See You In Hell 2.

Bill jen překvapeně zvedl obočí, když zahlédl policistu u baru, a schválně se natočil jeho směrem. Sjel po tyči do dřepu s rukama nahoře a přepadl na všechny čtyři. Prohnul se jako kočka a zvedl hlavu, aby mohl znovu vidět jeho vytřeštěné oči. Jen se dívej, grázle…

Tohle určitě policajtíček nečekal. A jak z něj nemůže spustit oči. Bill se znovu prohnul a posunul se až k okraji podia. Překulil se na záda, až mu dlouhé vlasy konečky téměř zametly podlahu a věnoval Kaulitzovi zářivý úsměv.

Mladý kriminalista nemohl věřit svým očím. Tohle že byl ten klučina, který se mu málem rozpadl jako křišťál pod rukama, když na něj udělal bububu? To není možné!

Cítil pnutí v břiše. Tohle stvoření bylo úchvatné. Už předtím si všiml, že má na kluka nádherné pronikavé oči, ale teď, zvýrazněné černou a šedou hrozily, že ho sežehnou.

Bill si dobře všiml jak Kaulitz ztuhl, a když mu poslal vzdušný polibek, policista se prudce otočil zády k němu a objednal si pití. Jen co dotančil, bokem sešel z podia a ladně prošel davem na svých jehlových podpatcích až k baru. Všichni mu uhýbali z cesty, pravidla byla přísná.

Bill se vyhoupl na židličku vedle Kaulitze a přijal od barmana sklenku růžového moetu.

„Přišel jste se pobavit, nebo mě zatknout?“

Tom se jej snažil ignorovat minimálně do doby, než se jeho žaludek uklidnil. Čekal hodně, ale rozhodně ne, že si k němu tahle hvězdička sedne a bude s ním koketovat.

„Nejsem ve službě“ Zalhal na oko, protože mu nemohl říct, že je zde na tajňačku.

„Vy v tom ještě moc neumíte chodit, co?“ Pousmál se na něj Bill a ťukl svou sklenkou o policistovo pivo. „Na zdraví.“ Napil se a otočil se čelem do baru. Doslova se bavil tím, jak ač odpoledne nemohl Kaulitz spustit oči ze Sherminina výstřihu, na něj se nemůže ani podívat, a i když si shrnoval dozadu pár pramínků, které mu vyklouzly z nedbalého drdůlku na temeni, ruka se mu chvěla nervozitou.

„V čem jako? Jak se to pozná?“ Tom se na něj přeci jen podíval a snažil se nevypadat moc mimo. Nemohl mu přeci přiznat, jak moc jej rozhodil v tomhle kostýmu. Kam se na něj hrabala ta druhá, se kterou mluvil ráno.

„Třeba tak, že tady ‚nejste‘ služebně. To vám mám vážně věřit? A to, že musíte někoho nahánět u zadního vchodu, protože se nedokážete dostat přes ochranku? Dodělal jste vůbec školu?“ Zamrkal na něj a přejel prsty po lemu výstřihu.

„Nemyslím si, že bych ve službě mohl pít,“ namítl chabě, ale bylo mu jasné, že Queennee do něj vidí. Totálně jej má přečteného. Poradně se napil piva, aby odlepil oči od výstřihu svého podezřelého, a v duchu se proklínal. Kdyby opravdu neměl práci, snad by se i pro jednou zřekl svých zásad, protože strip bary měl sice v oblibě, ale ne kvůli ženám. V každém takovém baru se vždycky našel někdo, kdo si dovoluje až moc, a holky byly vždycky rády, když někdo vstal a dal mu po hubě. Tuhle zábavu hledal v barech, ale do pekla, teď by utratil všechny svoje peníze a nepochyboval, že by to za to stálo.

„No… když se tedy bavíme… jen tak… co kdybyste přešel rovnou k věci? Máte mě na seznamu, hmmm? Hess byl malá ryba… věřte mi, zabil ho někdo, komu pajcnul dávku nebo tak něco. Nikdo by se s ním ve skutečnosti nezabýval. Bez svých šéfů se pomalu ani nedošel vychcat. Když se opil, to si dovoloval, začal mávat prachama a myslel, že koupí všechno, ale nikdo normální by po něm nešel. Jak říkám, byl malinkatá rybička.“

Tom jej poslouchal velmi pozorně. Něco na tónu jeho hlasu, mu říkalo, ať si dává sakra pozor. Co to tady tenhle tanečník hrál za hru? Poslouchal a říkal si, že na to, že mělo jít o ‚malou rybu‘, to Bill nějak moc okecává.

Jenže alkohol trochu otupoval jeho smysly. Přeci jen, v noci nespal, od rána pořádně nejedl, a v kanceláři měl jednu koblihu a asi tak hektolitr kafe. Pak jej hned poslali do terénu, a když se vrátil z Arcturianu, čekaly na něj fotografie z místa činu. Nebylo divu, že s ním teď pár piv opravdu zamávalo a polevil v ostražitosti.

„Měl byste to zabalit.“ Poradil mu Bill a znovu upil ze své sklenky. „Dřív, než přijdete k úrazu.“

„Vyhrožujete mi?“

„Ne, to vůbec. Ale taky to může být tak, že se velké ryby perou, a to vždycky odskáče potěr. A takový mladý, nezkušený policajt by mohl být dobrý obětní beránek. Znám typy jako vy, určitě už máte nějaký ten škraloup, nebylo by těžké uvěřit, že jste toho grázla oddělal. Konec konců, byl to opravdu grázl.“

„Vy znáte typy jako já? No vida, já bych řekl, že já zase znám typy jako vy. Měl málo peněz, co? Dovoloval si víc, než na kolik měl? Vsadím se, že pro někoho jako vy nebylo těžké ho vylákat na odlehlé místo… Zabil jste ho, možná to nebyla až tak malá rybička.“ Sykl mu Tom do obličeje, ale Bill jako by nevnímal a díval se přímo před sebe, přes jeho rameno. Dřív, než se ale mohl Tom ohlédnout, na koho se dívá, Bill sklouzl ze židličky.

„Kam myslíte, že jdete? Ještě jsem s vámi neskončil.“

„Ale já ano. Na rozdíl od vás jsem tady služebně.“ Odvětil Bill lehce a mávl na barmana. „Dejte si na mě drink, dokud můžete.“ Nahodil a zmizel mu, než ho stihl zastavit.

Policista ještě chvíli přemýšlel, ale nakonec to vzdal. Dopil svoji skleničku, a přesto ještě pár minut čekal, zda se jeho podezřelý neukáže znovu na podiu. Přeci jen, byla to opravdu hezká podívaná. Když se ale nic nedělo a jeho žaludek, který byl jak na vodě díky vzrušení, se konečně zklidnil, pronikl do jeho mysli vztek.

Ten malý parchant si s ním jen hrál.

Prej malá a velká ryba. Pche. Ten skrček věděl víc, než řekl. Tom stisknul zuby, až jej zabolela čelist, a měl sto chutí ho dotáhnout na stanici a pořádně ho zmáčknout, ale nakonec se zvednul a nafouknutý jako balon se vydal domů. Pochyboval, že by si Queenee něco dělal z policie. Zametal s ním jak s hadrem a moc dobře věděl, co dělal, když nakláněl hlavu, bloudil svými prsty po stopce skleničky, a když tak pomalu upíjel, aniž by z Toma spustil oči.

Hodil si rychlou sprchu, ale nemohl ho dostat z hlavy. Ty oči. Jak byly plaché, když se do nich podíval poprvé, a jak byly ďábelsky svůdné večer. S odevzdaným povzdechem jeho ruka pomalu zamířila dolů.

„Kaulitzi, tak jak jste se včera bavil?“ Usmál se Listing na Toma a ten se svalil na křeslo naproti šéfovu stolu.

„Snad líp než předtím. Dozvěděl jsem se, že se možná děje něco většího, než to vypadá, pane. Mluvil jsem s tím tanečníkem, Quinzilem, a nějak podezřele se mě snažil přesvědčit, že Hesse oddělal nějakej feťák nebo někdo podobný. Něco mi na tom, jak mluvil, nesedlo.“

„Myslíte si, že to mohl být on? Jestli ano, proč už tady není, Tome?“

„Nemyslím, že on by ho zabil, ale určitě něco ví. Někoho včera sledoval, když jsem s ním mluvil, a pak se vypařil.“

„Tím spíš ho sem přiveďte, jestli něco ví, dostanem to z něj.“

„Omlouvám se, pane, ale to si nemyslím. Co jsem si všiml, hlídají si ho tam. A nepřijde mi jako někdo, kdo by se nechal zastrašit. Tedy policií myslím. Jestli ho seberem, leda sem naběhne komando právníků.“

„Neomlouvejte se. Vedete si dobře. Zkuste se na něj nenápadně pověsit a třeba nás k něčemu dovede. Gomez zatím objede pár dalších tipů a řeknu mu, ať vám hned předá vše, co zjistí. Gratuluju k vašemu prvnímu případu.“

autor: Bitter & Mykerina