autor: Janule
Nový člen skupiny se rozhlížel po zkušebně, kam ho David přivedl, a nevšímal si hnědých očí, které ho celou dobu fascinovaně sledovaly. Byl celkem zmatený, že se ze své cely, ve které ho jeho věznitelé drželi celý měsíc, najednou tak rychle dostal. Ten nesympatický chlápek, co s ním celou dobu mluvil nejdřív pomocí reproduktorů, potom i osobně, najednou otevřel dveře jeho cely, a pro něj zcela nečekaně řekl, že může jít.
flashback
Přišel si pro něj David. Jeho jméno ale bylo to jediné, co se mu v tu chvíli o něm podařilo vyšťourat v mysli. Odkud ho zná, si momentálně nebyl schopen vybavit, ale všechno pro něj bylo najednou tak nové, že to prozatím nechal být.
Mlčky spolu vyjeli výtahem do vyššího patra, a jak si Tom všiml, měla všechna čísla pater na elektronickém panelu minusové hodnoty. Napadlo ho, že nejspíš budou v podzemí nějaké budovy, když si vzpomněl, že ani v místnosti, kam vyšel ze své cely, nebyla okna. Kat se nikdy neobtěžoval mu vysvětlit, kde jejich společenství vlastně žije, to považoval za zbytečné, však on se chlapec otrká. Všechno kolem Toma tudíž bylo nové, ale ještě než opustili výtah, stihl si všimnout, že vystupují v mínus jedničce. Výš už byla jen nula, ale k jeho údivu, dál čísla nepokračovala do kladných hodnot. Divné…
„Tak, Tome,“ přerušil jeho myšlenky David, když otevřel dveře místnosti, ke které došli po chodbě rovnou od výtahu. Pár lidí, které potkali cestou, se za nimi zvědavě otočilo, a Tom si všiml, že jsou všichni zvláštně bledí, stejně jako David, který ho popostrčil do místnosti. „Tohle je tvoje apartmá, máš tu všechno, co budeš potřebovat, tak se ubytuj, převlíkni a já si pro tebe zase přijdu,“ usmíval se na něj manažer. Jasně… v tu chvíli najednou věděl, že s tímhle týpkem se už setkal, a že je to manažer kapely, ve které bude hrát, ale nemohl si vybavit nic z jejich prvního setkání… bylo mu to divné, ale neměl čas to řešit. Události dostaly rychlý spád, a on byl šťastný, když vedle postele spatřil svou milovanou kytaru. Ani si nevšiml, že za Davidem mezitím zaklaply dveře a on zůstal sám. Tedy zdánlivě sám… netušil, že jej pomocí maskovaných kamer bedlivě sledují oči Kata, ale ani ho to v tu chvíli nezajímalo.
Pustil všechny případné otázky z hlavy a láskyplně zvedl svou černou Gibsonku, šťastný, že si může zase zahrát. Sáhl podvědomě do kapsy kalhot, kde vždycky nosil nějaké trsátko, ale jak zjistil, v těchhle žádné nebylo. Rozhlédl se po malé místnosti, očima přejel malou béžovou sedací soupravu se dvěma křesílky, konferenční stolek, na němž stála váza s umělou květinou, když jeho oči přistály na skříni. Jasně… jestli někde najde svoje kalhoty, tak nejspíš tam. A v nich bude i trsátko, byl si jistý.
Otevřel skříň a zůstal zírat na pečlivě srovnané komínky barevných triček, kalhot, a spodního prádla. Všechno to bylo jeho oblečení, to věděl jistě, sám si je vybíral, ale kde a kdy je kupoval, nevěděl. Všechno, co se stalo dřív, bylo ukryto za nějakou zvláštní hradbou, mlhou nebo jak to nazvat, která ho nepouštěla dál. Sáhl po prvních kalhotách na vrchu komínku, spokojeně zkonstatoval, že je to přesně jeho velikost, neboli o pět čísel větší, než měl na sobě teď, a oblékl si je. Když sáhl do kapsy, našel, co hledal. Rychle ze sebe stáhl bílé triko s nápisem Genesis, kterého už měl plné zuby, a vybral si červené s abstraktními vzory. Chtěl si trochu užít barev po tom pobytu v temném vězení, a tohle triko splňovalo všechny jeho požadavky.
Posadil se na postel, vybrnkal pár prvních falešných tónů a začal ladit. Kytara byla jeho jediná jistota v tomhle zvláštním světě, ve kterém se sice cítil dobře, ale tak nějak nevěděl, kde se tu vzal, a hlavně odkud… rozhodl se, že se bude své černé krásky držet jako záchranné brzdy.
konec flashbacku
David po očku sledoval Billa, jak nepokrytě zírá na nového kytaristu a skoro se třásl, když si uvědomil, že se možná spletl ve svých předpokladech. Třeba ho Bill poznal… něco ho k němu přitahuje… proboha, jen to ne, zaúpěl v duchu, a vzpomněl si na okamžik, kdy se tu šílenost dozvěděl. Na ten den, kdy mu zavolala šéfka laboratoře Lara, že má pro něj zajímavou informaci, si vzpomínal velmi živě. Bylo to asi týden poté, co Toma měli v pátém podlaží, zrovna se jeho převýchova dostala do druhé fáze a Kat začínal s hypnózou. Přispěchal k ní, aniž by tušil, co se dozví, a se znepokojením poslouchal její nadšené vyprávění, jak při zadávání kytaristových laboratorních výsledků do centrálního počítače vyšlo najevo, že jeho nový svěřenec má naprosto totožnou DNA s jedním ze členů společenství.
Když mu Lara po menším napínání konečně prozradila, kdo je tím jednovaječným dvojčetem Toma, David málem dostal infarkt. To, že jsou Bill a Tom bratři, byla taková náhoda, že ho to až vyděsilo. Nechápal, jak se mu mohlo povést natrefit zrovna na Billovo dvojče, o kterém neměl ani ponětí, že vůbec existuje, ale protože na nápravu bylo už pozdě, byl rozhodnutý tenhle fakt bratrům do budoucna zatajit. Nechtěl, aby se mezi nimi vytvořilo jakékoliv zvláštní pouto, protože tušil, že by z toho mohly být jen a jen problémy.
Když to zjistil, sedl k internetu a informoval se o tom, jak to mezi dvojčaty chodí. Co se dočetl, ho nijak nepotěšilo, on nemohl potřebovat, aby tihle dva měli nějaké zvláštní vztahy nebo dokonce mentální spojení, a doufal, že ani jeden z nich svého bratra nepozná. Spoléhal na to, že když si jejich podobnost neuvědomil on, nehrozí to ani u někoho jiného, natož u dvojčat. Ale teď, když se díval na zírajícího Billa, dostal strach, že se spletl, a že psychologové měli o dvojčecím záhadném poutu pravdu. Ale vždyť se ti dva viděli naposledy, když jim byly dva roky… to si přece nemůžou nic pamatovat, snažil se sám sebe uklidnit.
Billa unesli ve dvou letech lovci přímo z berlínské ulice, když se ztratil své matce a bratrovi při nakupování. Zakoukal se do výlohy obchodního domu, líbily se mu krásné hračky, a když se za chvíli otočil, aby svému dvojčeti nadšeně ukázal, která se mu líbí nejvíc, zjistil, že je v davu spěchajících velkých lidí sám. Vyděsil se, vždycky se s bratrem drželi za ruce, a jejich matka si nevšimla, že se Bill od svého dvojčete odtrhl. Než stačil malý Tom svou matku upozornit, že vedle sebe nemá svého malého brášku, dav spěchajících obyvatel Berlína postavil mezi ním a Billem neproniknutelnou hradbu. Ostatní události už byly dílem okamžiku. Právě proto, že byl v tu chvíli Bill opuštěný, stal se pro lovce snadným cílem. Jen pár vteřin zabralo, než jeden z nich vystoupil z auta, popadl opuštěné a plačící světlovlasé dítě do náruče a rychle s ním zmizel v dodávce s tmavými skly.
Nikdo z kolemjdoucích se nad tím nepozastavil, protože lovec se choval jako otec ztraceného chlapce, mluvil na něj, aby ho uklidnil, nahlas dával najevo, jak je šťastný, že svého syna opět našel, a Bill v jeho náručí byl v tu chvíli z cizího muže tak v šoku, že ani nestačil začít znovu brečet, dokud za nimi nezapadly dveře nenápadné dodávky s tmavými skly. Tahle komedie lovcům vycházela v devadesáti procentech únosů po celé Evropě, a nebylo třeba ji měnit. Snažili se rozptýlit do co největšího počtu zemí a jejich velkoměst, aby nebyli nápadní, a bez potíží jim krádeže dětí za bílého dne procházely.
Jako jednomu z mála dětí unesených z povrchu, zůstalo Billovi jeho vlastní jméno, protože ho ze záhadných důvodů měl na svetru, ve kterém byl v době únosu oblečený. Jeho pěstounka Mira ho měla ještě schovaný na památku. Ostatní děti jeho věku většinou dostaly nové jméno, protože to pravé nikdo neznal, pokud ho samy neřekly, ale i tak bylo v tu chvíli lepší, když si ho nebudou pamatovat. Lovci netušili, že byl na ulici někde poblíž Billa chlapec ve stejném svetru, jen s nápisem Tom. Dělali svoji práci, a o nic víc se nestarali, nezajímala je rodina dítěte, které unášeli, důležité pro ně bylo, aby měl ty správné geny, a šli po určitých typech dětí.
David měl strach, aby se Bill nedozvěděl, že ve skutečnosti nebyl opuštěné dítě bez rodiny, jak mu celá léta tvrdili, ale že celou tu dobu někde žila jeho matka, otec a jednovaječné dvojče. Předpokládal, že by tím byla podkopána jeho důvěra a nadšení, s jakou žil ve společenství, šťastný a spokojený. Pravdu o svém příchodu vědět nepotřeboval, stejně by mu k ničemu nebyla, jen by ho to zbytečně rozrušilo.
Manažer se proto dohodl s Larou, že si své zjištění o jednovaječných dvojčatech nechají pro sebe, a doufal, že pár pozorností donesených z povrchu ji navždy umlčí. Milovala živé květiny, které tu byly velkou vzácností, protože v umělých pěstírnách, jež byly součástí podzemního komplexu, se pěstovaly výhradně plodiny vhodné jako potrava, aby bylo společenství po apokalypse zásobené vlastními potravinami. Na okrasné květiny nebyly kapacity. David Laře slíbil, že jakmile bude vyslán na nějakou další cestu, přiveze jí obrovský pugét růží, které tak milovala. Doufal, že tímto utajením zažehná nebezpečí nadstandardních vztahů zpěváka a kytaristy, ale když teď sledoval Billa, nebylo mu z toho dobře. Nevěděl, co přesně Billa na Tomovi tak fascinuje, když na něj zírá, ale tušil, že nic dobrého to pro něj nebude. Musel spoléhat na to, že Kat Tomovi vymazal paměť, a že ani on si neuvědomí, jak moc jsou si s Billem podobní.
Málokdy se stávalo, aby z povrchu museli lovci unést někoho v dospělém věku, kdo nebyl vychován odmalička společenstvím. Co David věděl, zatím to byl jen jeden chirurg, kterého společenství nutně potřebovalo, a odborník na pěstování potravin v umělých podmínkách. Oba muži prošli stejným procesem jako Tom. Katovi se nepodařilo úplně vymazat jejich paměť na minulý život, protože by ztratili i odborné znalosti, které společenství potřebovalo, ale pouze ji potlačil pomocí hypnózy, stejně jako u Toma. Jenže podle dosavadních výzkumů u obou mužů bylo naprosto nemožné ovlivnit jejich sny, které mělo na starosti podvědomí, a časem bylo zapotřebí obnovit a zintenzivnit hypnotické ovlivnění, když se začali vyptávat a přemýšlet o tom, co vlastně bylo, dokud nebyli zde. Prozatím se to Katovi pokaždé podařilo včas.
Aby nebyl narušen řád Genesis, museli zabránit nově příchozím mluvit o svém minulém životě na povrchu, protože zasvěceným bylo jasné, že mladým členům společenství se skutečnost tohoto světa značně deformuje, aby byli spokojeni s tím, co mají zde, a neměli pocit, že o něco přicházejí. Filmy a dokumenty, které byly vzácně promítány ve zdejším kině, byly předem cenzurovány a v podstatě všechny pojednávaly o tom, jak strašné je žít na povrchu, který v roce 2012 čeká jedině zkáza. Snad pár starších členů technického personálu, a ti, kdo pravidelně navštěvovali povrch kvůli zásobování, věděli pravdu o životě nahoře, ale v rámci své víry a ve vlastním zájmu radši mlčeli, protože prozrazení čehokoliv ostatním obyvatelům by bylo potrestáno převýchovou u obávaného Kata. Kdo se chtěl zachránit před apokalypsou a být vyvoleným, který přežije, musel mlčet.
David se vzpamatoval ze svého zamyšlení, a obrátil se na Toma, který si mezitím zapojil svou kytaru do Paulova komba, aby jim předvedl, co umí. Sám byl zvědav, jestli se díky Katovým zásahům na jeho umění hrát nic nezměnilo. Vyzvedl totiž Toma z pátého podlaží teprve před třemi hodinami, a když mu ukázal, kde bude ubytován, pro jistotu zatím v samostatném pokoji s kamerovým systémem, dokud se neověří, že jeho paměť byla správně potlačena, svolal tuhle zkoušku, aby jej představil zbylým členům kapely.
Tom jenom přikývl, doladil krátce kytaru, jejíž struny s láskou hladil, aniž by si vzpomínal, kde a kdy k téhle dokonalé černé krásce přišel, a spustil úžasnou symfonii prstů a trsátka, kterou všichni ze skupiny fascinovaně sledovali.
Pokud si Bill ještě nebyl tak úplně vědom toho, že je do kytaristy skutečně zamilovaný, ve chvíli, kdy začal Tom hrát, pochopil, že je ztracen. Když skončila první skladba, nadšeně se roztleskal, a když se k němu přidali i ostatní, malinko si poskočil jako malé dítě nadšené ze své nové vysněné hračky. Ani jeden z kluků v tu chvíli nemyslel na Paula, který nešťastně balil své věci ve společném pokoji ubytovny pro chlapce na třetím podlaží, aby se přesunul o patro níž. Pro tuhle chvíli byl zapomenut, nahrazen někým, kdo si svou osobností podmanil všechny členy skupiny, aniž by o to nějak zvlášť usiloval.
Tom rozhodně nestál o kamarádství s tím divným stvořením, které se na něj tak nadšeně zubilo, když mu bylo představeno. Nechtělo se mu věřit, že to cosi, co bylo zmalované jako holka, je kluk. Když uslyšel jméno Bill, zůstal na něj v šoku zírat, jako by mu uletěly včely. Když to něco promluvilo něžným chraplavým hlasem, teprve pak uvěřil skutečnosti, že to není jen neuvěřitelně hubená a plochá holka s piercem v obočí a jazyku, která tu dělá zpěvačku.
Věděl, že tady bude hrát, že bude slavný, že bude součástí nových lidí, až zemi smete apokalypsa, a to mu prozatím stačilo. Musel k něčemu upnout své myšlenky, a rozhodl se, že tím hlavním bude jeho kytara. K té jediné měl nějaký citový vztah, a proto si užíval hraní a nevnímal svět kolem sebe, jako by se dostal do tranzu.
„Skvěle!“ ozval se výkřik a vzápětí tleskání dlaní jejich manažera, což Toma nepříjemně vyrušilo z jeho hry. „Hraješ úžasně, Tome! Jsem rád, že jsem tě pro naši skupinu získal!“ rozplýval se David, když viděl, že i ostatní členové jsou jejich novým kytaristou ohromeni. Nejen Bill na něj zíral jako na svatý obrázek, ale i Georg a Gustav měli ve tvářích vepsáno uznání. „Tak začneme zkoušku, pánové, ať neztrácíme čas, na zítřejší mši už budeme hrát v nové sestavě,“ sdělil jim David a čekal, až se všichni chopí svých nástrojů.
„Ale… vždyť já neznám vaše věci,“ ozval se rozpačitě Tom.
„Neměj strach, znáš je,“ vyvedl ho z omylu manažer a vydal pokyn Gustavovi, aby určil tempo následující písničky. Moc dobře věděl, že jakmile Tom uslyší první tóny, chytí se a bude hrát. Napadlo ho totéž, co Toma, když si uvědomil, že si nemůžou dovolit přestávku, ve které by se kytarista učil nové věci, tak vzal nahrávky jejich songů a odnesl je Katovi. Ten je pomocí hypnózy „nahrál“ do Tomovy mysli a věc byla vyřešena.
Tom se už na nic neptal, byl poučen z oddělení převýchovy, že moc dotazů se nevyplácí, nechtěl se tam znovu vrátit, nechtěl znovu zažít tu bolest, když mu tělem při sebemenším náznaku odporu projížděl elektrický proud… tak manažerovi neodmlouval a s údivem sám nad sebou po chvilce zjistil, že jeho prsty jezdí po pražcích zcela automaticky a hrají přesně to, co mají.
autor: Janule
betaread: Áďa
TWL JÁ JSEM BLESK!!!!! už šest týdnů se ta povídka tady zobrazuje, a já až dnes zjistím, že v tý montáži k ní není udělaný bludiště, ale nápis GENESIS… praštěte mě někdo 😀
ešte sa to len začína a ja už mám v hlave, čo všetko sa môže stať…. Ako by mohli Billovi ublížiť a aj s Tomom, akoby Zem naozaj mohla pohltiť apokalypsa… A tá hypnóza, brr… To sa mi vôbec nechce páčiť…. A tá Tomová reakcia na Billa… Aj ja chcem takú hypnózu, vďaka ktorej zabudnem na minulosť…. Bolo by to skvelé 😀 Rovnako by sa zišiel aj Béda…
A naučiť sa pesničku len tak, tou hypnózou? Toho Kata chcem doma….
Proste skvelé, som moc zvedavá, čo prinesie budúci diel 🙂
Perfektnííí!!!! 🙂 Už se nemůžu dočkat, až se kluci dozví, že jsou to dvojčata. A taky doufám, že se Tom do Billa zamiluje… 🙂
To som teda veľmi zvedavá., čo sa stane až Tom a Bill zistia že sú dvojčatá. Perfektné rochlo ďalej.
jsem strašně natěšená na nějaký jejich pořádnější kontakt. 🙂 měl by do něj Bill při zkoušce párkrát kopnout, aby konečně zvedl Tom hlavu od té své kytary. :D:D
se svetříky to bylo moc roztomilé. 🙂 vidím v tom zase hned nějakou symboliku. D:) třeba by mohl Tom přijít na jejich sourozenectví právě díky tomu. 🙂 a taky se těším, až si začnou oba povídat o tom všem, co jako sourozenci ještě zažili a co naopak zmeškali. 🙂 i když tak nějak čekám, že o příbuzenství zjistí až se mezi nimi "něco" stane a to už si pak nejsem jistá, jestli bude čas na nějaký povídání a vzpomínání. :D:D
každopádně má tahle povídka našlápnuto několika mílovými kroky mezi nejlépe propracované. 😉
Promyšlené do posledního detailu! Skvělé. Těším se, až Tom začne více přemýšlet a domýšlet si… A svetříky-moc roztomilé. (ale opět mě dostal ten ukradený dvouletý Bill 🙁 fňuk, já jsem prostě na děti úchylná, na ty mi nesahejte!!!) 😀
[1]: Ádi, než jsem si přečetla tvůj komentář tak jsem si myslela že jsou to mříže =D
Já bych prostě nic nedokázala promyslet do takových detailů jako ty Jani..mě se to tak strašně líbí! =) Hlavně teda když si představím malé blonďaté dvojčátka s svetříky s nápisy BILL a TOM tak roztávám jak zmrzlina na sluníčku =*
A Toma je mi neskutečně líto..stala se z něho taková loutka..na nic si nepamatuje..chudák..=(
[1]: kdyby si to sem nenapsala tak ani nevím že tam je genesis :D:D taky sem si myslela že to jsou mříže !
[8]:
[7]: přesně, měla jsem to za mříže taky 🙂
tak já tam náhodou ten nápis viděla od začátku :p
😀 No jo, jste holky šikovný, že ste si všimly.. k záhadný povídce záhadnej banner, ne? 😀
Pro netrpělivky, v příštím díle už bude kontakt těch dvou, chtělo to holt trochu času, než se mohli sejít. 🙂
Díky vám všem za komenty. J. :o)
[1]: ty jo nebejt tebe tak si to nevsimnu :DDD
No ale k dilu. Konecne nejakej dil, kterej na me nepusobil az tak hrozne.Presto ze mi je porad ouzko z toho jak Tom dopadl a zacina mi bejt dost lito Billa. TEn to chudak nebude mit jednoduchy. Ocividne i Tomovi potrva nez tomu zahadnymu stvoreni prijde na chut. O nasledcich radeji jeste ani nepremyslim. No jsem rada ze se objevi i dily, ktere jsou relativne v klidu. Jsem vazne zvedava na dalsi vyvoj. TEd budu vypada asi jako blazen ale….tesim se na casti kdy se Bill bude "trapit" Umis totiz genialne popsat jejich myslenky a pocity a tohle bude proste zajimavy. Ja vim…napred si stezuju jak trpej a jak je to desny a pak se na to tesim :DDD TAhle povidka ze me udelala blazna 😀
jsem zvědá čím dál víc a víc, začíná se to pomaloučku, ale fakt pomaloučku:D, rozjíždět. Každopádně jsem zvědá, jak se to zaplete úplně do největší možné míry, na to jsi totiž expert 1. třídy 😉
Paani ja teda cumim jaci koumaci se ve spolecenstvi Genesis najdou.. Ale ten Kat je debil, nesnasim ho .. Fuj elektrycky soky davat no to je des.
ja teda narozdil od Davida doufam ze si Tom na neco vzpomene (treba kvuli tomu svetriku..) a ze s Billem vykoumaj nejakej plan uteku i kdyz pochybuju ze by Bill chtel z tak uzasnyho spolecenstvi pryc…teeda sem nadrena na dalsi dil a jeste ted po tom co sem si precetla ze uz v dalsim dile bude kontakt mezi dvojcaty.. Hmm nevim
Unosy malych deti je silenstvi, z toho je mi i docela zle. No hlavne ze se kluci opet "nasli". A Billovo okamzite poblazneni Tomem je bozi, chudak malej, takhle ztratit hlavu… uz se tesim na to,az se i Tomovi zacnou podlamovat kolena z te "zmalovane, ploche zpevacky".
Tak pomaly sa dozvedáme stále viac a viac už dokonca aj viem ako uniesli Billa. Ty vole je husté že stačilo len trochu nepozornosti a už bol pri Billovi jeho "starostlivý otec" ktorému sa stratil. Neviem si predstaviť čo musela potom robiť jeho matka keď zistila že Bill je nadobro preč… Strašne ma štve že má Tom vymytý mozog. Dúfam že si po čase začne spomínať a že ho nešupnú znova ku Katovi. Som strašne zvedavá na nejaký ten prvý rozhovor Toma a Billa a naozaj ma zaujíma kedy prídu na to že sú dvojčatá. Myslím že teraz dosť predbieham udalosti ale nevadí 😀 žerem to!
Ta část o Billově únosu se mi ani trošku nelíbila 🙁 Jako jo, na jednu stranu jsem ráda, že vím, jak k tomu došlo. Ale na tu druhou bych to ani vědět raději nemusela, protože je mi z toho pak smutno. Nechci myslet na to, jak se mamka dvojčat tehdy musela cítit. A i Tom na tom musel být špatně, když byl malý. Jediné štěstí bylo, že se to stalo když mu byly dva a pak si to potom nepamatoval.
Jo, a ten Tomův názor na Billa 😀 😀 No teda doufám, že se to brzy změní, protože tohle se mi vůůůůůbec nelíbí 😀
A taky už jsem skoro alergická na ´správné geny´ a jak je celé genesis posedlé tím, aby měli správné lidi. A ti, co podle nich ty správné geny nemají, musí sloužit, nesmí se plodit a bůhví, co se s těma chudinkama všechno děje.
A ten Tom mě pořáíd štve. Jediné co mě maličko dodalo naději, bylo to, že když unesou už takhle ´starého´ člověka, tak se ty vzpomínky můžou kdykoli vrátit. Takže doufám, že si Tom brzy na všechno rozpomene, ale nijak na sebe neuporozní, aby zase nenastipul na scénu Kat a jeho hypnóza 🙁
Ale jinak se mi povídka vážně moc líbí! Je to něco neobyčejného, originálního a opravdu klobouk dolu, tohle vymyslet muselo dát práci! Všechny ty detaily..! Já si moc ráda čtu části o tom, kdy se dozvídím další a další věci o Genesis. O tom, jak to tam chodí, jaké mají zákony a tak. Ale popravdě mě to vytáčí 😀 ale taky mě to zajímá 😀