autor: Holly-EnD.
Tak jo… opět po delší době, ale cítím se dobře, že jsem se zas probojovala o kus dál. 🙂
Co říct o tomhle dílu… chvílema bylo těžký psát, ale snad se to povedlo. 🙂
Tak přeji příjemné čtení. 🙂
PS: Někde je tam hozená písnička i s textem… jo a možná si jí budete muset pustit dvakrát… tenhle díl je trochu delší než jsem původně zamýšlela. 😉
Holly-EnD.
BILL
Když jsem otevřel oči, zjistil jsem, že stále ležím na koberci. Já jsem tu usnul? Překvapeně jsem se rozhlédl. Nejdřív mi padl pohled ven z okna. Po zahradě se rozléhal stín tohohle baráku, což mi napovědělo, že slunce už se přehouplo na druhou stranu a že bude už tak pozdní odpoledne.
Nemohl jsem uvěřit, že jsem spal tak šíleně dlouho.
Nadzvedl jsem se na loktech s plánem kouknout, kde mám mobil, ale spatřil jsem vedle sebe Toma.
Nespal. Oči měl doširoka otevřené a hleděl na mě.
„Ahoj.“ Usmál se. Překvapeně jsem zamrkal.
„Jak… jak dlouho už tu takhle ležíš?“ zeptal jsem se ho. Kouknul se na hodinky na své ruce.
„Čtyři hodiny…“ vydechl a ruku zase spustil. Co?! Ležel tu vedle mě čtyři hodiny jen tak?
„Já jsem asi usnul…“ promnul jsem si čelo ve snaze přijít na to, jak to, že jsem se nevzbudil dřív.
„Jo…“ vydechl znova a pořád se přitom tak spokojeně usmíval.
„Co…?“ začal jsem se nejistě usmívat a zastrčil si vlasy za ucho. Pokrčil rameny a vztáhl ke mně ruce, aby mě objal.
Okamžitě jsem roztál a přitulil se k němu.
„Děje se něco, Tome?“ zamumlal jsem mu do hrudi, protože jsem si nebyl tak úplně jistý, o co tu právě teď jde.
„Ne…“ řekl tiše a políbil mě do vlasů. „Nic se neděje…“
Chvíli jsem jen tak ležel v jeho objetí, když jsem si vzpomněl na náš rozhovor, který ještě neproběhl, přestože by měl.
Zapřel jsem se rukama o zem a trochu se nadzvedl, abych na Toma viděl.
„Víš… vlastně je tu něco…“ zamumlal jsem opatrně.
„Co…“ zeptal se ostražitě a posadil se. Taky jsem se musel posadit, když se mi natlačil do osobního prostoru.
Začal jsem nervózně žmoulat látku na svých pyžamových kalhotách.
„…musíme si promluvit…“ šlo to ze mě jak z chlupatý deky. „Víš… já si nemyslel, že to dítě není tvoje… Věděl jsem to…“ zamumlal jsem a pokusil se o omluvný úsměv.
Tom se zamračil.
„Jak jako…?“
„Tome… možná jsem ti to měl říct dřív, ale nikdy mě to nenapadlo… já…“
„O co de, sakra?“ začínal být nervní.
„Jsi neplodný.“ Vyhrkl jsem. „Oba jsme neplodní…“ dodal jsem potom, a ačkoli jsem měl sto chutí dívat se třeba z okna nebo prostě kamkoli jinam, nemohl jsem od jeho tváře, čekajíc na reakci, odtrhnout pohled.
Tomova tvář zkameněla. Pohled mu ztvrdnul a mně bylo hrozně. Tak hrozně, jako bych právě někomu vyrval kus srdce a nechal ho necelého. Nebo jako bych někoho říznul, jen proto, abych viděl, jak krvácí.
Bylo to na nic.
„Ale to přece nevadí, Tome. Chci říct, co…“
„Nech toho!“ zarazil mě.
„Tome…“
„Prostě toho nech…“ zamumlal ztěžka a zadíval se na koberec. Zaraženě jsem zůstal zírat na jeho tvář, která pozbyla jakékoli mimiky.
Neptal se, jak to vím. Nezačal nic o tom, že kecám a tak. On mi prostě… uvěřil…
Najednou se prudce zvednul a odcházel. Zvedl jsem se a šel jsem za ním.
Myslel jsem, že jde jen dolů nebo tak, ale místo toho zamířil do předsíně. Tam sebral klíče a bundu a vycházel z bytu.
„Počkej, kam jdeš?“ zamrkal jsem překvapeně. Ve dveřích se zastavil.
Skýtal se mi pohled na jeho svěšená ramena a povadlý postoj.
Už jsem se zmiňoval, že mi bylo hrozně? Tak teď mi bylo ještě hůř.
„Myslím… asi se půjdu projít… na chvíli…“ řekl a pak prostě odešel.
Tři hodiny jsem pochodoval po bytě s hrnkem kávy. V jídelně jsem našel plný talíř mých oblíbených francouzských toustů, což mou ponurou náladu rozhodně nevylepšilo.
Sedl jsem si na opěrku sedačky a zadíval se na naše fotky. Na naše úsměvy. Na jeho úsměv. Vzpomněl jsem si na to, jak moc miluju tenhle úsměv…
Možná nejsem tak dobrý člověk, ale v tuhle chvíli jsem si přál ho prostě obejmout…
I wanted you to know
I love the way you laugh
I wanna hold you high and steal your pain away
I keep your photograph;
I know it serves me well
I wanna hold you high and steal your pain
I love the way you laugh
I wanna hold you high and steal your pain away
I keep your photograph;
I know it serves me well
I wanna hold you high and steal your pain
Because I’m broken when I’m lonesome
And I don’t feel right when you’re gone away
And I don’t feel right when you’re gone away
——————
Chtěl jsem, abys věděl,
že miluju ten způsob, jak se směješ.
Chci tě sevřít a ukrást tvou bolest pryč.
Držím tvou fotku;
vím, že mi slouží dobře,
Chci tě sevřít a ukrást tvou bolest.
že miluju ten způsob, jak se směješ.
Chci tě sevřít a ukrást tvou bolest pryč.
Držím tvou fotku;
vím, že mi slouží dobře,
Chci tě sevřít a ukrást tvou bolest.
Protože jsem zlomený, když jsem osamělý.
A necítím se dobře, když jsi odešel…
Tom se dlouho nevracel. Dělalo mi to čím dál tím větší starosti. Telefon si s sebou samozřejmě nevzal, takže jsem mu ani nemohl zavolat.
Rozhodl jsem se proto, že se po něm půjdu radši podívat.
Venku už se pomalu stmívalo a začínala být zima. Oblékl jsem si bundu a kolem krku si uvázal šátek.
Chodil jsem dlouho, než mě vlastní pomatené kroky dovedly na cestu k malému lesíku pár kilometrů od našeho bytu.
Někdy jsme tam s Tomem dřív chodili, ale to už bylo hodně dávno.
Byl už jsem utahaný z věčný chůze a rozhodl jsem se zajít na naše oblíbené místo na seníku na kraji lesa.
Příliš mě nepřekvapilo, že když jsem tam přišel, byl tam Tom.
Neotočil se, když jsem vešel. Jako by věděl, že jsem to já.
„Hey…“ pozdravil jsem ho tiše.
„Ahoj…“ odpověděl ještě tišeji a dál koukal škvírami dřevěné stěny ven.
Sedl jsem si vedle něho.
„Dlouho ses nevracel…“ automatiky jsem odpověděl na otázku, která nebyla položená.
„Jo…“ houkl.
„Tome… nechci, aby tě to trápilo…“ začal jsem křehce, ale okamžitě mě zarazil.
„Prosimtě přestaň. Nemusíš se mi snažit namlouvat, že je to v pořádku. Připravil jsem tátu o tu radost z vnoučat… a máma… vím, že si všichni myslí, že na ní už nesejde, když je mrtvá, ale mně to tak nepřijde… Věděl jsem, že jako brácha nestojim za nic, ale že jako syn budu ještě horší…“ pak zvednul hlavu ke stropu. „Děkuju, bože, žes mě vůbec nechal dýchat!“ štěkl.
Dostal jsem pocit, že mi v hlavě explodovala jaderná elektrárna. Měl jsem chuť mu jednu vrazit.
„Di do hajzlu!“ štěkl jsem taky. „Myslíš si, že si jejich jedinej syn, že jsi je zklamal jenom ty?! To sis vážně myslel, že nejsem ani trochu chlap?!“
„Hele… já nevim… byl jsi vždycky…“ vykoktal překvapeně, jak nečekal takový vzplanutí.
„Nejsem žádná tvoje podělaná ségra, ty chudáku!“ zakřičel jsem na něj. „Aspoň se přestaň tak litovat… A co se těch vnoučat týče, tak o tu jsi je připravil, už když ses dal dohromady se mnou… protože pokud sis ještě nevšiml, moje tělo není sestavený k porodu dítěte! Jsem kluk, kurva!“ chytil jsem ho za bundu a zatřásl s ním.
Tom se naštval. Můj proslov ho nastartoval a dal mu zelenou k agresi.
Chytil mě pod krkem.
„Jo! Ty si kluk! A taky budeš kluk navždycky, ale já bych měl být chlap! Moje spermie sou na nic! Jak můžu být chlap, když sou ty malí hajzlíci ochrnutý! Do jednoho!“
„Chlapem jsi přestal být ve chvíli, kdy jsi začal šukat vlastního bráchu!“ plivl jsem mu do obličeje jedinou věc, kterou dneska nejspíš vůbec nechtěl slyšet.
Obličej mu zrudl. Strčil do mě tak prudce, až mě to povalilo na záda.
Začal se po mně sápat a nepříliš šetrně ze mě strhával oblečení.
Dobře no… možná jsem nebyl moc chápavý k jeho momentálnímu citovému rozpoložení a neměl jsem na něj hned tak útočit, ale sakra… proč jsem nikdy nebyl schopen toho litovat jako on? Možná jsem se necítil dost silný…
A možná proto, že jsem jeho agresi způsobil já, tak jsem tam jen ležel a nechával ho, aby mě takhle brutálně svlékl a vzal si mě jako děvku, protože přesně to jsem věděl, že bude následovat.
A protože jsem věděl, že Tom si teď potřebuje prostě dokázat, že i když jeho spermie nezmůžou nic, on není takový. Že bez jejich pomoci není o nic míň chlap.
A já byl ochoten obětovat svůj zadek (původně jsem měl na mysli jen ten metaforickej zadek, ale když už to tak sedlo…) pro to, aby mu bylo líp.
A když mě pak přetočil na záda a donutil mě si vlastně kleknout i lehnout najednou, zůstal jsem hrudí jen bezmocně ležet na seně a přemýšlel, jestli jsem vážně odhodlanej, nechat ho zajít tak daleko. A to jsem byl…
Byl jsem naprosto ztracenej ve vlastní otupělosti, že jsem se dokonce zapomněl stydět za to, že tu jen tak ležím a vystrkuju na něj zadek.
Jen jsem se zhluboka nadechl, když mi tam ledabyle strčil nasliněné prsty, aby mě připravil na to, co přijde.
Zalapal jsem po dechu, když mi zasunul špičku svého penisu do konečníku. Snažil jsem se uvolnit, abych zmírnil bolest, ale nebylo to tak snadné, jak jsem si představoval. Nebylo to vůbec dobré, ale bylo mi to jedno. V tuhle chvíli jsem si nepřál naprosto nic… Jen to, abych Tomovi vrátil část mužství, o kterou přišel.
Bylo mi to jedno i ve chvíli, kdy mě popadl za vlasy a zprudka do mě přirazil. Vykřikl jsem tou náhlou bolestí. Tím, jak jsem nebyl připravený na tak obrovský tlak v mém těle.
Roztřásl jsem se a zůstal naprosto ochromený ležet. Zpod přivřených víček jsem mohl vidět obláčky páry, které my vycházely z úst následkem mrazivé noci, která přišla tak najednou.
Postupně jsem přestal vnímat bolest, jak do mě nešetrně přirážel. Nevzpomenu si, jak dlouho to mohlo trvat…
Po tom všem jsem zůstal jen vyčerpaně a bezmocně ležet na seně. Byl jsem nahý a roztřesený. Vnímal jsem jen, jak si Tom vedle mě urychleně obléká to, co ze sebe předtím sundal.
Ztěžka jsem se posadil a sledoval, jak odchází ven.
Přetáhl jsem si přes sebe mikinu a bolestně vyšel ven za ním. Přitom jsem se snažil ignorovat, jak mi jeho lepkavé sperma stéká po stehnech.
„Nemáš kapesník?“ zeptal jsem se ho polodechem. Teprve teď jsem se mohl pořádně nadechnout.
„Ne…“ zamumlal a zíral do temného lesa. Jako by nad něčím přemýšlel. Jen tam prostě tak stál s rukama v kapsách.
„Ale já potřebuju kapesník…“ vyhrkl jsem, protože to teplé semeno, stékající mi po stehnech, mě začínalo doopravdy štvát.
Tom se ani nepohnul. Zarazil jsem se a zadíval se stejným směrem do šumivého nočního lesa jako on.
„Nejsi špatný člověk, Tome…“ řekl jsem tiše a zezadu ho objal. Přitiskl jsem se na jeho záda a snažil se ho vnímat. Doopravdy vnímat. Chtěl jsem utišit jeho bolest, zahnat jeho strachy. Chtěl jsem utišit svou bolest…
Tom se najednou otočil a taky mě pevně sevřel. Zhluboka se nadechl a rukou si zakryl obličej.
„Mrzí mě to…“ řekl nakřáplým hlasem, jak kdyby přemáhal slzy. „Tohle jsem nechtěl…“ zlomil se mu hlas.
Přitiskl jsem se k němu co nejvíc.
„To je dobrý, Tome… nic se neděje…“ zašeptal jsem a opřel si hlavu o jeho hruď… „Je to dobrý…“
Život je dobrá škola. Nic vás nenaučí tak dobře a drsně jako život. A že my se měli co učit. A vážně jsme chtěli bojovat…
The worst is over now and we can breathe again
I wanna hold you high, you steal my pain away
There’s so much left to learn,
and no one left to fight
I wanna hold you high and steal your pain
I wanna hold you high, you steal my pain away
There’s so much left to learn,
and no one left to fight
I wanna hold you high and steal your pain
‚Cause I’m broken when I’m open
And I don’t feel like I am strong enough
‚Cause I’m broken when I’m lonesome
And I don’t feel right when you’re gone away
—————–
To nejhorší je teď za námi a my můžeme znovu dýchat.
Chci tě sevřít, kradeš mou bolest.
Je toho tolik k učení
A nikdo neodešel bojovat.
Chci tě sevřít a ukrást tvou bolest.
Protože jsem zlomený, když jsem otevřený
A necítím se dost silný.
Protože jsem zlomený, když jsem osamělý
A necítím se dobře, když jsi odešel pryč…
autor: Holly-EnD.
betaread: Janule
Minulý diel bol krásny a možno aj preto ma teraz tak prekvapil smer akým sa to v tejto časti uberalo. Musím priznať že má Tomova reakcia naozaj nemilo prekvapila. Asi toto moc neviem pochopiť lebo nie som chlap ale aj tak by Tom žiadne deti nemal keď je s Billom, vlastne toto Bill aj hovoril. Proste nechápem prečo sa tak strašne naštval a hlavne prečo Billa potom tak surovo prefikol. Čo on za to môže? A Bill ešte ako skvelý obetavý brat sa nechal aby si Tom niečo dokázal alebo čo. No tak toto som naozaj nečakala, ten Tom ma fakt naštval. Ale zase na konci sa mi páčila tá večerná atmosféra v lese. Strašne to vo mne evokuje jednu skvelú spomienku. Milujem tento príbeh, fakt ma to baví 🙂