autor: Mykerina & Doris
Hledají ho. Oni ho stále hledají. Chci Billa odtáhnout, aby si toho nevšimnul, ale pozdě. Zapíchne pohled do písmen. Jestli teď začne vyvádět, dostanu se do průšvihu a on taky.
„Pojď!“ rozkážu. Nic, bez reakce. Hlavně tady nesmím křičet. Zbytečně bych upoutal pozornost. Stále kouká na svoji fotku. Nervózně se začnu rozhlížet kolem.
„Billy, pojď,“ zkusím to jemně. A opravdu, nechá se odtáhnout. Urychleně zapadnu do boxu a snažím se klidně dýchat. Tohle se pěkně zkurvilo. A já tohle nedomyslel. Já frajer si ho vytáhnu ven mezi lidi, když je hledaný. Jsem debil. Dneska vážně neuvažuju.
„Bille?“ upoutám na sebe jeho pozornost.
„Ano?“ podívá se na mě. Jeho pohled je prázdný, smutný. „Chtěl bych domů.“ Broukne. Zatnu čelist. Tady se nesmím rozčílit.
„Já chci taky hodně věcí.“
„Chci vidět rodiče,“ naléhá na mě. Stisknu mu ruku.
„Bille, přestaň mě zlobit!“ syknu.
„Nezlobím! Odloučil jsi mě od rodiny!“ nekřičí, spíše je zoufalý. Rád bych mu to splnil, ale ohrozil bych se.
„Uklidni se.“ Šeptnu. Přijde servírka.
„Co si dáte?“
„Já… steak a hranolky a ty, Bille?“
„Nic,“ sklopí hlavu.
„Billy, no tak, probereme to.“
„Tak… kuřecí salát.“
„Hned to bude,“ odkluše pryč.
„Opravdu to probereme doma?“ podívá se na mě. Jen mu kývnu. Mlčky čekáme, až nám donese jídlo. Nutí mě to přemýšlet. A pomalu se ve mně hromadí vztek. Na sebe, ale i na něj.
„Dobrou chuť,“ popřeje nám, když donese jídlo. Ticho. Bill se hnípe ve svojí porci a nemá se k tomu, aby jedl.
„Jez.“
„Nemám hlad.“
„Jez!“ silně mu stisknu zápěstí. Vyjekne. Znovu se v jeho krásných očích objevuje strach. Očividně si vůbec neuvědomuje, že kdyby na sebe upozornil, dostal by se domů. Domů do bezpečí. Ode mě. Jen kývne a začne jíst. Tohle se pěkně zkurvilo. Násilím do sebe dostanu svoji porci a zaplatím. Bill celou dobu neřekl ani slovo. Tiše jedl a asi přemýšlel.
„Pojď,“ syknu. Bill se poslušně zvedne a nedutá. Chytnu ho za ruku. Zachvěl se. Vytáhnu ho ven a snažím se ignorovat tu tabuli. Dotáhnu ho až do auta a jedeme domů.
Ani za cestu domů nic neřekl. Ani jsem se o to moc nepokoušel. Vypěnil bych. Už tak jsem na pokraji vzteku. Smykem zaparkuju, až na cestě zůstanou černé šmouhy, a vystoupím z auta. Jen se ohlédnu, zda mě následuje. Plahočí se za mnou jako stín. Chytnu ho za loket a urychleně ho vtáhnu do domu. Nemusí na sebe ještě takhle upozorňovat a prodlužovat svůj pobyt venku. Myslím, že se hodně dlouho v ulicích neukáže. Nebudu riskovat. Dopadnu do křesla a vytáhnu telefon. Andreas je sice mrtvej už teď, ale teď ho ještě potřebuju. Billa si nevšímám.
„Andreasi… drž hubu a poslouchej mě,“ štěknu po něm do telefonu, když to zvedne a hned se začíná hájit ohledně toho incidentu při obchodu.
„Máš možnost si to vyžehlit… jde o Billovy rodiče.“ Spustím a Bill se zarazí ve všech svých pohybech. Ustrašeně na mě kouká.
„Musej zmizet. Co nejdřív. Zbav se jich. Tak, aby to policie hodně brzo celý vzdala.“
„Neee,“ vyjekne Bill a přiřítí se ke mně ve snaze vytrhnout mi telefon z ruky. Mám co dělat, abych ho udržel v bezpečné vzdálenosti. Jen slyším Andyho hlas, jak se ptá, co se to tu děje.
Bill
„Tohle nemůžeš… nech moje rodiče být.“ Natahuju se po telefonu, abych celý ten ďábelský hovor ukončil. Tohle nemůže udělat. Po tvářích se mi spustí slzy. Nemůžu ho, pro boha, nechat.
„Jestli jim něco uděláš, tak tě zabiju.“ Křičím po něm. Nemyslím teď na následky. Jen na svoji rodinu.
„Drž hubu, Bille.“ Vyjede po mně a zle se podívá. Nezajímá mě to. I kdyby mi měl udělat kdoví co. A že se taky brzo dočkám jeho naštvané reakce. Jeho dlaň mi stiskne hrdlo. Silně. A čím víc se sápu po jeho ruce s telefonem, tím víc se mu do ruky tisknu a o to hůř se mi dýchá.
autor: Mykerina & Doris
betaread: Janule
Proč je to čím dál kratší??:D 😀 hodně dobrá povídka…:P
Fíha, je to napínavý jka kšandy. Ale nelíbí se mi, že je to takhle useknuté…chci rychle pokračování
úžasný jako vždycky
prostě tuhle povídku miluju ;)).. perfketní, moc se těším nad alší díl :))
čim dál tím lepší:)
úžasný!už si nehodlám tipovat co se stane příště, protože to vždycky dopadne uplně jinak:D
Oh ne! Ted, když to bylo tak nadějné, už je to zase v háji 🙁 chudák Billy :/
Už aby byl další dílek 🙂
fuj to je hnus takle to seknout!!! sem si nestihla ani okousat nehty jak to bylo krátký ale drsný… Tom to teda pěkně pos… jak může tohle říct a ještě před Billem, bezcitnej až mě to zvedá ze židle 😀 a Bill to sem taky čekla že se někde cukne po cestě a ono nic, byla si zmatenej, ale stejně stačilo tak málo 🙁 to je psycho no jsem zvědavá na další… jinak krása už sem se uklidnila 😉
[1]:Taky jsem si toho všimla..ale což aspon se víc těším na další díleček
jej!to je pěkně napínavý,jak je to krátký tak tím víc se těším až se zase začtu to téhle povídky příště,už to vypadalo docela dobře a teď zas tohle,já se picnu 😀
přijde mi to nějaký zkrácený když tu nejsou ty obrázky:D
perfektní..jen je mi líto,že je Tom takovej hajzl,že chce ublížit Billovo rodičům:-( teď když si získává jeho důvěru!
tak ted nejde říct nic jinýho, že Bill je úplně vypatlanej kokot. kdyby tam začal řvát, tak je v bezpečí. idiot jeden. jsem z něj znechucená snad ještě víc, než z Toma. a ten by se měl táhnout léčit, když je chce zabít, ačkoliv se nic nestalo… a o to pitomější, že i přes tu fotku tam klidně jedli.
je to peknej napínak ….. 😉 už aby byl další díl :-))
Grázl jeden..Myslím Toma…vždyť už dostal Billa ještě chce odmést z cesty jeho rodiče…to je ale špinavost…FUJ…no ale na druhou stranu…mám takové tušení, že takhle nějak to probíhá i v reálném světě, což je ještě větší humus.
Děkuju za super novou kapitolku