autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Dojdeme s Tomem až k šatně. Jsem z toho špatný. To bylo to poslední, co jsem chtěl, aby se stalo. Aby se kvůli mně rval, aby tu kvůli mně byly problémy. Ale stalo se. Jen se obávám, že mou vinou. I když jednu dobrou stránku to mělo. Těšilo mě, že to udělal, že se na mě nevykašlal. A to, co řekl… mě dostalo na kolena.
Když vejdeme, Tom za námi zavře.
„Není ti nic? Jsi v pořádku?“ začne si mě prohlížet.
„Ne, jen škrábnutí,“ poukážu na ruku, kterou mám sedřenou, „Tome, já… děkuju mockrát,“ řeknu rozechvěle. Tom nejistě ke mně vztáhne ruku a pohladí mě po nahém rameně.
„Opravdu ti nic není?“ zeptá se tišeji.
„Ne, neměj obavy. Jen jsem si natloukl. To přejde. Ale ty jsi zraněný a pereš se tam? To jsi kvůli mně dělat neměl. Nechci, aby tu kvůli mně byly problémy. Promiň mi to,“ upírám pohled k jeho pronikavým čokoládám a vpíjím se do nich.
„To je… v pořádku,“ vydá ze sebe tiše. Najednou několikrát zamrká a pohled ode mě odtrhne. „Zvládneš se obléknout sám, nebo chceš nějak pomoct?“ nabídne mi.
„Zvládnu to, neboj se. Vážně mi nic není, jen jsem se polekal. Ale měl bych se jen trošku upravit, uklidnit a vrátit se tam, Tome.“ Znovu mě opatrně pohladí po rameně a chvíli mlčí. Naskočí mi husí kůže. Ah sakra, co se to děje? Připadám si v jeho blízkosti jako omámený. Skloním pohled na tu jeho ruku, kterou mě hladí, a maličko pootevřu rty.
„Děkuju. Vážně děkuju,“ udělám krok k němu.
„Hele, já… skočím za šéfem. Řeknu, že si tě beru. Kdyby se tě někdo ptal, řekni mu, že jsme prostě odešli spolu jako… kvůli sexu. Jinak tě odtud nemůžu odvést. Ok?“ řekne zvláštně a začne si kousat ret, jako by byl snad nervózní.
„Ale to nejde. To nedělej. Kam půjdeme?“ řeknu trošku udiveně.
„Někam. Kamkoliv, kde si na tebe nebudou dovolovat takovýhle prasata,“ pousměje se a vezme mě lehce za bradu. Usměje se ještě víc. „Zatím se oblékni.“
„Ale já takovou práci dělám. Jsem… děvka,“ poznamenám tiše a sklopím oči. Rozejdu se ke své skříňce a vyndám si oblečení.
„Ne, Bille, ty nejsi děvka,“ povzdechne. Uslyším kroky, až se ocitne těsně za mnou.
„A co jsem? Striptér, který musí chodit na pokoj? Je to rozdíl?“ pošeptám a sklopím hlavu. Opřu se rukou o tu skříňku. Jeho přítomnost mě znervózňuje.
„Nemusíš to dělat…“ pozvedne ruku, aby se mě někde mohl dotknout, ale po chvilce uvažování se rozhodne ji opět spustit na původní místo.
„Nesehnal jsem tady práci. A potřebuju peníze a nutně. Za jakoukoli cenu. Prostě, skončil jsem u tyče. A do smrti se sám za sebe budu stydět,“ pošeptám. Ucítím na ramenech jeho teplé dlaně. Nějakou dobu vládne ticho. Projede mnou horko a zároveň chlad. Jen slabě pootočím hlavu.
„Kvůli mně teď vlastně nedostaneš peníze, když jsem tě odtamtud odvedl. Promiň,“ dojde mu po chvíli. Spustí ruce z mých ramen, sáhne do zadní kapsy u kalhot a vytáhne peněženku. „Kolik si tak vyděláš?“ zeptá se. Rychle se otočím.
„To myslíš vážně?“ řeknu skoro až naštvaně. „Ty mi zachráníš pomalu život, dostaneš mě z toho pekla a já si od tebe teď vezmu peníze, o které jsem vlastní blbostí přišel?“ Ihned mu bez dalších slov tu peněženku vezmu a strčím mu ji do zadní kapsy u kalhot, přičemž ho trošku pohladím po zadku. Ale ne schválně, to ani ne. Možná jen trošičku. Tom se smíchem povzdechne a zas peněženku vytáhne.
„Kdybych tam nebyl, mohl bys dál pracovat. Takže ti ty peníze dlužím,“ řekne naprosto vážně. Otevře peněženku a vytáhne bankovku. Podá mi 500 euro. „Bude to stačit?“
„Ne, já si to nevezmu. Nechci to. Urazil bys mě,“ podotknu a odstrčím mu ruku s penězi. „Já dlužím tobě. Poděkování a pomoc.“
„Fajn, tak se klidně uraz, i když bych nerad, abys na mě byl naštvaný,“ povzdechne. Položí bankovku na skříňku. „Obleč se. Jdu za tím šéfem,“ řekne v rychlosti a snaží se vypadnout tak rychle, jak to jen jde.
„Ale Tome…!“ stačím říct nahlas, ale odejde. „Sakra, to je…“ povzdechnu si jen. Vezmu si ty peníze a koukám na ně. „Ne,“ řeknu po pár sekundách a položím si je na stůl. Začnu se převlékat. Po chvilce jsem hotov. Peníze si dám do kapsy u džínů. V rychlosti vyběhnu ze šatny a jdu na bar. Snažím se jít rychle, ale protlouct se mezi tolika lidmi je celkem těžké. Jakmile se dostanu k baru, zavolám si Harryho.
„Harry!“ ukážu na něj, aby šel ke mně.
„Co se děje? Obsluhuju, nevidíš? A nemáš ty být na podiu?“ řekne hned.
„Oh, to teď neřeš. Dám ti peníze,“ začnu štrachat v kapse a vyndám je. Harry na mě jen udiveně a nechápavě kouká, ale vyčkává. „…až tady bude Tom, dej mu je, prosím. Na nic se neptej, ale dej mu je. Musím jít. Díky, Harry, díky!“ řeknu a rychle odejdu. Vím, že jemu se tu jako jednomu z mála dá věřit. Proto jsem mu to svěřil. Jen doufám, že mu ty peníze dá co nejdříve.
Dojdu zpátky do šatny. Uuh, naštěstí tu ještě není.
Oddechnu si a jdu si dát ještě pár věcí do tašky. Tom za nějakou tu chvíli dorazí.
„Šéf na mě sice blbě civěl, protože si myslel, že jsem na holky, ale můžeme spolu odejít,“ hlásí mi hned vesele ode dveří. Chce se mi začít smát, ale nebudu se smát. Musím to v sobě udržet. On kvůli mně ze sebe udělal dokonce i gaye nebo bisexuála? Wow. To je mi ctí. Je tak roztomilý, jak to řekl. Zůstanu na něj jen s kamennou tváří koukat. Až po pár vteřinách se pousměji.
„Děkuju,“ dojdu k němu i s taškou a kabátkem.
„Tak běž,“ nechá mě vyjít dveřmi první. Vyjdu pomalu ven a zůstanu pak stát. Nevím, kam jít. Ani kudy. Počkám, až Tom zavře a pak se na něj otočím.
„Kam půjdeme?“ Nevím, co má v úmyslu.
„Kam bys chtěl?“ zeptá se a vede mě chodbou dozadu. Nikdy jsem tudy nešel. Nikdo sem nesmí. Očividně až na pár výjimek.
„Já nevím, nechám to na tobě. Nevím, co máš v plánu,“ jdu poslušně za ním. Upřímně, jít tudy, je jako si kopat hrob. Nikdy člověk neví, co se tu stane. To jsem už stihl poznat.
„Vlastně nemám v plánu nic,“ pokrčí klidně rameny a pomalu si obléká kabát. Tiše ho sleduji.
„Tak… prostě to nechám na tobě.“ On mi pomohl a on má právo o mně teď i rozhodovat.
„Tak si vyber, co bys chtěl dělat,“ vezme za kliku a otevře mi dveře, odkud je vidět na menší dvůr za klubem. Co to je? Přimhouřím trošku oči a snažím se hodně zaostřit na rudou skvrnu na tom dvorku. Kus země je načervenalý. Jako by tam byla… krev. Z čeho by bylo tolik krve? Vypadá to, jako by tu někoho zastřelili. Krev není jen na jednom místě. Je tam jeden velký flek, ale sem tam jsou další stříkance krve.
„Můžeme jít někam zapařit, někam se jít napít. Můžeme jít do kina… i když v tuhle večerní dobu už těžko. Můžeme se někde jenom tak projít. Hmmm nebo tě můžu pořádně povozit autem, jestli máš rád rychlou jízdu. A nebo… tě můžu vzít prostě domů, jestli jsi unavený,“ řekne mi tolik návrhů na to, co bychom mohli společně dělat. Ani nevím, co mu na to říct. Překvapuje mě, že by se mnou byl vůbec ochotný někam jít. A hlavně mě momentálně upoutal tak zajímavě zbarvený kus dvorku. Zahledím se na to, a aniž bych mu odpověděl, zastavím se.
„Co je to, od čeho to je? Krev…?“ řeknu tišeji. Tom se také zastaví a podívá se na zem.
„…zdá se,“ přikývne poněkud plaše. Podívám se na něj. Jeho hlas zněl zvláštně.
„Uhm… tak… co chceš dělat?“ zeptá se a opět se rozejde. Jako by z toho byl snad nervózní.
„Já nevím. Nechci tě zdržovat. Určitě máš lepší plány,“ usměji se trošku.
„Nemám žádné plány. A nechci se dnes večer sám doma nudit,“ koukne se na mě se zvláštním úsměvem a odemkne své auto.
„Potom tedy pojedu s tebou. Kam nevím, ale někam rozhodně a rád,“ řeknu upřímně a nasednu si, jakmile si nasedne do auta i on.
„Takže sis opravdu nevybral z mé velkorysé nabídky míst, kam můžeme jet?“ zeptá se pobaveně a nastartuje.
„Nezáleží mi na tom kam, ale s kým,“ podotknu.
„Dobře,“ usměje se, vyjede z dvorku a najede na silnici. „A nebojíš se, že tě někde znásilním?“
„Bát se můžu i nemusím. Když se to stane, tak se to stane. A bránit se je zbytečný,“ usměji se trošku a sklopím oči k zemi. Já bych se snad ani nebránil. On mě vážně přitahuje.
„Neboj se. Neprojíždím kluky,“ poplácá mě po koleně a opět přesune ruku na volant.
Moje radost opadne, ale s tím jsem mohl počítat. Bylo a muselo mi to být jasné. Jenže ty jeho neustálé pohledy, řeči a něžné narážky se mi v tom případě nezdají.
„Tak to můžu být klidný,“ usměji se lehce.
„I když… možná bych u tebe udělal výjimku,“ začne si pobaveně kousat ret. On si ze mě dělá normálně prdel. Abych si já jednou neudělal náhodou výjimku u něj.
„Nechápu proč…“ podzvednu obočí.
„Dělám si jen srandu, neboj. Nedokázal bych tě znásilnit nebo ještě něco horšího,“ pousměje se. Při slovech ‚něco horšího‘ mi hlavou proletí asi milion myšlenek.
„Co kdybys… musel?“
„Proč bych měl?“ stáhne nechápavě obočí.
„Nevím. Tak mě to napadlo. Někdy člověk musí udělat i něco, co nechce. Ale nechme tohle téma spát,“ usměji se a připoutám se.
„Když už jsme u tématu ‚chce, nechce‘, nechal sis ty peníze, které jsem ti dal, nebo jsi je někam strčil?“ pozvedne zvědavě obočí.
Začnu se tiše smát. „Proč se na to ptáš, hm?“
„Protože jsem slyšel a viděl, jak jsi protestoval,“ zasměje se.
„A protestovat vždy budu,“ usměji se.
„Bille, opravdu si přeji, aby sis ty peníze nechal. Odvedl jsem tě od práce, díky které sis mohl dost vydělat, takže si je nech. Prosím…“ požádá mě.
„Vždyť nic nedělám, ani neříkám. Moc ti děkuju. Ale od práce jsi mě neodvedl. Jen jsi mi pomohl, a za to ti budu vždycky vděčný,“ usměji se. Bohužel, přát si to může, jak chce. Teď už to nezměním. Ani tak bych si ty peníze nenechal.
„To jsem rád,“ přikývne s úsměvem a dál kouká na cestu. A já přitom tiše sleduji jeho. Opět vidím tu vážnost v jeho obličeji. Opět mám ten zvláštní pocit. A opět mám touhu a přání, aby tohle nebralo konce.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
to bylo úžasný:):) a u tej skříně..z toho prostě nemůžu..maximálně hot:)
moc se těšim na další díly tak honem:D
Som rada, že Tom Billovy chce pomôsť. Dúfam že Tom nakoniec Billa presvedči aby si tie peniaze nechal.
Ohh, krása 🙂
Moc se těším na pokračování 🙂
Tak Tom by udělal výjimku jo? 😀 Billa je mi líto, chudák musí dělat striptéra. Mám pocit, že Tom se nám zakoukal, vlastně oba. 😀 MOc hezký díl, žeu to. 😀
JA CHCEM BOZK!!!! 😀 Už sa neviem dočkať toho momentu! 😀
teda ten jejich homosexuální rozhovor mě rozesmívá stále dokola,co říct,snad jen že asi jedna z mých nejoblíbenějších povídekmurčitě se řadí mezi top 5 xD moc povedená :))
bože na to, jak tenhle typ povídek moc nemusím, tak tuhle povídku miluju, hltám ji jedním dechem a vždy mi až neuvěřitelně rychle uteče… skvělá práce, holkyy!!!
Prej u tebe bych udělal výjimku 😀 Si myslim! 😀 Skvělý, skvělý, skvělý! :)))
Já tu povídku prostě žeru! Honem dál! ♥
noo .. jsem jen zvědavá co Bill udělá až zjístí,jestli to teda zjístí,že je Toman masový vrah .. ne =D ale že zabil toho co je zradil .. no ale billy je slušně vychovaný jak vidím .. ty prachy si mohl nechat,ale neudělal to =)."Nebojíě se že tě znásilním" no tohle Tome … xD A přitom Billovi by to nevadilo tse =D