autor: Bitter
31. srpna 2007
„Je to zvláštní viď…?“ Šeptl Tom do ticha na otočil trochu hlavu.
„Jo, to je…“ Přitakal tiše Bill a spokojeně zavřel oči.
„Jsem z toho všeho hrozně nervózní…“ Broukl a Tom ho vzal kolem ramen.
„A kdy nejsi nervozní, mi řekni…“
„Já vím, ale tohle… tohle je všechno tak… tak jiné… Chápeš to… už zítra…“
„Přesněji za patnáct minut…“ Upřesnil Tom při pohledu na hodinky a Bill si přejel po nově vytetovaném nápisu Freiheit 89 který zdobil celé jeho předloktí.
Až to uvidí mamka, zabije ho, svoboda nesvoboda.
„Tolik se toho stalo… Nechce se mi tomu věřit… pořád se bojím, že se probudím a všechno bude pryč… kapela, Andreas… ty… Stalo se to všechno tak rychle, až mě to děsí…“ Rozhodil rukama a Tom přikývl. Otočil se zády k městu a opřel se o zábradlí.
Bill byl stále opřený a koukal dolů na auta a lidi, co procházeli kolem hotelu.
Teprve včera se vrátili z natáčení jejich prvního klipu, a zatímco všichni včetně Andrease spali, on s Tomem byl na balkoně Tomova pokoje a mluvili o všem možném.
Čím víc se ale blížila půlnoc a první září, kdy měli oslavit své osmnáctiny, tím víc na ně padala nostalgie a oba jen tiše vzpomínali na každý den od loňského prvního, kdy do sebe na chodbě narazili… na Billův první polibek s Andreasem, na Tomovu první gay diskotéku, na soud, na sázku, které poslala Toma na pochybné rande a Billa přivítat jejich nový osud v podobě Davida, na Tomovy aférky, které z něj znovu udělaly krále baru, na Billovu a Andreasovu první vážnou hádku, na okamžik, kdy dohráli poslední tón na jejich prvním cédéčku, které vyšlo před dvěma týdny a díky vystoupení na letním festivalu jim rozjelo slibný začátek, na to, jak natáčejí svůj klip…
Tolik krásných věcí jim přinesl poslední třičtvrtě rok. Věcí, které si všichni zasloužili, věnovali tomu tolik času a tolik energie, když dávali dohromady to, co na cd bude…
Bill se najednou rozesmál a Tom jen zavrtěl hlavou. Nebylo pochyb, že si na to Bill vzpomene.
„Neříkej, že sis vzpomněl na židle…“ Zaúpěl a Bill se rozesmál ještě víc.
„Na to nejde zapomenout…“ Vyprskl a zlomil se smíchy v pase.
„Ten den bych vymazal… Proboha, kluci se nás museli bát…“
„Náhodou to je psina, když si na to teď vzpomeneš…“
„Nevím, co je vtipnýho na tom, že jsme se snažili mlátit se židlema…“ Zaúpěl Tom a složil hlavu do dlaní, zatímco Billovi tekly slzy smíchu…
Flashback
„O.k, tak ještě jednu… co An deine seite? Ta by tam šla, ne?“ Nahodil Bill a vytáhl z hromady papírů ten, na kterém byla píseň napsaná.
„Proboha ne… je to pomalý a depresivní… máš tam Spring nicht, tak už dej pokoj…“ Mávl Tom rukou a Billovo obočí vylétlo nahoru.
„O- ou…“ Skousl si Andreas ret, a trochu se od Billa odšoupl.
„Já? Tu písničku jsi napsal ty! Chtěli jsme ji oba, jestli si tam někdo něco vydupal, tak seš to ty s tim tvym Redéééééeeééén“ Zahalekal Bill a Tom založil ruce na prsou.
„Klid, ne… sem jen řek, co si myslim…“ Odfrkl si a zalovil v hromadě textů.
„A co třeba…“
„Ne! Bude tam tohle!“ Vyjekl Bill a postavil se. Zapřel se lokty o hranu stolu a začal podupávat nohou, zatímco Toma doslova vraždil očima.
„Ne.“ Zavrtěl hlavou Tom a zadíval se na Billa úplně stejným pohledem.
Andreas byl sice krapet staranou, ale dál se nevzrušeně prohrabával texty. Byl už zvyklý na to, že Bill byl v hádkách hodně emotivní a doslova lítaly věci. Pokaždé něco zdemoloval.
Talíře, fén, vázu… prostě vše, co měl po ruce, a Tom byl to samé. Když se hádala dvojčata, byla to katastrofa a jednou museli platit vybavení pokoje.
Andreas to zažil, ale Géčka byla zatím ušetřena… Zatím.
„Já ti říkám, že tam bude… a nechtěj mě naštvat, jinak…“ Pohrozil Bill a Tom se ušklíbl.
„Jinak co? Hodíš po mně židlí?“ Zamrkal a Bill vzal židli do vzduchu.
„Když hodim… bude tam?“ Zamrkal Bill a Andreas protočil oči, zatímco géčka se zvedla od stolu.
„Zlato, zlomíš si nehet a zas budeš pindat.“ Mrkl na něj a Bill našpulil pusu.
„Neboj… tak co? Bude tam?!“ Zeptal se znova Toma.
„Až hodíš tu židli.“ Usmál se Tom a úsměv ho přešel, když ho najednou minula letící židle.
Podíval se užasle na trosky, co po ní po nárazu na zeď zůstaly, a pak zpět na Billa, který stál s rukama v bok a spokojeně se usmíval.
„No?“
„O.k… bude tam…“
Konec flashbacku
„Oh bože, nechápu, jak jsem to moh hodit… a Any… jak jen seděl a dělal, jak nic, a ty dva tam stáli a úplně nechápali…“ Uculil se Bill a Tom si ho přitáhl k sobě.
„Málem jsi mě zabil.“ Broukl Tom a rozepl si svou xxl mikinu, vyvlékl se z jednoho rukávu, přehodil ji přes Billa, který byl zas jen v tričku a zase zapnul. Vešli se do ní oba dva naprosto perfektně a Billovi se povedlo nasoukat ruku do volného rukávu, druhou ovinul kolem Tomova pasu a položil si hlavu na jeho rameno.
„Nikdy bych ti neublížil.“ Broukl a Tom se usmál.
„Já vím…“ Broukl Tom a pomalu si s Billem sedl na zem a opřeli se o zábradlí.
„Tyhle narozeniny budou ty nejkrásnější…“ broukl Bill, „budou zase naše… víš, každý Vánoce jsem si tě přál, a i o narozeninách pokaždé, když jsem sfoukával svíčky, jsem si přál, oslavit zase narozeniny nebo cokoliv… s tebou…“
„Chceš, abych brečel…“ Zamrkal Tom a přivinul si ho ještě blíž.
„Ale taky jsem si tě přál… o to víc mám radost, když tě teď můžu vidět, kdy chci, a vím, že i když nejsi se mnou, tak se o tebe postará Andreas…“
„No vidíš… nebýt Anyho, ani pro tebe nemám dárek…“ Usmál se Bill.
„Hey… to ne, dohodli jsme se, že si nebudeme dávat dárky.“
„Já vím, neboj… není to nic, co sníš nebo si to vystavíš nebo tak… prostě jen takové přání… trochu podle mě… ale přání.“ Usmál se a přistrčil si pod oči Tomovo zápěstí s hodinkama.
„Dvě minuty… musíš být ticho, jo? Nejdřív ti dám já to přání… přesně o půlnoci…“ Šeptl Bill a položil Tomovi na rty ukazováček, zatímco tiše odpočítával vteřiny do půlnoci, aby s poslední vteřinou jednatřicátého a s první vteřinou prvního, mohl začít zpívat…
„In mir wird es langsam kalt…
Wie lang könn‘ wir beide hier noch sein…
Bleib hier die Schatten woll’n mich hol’n
Doch wenn wir gehn dann gehn wir nur zu zweit…“ Zpíval tiše se zavřenýma očima a Tomovi už teď tekly drobné slzičky, a to ještě neslyšel vše…
„Du bist alles was ich bin und alles, was durch meine Adern fließt…
In Immer werden wir uns tragen egal, wohin wir fahr’n egal, wie tief…
Ich will da nich‘ allein sein lass uns gemeinsam…
In die Nacht…
Nacht Irgendwann wird es Zeit sein lass uns gemeinsam…
In die Nacht…
Ich höre wenn du leise schreist spüre jeden Atemzug von dir…
Und auch wenn das Schicksal uns zerreist…
Egal was danach kommt das teilen wir…
Ich will da nich‘ allein sein lass uns gemeinsam…
In die Nacht…
Irgendwann wird es Zeit sein lass uns gemeinsam
In die Nacht… In die Nacht
Irgendwann… In die Nacht…
Nur mit dir zusamm…
Halt mich sonst treib ich alleine in die nacht…
Nimm mich mit und halt mich sonst treib ich alle alleine… in die Nacht
Ich will da nich allein sein alle Lass uns gemeinsam…
In die Nacht…
Irgendwann wird es zeit sein lass und gemeinsam…
In die Nacht…
Du bist alles was ich bin und alles was durch meine Aden fließt…“
Dozpíval a s rumělcem na tvářích zamrkal na Toma, který ani nemusel říkat, jak se mu jeho dárek- nedárek moc moc líbil.
„Všechno nejlepší…“ Broukl ještě Bill a pevně Toma objal…
autor: Bitter
betaread: Janule
To bylo krásný, úplně kouzelný…na chvilku jsem se úplně zasnila. Přijde mi to jako takový zlomový díl, i když se tam vlastně nic nestalo. Úplně se těším na pokračování. 😀
T oto bol naozaj krásny diel, a ta chvilka na balokone sa mi zdala uzasna, teším sa na dalši diel.
Bože! Tak toto ma naozaj dojalo 🙂 bolo to nádherné… och ako boli spolu na tom balkóne, len chvíľu pred dňom ich narodenín 🙂 ako spomínali, ako Tom Billa zabalil do svojej mikiny a ako Bill s úderom polnoci Tomovi zaspieval In die Nacht 🙂 ach bože z toho všetkého som nemohla :)… ale nemohla som ani z toho flashbacku 😀 aj keď to už v inom zmysle 😀 xD ako si Bill vydupal tú pesničku tým že flákol po Tomovi stoličku 😀 ach chudák Tomi :D… bože toto bola úplne úžasná časť 🙂 zdá sa mi že Tom s Billom sa zbližujú čím ďalej tým viac 🙂 je to super, milujem to a naozaj sa teším na pokračovanie 🙂
tak už sú nakoniec slávny, hm? 😀 ja som vedela, že to príde. ale tak nejak to k dvojičkam patrí, že? :D…. a na tom balkóne,,,, bolo to tak milé :)…. Tvoja poviedka je ako živá.. Len zavrieť oči a som súčastou všetkého :))
*rozplynula se* Ja taju s kazdym dilem. co budu delat za takovych, tipneme si….5 dilu?? To se uz totalne roztecu. Je to rozkošný. A takova krasna chvilka by si zaslouzila snad aj pusu ne?? 😀
ježiš to bylo nádherný, jemný ,milý :-)ale umírala sem smíchy z věty "Zlato, zlomíš si nehet a zas budeš pindat.":DDDDDDDDDDD