autor: Mykerina
„Sám si to chtěl.“ Zavrčím mu do ucha a začnu přirážet. Bez ohledu na jeho bolest. Potřebuju se prostě vybít.
„A… ano… chtě… chtěl… po… pořádně.“ Vypraví ze sebe mezi vzlyky, ale snaží se působit odhodlaně. Můj penis ho mocně roztahuje a dravě si ho beru. Tvrdě do něj přirážím. S každým přírazem zaskučí. Trhnu mu s vlasy, až zakloní hlavu, div si nezlomí vaz. Po tvářích mu tečou proudy slz, a prokousnul si ret, jak se snaží ovládat bolestné projevy.
„Mluv… chci slyšet, co jsi… a co s tebou mám dělat.“ Jsem jako nepříčetný. Jsem si jistý, že tohle zase jen tak nerozchodí, ale je pravda, že mně to ulevuje. Nadrženě vzdychám a pevně svírám jeho bok.
„Tak mluv ti říkám.“ Znovu s ním trhnu, když se nemá k odpovědi. „Je asi těžké mluvit, ale chci to slyšet. A vím, že mi řekneš přesně to, co chci slyšet.“
„Děvka… jsem tvoje děvka… Jen… jen obyčejná kurva.“ Začne ze sebe pomalu dolovat a já se v duchu vítězně zašklebím. Mluví se mu těžko od bolesti, a jak do něj nepřetržitě přirážím. „Chci… chci, abys mě šu… šukal. Jako teď… tvrdě a pořádně.“ Vzlyká u toho. Vím, že to říká jen z donucení. Že to nechce, ale to je teď jedno.
Zakloním mírně hlavu a beru si jeho tělo ještě tvrději. Cítím, jak se mu podlamujou kolena a na mě přichází slastné uvolnění. Sehnu se přes jeho tělo a silně ho kousnu do krku. Vzdychám a přírazy začínají být prudší a ostřejší. Naposledy přirazím a se slastným zavytím se udělám. Dopadnu na jeho záda a rozdýchávám to. Třese se pode mnou a všemožně se snaží tlumit vzlyky. Po chvíli se od něj odtáhnu a vyjdu z jeho těla. Zůstane vysíleně viset přes opěradlo a po stehnech mu stékají pramínky krve a spermatu.
„Správně… jsi děvka, kterou šukám, jak se mi zlíbí.“ Usyknu a nahý se odeberu pryč z místnosti.
Dojdu nahoru k sobě do ložnice a prásknu dveřmi. Moje nervy jsou na pochodu. Tohle bylo… tvrdé, ale já se kvůli němu nenechám zavřít. A navíc byl nehorázně drzý. Co si to, sakra, dovoluje, takhle se mnou mluvit?! Jen mi roztahuje nohy, nic víc! Ale očividně své rodiče miluje. Jinak by to neudělal. Nikdy by se mi takhle nenabídnul. Tomu nevěřím. Ano, spolupracoval, jednou jedinkrát, ale to, co udělal dole, bylo zoufalé gesto, aby je zachránil. A opravdu. Povedlo se mu to. Přemýšlím o tom, co bych mohl udělat, aby ho přestali hledat, a zároveň mohli zůstat naživu. A ještě navíc jsem dostal pozvánku na večerní akci. Nevím, jestli tam půjdu. Moc se mi nechce. Vlastně se mi nechce vůbec, ale bylo by to dost neslušné tam nepřijít. Je to nějaká snobská akce. Protočím oči.
Zalezu si do sprchy a mračím se. Na penisu jsem měl krev, a to mi na klidu taky moc nepřidalo. Nechtěl jsem mu zase až tak ublížit, ale donutil mě k tomu. A byl jsem vynervovaný. Tohle mě sice neomlouvá, ale já takhle byl prostě vychovaný. Neměl jsem jednoduché dětství. Dostával jsem od otce tvrdou výchovu. Neměl jsem matku, která by mě k sobě tiskla a chránila mě. Nikdy. Otec mě mlátil za každé špatně volené slovo. Za každé odmítnutí poslušnosti nebo chybu. Nikdy se ke mně vlastně jako otec nechoval. Buď jsem pro něj byl přítěž, anebo naopak mi na bedra dával příliš velkou zodpovědnost. Nedovolil mi, abych si hrál s kamarády. A když jsem přišel do puberty, nutil mě učit se sebeobranu a střílet. Tloukl mi do hlavy brutální chování, a že mě každý musí poslouchat. Povzdechnu si. Tyhle vzpomínky jsou pro mě stále bolestivé. Proto se bojím pustit Billa k sobě. K sobě do srdce. Fajn, udělám s ním kompromis. Zvednu se a jdu dolů.
(Bill)
Chvěju se na pohovce. Snažím se vzpamatovat z toho šoku. Tohle bylo opravdu bolestivé. Ale chtěl jsem to po něm. Teď můžu jenom doufat, že zapřemýšlí a rozhodne se správně. Schoulím se do klubíčka. Chtěl bych to zaspat, ale když začnu usínat, ozvou se kroky na schodech. Nechci zvednout hlavu.
„Bille, dej se dokupy, večer jedeme na večírek,“ postaví se ke gauči. Jen k němu zvednu pohled. Nechci nikam jít. Vyčkávavě na něj koukám. Sundá si mikinu a obleče mi ji.
„Myslel jsem to vážně, a když budeš hodný, promluvíme si zítra o tvých rodičích.“ Stojí nade mnou. Zvednu se a usyknu. Trochu pajdavým krokem jdu po schodech nahoru a jsem pevně rozhodnutý, dát si sprchu. Zalezu si do koupelny. Mám tendenci se zamknout, ale vím, že nesmím. A ani se o to nepokouším. Nechci ho naštvat. Pustím na sebe teplou vodu a nechám teplé kapky, aby mi uvolnily svaly. Zakloním hlavu a nechám si smáčet vlasy. Dnešek nedopadl vůbec podle mých představ. Absolutně se to pokazilo. A všechno začalo tou pitomou fotkou. Jen doufám, že Tom dodrží své slovo a opravdu to probereme. Umyju ze sebe šampon a pěnu a natáhnu se po osušce.
„Tome?“ vyjeknu šokovaně.
autor: Mykerina
betaread: Janule
Při tomhle sem měla uplně husinu…! :O :O 😀 😀 😛 😛 krásné 😀
mám takovej pocit, že to nebude Tom :/
Tak tohle bylo teda drsný. Teď už je jasný, proč je Tom takový kruťas. Díky jeho papínkovi.
Ale je fajn, že si to uvědomuje a třeba nakonec povolí a bude mít Billa rád a Bill jeho.
Blbej Tomův táta!!teda já jsem měla úplně špatnej pocit za Toma jak si vyčítal že mu tak ublížil,ale vypadá to že se to vylepšuje to jsem ráda,těším se na příští díl,je to opravdu vydařená povídka :))
ne pořád to Toma neomlouvá ..už nevím co si mám o něm myslet…
Vrrr! Já bych toho Toma nejraději kousla!
blbý mládí ho neomlouvá, hajzla jednoho, kreténa vypatlanýho, už aby mu někdo střelil kulku mezi oči, fakt, že jo!!!
Tak tohle bylo drsný ale snad se Tom uklidnil!:-(
🙁
tvl takovej napinaaaak!!! xDD už at je dalši dil!!
jak to chvílema vypadalo, že bude na Billa hodnej…tak teď se to ale úplně otočilo:(
moc se těšim na další díl!:):)
absolutně nevím co mám napsat xD.. snad jenom že.. už chci sakra další díl.. proč je Tom tak zlýý x( xDDD.. ale tak aspoň je to o něčem xD.. hůů já tu povídku miluju!! xD
Fakt nevím, jestli Toma nenávidět nebo jej prostě za to všechno, co dělá Billovi litovat…Za to u Billa je to jednoduchý – nemá to vůbec lehký, ale zvládá to na jedničku…Obdivuju ho…
Už se nemůžu dočkat na další pokračování, doufám, že bude, co nejdřív…:-)