No one is innocent I – Chocolate love 39.

„Tak se ho budu muset zbavit sám,“ zašklebí se na mě a přitiskne mě na stěnu.

„Nepovídej,“ zašklebím a prudce ho kopnu do rozkroku. Neříkal jsem, že se za Billa budu klidně prát? Nebude do něj nikdo rýpat ani si z něj dělat srandu. Zaúpí a za nakopnuté místo se chytí.
„Tohle sis posral, kámo!“ ruku z klína vyndá a zase se napřáhne. Schytám od něj pěstí do obličeje. Usyknu. Zamračím se.
„Debile, vole,“ odseknu a oplatím mu to, jen mu ještě k tomu přidám menší bonus. Kopnu ho kolenem do břicha. Bych se divil, kdyby se nepoblil sám. Ušklíbnu se. Svalí se na zem a odplivne krev. Chystá se zvednout, ale místo toho se pozvrací. Obětavá Bonnie se zvedne a začne ho… utěšovat?

„Příště nedržkuj,“ ušklíbnu se a jdu někam pryč. Rozhlížím se. Přemýšlím, kam by asi mohl Andy odnést Billa. Mmm… vyběhnu schody nahoru a jdu hned k němu do pokoje. Jo. Bill leží na posteli a má u sebe kýbl. Na čele… Vlhkej hadr?
„Než jsem ho sem donesl, zase se poblil,“ zašklebil se Andreas a zakroutil hlavou. Povzdechnu si a posadím se k němu.
„Dík, Andy, ale… Můžu se tě na něco zeptat?“ zvednu obočí a otočím se k němu s vážným pohledem.

„Na co?“ otočil se ode dveří a zase je zavřel.

„Co jste mu dali za sračky do pití?“ optám se a vytáhnu obočí. Jo, tak tohle by mě nemálo zajímalo.

„Proč myslíš, že měl něco v pití? Prostě jeho žaludek neustál ten alkohol,“ pokrčil Andreas ledabyle rameny.

„Nevypil toho zas tak moc,“ zakroutím hlavou. Nakrčím obočí a podívám se na Billa, pohladím ho letmo po tváři. Povzdechnu si. Mohl to být i celkem fajn víkend… Mohl.

„Já nevím, jestli tam něco měl,“ zakroutil Andreas hlavou. Nervózně začal těkat pohledem po pokoji. Otevřel dveře. „Nechám vás tady samotný.“ Protočím panenky a otočím se za něj.
„Bože, Andy. Co tam měl? Zabít tě za to nemůžu, jenom to chci prostě vědět. Nedal si mu to do toho pití ty, že ne?“ podívám se na něj podezíravě. Ne, Andy… By to snad neudělal.

„Ne, já mu tam nic nedal. Nejsem zase taková… Svině.“ kroutí hlavou. Přikývnu.
„Bonnie?“ vydechnu otázku a zase se otočím k Billovi. Olíznu si rty. Chytím ho za ruku. Jenom snad doufat, že se z toho vyspí, nemůže z toho být něco vážnýho.

„Mh… Jo…“ přešlápne na místě. Slyším zase ty zvuky. Bill zvrací.

„Kdyby byla Bonnie kluk, tak by skončila minimálně jak ten kretén,“ zasyčím skrz zuby.
„Lásko, to bude dobrý,“ zašeptám k Billovi. Stisknu mu ruku, nakrčím ustaraně obočí. Proč tohle? Zkouším si vybavit, co se vlastně dělo. Bylo to kvůli mně? Našpulím trošku rty.

„Myslím, že jí Bill ztrapnil dost,“ zasměje se blonďák a sedne si na židli. Hodí po mně kapesníky.

„No, pravděpodobně,“ trošku se zasměju a pokrčím rameny. Vezmu jeden kapesník a Billovi utřu opatrně pusu. Přemýšlím, jestli ho mám na ni políbit. Co? Přinejhorším mi nablinká do pusy, a co jako. Ušklíbnu se. Nakloním se k němu a políbim ho letmo na rty. Zase se odtáhnu a povzdechnu si.
„Proč se mě vždycky na takovejch akcích musí něco stát?“ zafňukám.

„Potřebuješ něco? Chceš třeba… vodu pro Billa?“ Hah. Najednou je nějakej obětavej.

„Nejsi nemocnej?“ zeptám se a přiložím mu dlaň na čelo, jestli nemá horečku. Má nějaké přelétavý nálady.

„Ne, ale cítím se blbě vzhledem k tomu, že jsem to věděl,“ ušklíbne se a zakroutí hlavou.

„Hah, to nemusíš… Ale možná kdybys té krávě něco řekl… Ježíš, to je jedno,“ ušklíbnu se a zamyšleně se na Billa podívám. Jo, fajn, znám Andyho, co bych po něm měl chtít, že… Na to, že už ho znám tak strašně dlouho, se nezměnil, takže se to od něj dalo čekat.

„Takže nic donést nechceš? Zvedne se a otevře okno. Bill se začne klepat a zase se skloní nad kýbl.

„V pohodě. Jestli chceš, nedržím tě tu, můžeš jít zase dolů,“ pokrčím rameny a na Andyho se podívám.

„A um… Zavolat nějakou pomoc?“ nakrčí obočí, když Bill dozvrací. Vezme kýbl a nese to… vylejt? Pootevřu pusu a koukám na něj.
„Mám volat na psychiatrii?“ zvednu obočí. Andy se zbláznil! Vrátí se i s prázdným a umytým kýblem. Podá mi růžovou gumičku na Billovy vlasy.
„Co? Proč? To není pro psychiatra, ale pro doktora,“ poklepe si na čelo.

„Já bych zavolal kvůli tobě,“ zasměju se. Zakroutím hlavou. Vezmu si do ruky tu gumičku a prohlídnu si ji. „Ty nosíš růžový?“ zvednu podezíravě jedno obočí. „A co se týká doktorů…“ povzdechnu si a kousnu se do rtu.

„Ne, není moje,“ ušklíbne se a zakroutí hlavou. „Tak mám někoho zavolat nebo ne?“

„Nevím… Nemyslíš, že by se z toho mohl vyspat?“ tázavě se na něj podívám. Nesnáším doktory… Jo, já vím, nejde tady o mě… Napadlo mě už třeba zavolat našim, aby ho odvezli, ale…

„Nevím. Dala mu tam celej pytlíček,“ pokrčí Andy rameny a vezme z Billovy hlavy teď už suchej obklad. Odejde… asi do koupelny a pak se zase vrátí. Dá mu ho zase na čelo. Nechápavě na Andrease koukám. Zakroutím nad ním hlavou.

„Co bys dělal na mém místě ty?“

„Netuším. Asi bych mu zkusil dát napít, aby se mu to promísilo s obyčejnou vodou.“

„Hmmm… Andreásku? Doneseš mi sklínku vody, prosím?“ poprosím a zamrkám na něj.

„Dobře,“ přikývne a odejde opět pryč. Vnímám zespoda hudbu, která najednou utichne? Zakroutím hlavou. Pozvednu obočí, když dovnitř přilítne polonahá Bonnie.
„Pořád ten kokot bleje?!“ nakrčí obočí. Protočím panenky.
„Přišla si narážet? Nepotřebuju to poslouchat,“ odseknu a začnu jezdit palcem po hřbetě Billovy ruky, za kterou ho držím. Pohladím ho druhou rukou i po tváři. Oh, mně je ho… tak kurevsky líto. Zamrkám. posadím se ke zdi na Andyho postel a Billa si přitáhnu k sobě. Položím mu hlavu k sobě na klín, jinak zůstane ve stejné poloze. Zase ho chytím za ruku, začnu ho hladit ve vlasech. Povzdechnu si. Debilní Bonnie.

„Jako bych mohla za to, že se mu udělalo špatně?“ zasměje se povrchním smíchem. „Vyřiď mu, že na něj v koupelně čekají na vyprání ty věci,“ sjíždí nás oba pohledem. „A ty plánuješ schytat další dávku?“
„L-lásko,“ ozve se mi z klína.

„Copak?“ šeptnu k Billovi a pohladím ho po čele.
„Co?“ zvednu nechápavý pohled k Bonnie. „Jo a… ty věci si budeš muset vyprat sama, ale pochybuju, že si toho schopná, že,“ zašklebím se.

„Mně… Je mi strašně zle,“ zašeptá útrpně a zaboří hlavu do mého břicha.
„Já si to nepoblila,“ zašklebí se a jde pryč.

„Já vím, zlatíčko…“ vydechnu a dál ho hladím ve vlasech. „Andreas by ti měl za chvíli donést vodu, dobře? Pak zkusíš usnout, snad ti bude do rána líp…“ Snad. Nebo Bonnie se stane něco… grr… Bonnie.

Bill se ke mně tiskne. Pak se ale posadí a natahuje se po kýblu. Vidím u dveří Andrease. Vystrčí ven Bonnii a podá mi láhev čistý vody. Přitáhnu mu blíž ten kýbl a vezmu si od Andyho tu vodu.
„Díky,“ poděkuju mu a trošku se na něj pousměju. Cha! A jak umí být hodnej, když se mu chce… No, možná ani nechce. Chytnu Billovi jemně vlasy a stáhnu mu je tou růžovou gumičkou. On se mezitím začne dávit a zvracet. Cítím, jak se klepe. Tak nějak si ho k sobě jakoby přivinu a přisunu mu ten kýbl ještě blíž. Pořád ho držím za tu ruku.