autor: Tina
Černovlasý chlapec se podivil. Nepochopil slova, která mu Samir řekla.
„Jak to myslíš, že budu skvělý?“ odtáhl se a podíval se na ni.
Tak, jak to myslím. Jsi hodný, všímavý. Myslím, že se dobře prosadíš jako vládce. Budou tě milovat. Zahlédla, jak se už nadechoval k další otázce, ale ona byla rychlejší a umlčela ho.
Žádné otázky. Říkala jsem, že se to dozvíš postupně. Tohle je jedna z dalších věcí. Bill pochopil a už se neptal. Pořád mu to ale v hlavě vrtalo. Jaký vládce. Copak on by mohl být vládce, a čeho? Bylo příliš mnoho otázek, na které neznal odpověď. Bill se už cítil unavený.
„Půjdu do sprchy, ok?“ Samir jen přikývla a Bill se odebral do koupelny. Cestou do koupelny potkal, Simone a viděl, jak se na něj překvapeně a zaraženě dívala.
„Co je?“ zeptal se Bill. Simone si jen tiše povzdechla a zavrtěla hlavou. Bill už to dál neřešil. Šel se osprchovat.
Když se vrátil, uslyšel z ložnice hlasy. Jeden byl zoufalý a naléhavý a ten druhý klidný a uklidňující. Byla to Simone a Gordona, ten zoufalý hlas patřil právě jí.
„Gordone, ty to nechápeš. Něco není s naším synem v pořádku. Už si zase povídá sám se sebou. Já to slyšela.“
„Ty jsi ho poslouchala. Simone!“ zamračil se.
„Já vím… ale mám o něj strach. Povídá si o zvláštních věcech. Tohle už není normální,“ rozhodila rukama.
„Simone, neměla bys ho poslouchat. Je to puberťák. Oni dělají plno divných věcí. Horší by bylo, kdyby se řezal nebo někomu ubližoval. Ale to, že si pro sebe povídá, přece ještě neznamená, že je vyšinutý, nebo že s ním není něco ok. Myslím, že kdyby ho něco trápilo, tak by nám to řekl,“ přišel k ní a objal ji. Ona se k němu přitulila a vydechla.
„Bojím se o něj. Pořád to bude můj malý chlapeček,“ koukla na něj a Gordon se jen mile usmál.
„Já vím, ale musíme se smířit s tím, že už nám prostě vyrostl,“ políbil ji na čelo a tiskl si ji k sobě.
Bill tohle všechno slyšel. Na jednu stranu byl docela zaskočen. Nepomyslel na to, že by jej někdo mohl slyšet, a už vůbec ne na to, že by jej Simone poslouchala. Nebyl však na ni naštvaný. Jeho táta to skvěle vyřešil. Byl by ho nikdy nedal, ani nevyměnil. Měl ho strašně rád. Raději se už vrátil do pokoje. Teď si připadal přesně jako jeho matka. Taky poslouchal. Je vidět, že je její syn.
Rovnou si lehl do postele. Ucítil na sobě pohled Samir, a hned mu došlo, oč jej asi chce žádat.
„Tak pojď,“ odhrnul deku a nechal dívku si k sobě lehnout. Bill se mile usmál a potom už nechal klesnout svá ztěžklá a unavená víčka.
O dva dny později
Chlapec s černými vlasy zachumlaný do teplé zimní bundy a na hlavě černou čepici, se pomalu vracel ze školy domů. Od té doby, co se u něj Samir ukázala, to bylo jiné. Tom se od něj držel zpátky. Už nebyly žádné tresty. Sem tak občas nějaká ta blbá připomínka, ale to bylo vše. Bill si razantně oddechl. Cítil se, mnohem lépe a nebyl tolik ve stresu. Už to nebylo to klubko nervů jako na začátku. Už to byl celkem duševně silný chlapec.
Dnešek byl pro něj obzvlášť dobrý. Ve škole se mu začalo opět dařit a měl doma někoho, za kým se rád vracel a kdo mu dělal společnost. Ano, Samir. Zamiloval si tu dívku. Byla to jeho nejlepší kamarádka. Rozuměla mu ve všem a připravovala jej na něco, o čem měl zatím jen poloviční tušení.
Když se vracel zasněženou cestou domů, opět narazil na toho chlapce, který mu včera pomohl vstát. Bylo to zvláštní, ale narazil na něj ve stejnou dobu jako včera.
„Dnes už se držíš na nohou?“ usmál se na něj červenovlasý chlapec s modrým kulichem na hlavě.
„Dneska už ano,“ usmál se nesměle Bill a pohlédl na něj.
„Tak to je fajn. Zatím se měj,“ mávl na něj a opět pokračoval ve své cestě. Billovi pohrával na tváři takový přiblblý úsměv. Byl zasněný a vůbec nevnímal okolí. Vyrušil jej však velmi známý hlas.
„Kdepak máš garde?“ Bill se otočil a uviděl Toma stát na zasněženém chodníku. Musel jednat rychle a přemýšlet.
„Koho máš přesně na mysli?“ zkusil zprvu dělat blbého. Tom se ušklíbl a udělal dva kroky blíž k němu. Bill zatím neustupoval. Stále byl od Toma dostatečně daleko.
„Moc dobře víš, koho myslím. To malou černovlasou zrůdu,“ ušklíbl se.
„Tome, myslím, že máš asi halucinace. Ta tvoje arogantnost ti stoupla do hlavy. Měl bys vyhledat odbornou pomoc,“ zkusil to Bill touhle cestou.
„Ne, já žádnou pomoc nepotřebuju. Ty ji vidíš taky. Já tě pozoroval. Koukáš se na to stejné místo, kde stojí i několik minut. A tiše si povídáš. Normálně by to vypadalo, že mluvíš sám se sebou, ale ty mluvíš s ní. Co je to za zrůdu, nějaký tvůj ochránce?“ ušklíbl se Tom a udělal další krok blíž k němu.
„Tak poslyš. Není to žádná zrůda! Vůbec nic o tom nevíš. Nějakým blbým nedopatřením jednoho blbce, co ti to přidělil, ji vidíš, to je vše! Takže budu rád, když mě i jí dáš pokoj. Stalo se z tebe nelítostné monstrum, Tome! Proč?“ vyjel na něj Bill. Věděl, že tohle by neměl, ale už se prostě nemohl udržet, tak to z něj všechno vypadlo. Tom jen na něj chvíli koukal a vše to vstřebal.
„Proč? Těžko říct. Možná to zapříčinilo něco a možná je to jen můj rozmar, tak si vyber,“ řekl s naprostým klidem a Bill na něj jen vyvalil oči.
„O ničem nevím, takže bych se spíš přikláněl k tomu rozmaru,“ usoudil Bill.
„No jak myslíš,“ pokrčil Tom rameny a udělal další krok až k Billovi. Byl u něj už celkem blízko a Bill začal pociťovat strach. Udělal jeden nepatrný krok dozadu.
„Nejsem si vědom toho, že bych ti něco udělal, tak co po mně sakra chceš?“ vyjekl na něj. Zvláštní bylo, že Tom stále zůstával klidný. Stále na něj koukal neutrálním výrazem. Pro Billa to bylo dost matoucí.
„Vidím, že asi nevíš. Fajn dám ti nápovědu. Co druhá třída?“ sledoval jej.
„No a co ve druhé třídě?“ Bill pátral v paměti, ale nic jej nenapadalo. Žádný důvod tohohle dění.
„Pořád nic?“ Tom si dal ruce do kapes a sledoval přemýšlejícího Billa. Ten jen zavrtěl hlavou.
„Říkal jsem to. Tome, máš halucinace. Nic se přece nestalo,“ řekl Bill. Už jej tohle nebavilo. Měl z Toma strach. Nevěděl, co může od něj čekat, a potom se otočil a vydal se rychlým krokem domů.
„Jen přemýšlej, třeba ti to někdy dojde,“ zavolal na něj Tom, a poté se už vydal svou cestou.
Bill seděl u svého notebooku a surfoval po netu. V myšlenkách byl ale u Toma. To, co se stalo odpoledne, mu nedalo spát a musel na to pořád myslet. Snažil se přijít na to, co udělal. Teda pokud něco vůbec udělal.
Nechej tomu čas. Třeba na to potom přijdeš. Bill se otočil na židli a pohlédl na dívku sedící v křesle. Asi to bylo její oblíbené místo, protože tam seděla dost často.
„Já to ale nechápu. Nevím, co jsem udělal a nechápu, proč je na mě takový, proč zrovna na mě?“ povzdechl si.
autor: Tina
betaread: Janule
konečně další dílek :3*
Zaujimavé…..moc mě zaujímá co tak strašně zlé Bill vyvedl…..ale inak supr povídka a těším se na další dílek
Záhladné,ja chcem vedieť čo tým Tom myslel a to hned prosím.
no to som teda zvedavá čo Samir plánuje, čo myslela tým vládcom a tak.. a čo vyviedol Bill že ho Tom tak neznáša.. teším sa na pokračko 🙂
Jsem zvědavá co tak strašnýho Bill udělal,že je Tom teď takovej:( těším se na další díl:))))
Dobrý, jsem zvědavá co mu provedl.Úžasná povídka!Těším se na další dílek 🙂
Čo také hrozné mu mohol v druhej tride urobiť, aby si zaslúžil znásilnenie a bitky a ten hrozný šikan? Nemyslím si, že sa toto všetko dá ospravedlniť.