autor: Deni
„Připravenej?“
„Ani moc ne,“ odpovím upřímně Billovi a jen se zhluboka nadechnu. Sedíme v autě před starým skladištěm, do kterého proudí davy lidí, a mně se nějak nepříjemně svírá žaludek. Nejsem si jistej, že jsem na něco takového připravenej. Nikdy jsem na podobné akci nebyl, vím, že je to protizákonné. Ale zase na druhou stranu, opět uvidím Billa tancovat, a myslím si, že za to mi stojí přetrpět čas ve společnosti lidí, se kterými nemám společného vůbec nic, vyjma vášně pro tanec.
„No tak,“ zašklebí se na mě Bill a vystoupí z auta. Ostatní z jeho party, které jsem měl tu čest poznat dneska ráno, už stepují před vchodem a čekají na nás dva. Respektive na mě. Jsou to celkem fajn lidi, proti nikomu z nich nemám jedinou námitku, jen se mi nelíbí, jak se v jejich přítomnosti chová Bill. Znám hodně jeho tváří, ale když je s nima, je jako v naprosto jiném světě, kde se používá speciální nářečí jejich crew a kde je jen jedno pravidlo, vyhrát. A takového já Billa ještě neznám.
Nakonec vytáhnu klíčky ze zapalování a vyloudám se za ním. Na rozdíl od rána, kdy se věnoval jen svým lidem, mě teď popadne za ruku a táhne dovnitř starého, nepoužívaného skladiště, které je přeplněné snad tunou lidí. Nedá se tu pořádně pohnout, a přesto nás Bill umně proplétá davem až do zadní části, kde je vyvýšené pódium, pod kterým se mačká nejvíc lidí. Řekl bych, že to jsou ostatní účastníci tohohle battle. Jak mi Bill skoro celý měsíc zapáleně vysvětloval stále dokola, tohle je nejdůležitější battle pro taneční crew v celém městě. Taneční skupina, ve které Bill s Joem jsou, už si prošla menšími akcemi, ve kterých zvítězili, a dostali se až sem, kde se dnes utká pár nejlepších crew v Berlíně.
Upřímně musím říct, že jsem hrdý na to, jak zapálený pro tanec, pro tuhle věc, Bill je. Nikdy se pro nic doopravdy nedokázal nadchnout, ale tímhle žije, tohle je jeho krevní skupina, a mě netěší nic víc, než sledovat ty šťastné, vzrušené jiskřičky v jeho očích.
„Jsem nervózní,“ zasměje se Bill nervózně a zatahá si za vlasy. Plácnu ho po ruce a nakonec mu dredy naučeně sepnu v týle tak, aby se mu při tancování nijak nepletly do očí. Jsem si jistej, že to umí i sám, ale rád pro něj tyhle maličkosti dělám, když mě nechá. A že za poslední měsíc mě nechával hodně často.
Po tom, co se tenkrát v noci sesypal, najednou se všechno mezi námi změnilo. Od doby, co jsme se opět začali sbližovat, se mezi námi všechno postupně měnilo, ale až po Billově zhroucení se vzduch jakoby doopravdy pročistil. Nic mezi námi už nebylo napjaté, Bill se ke mně často tulil, nechával mě jej objímat, často přespával u mě nebo trval na tom, že já strávím noc u něj. Trávili jsme spolu tolik času, kolik nám moje práce a Billovy tréninky dovolily. Bylo to, jako bychom se najednou opravdu stali těmi, kterými jsme měli být celý život – dvojčaty spřízněnými celou duší.
„Budeš úžasnej,“ ujistím ho s úsměvem těsně před tím, než nás obklopí jeho banda, která mi ho po chvíli odtáhne pryč. Nervózně se rozhlédnu po lidech kolem sebe. Všichni mají kelímek s pivem, hlasitě pokřikují a poskakují do rytmu hip-hopové hudby sem tam lehce mixnuté s popem.
Povzdechnu si, prorvu se davem kousek víc k zadnímu kraji pódia na vyvýšené schůdky, a jen napjatě čekám, kdy nastane Billova chvíle zazářit.
———-
„Tak a je to tady, vážení! Souboj, který jsme všichni napjatě očekávali!“ ozve se stísněným prostorem hlas rádoby moderátora celé akce, a dav mu věnuje hlasité ovace, když ohlásí příchod jakýchsi Krkavců a Black’s kids crew, ve které je i Bill. Když jsem se ho ptal na význam jejich jména, jen mi oznámil, že původní zakladatel jejich crew byl jakýsi Black, a tak si tak říkají doteď.
„Kdo myslíte, že vyhraje? Několikanásobní mistři, nebo zazáří nováčci v týhle oblasti? Kdo má podle vás větší šanci?“ zařve „moderátor“ a namíří mikrofonem do davu, který se hlasitě rozbouří. Jedni fandí těm, druzí tamtěm. Já stojím za Black’s kids.
„Tak se do toho dáme!“
Dav naposledy zaburácí, a pak už je přerušen hlasitou rytmickou hudbou. Banda ve zlato-černých oblečcích se přesune do středu pódia a spustí svou taneční sestavu. Abych byl upřímný, i když jsou jejich pohyby fakt mechanicky secvičené a je vidět, že jim nejdou od srdce, tak jsou dobří. Mají to promyšlené, dokonale sladěné. S každým dalším pohybem, který společně sehraně provedou, chápu víc a víc, proč zrovna oni jsou několikanásobní mistři.
„No páni, to je něco! Myslím si, že Black’s kids letos nemají šanci!“
Davem se rozezní nesouhlasné mručení. Kdyby neměli šanci, těžko by se dostali až sem, přece!
Najednou se hudba změní, je to něco mezi hopem střihlým s techno popem, a musím uznat, že i když zrovna tohle není můj šálek čaje, Billova parta se do rytmu hudby pohybuje naprosto úžasně.
První postupujou kupředu jen tři z nich. Jedou svojí úžasnou, breakovou sestavu, zatímco ten zbytek za nima dělá dokonale sekané, a hlavně synchronizované elektro pohyby. Hudba se trochu změní a najednou jsou všichni v jednom chumlu, ze kterého se postupně odvíjejí, vlní se do rytmu, skáčou jeden přes druhého, až ve středu zbyde jen… jen Bill. Bill, který se s kamenně vážnou tváří naprosto dokonale pohybuje. Viděl jsem ho trénovat, viděl jsem jeho sestavu, ale nikdy u toho nevypadal takhle. Nikdy mi nevzal dech tak jako právě teď, když se protočil pod rukou, kterou nad něj v jednom tanečním kroku natáhl jeden z kluků, a po kolenou se svezl do středu pódia. Lidi hlasitě povzbuzují, ale já se k nim nemůžu přidat. Naprosto bez dechu sleduju každý pohyb, které mé dvojče udělá, a neodtrhnu od něj oči ani tehdy, když se opět změní hudba a druhá skupina přijde na řadu. Nevnímám je, já mám oči jen pro mého mladšího, a v tomhle momentě tak zatraceně sexy, sourozence.
Na malou chvíli se podívá mým směrem, je udýchaný, zpocený, ale pořád má ty samé jiskřičky v očích. Usměju se na něj a on mi úsměv oplatí. Nemám tyhle akce rád, nikdy jsem neměl, ale vím, že pro Billa je důležité, abych tu dneska byl. A jestli mu moje přítomnost nějak pomůže, budu tu až do samého konce jen pro něj.
Ještě několikrát se Krkavci a Black’s kids vystřídají, ale ani nemusím rozumět pravidlům, pokud tohle nějaká pravidla má, na to, abych věděl, že Billova crew prohrává. Je to vidět jak na ostatních kolem mě, tak na šťastných, povýšeneckých tváří Krkavců, ale hlavně je to vidět v očích těch, se kterými brácha tancuje. I když je neznám, je mi jich líto. Podle mě byli celkově daleko lepší, než celý Krkavci, jen to lidi neumí ocenit. Potřebovali by něco, co by ostatním vyrazilo dech. A to rychle.
Bill
„Tome? Co to, sakra, děláš?“ vyjeknu, když se najednou brácha přehoupne přes kraj pódia a zamíří si to rovnou do našeho středu. Tohle už jsme dávno projeli, za chvíli ohlásí konec, tak co tady, proboha, blbne?
„Jdu vám pomoct,“ oznámí s naprostým klidem a přetáhne si přes hlavu triko, pod kterým má, jako vždy, bílé tílko. Triko si zastrčí do zadní kapsy kalhot a já mám na chvíli pocit, že Tom je jedním z nás, součástí crew. „Mám nápad, vážně mám nápad, Bille, musíte mi jenom věřit.“ Upřeně se mi dívá do očí. Cítím na sobě pohledy i ostatních, ale teď se soustředím jen na ten Tomův, kterým se mě snaží přesvědčit. A já mu věřím. Konec konců, tancuje mnohem dýl než já, má bujnou fantazii a dokonalou představivost pro taneční pohyby. A když už nic jiného, zhoršit výsledek nemůže.
„Co blbneš, Bille? Co to sakra-„
„Věř mu,“ přeruším Luise, když se snaží zastavit Toma, který vysvětluje Mikovi s Joem svůj plán. Musíme jednat rychle, a ať Toma napadlo cokoliv, doufám, že to bude vážně dobrý. „Tancuje dýl, než my, tak mu věř, sakra!“ vyjedu už na Luise, který vedle mě furt něco mektá. Neměl by být rád za každou možnost, která by nám vylepšila skóre? Jsem nervózní z toho, co se teď bude dít.
„Bille,“ kývne na mě Tom a já vím, že teď je můj čas. Nevím, co plánuje, ale plně mu důvěřuju přesně tak, jako mě to za poslední měsíc naučil. Dojdu k němu, a když mi řekne, že použijeme složitější variantu toho, co jsme si z dlouhé chvíle připravovali pro jeho baletky, polije mě horko. Tohle nemůže myslet vážně, nemůže to vyjít, nemáme to ani nacvičený a byla to sestava pro bandu dětí!
„Věř mi, prostě mi věř,“ zašeptá a upřeně se mi dívá do očí. Ztrácím se v jeho pohledu a na chvíli to je, jako by nic kolem nás neexistovalo. Je to jen Tom a já, nikdo jiný. Trhaně, váhavě přikývnu a Tom mi na oplátku věnuje úsměv. Zahřeje mě to u srdce stejně tak jako pokaždé, když se na mě v posledních dnech usmál. Najednou začne hrát hudba, hudba, kterou moc dobře znám.
Disco Inferno od 50 Centa.
Špatně se mi dýchá, ale když na mě Tom kývne, dělám přesně to, o čem jsme spolu celkem nedávno mluvili. Jen si vybav přesně každý krok, Bille, nech se vést rytmem, nech se vést Tomem.
Roztřeseně se nadechnu a s úsměvem věnovaným mému bratrovi zopakuji jeho pohyb jen o pár vteřin později, než on sám, takže to má daleko lepší efekt. Uvnitř mě roste nervozita a napětí, ale je tam místo i pro kousek štěstí a vzrušení. Tohle je poprvé, co s Tomem společně tancujeme.
„Panebože, co to je? Vypadá to, že Black’s kids ještě neskončili!“
Jen matně vnímám, co říká Streeky, náš moderátor. Musím se soustředit na to, co dělám, jak se hýbu. Po očku sleduju Toma, kterej naprosto dokonale dělá každý pohyb. Nikdy bych neřekl, že mu street půjde tak snadno, ale všechno, co udělá, nezůstane bez ohlasu. Je to, jako by všichni najednou viseli pohledem jen na něm, a když najednou prohodí nohy ve vzduchu a udělá velice jednoduchou baletní otočku, a zůstane stát čelem proti mně, kdy na sebe oba jen mlčky pár vteřin zíráme, dav šílí tak mocně, až to přeřve hudbu.
Usměju se na něj a jemně kývnu. Natáhne ke mně ruce a já mu pod nimi hbitě proklouznu. Tom se vrhne za mnou, a naprosto plynule, ladně a přesto naprosto plní vášně následujeme pohyby jeden druhého tak, jako by to bylo secvičené. Koutkem oka zahlédnu, jak se k nám pomalu přidávají i ostatní. Všichni improvizujeme, ale s Tomem, který nás najednou vede, to jde všechno samo.
Na krátký okamžik ztuhnu, když se ztlumí intenzita světel a celé pódium a jeho okolí zasáhne ledová sprcha vody stříkající z protipožárních trysek. Nechápavě zírám na Toma, který se jen šibalsky usměje, a najednou je ve středu pódia a předvádí to nejlepší, co v něm je. Za pokřiku a nadšeného jásotu davu dokonale kombinuje baletní a streetové prvky, zatímco my ostatní mu děláme perfektně improvizovaně secvičené křoví.
Možná je to klišé a je to jako v amerických filmech, ale voda nám odstřikuje od nohou a vytváří tak dokonalé efekty. Nevnímám nic kolem sebe, nevnímám Streeka a jeho slova, nevnímám dav a jeho hlasité podporování. Vnímám jen hudbu, jen rytmus, který udává Tom.
Hlasitě se začnu smát, když se z repráků ozve „Oh baby, baby“ od Britney v remixu s nějakou dance hudbou, ale nedám na sobě znát, že mě brácha opět překvapil. Když ke mně dotancuje, všichni jako na povel, jako by to bylo domluvené, utvoří prostor kolem naší dvojice a Tom se na mě nevinně zaculí. Chytne mě za ruku, a najednou spolu tancujeme. Doopravdy tancujeme. Je to, jako bychom byli pár, jedno tělo, jedna duše. Vím přesně, kam se v jaký moment pohnout, kam uskočit a kdy se naopak nechat Tomem vést a nechat své pohyby splynout s těmi jeho. Teď vím, že k sobě patříme bez ohledu na naši minulost.
Když se mi dlouze po jedné z otoček zadívá do očí, vím, že teď udělá něco, za co bych ho za normálních okolností nejspíš přizabil. Ale teď mu věřím. Jestli nám to pomůže vyhrát, udělám cokoliv. Jen přikývnu a nechám už všechno jen na něm.
Zalapám po dechu, když mě chytne v pase, přitáhne si mě těsně k sobě a na pár minut se mi dívá z těsné blízkosti do očí. Opět je to, jako by nic kolem nás neexistovalo, jako by tenhle moment trval celou věčnost. Cítím na sobě jeho dech, a opět mě polije horko, je to neuvěřitelné. Ale než se naděju, ozve se další mix od Britney, Mannequin. Všichni kolem nás jdou dokonale do rytmu, jen my s Tomem stojíme ve středu, díváme se jeden druhému do očí a necháváme na sebe dopadat trysky vody. Zrychluje se mi dech, a rozhodně to není tím, že jsem doteď tancoval jako o život. Je to Tomem. Tomem a jeho těsnou přítomností. Tomem a tímhle momentem.
Nechávám svůj trup pohybovat trhavě nahoru a dolů jako by byl na loutkových nitkách přesně ve stejném rytmu, jako se pohybuje Tomova ruka nade mnou. Nevnímám svět kolem nás, poprvé v životě plně důvěřuju Tomovi a vím, že on mě provede teď až do konce.
Najednou mě Tom pustí z objetí a chytne mě jen za ruce, a já jen intuitivně vím, co po mně právě chce. Proklouznu mu mezi nohama, těsně za ním se otočím a v tu chvíli všichni najednou, celá naše crew, vyrazíme kupředu s naprosto primitivními, ale efektivními kroky na Same song & Dance od Eminema. Ať už tohle dopadne dneska jakkoliv, ostudu jsme si, soudě dle ovací, rozhodně neudělali.
S posledním hlasitým tónem všichni tvrdě skočíme na místě. Dokonale to zaduní do bouřlivého jásotu kolem nás, a voda vytvoří dokonalý poslední efekt.
Zavřu oči. Zhluboka se nadechuju a snažím se zklidnit zběsilý tlukot srdce. Tohle bylo naprosto šílené. Dokonalé, úžasné, ale šílené.
„Viděli jste to taky, lidičky? Viděli jste to, co právě Black’s kids předvedli? To bylo neskutečný!“ zakřičí Streeky do mikrofonu a dav opět jásá. „Tak co, poroto, kdo byl podle vás ten nejlepší?“
Snad ani nedýchám. Bojím se, že jsme nezaujali, že tohle všechno bylo pro nic. Vděčně se usměju, když v dlani ucítím další, o maličko větší. Opětuju Tomovi jeho stisk. Jsem neskutečně vděčný, že tady se mnou je. Že je tady právě teď.
Ještě, než dopadne na zem černo-modrá vlajka s naším znakem, hlasitě vyjeknu a skočím Tomovi kolem krku.
„My vyhráli! Vyhráli jsme!“
Pevně mě obejme a dřív, než bych do dvou napočítal, oba jsme pohlcení ostatními z mojí crew. My vyhráli. Dokázali jsme to, porazili jsme Krkavce, kteří drželi titul mistrů posledních pět let. Porazili jsme je, vyhráli jsme, a to jen díky Tomovi.
Odmítám se ho pustit, tisknu se k němu, a dokud mě od něj někdo neodtrhne, takhle zůstanu. S každým dalším dnem si uvědomuju, jak zatraceně důležitej Tom v mém životě je.
———-
„Na Black’s kids!“
„Na Black’s kids!“ zopakujeme všichni hlasitě a opět, za tuhle noc již po několikáté, si připijeme na naše vítězství. Po tom, co jsme ve skladišti tak slavně zvítězili a stali se mistry, všichni jsme se přesunuli do místního klubu, kde se vždycky koná párty na počest vítězů. Vítězů, kterými jsme pro letošní rok my.
„Jak tě to sakra napadlo?“
Tom se hlasitě rozesměje, když na něj už po několikáté vybafne další z kluků u nás v crew. Už nejmíň stokrát nám vysvětloval, jak dostal ten nápad, dík němuž jsme zvítězili. Usměju se na něj a v tuhle chvíli jsem neskutečně hrdý na to, že zrovna já jsem Tomovo dvojče. Věnuje mi dlouhý pohled prozářený úsměvem a já vím, že v tuhle chvíli, v ten moment, jsem pro něj existoval jen já. Usměju se na něj zpět.
„Prostě jsem se moc díval na americký filmy,“ mrkne brácha a pořádně upije ze svého pití. „A ten mix, ten nosím s sebou furt,“ dodá a všichni se rozesmějeme. Vážně jenom moje dvojče může nosit po kapsách mix s Britney Spears.
Joe s Mikem se přidají k vyprávění o tom, jak je Tom poslal se zapalovačem blbnout pod trysky, a všichni se dokonale bavíme. Tom se oficiálně stal součástí naší bandy, a já nemůžu být šťastnější.
Jak noc postupuje, opíjíme se s Tomem čím dál tím víc. Postupně jsme se odtrhli od všech ostatních, našli jsme si koutek jen sami pro sebe. Máme naší vlastní oslavu.
„Pojď si zatancovat.“
„Bille, ne, na tohle já-„
„Prosííím,“ zaúpím Tomovi do ucha a za ruce ho tahám na nohy. V žilách mi koluje už dostatečné množství alkoholu, mám dobrou náladu a neskutečnou chuť tancovat. Tancovat s Tomem. To, jak jsme společně tancovali dnes večer… bylo to vzrušující, dech beroucí.
Jen zavrtí hlavou, ale se smíchem se nechá dotáhnout až na parket. Už tady moc lidí není, většina z nich se přesunula na soukromé párty stejně tak, jako my dva s Tomem. S tím rozdílem, že my dva nemuseli chodit nikam jinam, abychom mohli existovat jen my dva.
Opilecky šťastně s Tomem tancuju. Děláme blbosti, smějeme se, oslavujeme. Nikdo si nás nevšímá, nikoho si nevšímáme my. Je mi dokonale. Alkohol mi vzal veškeré zábrany, vítězství mě naplnilo dokonalým štěstím, a Tomova přítomnost veškeré pocity jen umocňuje. S ním jsem teď šťastný pořád.
Ani se nebráním, když si mě k sobě stejně opilé dvojče přitiskne, a dlaně mi položí těsně nad zadeček. Naopak se k němu provokativně přitisknu ještě víc. Otírám se o něj a provokativně si skousávám ret, zatímco se společně, dráždivě pohybujeme totálně mimo rytmus hudby, která klub naplňuje. Mám chuť mu vzdychat do ucha, když rukama sklouzne níž, a stiskne mi půlky v dlaních. V tuhle chvíli je mi jedno, že je to můj bratr, moje dvojče, s kým tady jsem, ale chci ho, mám na něj hroznou chuť.
„Chci tě líbat,“ vydechnu mu do ucha a dám si záležet, abych se mu o něj otřel rty. Sleduju, jak Tom polkne. Jeho ohryzek se dokonale rozpohybuje, a já neodolám a přitisknu k němu rty. Nikdy, nikdy jsem nikoho nechtěl tak moc, jako právě teď chci jeho. Alkohol, euforie z vítězství, vědomí toho, že mě Tom miluje, to všechno ve mně vyvolává nepoznané emoce a pocity, které neumím a nechci ovládat. Vím, že toho nebudu litovat, ať se dnes v noci stane cokoliv, nebudu toho litovat.
„Tak mě líbej,“ zašeptá Tom, ale i přes hlasitou hudbu v klubu ho zřetelně slyším. Jen se na něj usměju a než se stihnu nadát, naše rty jsou zase jednou spojeny v polibku.
autor: Deni
betaread: Janule
Oh, fenomenální! ^^ Ta soutěž je klišé, ale já klišé miluju a sem to prostě sedí. ;D <3
Wuiíííííí, úžasné, honem další díl! ^^ Ale vsadím se, že se to s příštím dílem posere.. 😀
Oh… Je to nádhernej díl..♥ Mlj tu povídku…:) Ale bojím se, že až se Bill probere druhý den z opilosit, tak to nebude brát takhle… Nechci aby se to mezi nima posralo, ale Bill to asi brát s klidem nebude, když si uvědomí co udělal… No nic… Nechám se překvapit…:p**♥
Nádhernej díl fakt dokonalej <3
fakt úžasně je ten zápas popsanej;) dokonalej díl..těšim se na další:)
uzasna povídka ze zečátku jsem ji nečetla ale teď se těším na každý díl
ooo,no super,Tome ty jsi třída x)))
Úžasné! S tou vodou jsem si to naprosto živě představovala. Tyhle scény ve filmech miluju!!
Ú Ž A S N Ý!! Jedním slovem dech beroucí!!!
Ho%d sem pak odkazy na ty remixy…chtěla bych si je poslechnout
Tohle je nejhezčí vícedílka tady na blogu ♥ 🙂 moc krásný dílekm těším se na další 🙂
Ty vole, ty vole, ty vole! 😀 Ja som z toho úplne v prdeli 😀 Toto bola perfektná časť… Bolo skvelé ako Tom najskôr pozoroval Billa pri tanci a obdivoval ho, ale potom, keď sa k nim pridal a začal s Billom tancovať, no to bolo teda niečo. To ako boli opísané Billove pocity a to všetko bolo úplne skvelé. Úplne som si to tam vedela predstaviť a vžiť sa do toho. Bolo to fakt skvelé a potom keď vyhrali som bola úplne nadšená. Akoby som tam bola s nimi a vyhrala to s nimi 😀 No proste psycho :D… Ale ten koniec bol najlepší "Chci tě líbat." "Tak mě líbej." Oh bože ja som z toho úplne unesená 😀 táto časť bola naozaj skvelá! Milujem to 😀