autor: Tina
Ráno se Bill probudil a spatřil dvě bílá kukadla, jak na něj zírají. Bill si pořád nemohl zvyknout, že tady není sám. Je zde někdo, kdo mu rozumí, pomáhá a má jej rád. Bylo to tak zvláštní. Většinou měl jen rodiče, kteří jej chápali a měli jej rádi, ale teď to bylo něco jiného. Měl kamarádku, které už pomalu věřil. Pomohla mu. Zachránila jej před Tomem. Billa tak moc trápilo a bolelo, že mu Tom chtěl ublížit a že mu ubližuje. Co mu vlastně provedl, že si to zasloužil? Možná to byla pýcha, co zaslepila Tomovi oči. Nebo si s ním opravdu jen pohrával a vše to byly jen lži. A on mu naletěl. Tak moc si nabil čumák a stále to bolí. Ty rány se ještě pořád nezahojily.
Samir vylezla z postele a procházela se po pokoji.
Billi, měl bys vstávat. Zírala na chlapce, který nehnutě koukal do stěny. Bill sebou škubnul a jen přikývl. Provedl svou ranní hygienu a poté se oblékl. Přešel k oknu a podíval se ven. Začaly padat první vločky.
„Sněží!“ zvolal nadšeně. Samir k němu přišla a dívala se z okna. Sledovala, jak malinké vločky dopadají na chodník a trávník a hned tají. Však až jich napadne víc, tak se udrží a budou tvořit malé nadýchané obláčky. Ještě chvíli se kochali padajícími vločkami a pak si Bill vzal tašku a za doprovodu Samir se šel dolů nasnídat. Seděl tam jen Gordon.
„Ahoj. Kde je máma?“ zeptal se automaticky a udělal si snídani.
„Musela jít dřív do práce,“odpověděl mu Gordon a naprosto klidný si dál četl noviny. Byl to jeho zlozvyk. U snídaně si je vždycky vzal. Káva a noviny to bylo jeho. Bill přikývl a posadil se na židli naproti němu. Viděl Samir, jak si jde obhlídnout obývák. Bill dělal jakože se nic neděje. Gordon by si myslel, že Bill zešílel, jelikož Samir neviděl. Bill se pustil do snídaně.
„Tom včera nějak rychle odsud vyletěl. Co jsi mu provedl?“ zeptal se Gordon schovaný za novinami.
„Tati, já mu nic neudělal.“ Je to spíš naopak. Domyslel si. „Víš, my už nejsme kamarádi. Máma mi to pěkně zavařila, když ho k nám pozvala. Já už se s ním nebavím. On si mě ve škole nevšímá a já za ním nepolezu,“ odpověděl mu Bill. Byla to pravda, ale nebyla celá. Gordon přikývl. Ale pak Billovi položil další otázku.
„Tak proč sem tedy chodil, když spolu nemluvíte?“ koukl na Billa.
„Já…já nevím. Nepohodli jsme se opět, takže raději vypadl,“ zalhal. Nechtěl tady vyprávět Gordonovi o tom, že ho Tom ve škole šikanuje a nutí ho dělat hnusné věci.
„Dobrá. Je to tvoje věc.“ Gordon na rozdíl od Simone chápal Billovo soukromí a věděl, kde jsou hranice. Simone se v tom neustále šťourala a to Bill neměl rád, ale neměl jí to ani za zlé. Byla to jeho máma.
Samir šla s Billem do školy. Bylo to poprvé. Když přijeli autobusem ke škole, šli rovnou do budovy. Jediný, kdo Samir viděl, byl Tom. Byla to Billova výhoda, to si na něj nedovolil. Držel si od něj odstup. Samir jej sledovala pronikavým pohledem, který mu naháněl hrůzu. Ano, poprvé měl slavný Tom Trümper strach. Billovi se ulevilo. Věděl, že Samir bude u něj pořád.
Posadil se o lavice a posunul židli tak, aby si tam mohla sednout i Samir. Jak už mu řekla, oni ji nevidí, ale můžou ji cítit a vidět, jak hýbe s předměty. Bill nestál o to, aby byli druzí vyděšení, i když teď měl tajnou zbraň a mohl jim oplatit všechny ty narážky, co padaly na jeho osobu. Bill to ale neudělal. Nebyl pomstychtivý. Věděl, že se jim to jednou vymstí samo. Billovi stále nedocházelo, jak má se Samir komunikovat. Nemohl tady začít jen tak mluvit. Mysleli by si o něm, že je cvok. Samir to vycítila.
Nemusíš, Bille, mluvit. Stačí, když budeš mluvit v mysli, já to uslyším. Můžeme takhle lehce komunikovat a nikdo nic nepozná. Pousmála se na něj. Bill přikývl a úsměv jí oplatil.
Celý den probíhal dobře. Aspoň pro Billa. Tom mu dal pokoj. Jeho kamarádi jej vybízeli, aby si na Billa opět dovolil. Bavili se tím, ale Tom odmítl. Vždycky si našel jednu, z jeho frajerských hlášek. Tím se vymluvil a zavřel ostatním klapačky. Bill se vždy sám pro sebe usmíval, když Toma uviděl, jak se vymlouvá. Prostě jen nechtěl přiznat, že má strach. Zkazilo by mu to pověst a jeho image by šla do háje i s jeho nesmírně velkým sebevědomím. Stal by se z něj podprůměrný kluk, jako Bill, kterému by se všichni smáli.
Když se Bill vracel domů, užíval si padající sníh. Sledoval, jak bíle vločky padaly na zem. Sněhu už bylo víc než ráno. Bill jej miloval. Sníh a Vánoce. To bylo jeho. Jak byl tak zakoukaný do padajících vloček a sněhu, nevšiml si náledí, které bylo před ním, a sklouzl. Ozvala se rána a Bill skončil na zádech. Nejdříve si zadával, ale pak se začal smát. Viděl i pobavený pohled Samir.
„Moc se mi nesměj a spíš mi pomoz,“ podíval se na usmívající se Samir před ním. Pak ale uslyšel jiný hlas.
„Promiň, podej mi ruku.“ Bill byl tak soustředěný na dívku před ním, že si ani nevšiml chlapce, který stál za ní a snažil se smích skrýt. Bill na něj pohlédl. Měl milou tvář. Věk mu raději nezkoušel odhadovat. Na tohle nebyl příliš dobrý. Měl na sobě černou zimní bundu a zpod černé čepice mu vykukovaly křiklavě červené vlasy.
Bill už déle neváhal, podal tomu mladíkovi ruku a on mu pomohl postavit se.
„Díky,“ řekl Bill ostýchavě. Chlapec se na něj pousmál.
„Zvládneš to už?“ Bill jen přikývl a ještě jednou poděkoval. Chlapec se zase vydal dál, pokračoval ve své předchozí cestě. Bill se ještě za ním ohlédl a poté už také pokračoval v cestě domů. Za chůze se podíval na Samir, která se stále usmívala.
„Já vím, já vím. Pěkný trapas, co?“ zasmál se.
Ani ne. Dobrá, možná trochu. Udivilo mě, že sis toho chlapce nevšiml. Byl teda o dost větší než já.
„Byl jsem zaměřený na tebe. To, co jsem říkal, jsem myslel na tebe a ne na něj,“ uculil se.
Vím. Ale je mu to nějak nedošlo. Když mě neviděl. Takže myslel, že se na něj zlobíš.
„Ježíši to ne. Nebudeme se už o tom raději bavit,“ rozhodl Bill a po celou dobu cesty už raději mlčeli oba.
Doma se Bill unaveně rozvalil na postel. Samir se posadila do křesla a sledovala jej.
„Dnešek byl fajn. Jsem rád, že tě mám,“ usmál se na ni.
To jsem ráda. Jsem ti moc vděčná za to, že už se mě nebojíš a věříš. Doufám, že je to tak, viď?
„Ano je. Uznávám. Byl jsem blázen. Nechápal jsem, že to se mnou myslíš dobře,“ protáhl se a svýma dlouhýma rukama shodil kelímek s tužkami, co měl na stole. Byla to nečekaná rána. Samir sebou nepředstavitelně škubla a stáhla se do klubíčka. Nohy měla pod bradou a těkala očima po pokoji. Bill ji uviděl.
„Samir. Omlouvám se, jsem nešika,“ přišel k ní a pohladil ji po tváři. Dívka na něj upřela svá bílá kukadla.
„Polekalo tě to, viď? Omlouvám se. Nechtěl jsem tě vylekat,“ posadil se na područku a přitulil si ji k sobě. Dívka se k němu tiskla a pomalu se uklidňovala. Tohle Bill netušil. Nevěděl, že je tak plachá. A právě proto mu na ní ještě víc záleželo. Dívka už nebyla tak ztuhlá. Billova náruč ji uklidňovala. Bill si ji stále k sobě konejšivě tiskl. Cítil za ni jakousi zodpovědnost. Že by ji měl chránit. Ona už mu také pomohla. A on nechce, aby byla vyděšená kvůli nějakým jeho chybám a nemotornosti.
„Už je to dobré?“ zeptal se jí tiše. Ona jen přikývla.
Budeš skvělý. Zaznělo Billovi v mysli.
autor: Tina
betaread: Janule
Ssmir je jednička, som rada, že Tom Billovy neubližuje, keď je na blýzku Samír. Zauíma ma si ten neznámm chlan z ulice bol lken okoloidúci, alebo v tom bude niečo viac, aj keď neviem prečo ma to napadlo. A som nedočkavé kedy sa dozbiem, v čom bude Bill svelí. Rychlo ďalej.
šupem dál….Skvělá povídkaaa!!!!!!!!!!
skvelá poviedka Samir som si obľúbila milá to osôbka…som zvedavá ako sa to bude ďalej vyvíjať
Čím ďalej, tým lepšie. Len by som rada vedela prečo sa Tom začal správať ako kretén. Vymyli mu mozog alebo čo sa mu stalo.