A mess it grows 18.

Přiznání

„Gustave, nemůžu uvěřit, že to vůbec říkám…“ řekl Bill a nevěřícně kroutil hlavou. „…Ale já mám Toma vážně rád.“

Gustav se zadusil lokem vody, až celý zrudnul. „Cos to řekl? Promiň, ale znělo to, jako že máš rád Toma! Tom, ta třídní děvka, kterou tak nenávidíš? Víš, kterého myslím!“

Bill pokrčil rameny. „Vážně je ke mně otevřený, a jsme spolu dost často. Prostě si nemůžu pomoct. Jsem s ním šťastný. On je víc než sázka nebo jen kamarád. Taky mám problém to všechno najednou pochopit, ale opravdu se to děje.“

„Nemůžu tomu uvěřit,“ řekl Gustav, zíral na Billa, jako by se zbláznil.

Bill se rozpačitě usmál. „Nevím. Já taky ne, ale… jsem šťastný.“

„Takže je po sázce?“ zeptal se Gustav, postrkoval kousek jídla po svém talíři, pozvedl na Billa obočí.

„Tak to sakra ne! Jen už to není ta hlavní věc, o kterou v tomhle vztahu jde.“ Vykřikl. „A mimo to, vyhrávám! Neno, jdu si pro tebe!“

„A můžeš tam vzít Toma s sebou na rande!“ smál se Gustav a poplácal ho po rameni. „Wow, myslím, že jsem právě prodělal šok. Zrovna jsi přiznal, že máš rád Toma. Super kurvu! No to mě poser.“

„Okej, můžeš už konečně sklapnout!“ řekl Bill a vzal si kousek hrušky.

„Už tě šukal?“

Teď byl na řadě Bill, aby se začal dusit. S kašláním a prskáním se mu podařilo zachrčet zděšené „Ne!“

„Je to divné, žít s tím, že tvůj přítel už ojel tolik jiných lidí?“

Bill si přehnaně dlouho lokl vody, až si nakonec drsně odkašlal. „Nevím. Snažím se na to nemyslet. Nevytahuje to, takže to není problém.“

„Takže jste se k tomu ještě nedostali?“ zeptal se Gustav. Pochybnosti mu přeběhly po obličeji, říkaly, že si myslí, jak nemožné musí být, trávit tolik času s Tomem a nic s ním ještě nemít.

Bill nadzvedl své propíchnuté obočí. „To neříkám…“

„Oh můj Bože! Cos udělal?!“ zapištěl Gustav a pevně chytnul Billovu paži.

„Nelíbám a neříkám.“ Řekl Bill a uličnicky se usmíval. „Nebo v tomto případě, nekouřím a neříkám.“ Pousmál se nad svým vlastním vtípkem, jeho cool chování však sláblo.

Gustav zatahal za jeho ruku, zalapal po vzduchu jako ryba na souši, oči měl rozšířené jako mlýnská kola. „Děláš si srandu?“

Bill pokývl hlavou. „Okej. To je všechno, co ti řeknu.“

„Kurvadrát! Bylo to dobré? Líbilo se ti to? Vykouřil tě taky?“ ptal se vzrušeně.

„Sklapni!“ zasyčel a oči se mu stáhly do malých škvírek. „Lidi tě uslyší!“

Gustav se smál a lehce Billa bouchnul po ruce. „Ty jedna malá kurvičko! Neměl jsem ani ponětí, co v tobě je!“

Bill zvedl oči v sloup, ignoroval Gustava po zbytek oběda, ale ve skutečnosti se cítil hrdě.

Všechno do sebe zapadalo.

***

„Řekni mi všechno!“ zalapal po dechu Georg, dlaněmi praštil o stůl a opřel se zpátky do opěradla.

Tom nepohodlně pokrčil rameny. Doopravdy nechtěl říct Georgovi o Billovi, a co spolu dělali, ale Georg to z něj vytáhl po 20 minutách intenzivního výslechu a prošení.

„Byl takhle napoprvé dobrý?“ Georg byl zvědavý, nakláněl se co nejblíže.

„Byl skvělý.“ Odpověděl jednoduše Tom, hrál si s propiskou mezi prsty.

„Co, žádné vychloubání? Žádné vytahování?“ Georg vypadal zmateně a trochu zděšený.

„Ne-e,“ vydechl Tom a zalovil pro svůj zápisník.

„Vyhráváš sázku!“ řekl Georg, snažil se dostat z Toma nějakou odezvu, něco víc než znuděný, lhostejný výraz.

„Jo, asi vyhrávám.“ Řekl nevzrušeně. „Říkal jsem to.“

„Bože,“ Georg se posadil zpátky do židle, zíral na něj nevěřícně. „Bill se ti vážně dostal do hlavy, co?“

„Není to to, co by obvykle přítel dělat měl?“ zeptal se Tom, odpovídal Georgovi na otázku další otázkou. Než mu Georg stačil odpovědět, Tom se postavil. „Mám se teď setkat s Billem, ale pak mi můžeš zavolat a domluvíme se, kdy budeme zkoušet s kapelou.“

Georg bezradně přikývl. „Co se to s tebou sakra stalo, Tome?“ zeptal se nahlas, potřásl nevěřícně hlavou.

***

„Tomi!“ zavolal Bill a běžel za ním.

Tom se zastavil a zamával mu, když uviděl Billa běžícího k němu.

„Mluvil jsem s Gustavem! A souhlasil!“ řekl Bill nadšeně, mezi slovy lapal po dechu, záměrně vynechal tu část s jejich rozhovorem.

Tom se lehce usmál, očima se vyhýbal těm Billovým nadšeným. „Georg taky souhlasí! Teď už si musíme jen najít čas, kdy se všichni sejdeme. Geo mi později zavolá a dá mi vědět, kdy se mu to hodí.“

Bill se na Toma tázavě podíval. „Hej. Jsi v pořádku?“

Tom přikývl, ale nic neřekl. Byl rozpolcený, zmítaný vlastní vinou a cítil se úplně na hovno, jen nevěděl proč. Trápilo ho to celou noc, drželo ho to vzhůru, převaloval se a házel sebou. Čím víc myslel na Billa, tím hůř se cítil.

„Vypadáš… unaveně,“ řekl Bill a přejel nehtem po kruzích, co měl Tom pod očima.

„Moc dobře jsem nespal. Jsem v pořádku, Bille,“ odpověděl Tom, zachytil Billův prst svým a stiskl. „Chyběls mi. Moc jsem tě dneska neviděl.“

Bill lehce naštvaně pokrčil rameny. „To všechny ty maturitní sračky, co musíme dělat! Čepice a taláry a ostatní věci. Tak otravné! Nemůžeme prostě dostat ten blbý kus papíru a jít? Proč tam musí být i ta nesmyslná ceremonie?“

„Nemám ponětí, Bille, ale souhlasím. Je to naprosto nesmyslné.“

„Takže,“ začal Bill, houpal jejich rukama tam a zpátky. „Kdy je nejlepší čas pro zkoušku kapely?“

Tom se nemohl ubránit úšklebku nad tím vzrušením v Billově hlase. „No, Georg pracuje obvykle v pondělí, středy a pátky, ale v ostatní dny by to šlo.“

„Aa, okej. Gustav může kdykoliv. Proč se teda nesetkáme teď v úterý? Až Georg zavolá, můžeš se ho zeptat, jestli by mohl přijít kolem čtvrté.“ Rozhodl Bill.

„Ty jsi z toho hodně nadšený, že?“ smál se Tom.

„Ano! Vždycky jsem chtěl být ve skupině.“ Zapištěl Bill.

„Jsi rozkošný.“

„Snažím se.“

„Daří se ti to.“

***

„Okej, takže myslím, že jako první se musíme rozhodnout, co budem zkoušet hrát nejdřív.“ Řekl Bill, seděl na bedně v jejich garáži, převzal iniciativu, aby se to rozpohybovalo.

„Co takhle Fix You?“ navrhnul Tom. „Všichni tři to známe a Gustave, to můžeš navázat na nás.“

Gustav přikývl, trochu se začervenal. Naposledy, kdy na něj Tom mluvil, bylo, když mu říkal, aby se ohnul a připravil na šuk jeho života.

A měl chlapec pravdu…

Tom se jemně usmál, dobře si pamatoval jejich setkání. Gustav, jeden z těch tichých, dokud nenarazil na to správné místo. Pak začínal být celkem hlasitý. Tom potlačil úsměv a obrátil se, zvedl kytaru, přehodil si ji přes ramena a nastavil popruhy.

Setkat se poprvé, až na několik výjimek, šlo celkem dobře. Každý se zdál, že má vůči ostatním pozitivní postoj, a doufali, že jejich skupina by mohla mít šanci, kdyby pracovali dost tvrdě.

Po pár hodinách společného hraní se jim podařilo sehrát jeden nebo dva songy, a cítili se dobře díky svým hráčským schopnostem, a protože se naučili, co by každý měl na sobě zlepšit.

„Víš,“ řekl Georg, když sbalil basovku. „To nebylo tak úplně hrozné! Dost jsme se zlepšili, mohli bychom hrát na maturitních večírcích. Možná dokonce jako placený koncert.“

„Každý má rád živou kapelu…“ dodal Gustav, točil s paličkami ve svých rukou, dvakrát dupnul na basový pedál.

„A nejsme hrozní. Myslím, že máme šanci, když na tom tvrdě zapracujeme. Dokážeme to!“ Bill tleskal a poskakoval kolem, vůbec se nezabýval přípravami a doladěním.

Tom si stáhl Billa na klín, smál se a obtočil své ruce kolem jeho úzkého pasu.

Georg a Gustav se usmáli, ani jeden nebyl zvyklý vidět Toma a Billa, jak jsou k sobě něžní, a oba se rozhodli, že je nejvyšší čas odejít. Řekli rychlé čau, zamávali a společně vyšli ven. Když vyšli z garáže, podívali se na sebe a zamrkali.

„Nejsou oni prostě sladký pár?“ řekl sarkasticky Gustav, pohodil hlavou jejich směrem.

„Jsou. Je to na nic.“ Souhlasil Georg a potřásl hlavou.

„Bill fakt zkrotil Toma, co?“ zeptal se Gustav, usmíval se nad svým vlastním malým tajemstvím.

„Jo, trochu. A Bill je k Tomovi taky docela otevřený… že?“ odpověděl Georg, taky se široce usmíval.

Oba chlapci se na sebe na okamžik podívali podezřívavě, divili se, co by tím ten druhý mohl myslet. Nakonec se Gustav rozesmál, zrušil to napětí. „Jsou úplně jiní. Uvidíme se zas někdy po škole, Georgu.“

Georg mu zamával zpátky, potřásl hlavou a ušklíbl se.

Kdyby jen Gustav věděl…

***

„Víš,“ řekl pomalu Bill, přejel prstem po vrcholku Tomovy hlavy. „Byl jsi neskutečně sexy s tou kytarou.“

„Opravdu?“ uvažoval Tom, lehce třel Billova stehna.

Bill vážně přikývl. „Jo. Sotva jsem to ustál. Možná bys příště mohl hrát nahoře bez. To by se mi líbilo.“

Tom přistoupil na jeho hru, ušklíbl se. „To mi je jasné. Ale Georg a Gustav by se mohli přestat soustředit. A už tak to kazí dost, i bez rozptylování!“

Bill se na něj zazubil, přejel prstem po jeho spodním rtu.

Tom vzal Billův obličej do dlaní, obdivoval Billovu vyspělost. „Víš,“ řekl a pohladil jej polštářky prstů na palcích po tvářích. „Mám tě rád.“

Bill se usmál a jemně ho políbil. „Já tebe taky.“

Tom Billa lehce odstrčil. „Ne, vážně tě mám rád. Víc než kdy koho jiného.“ Přiznal. Ve svém srdci si uvědomil, že dostat to, co od Billa ve skutečnosti chtěl, a opustit ho bude mnohem těžší, než se kdy zdálo. Možná ho ani neopustí. Možná, že by se mohl trošku zdržet a zůstat s Billem.

Ale proč by to chtěl dělat?

Ledaže by to, co řekl, myslel vážně. Opravdu měl Billa rád.

A hodně.

Tom spojil jejich rty dohromady, vytlačil z mysli všechny myšlenky na cokoliv jiného, než na to, že ho Bill líbá. Billovo tělo se nějakým způsobem otočilo, nohy rozkročil kolem Toma tak, že se jeho boky opíraly o Tomův rozkrok.

„Bille…“ zavrněl bezmocně Tom, jeho ruce sjely dolů, aby stiskly Billův zadeček.

„Hmmm?“ zahuhňal Bill, jemně sál Tomův krk.

„Chci tě…“ zasténal Tom, ignoroval ty otravné myšlenky v hlavě.

„Můžeš mě mít,“ zašeptal Bill, sápal se po jeho hřejivém těle.

Tom ožil, odtáhl se. „Cože?“

„Polib mě, Tome.“ Rozkázal mu lehce Bill, oči mu ztmavly.

Tom natiskl jejich rty k sobě, vkradl se jazykem do Billových úst. Bill začal divoce tahat za Tomovy kalhoty, snažil se je co nejrychleji sundat.

„Bille!“ zakřičela jeho matka před garáží. „Potřebuju, abys mi s něčím pomohl, miláčku!“ Bill se zamračeně odtáhl. „Sakra fix, mami!“ zanadával a seskočil z Toma. Tom zasténal a upravil se.

„Budu hned zpátky.“ Řekl omluvně Bill, postavil se na nohy a taky se upravil.

„V pohodě, Bille. Stejně bych už měl jít domů.“ Řekl, vtiskl mu malou pusu a zamával.

Bill vypadal na chvíli zklamaně. Tom si toho všiml a přitáhl si ho ještě pro jeden polibek. „Zavolám večer?“

„Dobře. Čau, Tome,“ odpověděl Bill a konečně se usmál.

Bill cítil, že s Tomem něco je. Nebyl tak žádostivý, jak by si Bill přál. Bill se na něj tady vrhnul, a on se rozhodne, že půjde domů? Zdál se trochu odtažitý, ale Bill to po chvilce uvažování hodil za hlavu s tím, že byl nejspíš unavený. Ve škole teď měl Tom dost stresu, a to si neuměl představit, co musí mít doma.

Bill vytáhl mobil a napsal krátkou zprávu. <3 Dneska jsem se dobře bavil, jako vždycky. Díky, že sis našel cestu do mého života. Teď už si ho bez tebe nedokážu představit.

Tom cítil, že mu vibruje telefon. Otevřel ho, přečetl si zprávu a usmál se. Bill se změnil.

Odepsal mu krátkou zprávu, mumlal si pro sebe: „Bille, ty vlezdoprdelko…“ Zmáčknul Odeslat a pokračoval v cestě domů. Když mě všichni ostatní zklamou, vím, že se na tebe můžu obrátit. Děkuji, Bille. Jsi nejlepší. <3

Opět cítil tíhu strachu, co na něj dopadá. Tentokrát to nemohl potlačit tak lehce. Bill si nezasloužil zrovna jeho. Nebyl ten nejlepší. Vůbec ne.

Všechno, co pro něj Bill je, byla sázka. Měl ho rád, ale to bylo vše. Šel do hry s tím, že vyhraje, a už téměř cítil výhru.

Proč byl stále moc měkký na to, aby už dal ten konečný gól?

Proč mu zrovna teď narostlo srdce?