Rumors II – Fueling the Fire 22.

„Bille! Kurva… Bille! Slyšíš mě?! Bille!“ Sotva rozeznal hlas přicházející zprava. V hlavě mu hučelo jako v úlu. Zamžoural před sebe, ale všude kolem bylo bílo. Pokusil se zvednout hlavu.
„Nehýbej se… To bude v pohodě… hlavně se nehýbej…“
„Tome…“ Konečně se mu povedlo zvednout hlavu, ale přišlo mu, že váží snad tunu. Jako kdyby byl pod vodou a gravitace se zbláznila. Hmátl před sebe, ale sotva ruku zvedl. Dveře se vedle něj otevřely a něčí ruce mu odeply pás a chytly ho za ramena.
„Bille, slyšíš mě? Můžeš se na mě podívat? Bolí tě něco? Bille…“
„Tome…“
„Bille, poslouchej mě, jeho strana je zablokovaná, nedostanu se tam… budu tě muset vyndat, bolí tě něco?“
„Tommy?“
„Jo… Bille, bolí tě něco? Můžeš se hýbat?“
„Asi… asi jo…“ Zamumlal a natočil hlavu doleva. Dřív než ale stihl otočit hlavu úplně, ho Tommy chytil jednou rukou pod koleny a přitáhl na sebe. Jediné, co mohl vidět, byla krvavá šmouha na bělostném airbagu na straně řidiče.
„Tome! Tome!“

„Tome…“ Zamumlal tiše Bill a hlava mu sklouzla ke straně.
„Ššššš, lež…“ Ozvalo se nad ním a postel vedle něj se prohnula, jak si na ni někdo sedl.
Zamžoural do světla a zvedl k očím ruku s kanylou.
„Opatrně, máš v sobě silné léky.“ Upozornil ho ženský hlas, když zkusil zvednout hlavu, a jeho srdce se rozbušilo na poplach. Jeden z hlásičů varovně zapípal a žena mu položila ruce na ramena.
„Šššš, notak, klid Bille, to nic… jen lež, bude ještě chvíli trvat, než ty léky odezní. Hrozně jsi všechny vyděsil. Lékaři tě museli uvést do umělého spánku, protože se báli infarktu. Rozhodně teď nemůžeš lézt z postele. Trochu ti to nadzdvihnu pod hlavou, ano?“ Varovala ho a za chvíli sebou lůžko trochu cuklo, než horní část vyjela výš a on mohl konečně zamrkat a zaostřit, když ho neoslňovalo světlo.

„Promiň Bee… ty žebra mě vraždí. Položím se k tobě, ano?“ Bill jen kývl, a když se od něj Tom opatrně odtáhl, aby mohl dát postel o něco výš, natáhl k němu ruku a dotkl se jeho tváře.
„Co se stalo… byla tam krev… Vůbec jsi nereagoval… viděl jsem, jak tě Tommy vytáhl a… ty ses vůbec nehýbal…“ Spustil a hlásič zase varovně zapípal. Tom po něm střelil pohledem a pevně s ním propletl prsty na ruce.
„Klid, Bee… Už jsem v pořádku. Jsem u tebe, držím tě.“ Ujistil ho a líbl na kloubky dlaně.
„Ta krev byla tvoje.“
„Moje…?“ Tom jen kývl a opatrně ho pohladil na levém uchu.
„Náušnice. Když do nás narazila, spal jsi mi na rameni a ona zůstala chycená o mojí bundu.“ Upřesnil a Bill střelil rukou k lalůčku.
„Nebolí to…“ podivil se.
„Taky v sobě máš pěknej koktejl. Divím se, že už jsi vzhůru. Doktoři tvrdili, že bude trvat, než se probereš.“ Pousmál se Tom a pod ucho ho líbl.
„Než se vdáš, tak se ti to zahojí.“ Zasmál se, a hned se proklel, jak žebra zaprotestovala.
„Kdo? To udělal?“ Zeptal se a zamrkal, aby udržel oči otevřené. Něco na tom koktejlu bude. Musel bojovat o každou chvilku.
„Teď bys měl být v klidu…“ Tom znovu zkontroloval jeden z monitorů a pohledem sjel i všechny drátky, aby si byl jistý, že je vše, jak má být. Místo toho, aby sám ležel, trávil čas tady a sekýroval každého, kdo se něčeho jen omylem dotkl.

„Tome kdo?“ Tom zaváhal a nejdřív zatlačil na Billovo rameno, aby si blonďáček zase lehl. Znovu vzal do ruky jeho dlaň a políbil ho do ní.
„Nějaká holka. Sotva plnoletá a podle všeho to nemá v hlavě v pořádku. Ani nemá řidičák. Avery, nevím jak dál. A radši to nechci vědět. Ona mě sledovala do vílího zámku a ona posílala ty fotky a nabourala můj cloud. Není hloupá, ale je… prostě žije v úplně jiným světě. Při výslechu se složila, když zjistila, že jsem v tom autě byl já, kdo řídil. Myslela, že jsem na motorce a řídíš ty. Ona v tom jela s tvou matkou. Chtěly tě vyděsit a vytřískat z tebe, co se dá. Tvoje matka jí zmanipulovala, aby si myslela, že… já vlastně ani pořádně nevím, co jí nakecala, ale ta holka si myslela, že snad pak budu s ní. Jí je úplně jedno, co udělala, a prý pořád trvá na tom, že se mi musí omluvit a že to snad pochopím nebo co. Když v L.A. Stars viděla, že jsme se zasnoubili, prostě jí ruplo v bedně, že jí tvoje matka obelhala a čekala, až budeme odjíždět. Tvojí máti se jí už nepovedlo zastavit. Přijela do jejího bytu ve chvíli, kdy tam byla policie a prohledávali to tam. Sebrali jí.“ Dodal, a co chvíli sledoval monitor. Billův srdeční tep i tlak šly zase prudce nahoru, jako když ho už jednou zkoušeli probrat, Tom u něho nebyl a on odmítl věřit, že je v pořádku.
Bill se marně snažil něco říct a pomalu začínal lapat po dechu.

„Bee… no tak… klid… je po všem…“ Pevně stiskl jeho dlaň a co nejopatrněji se k němu přivinul.
„Je po všem, zlato… už je to dobré…“ Šeptal mu do ucha a vsunul pod něj ruku. Bill se k němu okamžitě křečovitě přitiskl a nehty mu zaryl do nadloktí.
„Je po všem… jsem u tebe.“ Opakoval, dokud se Billův dech zase neuklidnil, a odhrnul mu vlasy stranou, aby ho mohl políbit.

Znovu vám, dámy a pánové, přinášíme exkluzivní rozhovor s Billem Landitzem a jeho snoubencem Tomem Kaulitzem.
Připomínáme, že něco takového nikde jinde nenajdete. Jen my vám můžeme poskytnout odpovědi na vaše otázky.
Již minule jste se mohli dočíst o šokující pravdě ohledně zneužívání, kterému Landitz musel čelit ze strany své vlastní matky.
Pravdu se rozhodl odtajnit ve chvíli, kdy se znovu přihlásila o pozornost a začala svého syna vydírat.
Jak nám Landitz řekl, nemohl už dál mlčet a dopustit, aby se vše dělo znovu, a rozhodl se jednou provždy vše ukončit.
Záhy se stal i se svým partnerem obětí útoku, který ho měl umlčet.
Jsou tomu tři týdny a my se s oběma znovu setkáváme, abychom zjistili, jak vše pokračuje.

Bill: Nabourala do nás mladá žena, která spolupracovala na mém vydírání s mou matkou. Když jsme vjížděli do křižovatky, najela do nás. Auto se začalo točit, a pak jsme narazili do sloupu.
Tomovi se podařilo auto vyrovnat, ale nárazu nešlo zabránit. Nakonec to bylo dobře, protože kdybychom zůstali v křižovatce, okamžitě by nás smetlo další auto.

To zní příšerně. Štěstí, že jste z toho vyvázli. O vás, Bille, víme, že na tom nejste dlouhodobě zdravotně dobře. Nezanechala na vás autonehoda nějaké následky? Oba jste si nějakou dobu pobyli v nemocnici, je to pravda?

Bill: Tom má pohmožděná žebra, rameno a zlomenou ruku. Já na tom byl fyzicky dobře, jen natržený lalůček, protože jsem si strhl náušnici, ale když nás vytáhli z auta, Tom byl dost dlouho v bezvědomí a já dostal šílený záchvat. Museli mě okamžitě převést a dva dny jsem byl v umělém spánku, protože si nikdo nebyl jistý, jestli to srdce zvládne. Po fyzické stránce žádné následky nehrozí, ale já teď mám daleko přísnější režim a nesmím se namáhat. Ale i to by mělo být jen dočasné.

Už víme, že vaše matka byla zadržena a obviněna nejen z vydírání, ale i z dalších zločinů, mezi které patří třeba i pořizování dětské pornografie. Jak daleko je vyšetřování? Bylo už stanoveno datum soudního přelíčení?

Bill: Právě teď se řeší vydání do Německa a soud by měl proběhnout bezprostředně po tom. Žena, která nás nabourala, se ke všemu přiznala a je momentálně jedním ze svědků.

Po našem prvním rozhovoru nám do redakce přišla spousta dopisů od čtenářů, ve kterých vyjadřují účast nad vaším osudem. Mít takové dětství rozhodně muselo být těžké. Bille, jak to vnímáte vy? Máte i nějaké dobré vzpomínky na dětství? A viděl jste se s matkou od té doby, co bylo vzneseno oficiální obvinění?

Bill: Tohle je na tom pro mě to nejhorší… všechny vzpomínky jsem vnímal jako šťastné. Netušil jsem, že to, co se děje, není normální. Když se to stalo poprvé, byla u mě celou noc a konejšila mě a slibovala mi, že se pomstí, že nedovolí, aby mi někdo ubližoval. Že na to půjdeme jinak a všechny takový zničíme, aby nemohli ubližovat dál. Když jsem pak zjistil pravdu, že to ona sama to tenkrát domluvila… bylo to, jako by to někdo všechno vymazal, prostě to najednou neexistuje a doteď nevím, jak mám naložit s věcmi, které si občas vybavím, a říkám si, jak to bylo fajn, jak byla máma super, a pak mi dojde, že to tak vlastně nebylo a je to… těžké…
A ne, neviděl a nemám to v plánu. Její právník jí poradil, aby se přiznala a zkusila se mnou promluvit, protože ji hrozí až výjimečný trest, něco jako usmíření, ale to jsem odmítl. Nedokážu věřit, že by něco z toho, co by řekla, byla pravda. Že by jí to třeba mrzelo.

Takže ani do budoucna neuvažujete o tom, že byste s matkou promluvil? Nebo když zajdu opravdu dál… že byste jí třeba odpustil?

Bill: V tuhle chvíli je pro mě něco takového nemyslitelné.

Tome, teď otázka na vás. Jak toto prožíváte vy? Byl jste celou dobu Billovi oporou, ale jistě to pro vás není jednoduché. Přicházejí nějaké negativní ohlasy z řad vašich fanoušků? Ovlivňuje to nějak vaši kariéru?

Tom: Není to rozhodně tak, že celou dobu já držím Billa. On je neuvěřitelně silný, i když si to nemyslí. Nedovedu si představit sebe na jeho místě. Řekl bych, že se v tom spíš plácám a dělám, co můžu. A negativní ohlasy tady byly od začátku, ale už od jarní tour se to zklidnilo. Momentálně se ke mně dostalo dost kladných reakcí a překvapilo mě, kolik dívek, ale i chlapců po Billově přiznání taky vystoupilo s tím, co se jim stalo. Moc to ale nesleduju, teď se spíš snažím dohlížet, aby Bill opravdu pořádně odpočíval. Vedle Billa jde kariéra stranou. V první řadě je pro mě, aby byl v pořádku, v bezpečí a co nejblíž. Miluju ho, to je to jediný, na čem záleží.

Jste rozhodně jeden z nejkrásnějších párů, které tady v L.A. máme. A to mě přivádí k otázce, na kterou chce znát odpověď především dámská část našich čtenářů. Vaše připravovaná svatba. A začneme úplně od toho nejzákladnějšího, žádost o ruku. Jak to u vás probíhalo?

Bill: Bylo to krásné… Tom mě požádal o ruku na pláži. Klečel a mám i prsten. Bylo to dokonalé.
Tom: No to nevím… povedlo se mi to až napočtvrté. Původně jsem chtěl Billa požádat o ruku už na naší dovolené v Alpách, ale ztratil se prsten, pak doma, ale to přišel Andreas, že musím nutně vidět booklety k Boy dont cry…
Bill: To jsi mi neřekl, proto jsi na něj tak vyjel?
Tom: Utnul mě uprostřed věty. A pak jsem chtěl, když jsme se s Adamem vrátili z Berlína, a místo toho se muselo řešit něco úplně jiného. Vlastně to ve finále nebylo ani trochu romantické. Podřekl jsem se a Bill to slyšel, takže pak jsem musel improvizovat.

Co místo konání? Máte nějaké specifické téma? A kdo je ten, kdo má při rozhodování hlavní slovo?

Tom: Svatbu organizuju já a bude to v Insomniaxu. Rozhodně bude spousta chlastu a drogy a bude se určitě i střílet a všechno se rozbije… Viděla jste naše video ke Schrei? Tak něco takového, to je téma. Největší pařba roku. Jste zvaná.
Bill: V Insomniaxu opravdu bude, ale vážně nevím, jestli jdeme na stejnou svatbu. Ve skutečnosti bude docela tichá. Přátelé a rodina. A já mám zakázané se angažovat, protože musím být naprosto v klidu a jsem opravdu šílený perfekcionista a šílel bych ze všeho. Ale bude bílá, bude ohňostroj, balónky, hrozně se mi líbí svíčky zavěšené ve skleněných baňkách, takže ty určitě taky, a místo svatebních darů bude sbírka na útulky pro psy.
Tom: No co jsem říkal?

No aspoň že se shodnete. Proč zrovna Insomniax? Proč ne třeba pláž nebo kostel?

Bill: Tommy, majitel Insomniaxu, je můj dlouholetý blízký přítel a je to i můj svědek. Navíc se oni dva s Tomem domluvili ještě dřív, než jsem vůbec souhlasil, a právě Billy, Tommyho bratr, pomáhá s přípravami.
Tom: Kostel by asi nebyl úplně vhodný a pláž je otevřený prostor a vždycky hrozí, že budete mít nějakého nezvaného hosta. Insomniax je perfektní a zajistí nám soukromí, které je pro nás velice důležité.

A teď už opravdu poslední otázka. Co vaše plány do budoucna? Kam mladý manželský pár zamíří po svatbě?

Tom: Do postele, rozhodně, celé to přeci je kvůli svatební noci.
Bill: Ibiza.
Tom: Jo, pak na Ibizu. A pak zase na tour. Stihneme to jen tak tak a Vánoce pak strávíme v Německu. Máme v plánu pořídit si dům v Berlíně a trávit nějaký čas i tam. Bill sice původně nechtěl, protože se od modelingu a všeho chtěl držet co nejdál, ale vypadá to, že by mohl spolupracovat s jednou menší módní značkou, a lítat sem a tam není nic pro nás.

V tom případě vám oběma přeji hodně štěstí. A moc děkuji za rozhovor.

autor: Bitter