Můj svět, tvůj svět, náš svět 6.

Chytil jsem Zoe za ruku a vedl ji do koupelny.
„Je to tady tak velké, skoro, jako doma.“ Koukala kolem sebe.
„Pak ti to tady ukážu, jo? Ale teď tady počkej.“ Posadím ji na pračku. „Půjčím ti nějaké moje tričko a zítra zajedeme pro tvé věci a hračky, máš nějaké, že?“
„Mám hodně hraček i oblečení. Hlavně s Hannou Montanou.“
Povzdechnu si. Tu holku nemám rád. „Dobře… Tak tady počkej.“ Jdu do pokoje pro nějaké tričko. V tom, co má ona na sobě, nemůže chodit. Je to celé špinavé. Našel jsem nějaké tričko, které už mám malé. Vezmu ho. Kalhoty jí asi nebudou moc dobré…

„Jsem tady.“ Pousměju se. Pomůžu jí dolů z pračky, svlíknu ji a věci hodím do té krabice. Pak ji popoženu do vany, jo, mám i sprchový kout, ale ten s ní raději nepoužiju. Bylo by to tady všechno mokré. Pečlivě ji umyju, i její dlouhé vlasy. Vysuším ji a oblíknu to tričko. Má ho velké.

„Máš hlad, viď?“ zeptám se, když sedíme v kuchyni.
„Jo, mám.“ Přikývla.
„A co by sis dala?“
„Něco z McDonaldu!“ vykřikla.
„Asi jsi byla hodně dlouho s našima. Dobře, pak ti pro něco zajedu, ok? Přijede sem kamarád, pohlídá tě a já ti něco koupím. Zatím ti něco udělám sám, ok?“
„Ok.“
Vstanu a přejdu k lince. Jenže co?

„Zoe? Co máš nejraději?“
„Hranolky!“ vyhrkla. „S kečupem, tatarkou a sýrem!“ dodala a rozzářila se jí očka.
„Ok, ok…“ vytáhnu z mrazáku hranolky a začnu je dělat. Mezitím, co jsou ve friťáku, strouhám sýr, vytáhnu kečup i tatarku. Je pravda, že tohle jsem dlouho neměl. Když je to hotovo, dám to na připravené talíře a nechám Zoe, ať si tam dá od každého kolik chce.
„Kdybys už nemohla, klidně to jíst nemusíš.“ Řeknu jí.
„Jo.“ Odpověděla a pustila se do toho.

Za pár hodin, asi dvě nebo tři, přijel Andreas. Zoe jsem dal spát, byla, jak sama řekla, unavená. Sedli jsme si do obýváku a já mu všechno vyklopil. Objal mě jako nejlepší kamarád.

„Bille, je mi to líto, ale nemůžeš se teďka vzdát. Máš tu malou holčičku, musíš jí ukázat, že jsi silný.“
„Já vím, Andy, ale nevím, jestli to zvládnu.“
„Zvládneš, kdybys cokoliv potřeboval, zavolej, ok? Jsem tu pro tebe.“
„Andy, je jí osm a už chce věci z McDonaldu! Hannah Montana a podobně!“ vyhrknu zoufale.
„Kdykoliv chceš, pohlídám ti ji.“
„Vážně?“
„Jasně.“
„Co takhle teď? Chtěla jídlo z Meka.“
Andy si povzdechl. „Ok, jasně, ale mně něco tak přiber!“
„Yeah…“ zvednu se, vezmu peníze, klíče od auta a jedu.

Koupím nějaký fastfood. Cheesburger, hamburger a podobně. Taky nějaký milkshake… Vezmu si to, zaplatím a jedu zpátky. Zaparkuju před velkým domem a otevřu si. Všechno položím v kuchyni a jdu do obýváku. Najdu tam… Nikoho. Vylezu schody a v pokoji uvidím Andyho, jak hladí po vlasech spící Zoe. Usměju se.

„Jsem tu.“
Andy přikývl a zvedl se. „Je roztomilá.“ Usmál se.
„Já vím…“ sejdu schody. „Musím ji přihlásit do školy a všechno zařídit… Vůbec nevím, co a jak se dělá. Nikdy jsem tohle neřešil.“
„Bille, ty víš, že bych tu rád zůstal a pomohl ti, ale nemůžu. Musím zpátky.“ Šel za mnou. Vytáhl jsem všechno z tašky a dal jsem mu, ať si vybere. Vzal si hranolky. Nic víc nechtěl.
„Vím to… teďka jsem na všechno sám.“ Nechám jídlo jen tak ležet. Vzal jsem si milkshake a posadil se naproti němu.
„Nejsi… máš mě.“
„Ale ty jsi tam a my tu.“
„A co babička? Tvoje?“
„Bydlí daleko.“
„Umm… nějaký tety?“
„Taky.“
Andy si promnul spánky. „Kdykoliv chceš, pohlídám ji, pomůžu ti.“ Natáhl se po mé ruce a stiskl ji.
Usměju se na něj.

„No nic, já půjdu. Už bych měl vyrazit.“ Zvedl se a rozešel se ke dveřím.
Mířil jsem za ním. Mezi dveřmi jsem ho objal.

„Děkuju moc, Andy. Moc pro mě znamenáš.“
„Ty pro mě taky, mladší bráško.“ Rozcuchal mi vlasy. „Budeš v pohodě?“
„Myslím, že jo. Zbejvá mi něco jinýho?“ pousměju se.
„Ani ne. Hele, kdykoliv budeš chtít, zastav se, ok? I se Zoe, je to andílek.“ Líbnul mě do vlasů.
„Ok, vážně moc díky.“
„Není za co. Mám tě rád. Opatrujte se.“
„Vy mi tam taky.“ Zamávám mu, ale to už nasedá do auta a jede domů. Zavřu dveře, ale když se otočím, leknu se.

„Zoe, co tady děláš? Vždyť jsi spinkala…“ sehnu se k ní a vezmu ji do náruče.
„Proč odjel?“ Obmotala ruce kolem mého krku. „Hladil mě, bylo to příjemné.“
Usměju se na ni. „Jel domů. Bydlí daleko.“
„Přijede ještě někdy?“
„Určitě… pokud budeš chtít.“
Přikývla. „Chci.“

„Něco jsem tu koupil.“ Nesu ji do kuchyně. Posadím ji na židli a dám před ní velkou nabídku z meka. Viděl jsem, jak se jí rozzářila očka. „Vezmi si, cokoliv chceš, ano? Já se půjdu osprchovat.“ Jen přikývla a věnovala se jídlu. Nechal jsem ji být. Vzal si čisté boxerky a triko, osušku, zalezl jsem do koupelny. Udělal jsem to, co každý večer, Umýt vlasy, umýt tělo…

Za půl hodiny jsem vylezl a Zoe byla pořád v kuchyni. Pila colu. Přešel jsem k ní a jídlo uklidil. „Půjdeme už spát, ok? Je celkem pozdě a zítra nás čeká dlouhá cesta.“
„Můžu spát s tebou?“ zvedla ke mně pohled.
„Jasně.“
Vzala colu do rukou, seskočila ze židle a chytla se mě za ruku. Zamkl jsem dveře, pozhasínal světla a šel do pokoje i s ní za ruku.

Uložil jsem ji do postele, lehl si vedle ní. Vzal jsem jí tu colu a položil kelímek na noční stolek. Oba jsem nás přikryl a po chvíli usnula. Já hned po ní.