autor: Doris & Lauinka
Bill
Kurva, Tome, drž hubu. Nic neříkej. Nezajímá mě to. Nějaký ubohý důvod, proč jsi mě tu držel a týral. Na to jsi právo neměl. Do hajzlu není to moje vina… prostě není. Já byl normální, ty ne. Zaryju ti nehty do ramen. Nechci ti odpovídat. Nechci s tebou o tom vůbec mluvit. Ani na tom nezáleží. Tahle hra už začala a má jasně stanovený cíl. Nic mě nezajímá. Jen dojít do toho cíle.
„Nenávidíš mě… a já tebe. Tak se to nesnaž měnit. Stejně se ti to už nepodaří.“ Procedím skrz zuby. Teď je mi jedno, jestli kvůli tomu začneš být zase hrubý. Nesejde mi na tom. Vím, že bys mě nezavřel ani nepřivázal. Na to jsem pro dnešek byl na tvůj vkus poslušný. Vrátil jsem se a neodmítal jsem sex. To je to jediné, co mi stačí. A to jediné, co já potřebuju je, abych přes noc byl volný. Proč bych měl utíkat, když musím žít už jen pod tvojí mocí. Pche… je mi na blití. Kdybys nezačal takhle mluvit, vstřebal bych to líp. Nepřetržitě na tebe přirážím. Jen trochu zrychlím. Čím dřív to utneme, tím líp. Ale musím uznat, že se mi to líbí. Ten sex jako takovej mi takhle vyhovuje. Všechno to kolem se mi nelíbí. Pootevřu rty a nechám unikat slastné vzdechy. Snažím se odpojit si mozek. Lepší je ho teď vůbec nezapojovat.
Tom
Vydechnu, když dál divoce na mě dosedáš, vážně mi to dělá hodně dobře. Snažíš se mi teďka postavit tváří v tvář? Nebo proč najednou takhle mluvíš? Nemůžu za to, že se mi tohle vkrádá na mysl. Že mě to možná i svým způsobem mrzí, ale omlouvat se není můj styl a neudělám to, není totiž za co. Chyba je na obou stranách a ne jen na mojí, jak vidíš ty. Nelíbí se mi ten tón, jakým na mě mluvíš, a když mi do ramen zatneš nehty, tiše zaúpím. Nejsem zvyklý na takovou bolest. Vrazím ti facku, jen takovou výchovnou. Ne silou, jen aby sis uvědomil, že i když to teďka vedeš ty, neznamená to, že budeš takhle mluvit. Měl by sis dávat pozor na jazyk, protože všechno, co řekneš, může být použito proti tobě. Usměju se. Myslím, že se zítra poměju blahem, až ti tohle všechno budu vracet. Až mi budeš dělat děvku s roztaženýma nohama. Až do tebe tvrdě budu pronikat, div ti zadek nenatrhnu.
„Mmmm jo.“ Ty hle myšlenky se mnou dělají mnohem silnější věci, než teďka to, co se odehrává. Představuju si to. Jak tě mlátím, facka za fackou padá na tvůj obličej. Snažíš se bránit a brečíš.
„Och bože… jo jo takhle.“ Pohnu se proti tobě trochu silněji. Potřebuju se už uklidnit, Už tohle musí skončit. Za to, že ses vrátil, ti tohle dlužím. Nechám tě dokonce i u sebe v posteli spát. Navíc, nevidím důvod, proč bys utíkal, zůstaneš snad poprvé volný, ale od zítřka už jedeme podle mých pravidel.
Bill
Usyknu a stočím hlavu do strany, když mi na tvář dopadne facka. Ano, výborně. To jsem potřeboval. Tím je to znovu všechno dané. Tím vím, co mě čeká. Tedy, co by mě čekalo. Zakousnu se ti do krku. Ne moc silně. Zase mě nemusíš zmlátit nějak fest. Takže se hlídám. Každopádně je očividné, že tvrdej sex tě uspokojuje nejvíc. Takže ještě zrychlím a dosedám na tebe tvrději. Aspoň, že mě to nebolí. Výhoda tvojí takzvané velkorysosti, že jsi mi vyhověl a byl něžný. Ale už na to vážně nemám žaludek. Musíš se udělat, co nejdřív a co nejvíc spokojenej. Myslím, že nebudu mít problém se udělat taky. Za prvé se mi to líbilo a za druhé se snažím dosedat tak, abych se aspoň nabodával na prostatu. Když už, tak ať z toho mám co nejvíc.
„Řekni mi… jak… jak to se mnou… máš nejraději? Co… co se mnou nejraději děláš?“ Vypravím ze sebe zadýchaně. Musím se přesvědčit, že nedošlo k žádné výrazné změně. Ale i kdyby došlo… tak co. Nic to nemění.
Tom
Vydechnu, když se kolem mě ještě více stáhneš. Chápu, chceš to mít rychle odbyté. Stejně tohle už dlouho trvat nebude, jsme dokonale vydrážděný. Zavřu oči a raději mlčím. Nebudu ti odpovídat na tu otázku, myslím, že víš, jak to je. Naučil jsi mě to a je to silnější než jakákoliv droga. Možná, že jsem i na násilí závislý. Třeba vážně neumím být jiný a možná o to ani nestojím. Nechci mít stále slitování, kdo ho měl se mnou? Nikdo. Tak já taky nebudu mít slitování. Ještě chvíli jedeme v takovémto tempu, až to vážně nevydržím a udělám se do tebe. Tenhle pocit jsem měl vždycky nejraději. A když jsme si tohle třeba i párkrát zopakovali a ty jsi to nestíhal přijímat a teklo ti to po stehnech. Och sakra mám pocit, že se znovu vzruším. Nebo když jsi pokorně klečel přede mnou a kouřil jsi mě. Měl jsi to potom všude, dokonalý pohled. A já místo toho, abych ti dal pokoj, zasunul znovu svýho kámoše do tvé pusy a jelo se znovu. Nemám problém si dát tyhle příjemné chvilky vícekrát po sobě. Jen ty jsi měl potom problémy to zvládnout, ale to už nebyla moje starost a ani nikdy nebude. Chci to znovu zažít, znovu se dívat do těch lesklých očí, které doslova prosily o slitování, ale já ho nikdy nenašel a už nikdy nenajdu. Ne pro tebe.
Bill
Oh, no konečně. Úlevně se povolím a několika táhlými pohybu rukou se dodělám. Když už, tak z toho taky chci mít co nejvíc. Skončí ti to na břiše. Upřímně, je mi teď jedno, co na to řekneš. Já už jsem svoje získal. Vím, že už prostě jiný nebudeš. A já už taky ne. Slezu z tebe a odsunu se stranou. Myslím, že tě to nijak zvlášť nerozhodí. Nikdy jsem se k tobě nehrnul, co jsem byl tady. O to menší zájem mám, dělat to teď. Jen na tebe koukám skrz spuštěné vlasy. Snad poprvé si nepřipadám poníženě, a už vůbec ne zneužitě. Fyzická slast pomalu vyprchává. Nic víc v tom nebylo. Ani z jedné strany. Vím naprosto jistě, že na tenhle sex snadno zapomenu. Ztratí se ve spoustě dalších takových. Jen tělesných tužeb. Ale na ty předchozí nezapomenu nikdy. A proto tu jsem.
„Spokojený? Bylo to… vyhovující?“ Zeptám se. Vlastně mám v tomhle výhodu oproti tehdejšku. To jsem se bál promluvit. Natož se na něco ptát. Dneska se nebojím. Pokud mám dostat, tak dostanu. Naposledy. Doufám, že jsi aspoň pořádné unavený z těch všech nečekaných zážitků dneska.
Tom
Když se doděláš ty a pocákáš mi břicho, mám znovu chuť tě uhodit. Ale neudělám to. Udržím to v sobě, Ale tohle ti taky spočítám zítra. Vezmu ze stolku kapesníček a setřu si to. Dívám se na tebe. Lehnu si zpátky do postele pohodlně a vydechnu. Na tvoji otázku v klidu odpovím.
„Jo bylo to uspokojující a za to, že ses vrátil, budeš dnes puštěný. Jen dnes. Od zítřka se vrátíme ke starým kolejím a spočítám ti další věci, co jsem ti dnes prominul, aby bylo jasno.“ Řeknu to naprosto normálně, nemám problém o tomhle mluvit. Nikdy jsem neměl.
„Teďka se půjde spát, jsme unavený.“ Dívám se na tebe. Čekám, až se uvelebíš pořádně a zakryješ. Je mi jedno, že jsi otočený ke mně zády, to je už tvůj problém. Nikdy jsem tě nenutil se ke mně v noci tulit. Mohl jsi, ale nemusel. Tohle pro tebe vždycky byla odměna za to, že jsi byl poslušný v něčem, většinou v sexu. Pak zhasnu lampičku a zachumlám se do peřin taky.
„Dobrou noc.“ Je mi jedno, jestli se mi vrátí odpověď nebo ne. To už vůbec neřeším. Žádné tyhle detaily mě nezajímají.
Bill
Dřív by mi tahle slova způsobovala muka už týden dopředu. Dneska ne. Za prvé ty jsi teď v domnění, že přesně takové chování potřebuju, takže by bylo nanejvýš nepozorné protestovat, nebo tě předem prosit. A za druhé vím, že k tomu nedojde. Na to už mám svůj plán vymyšlený. Nebo spíš jednu jeho část. Nebudu se k tobě tulit. Nikdy jsem to nedělal. Neudělám to ani teď.
„Dobrou.“ Odpovím. To je snad vůbec poprvé, co ti na přání dobré noci odpovídám. Ale nejspíš to je tím, že pro mě bude dobrá a že se nebojím. Tiše a nehnutě ležím a koukám do tmy. Mám z toho husí kůži být znovu tady. Přesně na téhle posteli jsi mě málem zabil. Vymlátil ze mě život. Vlastně ani teď nevím, zda jsem nebo nejsem rád, že se ti to nepodařilo. Čekám, až usneš. Opravdu tvrdě. Jelikož kdyby ses vzbudil, tak bych skončil v márnici rovnou.
„Dobrou.“ Odpovím. To je snad vůbec poprvé, co ti na přání dobré noci odpovídám. Ale nejspíš to je tím, že pro mě bude dobrá a že se nebojím. Tiše a nehnutě ležím a koukám do tmy. Mám z toho husí kůži být znovu tady. Přesně na téhle posteli jsi mě málem zabil. Vymlátil ze mě život. Vlastně ani teď nevím, zda jsem nebo nejsem rád, že se ti to nepodařilo. Čekám, až usneš. Opravdu tvrdě. Jelikož kdyby ses vzbudil, tak bych skončil v márnici rovnou.
Přišoupnu se trochu blíž k tobě, ale stále otočený zády. Cítím na rameni tvůj dech a soudě dle jeho pravidelného rytmu usuzuju, že spíš. Otočím se teda čelem k tobě a ukazováčkem ti přejedu po rtech. Když tě to vzbudí, vymluvím se, že se chci přitulit, když ne, tak spíš tvrdě. Jen něco zamručíš a spíš dál. Škodolibě se usměju a potichu se zvednu z postele. Přejdu k tvému nočnímu stolku a otevřu šuplík. Doufám, že to tu pořád máš. Na mě jsi to tu měl vždycky připravené. Opatrně vyndám kovová pouta a ještě opatrněji ti jednu ruku připnu k pelesti postele. Klíčky si schovám do kapsy u kalhot, co leží na zemi a v klidu zase zalezu zpátky do postele.
„Hezké probuzení bráško.“ Vydechnu zlomyslně a s uspokojením usnu.
Tom
Kupodivu jsi mi odpověděl, musím se usmát. Že by sis to všechno vážně rozmyslel a chtěl být jen můj? Tím líp pro tebe. Když budeš spolupracovat, nemám moc důvod tě mlátit a nějaké to proplesknutí zvládneš. Na rtech mi hraje spokojený úsměv, když usínám. Nakonec tvrdě spadnu do říše snů. Nerušeně spím, než mě něco polechtá na rtech. Trochu sebou cuknu a něco zabrumlám, ale spím dál. Vážně jsi mě utahal. Byl to kvalitní sex, i když na mě tam bylo moc něžností. Vůbec nevím, co se vedle mě děje a že ty tam něco kutíš.
Ráno mě vzbudí ostré sluneční paprsky, které mi tvrdě a nekompromisně svítí do očí. Nenávidím takovéto pobuzení.
„Do prdele.“ Vydechnu a chci se otočit na bok, ale nejde to. Trhnu pravou rukou, ale nemůžu ji dostat dolů. „Kurva, co to je za blbý vtipy?“ Prudce otevřu oči a podívám se na přivázanou ruku k posteli. Zírám nechápavě. Kouknu se vedle sebe, kde ležíš ty a usmíváš se. Spokojený úšklebek ti hraje na rtech a já nějak nevím, co se děje. „Okamžitě mě pusť ty zmetku, slyšíš?“ Vyjedu zostra a nejraději bych tě na místě uškrtil. Jak si to naplno užíváš. Krev ve mně opravdu vře. Nevím, co mám dělat. Zmocňuje se mě zároveň i panika a všechno ve mně těžce hoří a spaluje mě to. Že by se mi na mysl hnaly opravdu výčitky?
Bill
Jsem vzhůru už snad hodinu a jen čekám na to, až se probudíš. Na to, jak příjemné probuzení to pro tebe bude. Držím se u kraje postele, připravený kdykoliv vyběhnout z ní ven. Nehodlám od tebe dostat už ani jednu ránu.
„Dobré ráno, bráško.“ Zúžím oči do úzkých štěrbin. Tenhle pohled na tebe si opravdu vychutnávám. Krajně mě uspokojuje. Cítím se najednou tak uvolněný.
„Neměl bys být drzý hned po ránu. Nebo budu mít špatnou náladu a srovnám tě do latě raz dva.“ Sladce se usměju. Rozhodně nepoužívám rozčílený tón hlasu. Ani výhružný. Spíše naopak. Jako bych byl to nejpřítulnější kotě na světě. Nemůžu uvěřit, že mi to opravdu vyšlo. Že jsi mi tak dokonale sednul na lep. A teď už se neodlepíš. Já tě nenechám. Vylezu z postele a významně se před tebou protáhnu. Pak se začnu oblíkat.
„Doufám, že ti po včerejším sexu se mnou pořádně vyhládlo. Nedostaneš totiž vůbec nic.“ Syknu zlomyslně a nehtem ti silně přejedu po tváři. Teď budeš ty moje hračka.
„Dobré ráno, bráško.“ Zúžím oči do úzkých štěrbin. Tenhle pohled na tebe si opravdu vychutnávám. Krajně mě uspokojuje. Cítím se najednou tak uvolněný.
„Neměl bys být drzý hned po ránu. Nebo budu mít špatnou náladu a srovnám tě do latě raz dva.“ Sladce se usměju. Rozhodně nepoužívám rozčílený tón hlasu. Ani výhružný. Spíše naopak. Jako bych byl to nejpřítulnější kotě na světě. Nemůžu uvěřit, že mi to opravdu vyšlo. Že jsi mi tak dokonale sednul na lep. A teď už se neodlepíš. Já tě nenechám. Vylezu z postele a významně se před tebou protáhnu. Pak se začnu oblíkat.
„Doufám, že ti po včerejším sexu se mnou pořádně vyhládlo. Nedostaneš totiž vůbec nic.“ Syknu zlomyslně a nehtem ti silně přejedu po tváři. Teď budeš ty moje hračka.
Tom
Vůbec nechápu, co se to tu děje a co se hlavně děje s tebou. Třeba je to jen nějaká zlá noční můra, ze které se probudím. Takhle tě vůbec neznám, nikdy jsi nebyl až tak bojovný. Když mi po tváři uděláš ten šrám, jen usyknu a plivnu ti do tváře.
„Počkej, až mě pustíš, ty děvko zasraná, zabiju tě rovnou.“ Vyhrknu velice rychle a cuknu s pouty, které mi stále obepínají jednu ruku. „Zabiju tě, slyšíš?!“ Připadá si jako nějaké zvíře, jako nějaká děvka. Tohle je tvoje role, ne moje. Vůbec se mi to nelíbí, ale nemůžu s tím nic dělat. Krev mi musí bublat v žilách a z očí šlehat plameny. Druhou ruku zatínám tak silně v pěst, že z mojí dlaně teče krev. Dech se mi rozrušením zvyšuje. Špatně se mi dýchá, a motá se mi z toho hlava.
„Chceš mě zabít? To nedokážeš bratříčku, na to jsi moc slabý. Nemáš na to povahu.“ Zasměju se nakonec a lehnu si zpátky do peřin.
autor: Doris & Lauinka
betaread: Janule
Chápu dobře, že mu to Bill chce oplatit? Protože zabít ho by nedokázal…nevím, jestli je pomsta dobrá volba, přeci jen je Tom nemocný, možná zavřít do léčebny…
Tahle povídka je hrozně zvláštní, ačkoliv nemám násilnické příběhy ráda, tohle si ráda přečtu. 😀
JO BILE A TEĎ HO SEŠVIHEJ BIČEM WUHŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮ :DDDD na tuhle část sem se těšila nejvíc – zlé koťátko Billík :DD muheheeee oplať mu to pořádně!!!
Nenávidí se vzájemně, ale slast cítí, to těla ale umí zradit anebo taky ne… nevím, kdo z těch dvou je větší blázen!
Když jste zmínily zítřek, čekala jsem, co se stane. A ano, když se něco pokazí, chyba není jen na jedné straně, oba mají svůj podíl viny. S Tomem neměl slitování nikdo, cítí hořkost a bolest v srdci, protože věřím, že srdce má. Úplně rozumím, že pro Billa slitování nemá, protože ho zná, ví, kdo je Bill. I teď… vím, že Billovi ublížil, strašně moc, a Bill? Vždyť musí vědět a ví, že Tom je nemocný. Místo profesionální pomoci mu chce co dělat? Udělat si z Toma hračku? Že se nestydí! Tom je nemocný, Bill by to měl vidět rozumně, pomoct mu a ne se mu pomstít. Doufám, že to nehodlá udělat, jinak mě velmi zklame…
Toma je mi vlastně hrozně líto, neumím to vidět černobíle… Další díl budu asi prožívat smutné chvíle.
Ja by som povedala, že nech sa Bill čiastočne pomstí, a potom nech dá Tomy zavrieť do liečebne kďe mu pomôžu.