“

Jorg se probudil. Vyběhl z pokoje a vletěl do toho Billova.

„Bille!!“ Zařval a okamžitě ho popadl za ruku a dal mu facku.

„Pusť ho, ty hajzle zkurvenej.“ Začal z venku řvát Tom. Nikdo nebude mlátit jeho Billa.

„Ale, ale… nejsi náhodou Tom? Ten hajzl, co šuká mýho syna? Vypadni, ty buzerante a na Billa zapomeň! Už ho nikdy neuvidíš!“ Odvlekl Billa z pokoje a zase ho zavřel do sklepa. Jorg pak vyšel ven před panelák, kde stál Tom.

„Kde je Bill? Co si s ním udělal?“

„Říkal jsem, že ho neuvidíš… počkej… ty seš ten zmrd, co hraje fotbal. Takže odtamtud znáš Billa…“

„No… jo.“

„Došla ti slova? Nemáš co říct? No jo… fotbalista, který je gay. To není hezká kombinace. Ale viděl jsem, jak hraješ a nejsi tak špatnej. A teď ti dám dobrou radu. Nech mýho syna na pokoji. Nebudeš se s ním stýkat, volat mu a ještě ho šukat! Zapomeň na to!“

„Tak v tomhle mi nezabráníte. Já se Bila nikdy nevzdám… Nikdy!!“