autor: Kiki
No teda, takový ohlas jsem opravdu nečekala, tolik pěkných komentářů. Mockrát vám děkuju a jsem ráda, že se povídka líbí, psala jsem ji skoro před rokem, to už asi víte z minulého dílu, ale nevadí. Je už dopsaná, takže se pokusím posílat díly pravidelně, ještě jednou, děkuju. K.
Bill
Vzbudím se okolo dvanácté odpoledne. Jsem spáč, miluju spánek. Ještě asi čtvrt hodiny ležím, ale pak usoudím, že je nejvyšší čas vstávat a jít nakoupit. Vyhrabu se z postele, zalezu do koupelny, kde si rozčešu vlasy, ale nechám je jen tak volně, pokrouceně splývat po zádech. Dneska se nebudu ani líčit. Nechce se mi. Vytáhnu ze skříně volný kalhoty, triko, do tašky si hodím peněženku, klíče, mobil a může se vyrazit.
V supermarketu je zase narváno. To fakt miluju. Zase zkejsnu hodinu u pokladny. Vezmu vozík a začnu nakupovat. Nakupuju tak dlouho, dokud si neusmyslím, že mám všechno. Rozejdu se k pokladně. Ale ne! Já zapomněl! Jak jsem mohl zapomenout na svoje zlatíčka? Okamžitě se vrátím k regálu se sladkostmi a vezmu si dvoje gumídky… Nebo raději troje. Jo, to bude nejlepší. Teď jsem spokojený. Usměju se pro sebe. Znovu se vracím k pokladně, kde za půl hodiny zaplatím a vyjdu z obchodu. Ještě si musím zajít do trafiky pro nový Bravíčko. Miluju ten časopis. Vždycky se u něj pobavím… Jednou tam budu i já… určitě.
Odemknu dům a vejdu dovnitř. Nákup vybalím na své místo a vyhoupnu se na kuchyňskou linku. Uvažuju, co si uvařit. Chce to něco jednoduchýho. Zauvažuju… Už to mám! Špagety! Jo, špagety. Miluju je. Jsou jednoduchý, rychlý a dobrý. Vyběhnu se nahoru převlíknout do tepláků, volnějšího trička a může se jít na to. Dám vařit vodu, olej, osolím ji a počkám, až začne vařit. Pak do toho strčím špagety a nechám to vařit. Mezitím vytáhnu kečup, sýr, talíř a vidličku. Ještě chvíli počkám, a pak to scedím. Trošku si dám na talíř a zbytek nechám v hrnci. Dám si na to ty dvě věci, který jsem vytáhl z lednice a… umm… to je dobrota. Ne, fakt, není to až tak dobrý, ale pochválit se musím, ne? Prostě to chutná tak jako vždycky.
Hodím to do sebe a jen tak sedím. Nevím, co mám dělat. Asi bych si měl uklidit v pokoji? Jo, to bych měl. Je tam šílenej bordel. Talíř a vše špinavé dám do myčky a mířím si to do pokoje. Otevřu dveře a… ouha… není couklízet. No jo, uklízel jsem tam včera. Já si totiž potrpím na pořádek. Nemohl bych žít v nepořádku. To nejsme já. Divný na kluka, že? Zvyknete si. Mám nápad. Už vím, co budu dělat! Vezmu mobil, klíče, peněženku a mířím si to do obchodu s hudebninami. Páni. Tolik nástrojů. Já tu jsem ale jen pro jeden. Kytara. Och… konečně! Procházím se tam mezi nimi, až mi pohled padne na jednu. Krásná, lesklá, černá, akustická. Zkusí si brnknout. Nádhernej zvuk. Tu beru! Koupím si ji, pár trsátek, náhradní struny, pouzdro na ni a může se jít. Venku vytáhnu všechny papíry z krabice, strčím je do toho pouzdra i s trsátky, ty strčím na místo, které je pro ně určené, struny tam jen tak dám na spodek, kytaru tam strčím, zapnu to a můžu jít. Už vím, co budu dělat o nudných přestávkách… Ne, nebudu ji tam tahat. Raději. Ještě mi s ní něco udělají. Hodím si to přes rameno a může se jít domů.
Tom
Oh bože, ta bolest hlavy je nesnesitelná. Co jsem včera zase dělal? No, myslím, že je mi to jedno. Jsem doma, tak co. Vyhrabu se z postele a jdu si dát sprchu. Potřebuju to. Dredy si svážu do culíku, aby se mi nenamočily, protože sušit je? To je moje smrt. Doslova. Vysvleču se a skočím pod tu sprchu. Umm… Miluju tu horkou vodu. Dám si na houbičku sprcháč a umývám se. Je to skvělý pocit. Ale… všemu je konec. Stejně tak i tomuhle. Smyju ze sebe pěnu, vypnu vodu a jdu se oblíknout. Chci vyrazit ven. Na vzduch. Do kapes srčím mobil, klíče, pro případ raději i peněženku a jdu.
Procházím kolem námka, a koho tam neuvidím. Trümper. Uh… dneska mu to sluší. Jenže něco je na něm jinýho… Nese pouzdro od kejtry na zádech? On hraje? Páni… kolik toho o něm ještě nevím. Asi hodně. No, nechám to být, snad budu mít příležitost to zjistit. Zejtra ve škole… Bože, ne! Zítra je škola! Jak já se těším na ty prázdniny. Oh, mám chuť na zmrzku. Že by…? Vyzkouším to. Vydám se za Trümperem. Stihnu to tak tak před cestou. Jinak bych už za ním nešel… ale… byla by to osudová chyba. Chytím ho za rameno. „Hey!“
Bill
Chystám se přejít přes silnici, ale někdo mě chytí za rameno. Automaticky se otočím. „Kaulitz?“ Co tu dělá? Nemá bejt náhodou někde s tou svou partičkou? A proč mě zastavil? Nechápu. „Co chceš? Zeptám se. Ne však bojácným hlasem jako vždy… Chci, aby se ostatní ode mě stranili. Chci svůj svět…
Tom
Šlo vidět, že se podivil, když mě viděl. „No, jo, asi to budu já.“ Zasměju se. Ne tím svým frajírkovským hlasem, ale normálním. „No… napadlo mě… jestli… Co máš teďka v plánu?“ Jsem totální idiot! Holku v klidu sbalím, u té stačí se na mě podívat, ne? U něj? Pane Bože…
Bill
Vykulím na něj svá kukadla. „Co? Na co? Proč?“ nechápu. A taky nechápu, proč se zasekává… on, Tom Kaulitz… a zrovna oslovil mě, Billa Trümpera, největšího losera na škole… „Myslel jsem, že se mi rád směješ a taky ignoruješ.“ Pokrčím rameny a jdu raději dál od cesty. Kdyby náhodou.
Tom
„A taky že jo, jenže… teďka se nudím a nemám co dělat.“ Pokrčil jsem rameny. Blbější výmluvu jsem si najít fakt nemohl. „Nechceš se mnou… na zmrzku?“ dostanu ze sebe konečně. A bez záseku. No, ok, jeden tam byl, ale co. Teďka si jen přát, ať odpoví ano.
Bill
Cože? On mě pozval na zmrzku? Není mu něco? „No… já… Nemůžu.“ Musím se z toho vykroutit. Ne, že bych nechtěl zmrzku, ale nechci být s ním. I když… Co by za to jiná dala, že? Jenže… já nejsem jiná…
Tom
Sakra! „Proč ne?“ Nechápu. „Jen jedna zmrzka, pak tě třeba i odvedu domů.“ Nabídnu se. Snažím se tu sbalit největšího losera ze školy… já, Tom Kaulitz… Oh, bože, ne… Už mi to vlezlo do hlavy. Chci se toho zbavit. Začíná mi to lízt dokonce na mozek.
Bill
„Ne! Jen to ne! Domů ne!“ Vyhrknu. „Fajn, půjdu, ale pod jednou podmínkou.“ Budu si na tom trvat.
Tom
Povytáhnu obočí. „Jakou?“ Jsem zvědavej, co z něj vyleze.
Bill
„Neodvedeš mě domů.“ Vyslovím ji. Nechci, aby věděl, jak žiju, kde bydlím… pak by to věděla celá škola, a to taky nechci… chci svůj život losera… miluju ho!
Tom
„Uh.. žádnej problém. Když nechceš, nechtěj. Jdeme?“
Bill
„Pro mě za mě.“ Pokrčím rameny a jdu.
autor: Kiki
betaread: Janule
ůůůů to byl krásnej dílek..honem jsem nedočkavá na další 😀
první díl byl lepší :/ nevím, tenhle se mi nějak blbě čte :/ … no, můj názor, snad bude další lepší 😉
Billa si s gitarou mo dobre prestaviť neviem. Posľamna je od Toma milé že Billa pozval na zmzlinu. som zvedavá čo sa tam udeje.
Musím souhlasit s Alex… První díl byl krásnej… Moc se mi líbil, ale tenhle díl je divnej..:-/ Blbě se to čte..:-/
krásná 🙂 sem zvedává jak se to bude vyvíjet …:))
[2]:
[4]:
souhlas. mě teda nějak nedostal ani ten první..je to uspěchané a zatím to vypadá na docela předvídatelné a jako by ohrané téma. ale prostě mi to nedá to nečíst 😀 uvidíme….
mmmmmm to bude zajímavý…:))
Škoda, že mu Bill nedovolil, aby ho doprovodil domů. To by Tom koukal. 😀