autor: Little Muse & Majestrix
Epilog
„Znám jedno místo v Pentapoli, Královské Zahrady. Nejkrásnější místo v Pěti Městech.“ Naklonil se Tom a chytil Billův spodní ret mezi své. „Budeš to tam milovat,“ zamumlal mu na rty.
Bill ho znovu políbil a snažil se nesmát. „Určitě ano. Představoval jsem si svůj eridev, ale nikde to nebylo takto přepychové.“
„Dobře. Protože nechci, aby mě tvé sny trumfly,“ popíchl ho Tom.
Bill zavrtěl hlavou a něžně se dotkl obličeje svého manžela. „Ne. Nikdy,“ ujistil ho. Bill Toma znovu políbil a neochotně se odtáhl. „Jestli chceme dnes večer odjet včas, pak se musíme připravit.“
„Nechci tě pustit,“ zamumlal Tom a přitulil se nosem do krku svého chotě.
Bill šťastně vydechl a vymanil z Tomova objetí.
„Ale já se vrátím. Hned jak budu připravený odjet.“ Nedokázal si věřit natolik, aby se při odchodu neotáčel, a tak odešel z pokoje, co nejrychleji to šlo, nebyl schopný potlačit úsměv na svém obličeji. Bill se vrátil do svého starého pokoje a našel svá zavazadla otevřená na posteli. Andreas chodil tam a zpátky mezi skříní a kufry, balil.
„Ty už jsi začal!“ řekl nadšeně. „Děkuju.“
„Co by sis beze mě počal?“ zeptal se blonďatý sluha s úsměvem a zvedl dvě róby. „Červená nebo modrá?“
„Která vypadá líp?“ zastavil se Bill.
„Červená.“
„Tak červená.“ Bill zvedl svou příruční tašku a rozhlédl se po datapadu, pro který byla stvořená.
„U Infonexu,“ řekl mu Andreas, aniž by se ho někdo na něco ptal. Bill se mu trochu zasmál; jeho kamarád se zdál přesně tak čiperný jako on. „Oh!“ Andreas upustil složenou róbu na vršek tašky a otočil se s úsměvem. „Chceš své koupací perličky.“
„Ano, prosím,“ usmál se Bill, pomyslel na poslední okamžik, když byl v koupeli poblíž Toma. Tentokrát by rád nebyl opilý.
Andreas se zasmál, nejspíš myslel na to samé, a otočil se ke koupelně; volal přes rameno: „Nejsem si jistý, kde jsem je nechal; najdu je,“ zatímco Bill přešel k pracovní stanici. Tam byl jeho datapad, přesně tak, jak jeho sluha řekl.
Bill ho zvedl, zmáčkl tlačítko, jestli nemá nějaké nové zprávy. Nebude teď mít čas celé týdny na žádné z nich, jestli bude Tom tak zábavný, jako byl posledních několik dní. Nedokázal potlačit svůj potměšilý úsměv na tváři.
Zmizel hned, jak uviděl symbol Domu Rao na obrazovce.
Zvedl pohled. Andreas se stále nevrátil, ale uslyší zprávu, když ji Bill přenese na velkou obrazovku Infonexu. Přešel ke zdi, která byla nejdál od koupelny, a roztřeseným prstem stiskl zobrazit.
„Vím, že musíš mít své důvody, maličký, i když nevím jaké. Neobviňuji tě. Chci, abys věděl, že jsem na tebe čekal tak dlouho, jak jsem mohl. Kdyby to bylo na mně, hvězdy by spadly z nebe dřív, než bych odešel.
Ale není to moje volba. Mám povinnost, které se nemohu vyhnout, a zatímco to byla po většinu času klidná cesta, tvá přítomnost vyléčila má zranění, o kterých jsem nevěděl, že je mám. Věz, že tě budu vždycky milovat, a nebudu chtít nic než to, co je pro tebe nejlepší.“
Bill zíral na obrazovku, na Bushidův smutný obličej, zmatený a lítostivý, a neschopný setřást pocit, že tohle je větší sbohem, než které po své svatbě čekal.
Proti svému nejlepšímu úsudku, našel si Bushidův vojenský profil. Už musel být na frontě, to Bill věděl.
Čekal? Kdy čekal?
Tady to bylo, oficiální fotka a všechny náležité informace, stejně jako na Billově profilu, když se díval, jestli je zralý na vdávání. Obával se, že uvidí slova jako Ve Službě na místo Na odpočinku.
Jeho strach nezašel až tak daleko.
„Našel jsem je!“ vykřikl Andreas, vplul zpátky do ložnice, držel před sebe triumfálně sklenice s doplňky do koupele. Zarazil se, když uviděl svého přítele ztuhlého u postele. Jeho úsměv vymizel. „Bille?“
Bill neodpověděl. Pomalu se posadil na kraj matrace, podivně dýchal, dokonce Andrease ani neslyšel, jedno slovo se mu stále ozývalo v mysli.
Zesnulý.
Datapad se sesunul na zem a obrazovka zčernala.
~*~
„Neztrácejte čas podezíráním a obavami; orientujte se na práci, která je před vámi, ujistěte se, že výsledkem tohoto vystoupení bude tou nejlepší přípravou po hodiny a roky, pro ty, kteří to budou následovat.“
Ralph Waldo Emerson
KONEC??
autor: Little Muse a Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Taky mě mohlo napadnout, že už bude konec první řady, když už je po svatbě, já jsem ale trubka ^^' No a jako by to nebyly holky, aby se ten konec neposral, že? 😀 Achjo -.- Myslím, že jejich líbánky jsou teď v pr.. 🙁
Nicméně doufám, že zlatíčko Katie pro nás, až přehnaně líné komentátorky, bude překládat další řadu 🙂
Mockrát děkuji, že si na nás děláš čas! Moc si toho vážím a jsem ti za to nepopsatelně vděčná! ♥
Oh bože.Tuhle povídku miluju!I po smrti Anise se nevzdávám názoru,že by byl pro Billa lepší on.Nevím čím to je,ale jejich vztah mi přišel vroucnější a silnější.Ale kdo ví,co by bylo pro Billa lepší a je dobře,že autorky udělaly právě tento závěr (možná by v opačném případě Bill byl vdovcem ještě dřív,než by se nějaká svatební cesta konala).
Je vidět,že je Bill nakonec s Tomem spokojený a miluje ho.A to je DOBŘE!Děkuju moc autorkám,že se do takového uměleckého díla pustily a taky LilKatie za odvahu k překladu-a doufám že ta chuť vydrží i dál 🙂
Tak toto ssom aj trochu čakala, aj nečakala, ale to je jedno.
Je mi ľuto Billa, aj toho, že je asi po svadobnej ceste. Teším sa na druhú radu, a Ďakujem za preklad.
Ouch! Som zmätená! Bože, toto bola nádherná, emotívna poviedka, ale som trochu sklamaná týmto "koncom". 🙁 Samozrejme, že som čakala, že sa TO Billy dozvie, skôr alebo neskôr… Ale toto aj mňa zabolelo. :/.
Dúfam, že existuje druhý rad a že sa tu skoro objaví ;). Veľmi ďakujem LilKatie za to, že obetovala svoj voľný čas a priniesla nám túto úžasnú poviedku :). Ďakujem! 🙂
pěkné
Tahle povídka ve mě vždycky probouzela pocity, které si navzájem protiřečily… I teď – jsem naštvaná na Adrease, že smazal tu předposlední zprávu od Bushida, ale zároveň si říkám, jetli to takhle není lepší..? Nezkoušela jsem překládat druhou řadu, protože by to stejně nemělo smysl 😀 takže mě zajímá, jak to bude dál… O čem to bude, když Bushido už není? Doufám, že se LilKatie pustí i do druhé řady, byla bych strašně šťastná, i když je mi jasné, jak nevděčná je to práce, hlavně když je tu vždycky tak málo komentářů na to, jak skvělá povídka to je. Bohužel i já jsem někdy nekomentovala, což mě moc mrzí, jenže jsem prostě neměla vůbec čas a musela jsem si přečíst několik dílů najednou (což mě samozřejmě neomlouvá, to já vím…).
Přečetla jsem toho fakt hodně, nedavno jsem sepisovala ty podle mě nejlepší povídky, které jsem přečetla, mezi nimi třeba tuhle, Časoprostor, Myrtilles od Syhrael a další skvosty a This Hour's Duty patří jednoznačně mezi mou top trojku 🙂 Je to to nejlepší z nejlepšího, miluju to a děkuju LilKatie, že nám tak dlouho překládala 🙂
Uz kdyz sme ji cetla dopredu tak jsme byka z toho konce hrozně smutná a ted jsem znova…ta povidka je uzasna ma vsechno co by mela mit, ale presto….:((
tohle neni fer. Meli se rozloucit, takhle si to Bill bude wycitat o to wic…
Obdiwuju Lil, ze ma wubec nerwy to prekladat kdyz je to furt takowy drama 🙂
Můj bože..! Našla jsem dneska čas a přečetla si poslední dva díly. Málo kdy se to stane, ale dneska opravdu brečím. Bála jsem se tohohle i 18. dílu od té doby co jsem si Billovou vizi přečetla.
Zesnulý.
Moje srdíčko to rozthlo. Pláču a nedokážu to zastavit.
Děkuji Little Muse a Majestrix za nevšední ale naprosto dokonalý "kulturní" zážitek, který mi jejich povídka dala.
Je to silný příběh plný emocí, který mě pohltil už při prvním dílu.
A děkuji taky strašně moc LilKatie bez které bych si tuhle nádheru v životě nepřečetla :).
Věděla jsem po minulém díle,že budu brečet i u tohodle:(no nespletla jsem se!Děkuju moc autorkám za zážitek a taky LilKatie,že jsem si ten zážitek mohla dopřát.Děkuju jste skvělé:-)
Dokonalá povídka hrozně jsem si na ní zvykla 🙂 To musela být pro Billa rána 🙁 Dík moc za překlad
Tuhle povídku jsem dneska objevila a zhltla jsem jí celou prakticky naráz. Byla naprosto úžasná, nedalo se od ní odejít. Díky za překlad 🙂
děkuju za chvíle, které jsem mohla strávit s touhle povídkou. Strašně se mi líbila. Děkuju, děkuju a ještě jednou děkuju za téo, že jsem ji mohla číst..:-)
Túto poviedku som začala čítať asi tak tri razy , ale vždy som skončila v polovici prvého dielu .. nejak som sa na ňu necítila a rozčulovali ma tie vymyslené slová . Ale konečne som si ju prečítala a nemôžem byť šťastnejšia , že som to urobila 🙂 . Nádherná , plná emócií a fantázie . Fakt som čumela čo dokázali autorky vymyslieť .
Bill …… tak ma naštval keď "zahol" Tomovi . Ale keď som čítala o láske medzi ním a Bushidom , zase som neznášala Toma za to , že Billa miluje …. začarovaný trojuholník . A ku koncu si myslím , že Bill potrebuje jednoducho oboch. Ale stále som sa nerozhodla , či chcema by bol Bill s Tomom alebo s Anisom …. aj keď je generál mŕtvy . Andreas je moje zlatíčko 🙂 podľa mňa Billovi dosť pomohol , aj vymazaním tej správy , pretože keby ju Bill našiel , zrejme by si Toma nezobral .
ĎAKUJEM za preklad 🙂
(I just realized I never commented on the final chapter of THD, even if I had promised to do so earlier… better late then never, hah, a motto of my life:-/)
I can honestly say that hadn't it been for the existence of the second part of this series, ABH, I would have easily considered THD to be the most depressing, emotionally draining, anti-cathartic, open-ended read I have ever encountered. Visually stunning, rich in plot, interesting, brilliantly written, thought provoking, greatly portrayed, but still darn too depressing. The whole story was structured more then brilliantly even though I sometimes agreed with another reviewer who said that THD simply tried to put the readers against each other, making them emotional mess. Sometimes, just sometimes, the narrative of the story seemed to dwell too much in contradictory notions of Bill's mind which made the whole thing rather confusing and super challenging to read. It seemed that no matter what turn you took the whole audience was in turmoil nonetheless.
To start with, I had enormous difficulty with "accepting" a status quo situation in this story which makes it my own personal problem, I know, I know that very well actually, but still…, all the God's interventions, visions messing with Bill's head, his lust for someone he hardly knew, his blindness for what has been in front of his eyes, constant and never-ending going in circles, lust-fall-duty calling-remorse-guilt-lust-fall…. so, so frustrating sometimes. I am aware of what the title of the story was, what the story should be all about, and yet the stagnant energies locking everyone in a doomed predicament in preparation for their "real life purpose" to unroll made it so excruciatingly painful and quite infuriating sometimes.
I expressed my strong dislike of Bill's character already a couple of times earlier and I guess it will always stay this way. What he represents for me is something very personal in nature and it should stay this way. He is such a tremendously important character for me though, teaching me so much about myself and that alone I am eternally grateful for!!!! That's also probably why I felt so very little compassion for him in THD … what we dislike in others we either don't want to see in ourselves or try to fight it. When so many readers felt pity for him, thinking he is a poor thing torn between his sense of obligation and duty and love affair, the only thing I could see was a crippling indecisiveness, weakness and blindness. He could chose Bushido if he wanted, he was not chained to Tom's bed, but he would need to man up first and stand up for himself, maybe to lose his face in front of some people in the process and disappoint his father BUT he could have done all of that if he had wanted to. Sometimes I think that this story is far more clever then it gets credit for actually. Some view it as a tragic love triangle, some see it as a Billshido sex organza, some as a fantasy fairytale. I have learned so much from it, and mostly from ABH, and consider it very, very spiritual in it's nature, psychologically smart and addictive, whatever your true intentions might have been with it, and almost existential when I couldn't stop pondering life's true purpose and faith in one's true destiny while reading it.
You two created something very special here, that's for sure:-)
What strikes me as a very interesting thing is that even though the story was obviously Bill's story, as it starts with Bill and ends with Bill (as well as in ABH),and the main focus was put on his relationship with Bushido who quite obviously was your "soft spot character" in this story,judging by how much time and space you gave him when depicting his smexy times with Bill, to many readers' delight:-), I still couldn't focus on any of that as my attention was "high jacked" by Tom and his side-story WHICH is totally odd because I am not even a Tom-girl per se, if you know what I mean. I simply gravitated towards him more naturally and therefore also happened to analyze his character deeper and what you did to him in THD. I guess, I sometimes just favor an under-dog, particularly if he is being mistreated:-)
I was truly intrigued by how rounded he became as the story progressed, how much he has grown, how well he developed and it was such a twist-in-a-gut moment to realize that you were sort of kind to his character, letting him evolve, mature and learn, above all learn to open his heart to love and yet you were so cruel to him at the same time by pushing him into shadows of life in lies and deception. Sometimes I even wondered who of you two is the "sadist orchestrator" here standing behind Tom's misery. The fact he didn't know what was going behind his back was literally killing me. When the story ended and he still didn't know… oh man, I was boiling inside. The most of the readers felt for the general and for Bill and me too could SEE the tragedy of their love BUT I just couldn't care enough because these two had a chance to chose their destiny, to walk the path they opted for willingly and fully aware of what they were doing (with an exception of that little, though quite crucial intervention by Andreas of course), but Tom was denied all of that. He was held in oblivion. I was so, so heart broken for him that you half-baked him like that, castrating him, stripping him of merciful, though painful truth because LOVE is truth and TRUTH is love. I just couldn't believe you left it at that, giving him all potential to become a loving, kind person and at the same time robbing him of his right to know and chose accordingly.For me it was not about Bill staying with Tom vs Bill staying with Bushido, rather about Tom being able to decide for himself, being given the same option of choice as Bill and Bushido had.(Of course, back then I didn't know about ABH and having read ABH changed everything for me, LUCKILY).
When it comes to Bushido, I am still very contradicted and sad I couldn't get more invested in his character. I really hoped in the beginning that I would have been able to because I am not an a priori Bushido hater as some others might have been. I don't know what happened exactly but the most he pulled out of me was an annoyance that others viewed him as a gentleman, someone of high moral ground and codex when in my eyes his actions contradicted that notion on many occasions. Yes, he was a human and he followed his passionate hear, his emotions must have been tormenting him too, but a picture of him was painted in such colors I personally perceived differently than intended I presume. He was surely a brave warier, loyal to his country and emperor and he was kind, very attentive and loving to Bill in particular but his agenda of having his time with Bill, taking him behind Tom's back, while he could, Tom's position not being taken in consideration at all, and then depositing Bill like an cuckoo's egg back into "Tom's nest" to secure his well-being and future when knowing his time is approaching it's end, that he would probably die, that his time with Bill is over, grrrrrrr that irked me like nothing else. He surely did so out of love for Bill but there have been three people involved there and one of them was crudely used and betrayed, and that alone was a big NO to me and a turn off. Still sad about it though. Honest.
Gosh, this review must be almost longer than the final chapter itself.
By the length of my comment you can clearly see how important this story became to me and I guess that should be a good sign despite my stingy comment and maybe too harsh analysis :-/
Easily on of my absolute favorites!!!
Kudos for writing something so extraordinary!
přečetla jsem 18.kapitolu a epilog téměř bez dechu. ten se mi zasekl kdesi v hrudi, kde mě po celou dobu neuvěřitelně bolelo. snažím se to nějak rozdýchat, ale pokaždé, když se seberu na tolik, abych viděla na psaní komentáře, začnou mě slzy v očích zase pálit.
tohle bylo..jako emocionální kolotoč, ze kterého se mi stále točí hlava a nešlo z něj ani omylem vystoupit. povídka ze mě vytáhla ty nejhorší a zároveň nejlepší pocity, které člověk dokáže pocítit. a nyní se cítím absolutně emočně vyčerpaná. a díky tomu už všechno vidím jasněji. 🙂
autorkám se povedlo něco nevídaného. už se na Anise nebudu nikdy dívat tak jako dřív. nebývala jsem jeho bůhví jakou fanynkou, jeho spojování s Billem pro mě bylo vždycky něco dost nepřirozeného, úchylného. ale dostaly jste mě. jeho vámi vytvořený charakter byl naprosto vyjímečný a já na Generála Bushida v životě nezapomenu! ♥ byl pro mě asolutně nejpovedenější postavou celého příběhu. a zasloužil si tak slavnou smrt. střídání pasáží jeho umírání a Billova milování s Tomem bylo setsakramentsky efektivní. taky se mi opravdu hodně ulevilo, když se přeci jen rozhodl s Billem rozloučit. tak to mělo být a tak to bylo napsáno – dvěma úžasnými Bohyněmi Little Muse a Majestrix. 🙂
Billova postava byla taktéž velice speciální. toliko krásný a toliko komplikovaný. jeho vize byly tak fatální. pokaždé, když se začínaly plnit, běhal mi mráz po zádech. rozedíralo to jeho srdce zaživa a já si myslím, že se s nima vypořádal, jak nejlíp dokázal. to, co s ním provedla spalující touha po Anisovi a povinnost a láska k Tomovi, by nedokázal nikdo jen tak ustát. tolikrát jsem se v něm sama shlédla..tolikrát jsem v životě udělala stejné chyby jako on a proto jsem k němu nedokázala pocítit ani trochu něčeho negativního. byl pro mě to, díky čemu jsem začala povídku brát velice osobně a díky čemu jsem i já sama začala přemýšlet nad pravým smyslem mého života. 🙂
a Tom?..ach Tom.. jeho proměna z vaveovského horkokrevného, tvrdohlavého a neústupného dědice v milujícího a oddaného partnera byla téměř to nejdojemnější. víc dojemná už je jen jeho sladká nevědomost. zasloužil by si znát pravdu, ať je sebekrutější. ale pak se mi ani nechce věřit..copak snad ani trochu netušil..?
celý tenhle tragický trojúhelník byl jen hříčka osudu. jejich magický svět se stal po několik dní čtení první řady i mým světem a já se nemůžu dočkat, až se do něj brzy zase vrátím. ♥
p.s. největší dík patří LilKatie, že nám tento svět přivedla o obrovský kus blíž. 🙂
Nádherna povidka.Krásně přeložena,ale je to doupravdy konec?Jak si napsala.
Bože.. to bylo tak krásné. Co víc k tomu říct?
Ach jo 🙁 Já tuhle povídku miluju a současně nenávidím. Je mi líto, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Pořád si myslím, že Bushido byl pro Billa lepší a jejich vztah mi připadal opravdovější. Tom mi připadal jako rušivý element. A po přečtení pár kapitol z pokračování jsem stále přesvědčená, že je to všechno špatně. Billův život nebude lehký a čeká jej dlouhé období, kdy na tom nebude vůbec dobře.
Ufff, napsat komentář k tomuhle poslednímu dílu a zhodnotit celou povídku pro mě bude opravdu složité. Sama se totiž v sobě nevyznám a nevím jak přesně zformulovat svoje slova.
Prvně chci říct, že námět povídky byl naprosto dokonalý! Povídka mě hnedka od začátku totálně očarovala, miluju takovýhle fantasy svět, který má jiné pravidla, než ten náš. Tenhle svět se mi moc líbíl. Postava Toma byla totálně skvělá. Je teda pravda, že ze začátku byl chladný a nepřístupný, ale takhle byl on vychován a ještě když jsem se ke konci dozvěděla, že byl stále zraněný nevěrou jeho předešlého sahvadha. Takže teď, když vím všechny skutečnosti, dokážu pochopit jeho postoj a dokážu pochopit, proč se bál pustit Billa do svého srdce. Ovšem potom, když se do Billa zamiloval, byl skvělý! Tak milující, hodný a moc se mi líbilo, když se se kvůli Billovi aspoň malinko snažil přiblížit víře. Bushido je taky neuvěřitelně skvělý člověk. Teď, když jej mám zhodnotit za celou povídku, tak vím, jak musel neuvěřitelně trpět a vážně s ním soucítím. Ano, na jeho místě bych asi taky brala to, co je mi dáno a snažila jsem se Billa získat a nebo si jej aspoň užít co to jde. Ale tím nechci říct, že se na něj a na Billa za to nezlobím. Protože se zlobím, a moc. Ale jeho smrt mě opravdu dostala. A to i přes to, že jsem věděla, že k tomu dojde. Nějak to na mě dolehlo a poslední dva díly jsem probrečela. Ona celá povídka mě dováděla přímo k šílenství! Byla jsem ta naštvaná, frustrovaná, smutná. A to byly tak ohromné pocity, že jsem chtěla s povídkou několikrát skončit. Taky jsem si nikdy nepřečetla celou část, když se Bill miloval s Bushidem. Prostě mi to nešlo. Vždycky jsem to jen zběžně přejela a konec. Ale tohle je jen a jen můj problém, že nedokážu vidět Billa s nikým jiným. Díky tomuhle milostnému trojúhelníku mi povídka drásala nervy a kolikrát jsem z ní byla psychicky vážně špatná. Smekám nad autorkama, že ve mě dokázaly vyvolat takové emoce, i když já se přiznám, že se mi tyhle emoce moc nelíbily 😀 Osobně dávám přednost tomu, když se kluci milují a problémy na ně útočí zvenčí. Ne, že se Bill zamiluje do někoho jiného., A ohledně Billa? Uff, to je postava, o které ani nevím, co napsat. Na jednu stranu jej mám svým způsobem ráda, ale na tu druhou mu pořád nedokážu odpustit to, co prováděl s Bushidem. Já vím, že láska je silná..ale pokud Bushida tak moc miloval, měl za ním jít. Takhle se všichni tři akorát trápili.
Nedokážu si vůbec představit, co se bude řešit v další řadě, ale předpokládám, že pro mě bude taky moc bolestivá. Už teď vidím, jak Billa vzala Bushidova smrt a nechci myslet ani na další následky a jak špatně na tom Bill bude. Ale teď, když vím, že už Bushido není a tak Bill nemůže Toma fyzicky dál podvádět, tak je mi líp. Vím, že je to ode mě hnusné, nebudu se ani nijak ospravedlňovat, ale je to tak.
Taky musím bohužel říct, že i přesto, jak skvěle je povídka sepsaná a přeložená, se k ní v budoucnu asi nevrátím. Na mě osobně byla až moc bolestná a po pravdě tyhle pocity nechci zažívat znova. Na další řadu se ale určitě vrhnu. Věřím, že se mi bude taky moc líbit, jenom mám stach, jak moc u ní budu trpět.
Ale moc děkuji za překlad téhle povídky! Jsem ráda, že jsi si ji mohla přečíst, i když jsem u ní tak nadávala 😀 Moc děkuji :))
Tuhle povídku jsem začala číst asi před půl rokem. Protože jsem závislák dobrých konců, mrkla jsem na poslední kapitolu a přestala příběh číst. Myslela jsem si, že když přestanu u toho, jak se Bill miluje s Bushidem, nikdy neumře. Dnes jsem dočetla celou povídku a nemám jak popadnout dech. Bože… tohle bylo nejlepší fantasy, jaké jsem kdy četla!
Jsem velkým milovníkem Bushida, ať už ho párují s Tomem nebo Billem a musím říct, že jsem neskutečně trpěla tím, že Anis umřel. V téhle povídce měl nejúžasnější charakter, jaký jsem kdy viděla. Byl tak dokonalý, takový… o můj Bože!!! Nedokážu se plně vyjádřit, nedokážu plně vypsat svůj obdiv k autorkám tohoto díla, ani k překladatelce. Jinak, velice, velice mě nasral Andreas. Ta smazaná zpráva, zabila bych ho! Bill měl jít za Anisem 🙁 měl zůstat s Anisem, měl ho přimět nejít do bitvy. Hauuuu. Tak jo, končím svoje výlevy citů poděkováním. Děkuji autorkám, děkuji překladatelce a děkuji prostě všemu a všem, co se jakkoliv podíleli. Tohle je prostě veledílo 🙂
Bože. Bulím jako malá holka. I když nejsem Bushidův fan, tady byl prostě neodolatelný. Je mi ho hrozně líto, ačkoli v průběhu povídky mi bylo líto i Toma. Bála jsem se, že mu Bill zlomí srdce. On sám si taky vytrpěl dost a zřejmě ještě není konec. Ale věřím,že vedle Toma bude šťastný.
Díky za nádhernou povídku.
Nemůžu rict, ze bych byla kdo vi jaky obdivovatel Anise, ale v tehle povídce… Smrt generála Bushida me vazne sebrala. Uzasne dílo.
A otázka pod čarou, ktera se mi stale honí v hlave od chvile, co jsem tuto dvou sérii rozecetla: Může člověk milovat dva lidi současně?
…