Innocent BawdyHouse II 54.

Tom: Bille, počkej! (Křiknu trochu, když odcházíš. Co byl bonus? Nerozumím tomu. Přejdu se rychle podívat na chodbu do zrcadla a zděsím se. Hned si to z tváře utřu a sbíhám schody dolů za tebou. Když vyběhnu ven, tak už tvoje auto odjíždí, s tebou i s Amy.) Bille!! (Ještě znovu zakřičím, ale nic se neděje. Nevím, co mám dělat… Mám ti zavolat, nebo mám jet za tebou? Zkusím zavolat. Hned vytáčím tvoje číslo, ale ani nejsem moc překvapený, když mi to položíš. Vrátím se zpátky nahoru a chvíli se jenom poflakuju, ale potom mi to nedá. Popadnu ten katalog, kde jsme vybrali tu dovolenou, sednu s ním do svého auta a jedu na adresu té cestovky…

Vrátím se domů až za pár hodin, tvoje auto už je doma. Vyběhnu nahoru a vejdu dovnitř, hodím klíče na botník a zuju se.) Ahoj… (Jenom řeknu sklesle a vezmu si Amy do náruče. Dlouho jsem se s ní nemazlil, je mi po ní smutno. Po tobě sice taky, ale nevypadáš na to, že by ses se mnou chtěl objímat.) Na… (Položím ti na stůl opalovací mléko, jsem zvědavý, co na to řekneš.)

Bill: (Zvednu hlavu.) To se bude hodit, venku už dost svítí a musíme malou natírat, aby se nespálila. (Pousměju se a tím krémem ji líznu po nosíku, že ho má bílý. Pak jdu nahoru do koupelny. Napustím si vanu plnou horké vody a voňavé pěny. Vzal jsem si s sebou knížku, tak čtu a jsem tam tak dlouho, dokud voda nezačne být studená. To si napěním vlasy šamponem, umyju a vylezu ven. Ještě si fénem vysuším vlasy a obleču si čisté oblečení. Slyším malou, jak dole brečí. Jdu dolů, kde ji Tom chová. „Nevím, co s ní je,“ řekne a já pokrčím rameny.) Je protivná, ještě dneska nespala. (Ohřeju jí mlíko a vezmu si ji na ruce. Jdu jí dát spát do ložnice. Ještě chvíli ječí, ale je dost unavená, tak brzo usne. Dole si sednu na gauč a procházím si nějaké prospekty, co mám do konce měsíce udělat do práce. Tom sedí v kuchyni na barové židličce a pokukuje po mně. Zahlídl jsem ho, ale jinak se věnuju své práci.)

Tom: (Nechápu, jak je možné, že jsi to nepochopil. Celý zbytek dne tě nechávám jen tak, ať si děláš, co chceš, ale teď večer už si tě podám. Pozoruju tě, jak nad něčím dumáš a listuješ nějakými papíry.)

Bille? (Šeptnu, ale ani se na mě nepodíváš, asi jsi to neslyšel. Vstanu a přijdu k tobě, oddělám nějaké ty papíry a přisednu si vedle tebe. Položím ti ruku na stehno a čekám, co ty, jenom se na tu ruku letmo podíváš, ale nic neřekneš. Přitáhnu se tedy ještě víc k tobě. Když ucítím, že se trochu odtahuješ, tak hned rychle začnu mluvit.) Bille… Já… chtěl bych ti něco říct. (Šeptnu a začnu se ti dívat do očí, když ty se podíváš do mých.) Chtěl bych se ti omluvit. Za… za ty cigarety a to… ten zbytek. Nebylo to tak, jak si určitě myslíš. Já prostě jenom… potkal jednu holku, zapálila si se mnou. Ale to je jedno, chci ti říct něco důležitějšího. (Trochu se pousměju, když na mě jenom zarytě hledíš.) Letíme za 14 dnů. (Uculím se a chytnu tě za ruku.)

Bill: (Jen párkrát rychle zamrkám. Koukám na tebe, teprve teď mi dojde ten krém na opalování. Zakroutím hlavou. Na jednu stranu jsem rád, ale Tom si prostě umí vybrat chvíli. „Promiň, že jsem si zapálil a za 14 dní letíme!“ Já vím, že to tak neřekl, ale než si člověk stihne srovnat jedno, tak na něj vybalí něco jiného. Povzdechnu si.) Promluvíme si o tom zítra, až přijdeš z práce, jo? (Koukám na tebe a ty neodpovídáš, jen na mě trochu vykuleně zíráš. Mlčky vstanu a jdu si lehnout. Ležím a přemýšlím, ještě není tak pozdě na spaní. Nevím za jak dlouho, ale slyším slabounké otevření dveří. Tom jde asi už spát. Ještě vidím, jak se nahýbá nad postýlku a dává malé pusu na dobrou noc a pak si lehá. Chvilku čekám, pak se odvážím promluvit.) Měl bych nám koupit ty plavky. (Šeptnu do ticha. Nic se ale neozve, žádná odezva, tak sklopím oči, i když je tma. Buď Tom spí, nebo mi jen neodpovídá. Zavřu oči a po nějaké době usínám.)

Tom: (Jsem z toho smutný, myslel jsem, že ti udělám radost, ale moc nadšeně jsi nereagoval… teda spíš jsi nereagoval vůbec nijak. Přemýšlím nad tím, jestli jsem neudělal chybu, třeba tam ani se mnou nebudeš chtít jet. Ještě chvilku po tom, co jsi odešel, jsem si to srovnával v hlavě. Co když budou chtít nějaký poplatek za to, že to zruším? Kde mám vzít tolik peněz, kolik to ve skutečnosti stálo? Ale řekl jsi, že to necháme na zítra, tak snad to není ještě tak hrozné. Po chvíli jsem se zvedl a šel do ložnice. Byla tam úplná tma, i když venku bylo ještě celkem šero. Dal jsem Amy dobrou noc a potom si přilehl k tobě, asi spíš. Po zarytém zírání do zdi na mě promluvíš. Musel jsem se nad těmi plavkami pousmát, ale nějak nevím, co ti na to říct. Asi až po pár minutách na tebe otočím hlavu.) Jo, asi bys měl… (Šeptnu s úsměvem. Nic neodpovídáš, ale otočím se k tobě a přitulím se k tobě ze zadu, obejmu tě rukou přes bříško a lehce ti vydechuju za krk.) Miluju tě, Bille… (Šeptnu tiše a chvilku ti kreslím prsty obrazce po bříšku, ale jenom uslyším tvoje slabé vydechnutí, asi už spíš. Přestanu s tím a po chvilce sám usnu.)

Bill: (Ráno se vzbudím a protáhnu se. Malá není v postýlce, to ji asi vzal dolů Tom. Pomalu vstanu, ještě se totiž chvíli válím a lenoším. Když sejdu dolů, vidím malou, jak sedí v ohrádce a hraje si s nějakými hračkami. Samozřejmě zase něco žužlá a okusuje. No jo, to je naše malá Amy, jak něco chytne do ruky, hned to taky musí šoupnout do pusy. Pousměju se, vezmu si ji na ruce a sednu si s ní k jídelnímu stolu, kde hned pustí hračku, do které byla doteď „zažraná“ a natahuje se po opalovacím krému, co tu nechal Tom od včerejška. Dám jí ho do ruky, ale ještě předtím ho otevřu a prstem jí ťupnu na nosík trošku krému. Má tam teď bílou tečku, pousměju se. Povzdychnu si a začnu přemýšlet.

Po chvilce se natáhnu pro telefon a volám do té cestovky. O všem vědí, tak jim řeknu, ať emailem pošlou číslo účtu a zálohu, co mám zaplatit. Jak to dokončím, vstanu a dám malou do její jídelní vysoké židličky. Až teď si všimnu, že mám udělanou snídani. Jak jsem mohl necítit čerstvě překapávanou kávu a vafle s javorovým sirupem? Pousměju se, a hned si to vezmu ke stolu. Malá chce samozřejmě taky, takže jí musím kousek své porce dát. Moc jí to chutná, ono jí vlastně chutná úplně všechno! Potom si spolu hrajeme, a když ji dám spát, uvařím něco na oběd a sám dělám něco do práce. Když se malá vzbudí po dopoledním spaní, tak ji nakrmím, oblíknu a vyrazíme do města…)

Tom: (Musel jsem ráno odejít do práce. Dělám na benzínce od šesti do šesti… No jasný, nic horšího už jsem dělat nemohl, ale neustále mám nějaké problémy se svým zaměstnavatelem a tohle je už čtvrtá, ne dokonce pátá práce. Jsem tu teprve týden a nesmím si to pokazit, o to víc se bojím si vzít dovolenou, ale budu to muset nějak vyřešit. Ale je to fajn, nikdo mě tu nebuzeruje, jsem tady sám a jenom se v 6 hodin střídám s jedním klukem. Na zítra mě napsal na noční, jsem zvědavej, jak to tu vydržím. No, budu muset, vím, že Bill by mi to nahlas neřekl, ale určitě mi alespoň v duchu vyčítá, že jsem takový, jaký jsem. Ještě chvíli před mým odchodem a večerním střídáním obsloužím nějaké děti, co chtějí nanuky, a chci odjet domů. Když jdu k autu, které mám zaparkované ze zadu benzínky u výjezdu z automyčky, zděsím se a skoro vykřiknu. Celý bok auta je poškrábaný. Začnu prsty přejíždět po těch rýhách a skoro se u toho rozbrečím, do slz nemám daleko. Který hajzl!!! Nasednu a přijedu domů celý nesmírně naštvaný, prásknu dveřmi tak hlasitě, že málem vysklím okna a uslyším Amy, jak se rozbrečí… je mi to jedno, jsem tak naštvaný, že bych vraždil.)