autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Ten večer jsem se už nezmohl skoro na nic. Vrátil jsem se zpět na podium a tancoval. No, tancoval, jestli se tomu dalo říct tanec. Byl jsem myšlenkami někde úplně jinde. Pořád jsem viděl před očima, co se stalo. Bylo to tak hezké. Ještě pořád jsem cítil jeho rty na mých. Měl je tak hebké a měkké. Ale jeho slova mě ranila. Nečekal jsem od něj, že by takhle reagoval. On by přece s gayem nic neměl. Ale hlavně, že mu stál. Byl tak vzrušený. Pořád se ke mně tak tisknul. Nechtěl jsem, aby to skončilo. Bylo to jako sen, ve kterém jsem se utápěl. A nechtěl se probudit. Ale probuzení přišlo a ne moc milé. Mrzelo mě to. Zřejmě by neměl nic se striptérem. On je víc. On je gangster, který je tvrdý a bez citu. Ano, to je Tom, který mi řekl, že je na holky. Je to jen jeho pouhá maska. On takový není a i přesto, že ho ještě neznám natolik dobře, si dovolím říct, že tohle opravdu není Tom. V té restauraci to byl jiný člověk. Po celou tu dobu, co se mnou byl, to byl jiný člověk. Byl tak milý, hodný. To on si začal vyhledávat mou společnost. On mě pozval na večeři a skoro mě tam políbil. Proč si jen nedokáže přiznat, že se se mnou líbal a že jsem ho vzrušil? Je mi jasné, že je to pro něj zřejmě těžké přiznání, ale tím, že si to bude vymlouvat, si podle mě moc nepomůže. Ale budiž, je to jeho věc. Bude to tak, jak chce. Nebudu za ním lézt a dokazovat mu, že i přesto, co dělá, mě to k němu táhne. Dokázal bych se vyrovnat s tím, co dělá, i když těžko. Přemýšlel jsem o tom a dost. On prakticky musí. Nemůže nic dělat. Rozhodně by neodprásknul jen tak nějakého člověka. Nevyčítám mu to, i když se mi to nelíbí. Nebudu ho pro to odsuzovat. Já jsem striptér. Na tom není už vůbec nic pěkného. Nabízet svoje tělo cizím lidem. Je mi ze sebe na zvracení…
Následující den jsem přišel skoro až na poslední chvíli. Nechtělo se mi sem. To místo pro mě bylo jako prokleté. Cítil jsem se tu zvláštně. Připomínalo mi to tu jeho, ty chvíle s ním. Navíc to nechutné obtěžování a ještě nechutnější práci. Raději jsem vlezl rovnou do šaten a šel se převléknout. Večer jsem pracoval celkem tvrdě. Dneska to šlo dobře. Nikdo neobtěžoval, jen všichni slušně koukali, pokřikovali a strkali nám všem peníze.
Až v noci jsem si chvilku odpočinul. Jen jsem se opíral a netancoval. Snažil jsem se to v sobě dusit. Všechny pocity, všechnu bolest, žal. Budu se s tím muset vypořádat. Zřejmě jsem si představoval víc, než je zdrávo. Jo, vždycky jsem byl snílek. Rozhlížím se po klubu. Všichni se tu baví, tančí. Na baru je pár lidí, ale Harry v klidu pokuřuje. Až pak se usměje a vyjde z baru. Začne se s někým bavit. Ale moc dobře tam nevidím. Zvědavě popojdu po podiu a podívám se nenápadně, s kým to mluví. Nemýlil jsem se. I když jsem si sebevíc přál, aby to on nebyl, byl to on. Tom. Tiše jsem ho sledoval. Neměl jsem tu sílu, abych se na něj nedíval. Bylo mi jedno, že to uvidí.
Po chvilce se rozešel k šéfovi. Jak jinak. Zase v tom bude nějaká akce. Něco špatného. Něco, co ho zase bude měnit. Něco, co z něj bude dělat někoho, kdo opravdu není. Jen smutně sklopím oči a dám se zpět do práce. Tom asi po půl hodině opět vyjde a z klubu rychle zmizí. Ani se neohlédnul. Nevěnoval mi jediný pohled, i když mu bylo jasné, že tu jsem. Je konec. Teď si můžu být opět v něčem jistý. Jsem sám.
Tuhle noc jsem skončil až k ránu. Byl jsem vyřízený. Takhle unavený jsem dlouho nebyl. Odkolíbal jsem se unaveně domů a šel ihned spát. Měl jsem před sebou velmi náročný, nechutný den. Opět byla ta „akce“ při které jsem musel na pokoj. A tentokrát už tam nebude nikdo, kdo by mi pomohl a odtáhnul mě pryč. Tom už tam nebude. A pokud ano, ne pro mě.
I když jsem sebevíc nechtěl, večer přišel. Musel jsem být v klubu dnes o dost dřív. A šel jsem ještě dřív, než byla potřeba. Aspoň jsem měl trošku času navíc a mohl si promluvit s Harrym. Proto jsem si dal jen věci do šatny a šel na bar. Prokecali jsme spolu dobrou hodinu. Ale téma moc příjemné nebylo. Pořád se vyptával, co Tom, co že se spolu tolik bavíme. Harry byl fajn, ale jeho zvědavost mě nutila k nepříčetnosti. Neodpovídal jsem mu na to. Spíš bylo ticho. Jen jsem tiše upíjel ze své skleničky vodu a připravoval se na to, co mě čeká. Najednou se ozval zvuk dveří, jak někdo vešel. Otočil jsem hlavu tím směrem a zahleděl se. Bylo tam šero. Světlo jsme měli rozsvícené jen u baru. Nebylo ještě otevřeno, teď sem nikdo nesměl. Po chvíli se ze stínu vynořil Tom.
„Ahoj, Harry,“ pozdraví ho a kývne mu na pozdrav. Zůstanu na něj koukat. Nemá piercing, ale roztržený ret a monokla. Sakra, co se mu stalo?! Co mu zase šéf zadal za úkol…
„Ahoj,“ pozdravím ho, když se na mě podívá.
„Ahoj, Bille,“ pozdraví mě také a pousměje se. Stáhne ze sebe kabát a usadí se vedle mě. Jak může být tak klidný? Jak se mnou může mluvit tak klidně a ještě se pousmát? Nedokážu to, já ne. Jen překvapeně hledím, ale nakonec se napiji a snažím se uklidnit.
„Dej mi, Harry, prosím tě whisky,“ řekne mu Tom a začne prsty klepat do pultu. Sklopím oči a nervózně si začnu kousat spodní ret.
„Tome, nepřipadá mi, že jsi ve stavu, kdy bys měl pít whisky,“ opáčí mu Harry. Tom pozvedne nechápavě obočí.
„Proč jako ne?“
„Nepij pořád,“ řekne naprosto klidně. On snad hodně pije? Už zase se tu děje něco, o čem nevím. A vlastně… proč bych vědět měl.
„Co ti kurva je?! Chci prostě whisky, tak mi ji nalij!“ zvýší na něj hlas.
„Nic, jen si dost dobře vzpomínám, v jakém stavu jsi minule přišel a jak jsi blil,“ řekne suverénně Harry, „ale budiž,“ otočí se, natáhne se pro whisky a nalije mu.
„Víš co, Harry? Už tě začínám mít plný zuby. Jsi tu od toho, abys držel hubu a nalejval chlast a ne, aby ses pletl do věcí, do kterých ti je hovno,“ řekne mu Tom vytočeně a vidím, jak zatíná ruce v pěsti. Podívám se na něj. Ani nevím, co teď momentálně dělat. Raději mlčím.
„Uklidni se, uklidni,“ hned Harry zmlkne a podá mu skleničku.
„Teď už si jí strč do prdele,“ strčí ji Tom k němu zpátky a vytáhne si krabičku cigaret. Jednu si zapálí a krabičku opět sklidí.
„Co se ti stalo?“ zeptám se ho po chvíli ticha a prohlédnu si jeho obličej.
„Ale… včera jsem byl s Robertem na jedný akci, co se trošku vymkla kontrole. Jen menší rvačka, v pohodě,“ odmávne to s klidem.
„Co ta ruka?“ šeptnu starostlivě. Ne, tohle se mi nezdá. Jen tak si ke mně sedne. Tohle není samo sebou.
„Už je to lepší. Díky,“ pousměje se a podívá se mi krátce do očí. „Jak se máš? Proč tu jsi dnes tak brzy?“
„Dnes je zase akce… Musel jsem tu být dřív a chtěl jsem vypadnout dřív z bytu,“ přiznám.
„Aha… Akce… jako… ta poslední?“ dovtípí se.
„Musíme na pokoje, nebo i na sedačky vzadu,“ poukážu na novou výbavu klubu. Dozvěděl jsem se to teprve včera. Tom se jen smutně pousměje a začne pozorovat pult. Zapálí si další cigaretu. „No co, musíme to tu vydržet. Jess snad i včera říkala, že se těší,“ protočím oči nad úvahou peroxidní děvenky, která má očividně peroxidem vyžraný i mozek.
„Ale já si nemyslím, že ty to bereš stejně jako Jess,“ řekne tiše a znovu ke mně vzhlédne.
„To máš pravdu,“ podívám se na něj taky.
„Bojím se, že tentokrát tě před tím už nezachráním. Šéfovi už by to bylo asi víc než divný,“ šeptne snad starostlivě. Ne, tohle ne. Ať mi to nedělá ještě těžší.
„Ale já nic neříkám. Ani po tobě nechci, abys mě tomu uchránil. Je to moje práce. Nedělej si zbytečné problémy, hm…“ šeptnu a raději se koukám kamkoli jinam než na něj.
„Možná… možná bys mohl úmyslně na podiu upadnout a předstírat, že máš něco s kotníkem. Nebo bys mohl dělat, že je ti špatně. To by určitě zabralo.“ Cítím na sobě stále jeho pohled.
Proč najednou cítím, že se mnou mluví jako Tom, jako opravdový Tom? Proč tohle dělá… Co se to s ním sakra děje? Mělo by mu být jedno, že mě někde vohne nějakej chlap a že budu trpět jako zvíře. Že mi bude zle z toho, co dělám.
„Proč nad tímhle uvažuješ, Tomi?“ zeptám se a podívám se mu do očí. „Nemůžu se tomu pořád bránit. Jednou jsem tady, tak musím.“
„…jo. To nic. Promiň,“ zakroutí hlavou a skloní pohled.
„Ne, neomlouvej se. Myslíš to dobře a… mě to těší. Jen mi řekni, proč?“
„Protože vím, že to nemáš rád,“ odvětí lehce.
„A takových věcí je mnohem víc. Víš, kdybych aspoň věděl, že když tohle vydržím, že pak přijde něco dobrého, hezkého… něco nebo někdo… měl bych aspoň motivaci. Ale já… Já přežívám, jen přežívám,“ pošeptám a sklopím oči ke své poloprázdné skleničce
„Já věřím, že když si tohle vytrpíš, čeká tě něco hezkýho. Zasloužíš si to,“ zašeptá.
„Já si to nemyslím,“ řeknu a ztěžka vydechnu.
„Ale já ano,“ pohladí mě dlaní po rameně. Přivřu oči a narovnám se.
„Ne,“ řeknu bolestně. „To hezký už je pryč, víš.“ Ruku překvapeně stáhne, přičemž mi sjede po celé paži.
„Přijde určitě něco dalšího a ještě hezčího,“ zašeptá. Přeběhne po mně mráz.
„Je to hezké poslouchat, ale horší je vědět, že to tak není a nebude.“
„Nebuď takový pesimista,“ zasměje se.
„Když jsem, tak jsem,“ usměji se trošičku. Tom se jen pousměje a vládne chvilka ticha.
„Bojíš se?“ zašeptá najednou. Nevím, co má přesně na mysli.
„Čeho?“
„Toho… co se dnes večer bude dít,“ ujasní mi.
„Nevím, Tome. Jsem nějak otupělý,“ přiznám. Začnu si hrát s prstýnkem. „Ale asi jo…“
„Možná… možná vymyslíme něco, jak tě z toho vyvléknout. Ještě nám zbývá chvilka,“ povzdechne. Ať se ani nepokouší cítit lítost. Nebo si snad plánovat něco, jak mě z toho vytáhnout. Nechci. Nemůžu to chtít. Přidělávat jemu i sobě problémy.
„Chtěl jsi říct mně, že?“ podívám se na něj smutně. „Ne, Tomi, nechej to být. Nic nedělej. Tohle tak má být a bude. Je to moje práce. Nemůžu se z toho vyvlékat pokaždé. Myslíš, že už jenom u tý tyče je mi to příjemný? Ne…“
„Ale pořád tancuješ. Takhle… budeš s tím chlapem dělat… bůhvíco. Kdybys ho viděl,“ znechuceně se zatváří. Cože?! Tak ono se tu na mě něco připravuje?
„O čem to mluvíš?“ podívám se na něj a svraštím obočí. „To mi vysvětli. S jakým chlapem?“
„Když jsme byli včera s šéfem na tý akci, tak s někým volal. Ten chlápek se jmenuje Sergej a je původem Rus. Je to gay. A on… Rob mu nadšeně říkal, že už pro něj konečně v klubu taky má kluka. A jediný kluk tu jsi ty, tak… jsem si to dal dohromady. Proto jsem vlastně… přišel. Chtěl jsem tě vidět ještě… před tím,“ povzdechne a na chvíli si rukou přikryje obličej. Podzvednu obočí a pootevřu rty.
„Pane bože,“ vydechnu.
„Bille, ty… ty nevíš, co on je zač. Viděl jsem ho jednou a už to víckrát zažít nechci. Pokud se bojíš Roberta, tak tohle…“ zakroutí bezmocně hlavou a zmlkne. Nervózně si začnu prohrabovat vlasy.
„Neměj strach,“ pošeptám. Tohle všechno je už jenom můj problém. Jen jsem nečekal, že to bude až takové. Netušil jsem, že šéf udělá tohle. Nebudu mít jedinou šanci tomu uniknout.
„Hlavně… hlavně ho nenech, aby tě…“ nedořekne to. Raději naznačí rukou, abych se od něj nenechal ošukat. „Klidně mu ho vykuř, jakkoliv ho uspokoj, ale nenech se jím prostě… vojet. Vzpomínám si, když tady byl naposled. Nakonec to odnesl Harry,“ ztiší hlas. „Dva týdny si nemohl sednout.“
Podívám se na něj. Jen ztěžka polknu a nahnu se trochu k němu, aby Harry vážně neslyšel.
„Děkuju, že mi to říkáš. Ale víc o tom nepřemýšlej. Nechej to tak, jak to je. Děkuju,“ řeknu a trošku se usměji. Snažím se o trošku veselejší úsměv, ale nějak to nejde. Tom se odtáhne a zvedne.
„Pojď na chvilku se mnou,“ požádá mě a vezme mě za ruku. Rozejde se dozadu do chodby. Tam, kde jsme se líbali. Chvilku se zdráhám, ale nakonec jdu.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Tom je hroznej vůl. 😀
Panebože.. 🙁 Doufám, že se Billovi nic nestane… A Tom je vážně – kdy mu konečně dojde, že prostě NENÍ a holky?! Jsem zvědavá, kam s Billem teď jde… Nebo spíš… Co chce udělat…
Božeeee!!<3
Tome,ty seš fakticky naivní xDD doufám že Tom z toho Billa nějak vyvlíkne těším se na příště,je to zase zajímavý xDD
holky já tuhle povídku tak miluju!!! no jsou dvě možnosti. bud se Bill přestane bránit a spolu s Tomem něco vymyslejí a zdrhnou… nebo ho ten Sergejevič nebo jak se to jmenuje, vojede a až něco bude s Tomem, tak se Bill bude bát…
Šmárja! Chystaj se z Billa udělat dvě půlky ne? 😀
Doufám, že ho Tom nějak..zachrání nebo tak… Dál! xDD 🙂
tak je ten Billouš normální? jak může po Tomovi chtít aby to nechal bejt…snad ho z toho dostane:D:D
rychle další!!:)
Konec v takové napínavé části? 😀
Moc se těším na pokračování 🙂
A do riti 😀 Chudák Bill :S
Honem dál vole už se nevím dočkat!!Úplně bombova povídka!!!!
Ježiš…Sergej…vypadá na nějaký monstrum!Bill se z toho musí nějak vyvleknout jinaj bude asi na 2půlky..tak Tomi udělej něco!:)) Okamžitě jdu na další díl!:)