autor: Cinematics
Bill je připravený se otevřít, Tom je připravený se prát
Dole Simone a Schäferovi diskutovali. Simone byla víc a víc naštvaná ohledně celé situace, když si uvědomila, že není moc, co by Schäferovi mohli udělat, aby mu zabránili se stýkat s jejími syny. Gustav si bude dělat, co chce, a když jeho rodiče nebudou u něj, má plné právo dělat si, cokoliv chce.
Andreas se vpotácel do válečné zóny a našel svou matku pomalu už v hysterii, dožadovala se, aby něco udělali a nejen ‚snažili se, co to jen půjde‘. On se jí snažil uklidnit, ale jeho pomoc byla jen stěží využita, jelikož se rozhodla, že mu namísto uklidnění bude brečet na hrudníku.
Simone byla vždycky ochranářská, obzvlášť od té doby, co se stala ta věc s Andreasovým a Tomovým biologickým otcem. Bill se stal jejím třetím synem a ona odmítala, aby mu bylo ubližováno. Gustav byl v jejích očích vždycky tak hodný chlapec, a tak teď měla naprosto zlomené srdce.
Konverzace skončila opravdu divně, Simone brečela tak silně, že to už ani nedávalo smysl, a Andreas prosil Schäferovy, aby odešli; a oni to udělali. Andreas neviděl Simone takhle mimo od doby, co se stalo tamto Tomovi, a byl naprosto nasraný, že Gustav měl sílu ji rozčílit skoro tak silně, jako byla tenkrát.
Rozhodl se, že jestli to nezastaví Schäferovi, tak on ano. Nezáleželo mu na Gustavovi, byl to jen sedmnáctiletý kluk se špatným chováním a on ho zastaví, jakkoliv to půjde. Už toho měl dost. A tak odešel. Věděl, že Gustav bude nejspíš u Georga, a tak přesně tam šel.
Nahoře se Tom převalil na záda a nechal Billa lehnout si na něj; dívat se na něj a říkat mu vtipy. Ty vtipy nebyly ani moc vtipné, ale byly tak hloupé, že se jim musel smát.
„Dobře, dobře,“ vydechl Bill. „Co řekne blondýna, když vejde do baru?“
„Co?“
„Au!“ a začal se hlasitě smát, zatímco Tom hravě protočil oči. (Dle mého skromného mínění, je tohle dvojsmysl, který se do češtiny nedá přeložit. V angličtině to zní takhle: What did the blonde say when she walked into a bar?“ Slovo bar znamená ale také tyč, takže bych tipla, že to znamená, že se bloncka o tu tyč praští, ačkoliv si posluchač vtipu předtím myslel, že vejde do baru. J. :o))
„Hloupé vtipy,“ popíchl ho Tom a Bill na něj vyplázl jazyk.
„Jsou úžasné. Jsem prostě geniální.“
„Jasně, jasně.“
„Co chceš dělat zítra po práci? Připadám si uvnitř v domě jako svázaný a není to tak špatné, protože tu jsi se mnou, ale stejně je to svázané a já si myslím, že jít ven by bylo hezké. Chci říct, vím, že jsme byli dneska venku, ale stejně. Měli bychom spolu dělat spoustu věcí, abychom pak měli spoustu legračních vzpomínek.“
„Cokoliv chceš, Bille,“ odpověděl Tom, zazíval mu do vlasů.
„Jsi unavený.“
„Velmi unavený.“
„Já taky. Myslím, že ta rána pěstí mě dneska nějak unavila. Až moc dramatu v jeden den je vyčerpávající.“ Položil si Bill hlavu na Tomův hrudník a přitulil se k němu, pevně se ho chytil.
„Taky mě to unavilo.“
„A to jsi ani nedostal pěstí,“ zasmál se ospale Bill a Tom pokrčil rameny.
„Pak mi dal pěstí duch.“
„To mi je líto, že jsi dostal pěstí.“
Tom se jen usmál a políbil Billa na vršek hlavy. Bill byl hloupý, ale v tom nejdokonalejším slova smyslu. Ani jeden z chlapců neměl ponětí, že právě teď je Andreas u Georga doma a nadává, jak jen může a je opravdu blízko tomu, aby Gustava shodil do rybníčku. Už toho měl dost a chtěl výsledky. Chtěl si být jistý, že se Gustav už nikdy nedotkne Billa ani Toma.
Oba chlapci usnuli do sebe zamotaní, ale brzy se ozvalo zaťukání na dveře a oba je probudilo. Tom líně řekl, ať jde ten někdo dál a Andreas vešel, vypadal naštvaně a rozrušeně.
„Nemohl jsem si pomoci,“ řekl Andreas nevrle, zněl naštvaný sám na sebe.
„Cože?“ převalil se Tom na bok a zamrkal na svého bratra.
„Dal jsem Gustavovi pěstí do břicha… vážně jsem neměl, ale on pořád mluvil, jako by tě vlastnil a kurva… byl jsem tak vytočený.“
„Do něj!“ vyjekl Bill a Tom nadskočil.
„To je nejspíš špatný nápad…“ řekl Tom tiše. „Protože teď bude jeho rodičům jedno, když uhodí mě nebo Billa, kvůli tomu, cos udělal a…“
„Já vím! Říkal jsem, že jsem to neměl dělat, ale… A tak jsem si řekl, že vám to radši řeknu… Georg mu řekl, ať jde pryč… Myslím, že je na něj naštvaný stejně jako já.“
„Brečel?“ zeptal se Bill. „Protože to by nebylo hezké… chci říct, ono už jen mlátit ho nebylo hezké, ale… děkuju, že jsi bránil naši čest,“ zasmál se. „Jsi gentleman, a ještě k tomu vychytralý.“
„Andy…“ Tomovi nebylo dobře. Co když to Gustav využije jako výmluvu pro to, aby dal zase Billovi ránu?
„Omlouvám se, Tome. Vím, že jsem to neměl dělat, vím, že to bylo špatný, ale… kurva kámo. Já jen, ugh, měl jsem vám to říct… prosím, nezlob se na mě, prcku.“
A s tím Andreas odešel z pokoje a odešel zpátky dolů. Bill vypadal víc ustaraně než Tom a samozřejmě, že se ten starší z nich musel zeptat; i když moc nečekal odpověď.
„Bojím se,“ řekl Bill s povzdychnutím. „Jednou jsem měl kamarádku, Tome-“ zarazil se.
„No?“
„Jo. A byla to moje nejlepší kamarádka… děti si mě dobíraly a ona vzala klacek a všechny je zmlátila, dokud jim netekla krev a neutekly domů… myslel jsem si, že jsem konečně v bezpečí a že mě možná zachránila, ale ty děti si mě pak dobíraly ještě víc… Bylo mi devět, mimochodem.“
„Takže, umm, se bojíš, že teď po tobě Gustav půjde? Protože tě Andreas bránil?“
„Přesně.“
„Taky se trochu bojím,“ přiznal Tom. „Obzvlášť po tom, co jsem slyšel tohle…“
„Děje se to celý můj život, Tomi. Dokonce, i když jsem bránil sám sebe, což se málokdy stalo, prostě se to vrátilo dvakrát tak horší… a já nechci, aby mě znovu uhodil,“ zavzlykal tiše do Tomova hrudníku a starší chlapec mu jen prsty zajel do vlasů a políbil ho na vršek hlavy; mluvil rukama, ne slovy.
„Vzpomínáš, cos mi řekl, Bille? Nedělej si o to starosti dnes, když to nestojí za starosti, dokud se to nestane. Slibuju, že tě budu držet v bezpečí.“
Zdálo se divné slyšet Toma říkat, že ho ochrání; jelikož to vždycky bývalo naopak, což nikdy nebyla špatná věc. Billovi se líbilo, jak byl poslední dobou Tom ochranářský, jak statečným se stával. Jasně, miloval svého chyb plného a roztěkaného Toma, ale možná tohle byl opravdový Tom; bez všech jeho nutkání. Tom, přeci jen se teď nezdál roztěkaný a Bill z toho byl opravdu nadšený.
„Pak si budu dělat starosti, až budu spát,“ řekl Bill a Tom souhlasil.
A tak spali, no… Bill spal. Tom byl ve svém malém světě a snažil se přijít na to, jak dostat Gustava pryč, jestli se o to Andreas ještě nepostaral. Jen chtěl odstavit Gustava na druhý konec mola a zastavěl ho tam cementem, a už by ho nikdy nechtěl vidět ani o něm slyšet, to by bylo dokonalé; ale naprosto protizákonné a nefér vůči Maxovi a jeho rodičům, takže bude muset přijít na něco jiného.
A podle toho, co říkal Andreas, Georg byl na Tomově straně, a on přemýšlel, jak by toho mohl využít. Jestli se všichni dokáží izolovat od Gustava, a on bude sám, jako byl Bill po celý svůj život, pak to bude taky perfektní. Možná nebylo hezké plánovat pomstu, ale jak se říká… ve válce a lásce je všechno fér.
Tom stále neměl žádné sny, které by mu pomohly s jeho misí, ale alespoň se ráno rozhodl, že poprosí Georga o pomoc. Použije telefon v obchodě a pozve ho k nim; alespoň tak bude mít Georg nějaké zapojení. Mimoto, ze všech jeho starých kamarádů se po Georgovi Tomovi stýskalo nejvíc. Byli to ti nejlepší parťáci; tak moc, že to byl ten první člověk, mimo rodiny, kterému se Tom vyznal se svou sexuální orientací. Georg proti tomu nikdy nic neměl a od té chvíle Tom věděl, že budou nejlepší přátelé. A to byli už nějaký čas.
„Jsi dnes ráno v pohodě?“ zeptal se Bill, když se překulil a viděl, jak vzdáleně Tom vypadá.
„Jen přemýšlím.“
„O čem?“
„Chtěls, abych zavolal Georgovi, a myslím, že bych měl, takže… dnes z krámu mu zavolám. Možná nám může pomoci.“
„To doufám.“
V obchodě Tom rychle vzal telefon a vytočil Georga. Andreas a Bill se k němu nakláněli ve sdílené nervozitě. Tom nevypadal nervózně ani zdaleka tak jako oni dva, a bylo to celkem zvláštní, protože obvykle se na telefonu zasekl a položil to. Bill a Andreas spolu sdíleli ještě něco jiného než nervozitu, sdíleli hrdost na Toma; a to byl úžasný pocit.
„Přijede se na nás podívat,“ řekl Tom a zavěsil telefon. „A nechci mít s Gustavem nic společného, dokud se ten kluk neuklidní…“
„A co bude dělat, Tomi? Jen… ho ignorovat nebo tak?“
„Přesně to je plán… ale řekl, že se pokusí něco vymyslet a že možná můžeme dát hlavy dohromady, abychom to už pak dál nemuseli řešit…“
„Jsem na tebe tak hrdý, Tomi,“ zašvitořil Bill, přeskákal k němu a políbil ho na rty.
„Jsi hloupý.“
„Jo, ale je to pravda. Jsem rád, že jsi našel sílu mu zavolat… vím, že ses předtím bál…“
„Udělal jsem to pro tebe,“ zašeptal Tom a Andreas to pochopil tak, že by si měl jít najít něco na práci do zadní místnosti.
„A udělals to taky pro sebe? Nechci, abys to dělal jen proto, abych byl šťastný…“
„Ale to, že pro tebe něco dělám, je důvod, proč mě to dělá šťastným, a jo… bylo to taky pro mě.“
„Dobře.“
Bill dal Tomovi další sladký polibek a chytil se volné látky jeho trika, přitáhl si Billa blíž, aby mohl cítit jeho hrudník, když dýchal, a poslouchat, jak jeho srdce zrychluje. Bill zbožňoval Tomovo srdce, možná protože věděl, že uvnitř něj je velká část pro něj. Jen doufal, že Tom má jeho srdce také rád. Možná to později zjistí.
Bill se rozhodl, že by si mohl hrát se svým novým skákadlem, než dorazí Georg. Tom se ujal uklízení poliček a sklenic s bonbóny. Nenáviděl, jak je malé děti vždycky upatlaly, ale pak si Tom vážně užíval je čistit, protože měl alespoň něco, jak trávit čas. Když přijel Georg, všichni tři se posadili na zemi a probírali možná řešení.
„Utnu s ním komunikaci, dokud si nevyndá hlavu z prdele,“ řekl Georg a Bill se nad tou představou zasmál.
„Ale nemyslíte, že když ho budete ignorovat, že se bude snažit získat nějak vaši pozornost?“ řekl Bill tiše po tom, co se přestal smát, a Tom přikývl.
„Máš pravdu…“
„No,“ začal Georg. „To nemůžeme vědět, pokud to nezkusíme, ne?“
„A co když Billovi ublíží?“
„Nebo když Tomimu ublíží,“ dodal Bill smutně.
„Myslete na to takhle… Gustav ví, že bych mu mohl nakopat prdel, proč jinak by byl tak opatrný s tím, aby mě nenasral? Tady v tom není rozdíl. Když si bude zahrávat s někým z vás…“
„Takže budeš náš bodyguard?“ zeptal se Bill s nadějí v hlase a Georg pokrčil rameny.
„Takhle se na to taky můžeš koukat,“ zasmál se trochu a Bill se zaradoval.
„Hej, rychlá otázka… Gustav říkal, že mě nenávidíš, je to pravda?“
„Nevěř ničemu, co Gustav říká, Bille… není těžký, abych někoho nenáviděl, ale proč bych sakra nesnášel někoho, kdo dělá mého nejlepšího kamaráda šťastným? Nic si neudělal, tak si nedělej starosti.“
„Dobře dobře,“ řekl Bill napjatě, než se položil a opřel o lokty a nechal Toma s Georgem, aby si povídali.
„Mimochodem, říkals, že sem už Gustav nesmí chodit, co?“ zeptal se Georg a Tom přikývl. „No… alespoň na dvou místech jste v pohodě. Tady a u vás doma. A víš, že mi můžete zavolat, kdyby vás zastavil na ulici a jen mi zavolejte a já toho debila napravím.“
Georg byl jen o rok starší než Gustav, Bill a Tom, a stejně se na něj dívali tak jako na Andrease. Zdál se nedotknutelný, jako by všechno dělal dobře a nemohl se zmýlit, protože ho znáte tak dlouho. Tom o něm často přemýšlel jako o svém druhém bratrovi, než se s ním přestal vídat; ale znovu to tak začínal cítit. Choval se jako Andreas; jen byl trochu drsnější na povrchu než on.
„Oh, zapomněl jsem ti to říct,“ odkašlal si Tom. „Andreas zmlátil Gustava. Nevím, jestli si to viděl, ale… možná to věci trochu komplikuje…“
„No, buď zůstane pryč, nebo chce udělat pomstu nebo něco… Nechte mě si s ním promluvit. Vyděsím ho…“
„Opravdu?“ zeptal se Bill s nadějí v hlase.
„Můžu to zkusit… zdá se, že udělá všechno, co mu řeknu. Nevím proč, ale zřejmě jsem vážně přesvědčivý,“ protáhl si Georg svaly a Tom protočil oči.
„Jo, nechápu, jak se tě někdo může bát… vůbec totiž nevypadáš jako Hulk Hogan.“
„Hulk Hagen,“ opravil ho Georg ohledně svého prostředního jména.
„To je ono. Tak ti odteď budu říkat,“ řekl Bill. „A oh! Můžeš být Hulk Hagen na Halloween! Tom bude Tomi zombie a já budu Bonbónový Bill a Andy je Písečandy takže… ty budeš Hulk Hagen. Tohle je dokonalý.“
„Chtěl jsem být něco krvavýho, ale Hulk Hagen to jde,“ odpověděl Georg a Bill nadšeně zatleskal.
Konverzace o Gustavovi umřela a namísto toho začali mluvit o Halloweenu. Přišel Andreas, byl poučen o tom, že Georg chce přimět Gustava k rozumu, a pak se připojil ke Georgovi a šli si ven zakouřit.
„Pozvu ho k nám po večeři,“ řekl mu Georg a natáhl z cigarety. „A vystraším ho, aby se choval slušně. Ten kluk se mě bojí, takže… nemůžu věřit, žes ho zmlátil.“
„Nemohl jsem si pomoc… pořád mluvil o Tomovi, jako by byl jeho majetek a Bill byl jediná věc, která mu stála v cestě a prostě… jsem mu jednu vrazil. Pěkně silou.“
„Dobře. Víš, on umí prudit, ale když se mu pak něco stane, tak je většinou pěkně submisivní.“
„No to kurva doufám,“ odpověděl Andreas a vzal si od Georga cigaretu. „Už mě to fakt nebaví, a to to prakticky teprve začalo… jen, promluv si s ním a řekni mi co a jak, okay? Jestli bude potřeba, přijdu a můžeme tomu kreténovi ukázat.“
Andreas se cítil špatně ohledně toho, že uhodil sedmnáctiletého, ale necítil se provinile. Přijde čas, kdy pořád uvažujete o nějaké situaci zas a zas, a čím víc o tom přemýšlíte, tím více jste naštvaní; tohle byla jedna z těch chvil. Jediné, co Andreas viděl ve své hlavě, bylo, jak strašně Tom vypadal, a to, jak Bill brečel, když viděl Toma. Už mu bylo úplně jedno, co se týče Gustavových pocitů.
„Jo, a jestli tě budu potřebovat, tak ti zavolám. Dneska určitě přijde k nám, takže jo, jen kontroluj svůj telefon nebo něco.“
Andreas souhlasil, že u sebe bude mít telefon a Georg se s ním rozloučil. Doufal že jim třeba Bůh pomůže, a že Georg bude schopný uklidnit Gustava a donutit ho nechat jeho bratry na pokoji. Jedna věc bylo zahrávat si s Andreasem osobně, ale naprosto jiná věc bylo zahrávat si s jeho rodinou; obzvláště s jeho bratrem, nebo v tomto případě jeho bratry.
Když přišel zpátky do obchodu, Bill byl na Tomovi, držel ho na zemi a pusinkoval ho na krk. Tom se pod ním vrtěl, snažil se ze sebe Billa sundat, ale nedařilo se mu. Andreas se jen zasmál, čímž se Tom zastavil, aby se na něj mohl podívat, ale Billa v lechtání Toma to nezastavilo.
„Co děláte?“ zeptal se Andreas a Bill se na něj konečně podíval.
„Tom se chová jako pitomec.“
„Nechovám!“
„Nechce mi říct, že mě miluje, tak to z něj hodlám vylechtat,“ sklonil se znovu a začal ho lechtat.
„Dobře! Dobře! Miluju tě!“ vyjekl Tom, snažil se sundat Billovy ruce ze svých žeber, ale to nebylo možné, protože jeho žebra byla mezi Billovými stehny.
„Dobře,“ zasmál se Bill, než se svalil s ránou na zem.
„Nemusím to říkat,“ řekl Tom. „Dávno to už víš. Jen jsi hamižný.“
„Rád to slyším. Jestli jsem pak hamižný, tak chci být hamižný až do smrti.“
„Jděte si to dělat někam jinam,“ ušklíbl se Andreas, než vešel zákazník a on musel být ten zodpovědný a postarat se o obchod, zatímco se Bill pral s Tomem na zemi.
Obchod vůbec nebyl obvyklý obchod, ale pro ty tři to bylo jako druhý domov. Mimoto, stálí zákazníci byli zvyklí, že je obchod stále šílenější a šílenější od té doby, co je tu Bill, a ti noví to s nadšením vítali. Až na Gustava bylo všechno dokonalé. A oni jen doufali, že se Georgovi povede mu domluvit.
autor: Cinematics
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Do boje s Gustavem! ^^ ♥
To jsem zvědavá, jak to s tím Gustavem vymyslí… Nemyslím si, že to jen tak vzdá, když kvůli tomu i uhodil Billa…
Děkuji za překlad ♥
Doto Andy, super som rada, že Gustavoo jednu dal,aj keď sa bojím že sa Gustv . pomstí. Som rada, že všetci beru Billa ako člena rodiny, lebo Bill si t zaslúži. Dúfam že plán na ukludnenie Gustava vyjde. Krása, obdivujem autorky. Ďakujem za úžasný preklad.
Johoo! Dobře písečandy! 😀
A doufám, že se Georgovi podaří Gustava "vystrašit"!
Miluju to! <3 DĚKUJU!
Tahle povídka je neuvěřitelně bezelstná, ale, jak to říct, na můj vkus je v ní prostě až příliš málo sexuálních záležitostí. 😀
Mám pro to slabost a je to jedna z nejlépe psaných věcí… 🙂 Strašeně mě baví a nemůžu se celý čtvrtek vždycky dočkat, až bude půl sedmé večer 😀 Těším se na další díl, stejně dobrý, jako byl tento a předešlých 24 dílů ^^
tuhle povídku,jak už jsem několikrát řekla miluju,trofám si iříct že je možná nejlepší co čtu,mám ráda Billovu povahu,mám ráda Tomovu povahu,mám ráda všechny postavy,…no a prostě je to dokonalá povídka,pro mě zatím bezkonkurenční a velice zajímavá a zaručuju že jí budu číst pořád a až skončí,nebo ještě líp ať vůbec nekončí,budu jí číst znova a znova při tom se budu bát o Billa i o Toma,bude brečet,smát se,přemýšlet o ní,zkoumat každý její detail a budu jí mít pořád stejně ráda <3 moc za ní děkuju x)
Moc hezký díl… doufám, že už dá Gustav Tomovi s Billem pokoj. Ale jeho otravování má i svoje plus… Tom je pro Billa statečnější, což je dobře…
nejlepší z této kapitoly byl konec 😀 aneb hamižný Bill :)) to je tááák hezký 🙂 ještě že je tu něco kde si o lsáce mužem číst než jí potkáme 🙂
Děkuji autorce a taky Lil za překlad 🙂 krásná povídka
aaaawwwwwww.. yeah kopačku do hlavy mu tak!:D… dobřee Andy velice dobře!.. ještě koule mu měl urvat a rozlamat žebra.. cip jeden.. Tomnení jeho majetek a nikdy nebyl.. Tomi Miluje Billího^^
Ten Gustav mě pěkně štve. Ale dobře mu tak, že mu dal Andreas do nosu. Už by se mohl klidnit, protože Tom není jeho hračka.
Taky se mi líbí, jak se Bill a Tom kočkujou a ty jejich řeči. Přistě dokonalé xD
Překlad taky úžasný 🙂
Do shitu s celým Gustavem, pardon, ale už mě v povídce fakt sere, nikdo si s ním nedokáže poradit, nesnáším takové problémové lidi, doufám, že to Georg uvede na pravou míru. Jinak poslední odstavec byl fakt nejlepší, Bill je vyloženě blázen – v nejlepším slova smyslu xD
Super
Úžasné a LilKatie děkuji za překlad 🙂